Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 36. kapitola

02.01.2012 (17:45) • Werunecka • • komentováno 7× • zobrazeno 1363×

*** Pohled Belly ***

Doufala jsem, že tu bude přístup k internetu. A taky byl.

Hned, jak jsem naťukala heslo, objevila se mi tapeta tvořená fotkou Edieho, Alice, mě a jakéhosi kluka. Řekla bych, že to je Embry.

Najela jsem na Google a začala vyhledávat potřebné informace. Nevěděla jsem, co napsat, a tak jsem napsala jenom upír.

Hned mi toho naskočilo hodně. Sjížděla jsem dolů a dolů, až jsem objevila stránku upíři od A do Z.

Klikla jsem na ni a ona se začala načítat. Když už se načetla, mohla jsem si toho hodně přečíst.

‚V rozlehlém a stinném světě duchů a démonů není žádné stvoření tak děsivé, tak obávané a opovrhované, a přesto nadané hrůzyplnou podmanivostí, jako právě upír, který sám není ani duch ani démon, ale sdílí temné povahové rysy a tajemné, strašlivé schopnosti obou. – Rev. Montague Summers‘

No, tak to mi moc nepomohlo, nic nevypovídá o tom, jací Cullenovi jsou. Ale četla jsem dál:

‚Pokud vůbec existuje něco jako dobře uložené záznamy, jsou to záznamy o upírech. Nic nechybí: oficiální zprávy, výpovědi vážených lidí, lékařů, kněží, učitelů, konkrétní soudní důkazy. Ale ruku na srdce, kdo v dnešní době věří na upíry?‘

Takže mě toto nabádá, abych na upíry nevěřila. A to jsem si Cullenovy a Edwarda vymyslela?

Konečně jsem narazila na něco zajímavého: Mýty o upírech: filipínský Danag, hebrejský Estrie, polský upier – ani jedno mě nezajímalo. Ale zato rumunský Varacolaci mě zaujal:

‚Mocná nesmrtelná bytost, která se může objevovat v podobě krásného člověka s bledou kůží.‘

Ano, Edward je krásný – až nadlidsky, a velmi bledý jako zbytek jeho rodiny. Moje intuice mi napovídala, že jsem na dobré cestě.

Další byl slovenský Nelapsi: ‚Stvoření tak silné a rychlé, že dokázalo zmasakrovat celou vesnici během jediné hodiny od půlnoci.‘

Tak toto moji teorii zase vyvrátilo. Edward přece nežije jen jednu hodinu, je vzhůru celý den a… a noc. Silný je určitě, neboť mě nesl jako bych nic nevážila, ale jak je rychlý, o tom mohu jen spekulovat.

Italský Stregoni benefici: ‚Italský upír, který prý stojí na straně dobra a je nesmiřitelným nepřítelem všech zlých upírů.‘

Takže upíři mohou být i hodní a ochraňovat nás před těmi zlými. Věděla jsem, že je Edward hodný, ale bála jsem se ho.

Tak si to shrneme: podle tohoto je upír krásný a bledý. Silný a taky rychlý. Všechno to sedělo na Culleny.

Stránku jsem vypnula a dál brouzdala po dalších a dalších stránkách. Poté jsem si všechno shrnula o tom, co jsem o upírech slyšela či viděla v hororech, na které jsem se s Lucy tajně dívala jako malá.

Takže: v první řadě jsou nesmrtelní – teda kromě těch v Buffy, ale řekla bych, že tu Buffy nepobíhá s kůlem v ruce. Dále, že pijí krev – jak to má asi ten italský upír? Pije snad krev zlým lidem? Pak je tu spánek a to v rakvi, ale o tom pochybuji… Edward tu se mnou byl přes den i noc, takže spát zřejmě nepotřebuje. Ledová kůže – tak tu Edward má a svádí to na jakousi nemoc. A Slunce… ano, za slunečních dnů tu nebyl a ani jeho otec. Opravdu je Slunce spálí?

„Isabello? Nesu vám oběd a asi tak za hodinu se zastaví doktor Nahuel a slečna Nana,“ řekla sestra a držela podnos s jídlem. Vypnula jsem notebook a vzala si jídlo, sestra notebook položila na stolek.

Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení, ale přeci jenom jsem si trošku vzala.

Když jsem dojedla, notebook jsem znova nespustila. Spíše jsem přemýšlela pro změnu o vlkodlacích. Vše, co jsem o nich věděla, bylo, že se mění při úplňku na děsivou bestii. Ta zabíjí lidi a pak se změní znovu ve člověka.

Ne, to by Lucy neudělala, nezabíjela by.

Bylo toho na mě moc, ale naštěstí přišel doktor Nahuel.

„Slečna Swanová?“ optal se mě, jako by to nevěděl.

„Ano,“ odpověděla jsem mu, když stále čekal na odpověď.

„Podle záznamů doktora Cullena ti dnes můžeme vyndat jehly a odpojit od monitorů,“ řekl a usmál se na mě. Za ním postávala sestřička a hned, jak začal vyndávat jehly, byla u něj a spolupracovala s ním.

„Dobře, tak se měj,“ řekl a odešel.

Než jsem se zase ponořila do svých myšlenek, přišla Nana.

„Ahoj, Bello, jak se máš? Vidím, že už tě odpojili a jsi volná,“ řekla a očima přejela celý pokoj. Někoho hledá? Snad ne Edwarda. Pocítila jsem osten žárlivosti.

„Mám se dobře,“ řekla jsem, ona se podívala na mě. Asi jsem to řekla dost příkře.

„Opravdu?“ vyzvídala.

„Mám špatnou náladu,“ odpověděla jsem a čekala jsem, co se bude dít.

„Dobře a nebude ti vadit, když začneme tvoje nohy posilovat?“ optala se mě a já zavrtěla hlavou.

„Neboj, nebude to nic náročného, za co by nás Carlisle… tedy doktor Cullen sprdnul,“ řekla a usmála se.

Když jsem jí ale úsměv neoplatila, vytáhla z tašky gumové kolečko.

„Tak, teď zvedni levou nohu,“ zadala mi úkol a já ho provedla.

„Pravou,“ ozvala se znova. A tak to šlo asi desetkrát za sebou.

„Dobře, teď zvedni obě a chvilku je nech ve vzduchu,“ řekla a já to provedla, ale bylo to obtížnější.

„Dobře, polož. Chvilku počkej a potom znovu, alespoň desetkrát,“ řekla a dívala se, jak zvedám nohy, které se mi samy od sebe klepaly.

„Ty otřesy brzy odezní, je to tím, jak se tvoje nohy zase dostaly do pohybu,“ řekla a já položila podesáté nohy.

„Toto je závažíčko, má to jen čtvrt kila, tak to hravě uneseš.“ Onen kroužek mi navlékla na nohu a na tu druhou dala ten samý.

„Tak zase postupně jednu po druhé,“ zadala další úkol a já cvičila.

Čtvrt kila pro mě nebylo skoro nic, ale moje nohy pocítily změnu. I přesto to šlo hladce.

„Obě,“ řekla a vyndala další dva kroužky.

„Dobře, teď ti je vyměním za půl kilové a s těmi budeš alespoň třikrát za den cvičit.“

Jen jsem přikývla na souhlas a věděla, že to nebude jenom třikrát.

„Hlavně to nepřeháněj, já doktora Cullena naštvat nepotřebuji,“ oznámila mi a odešla.

Jen co se dveře zavřely, zvedla jsem jeden kroužek. Pro moje ruce to nebylo těžké, ale když jsem ho navlékla na nohu, měla jsem co dělat, abych ji zvedla.

Zvedla jsem ji, ale jen pár centimetrů s velkými otřesy, a tak jsem napjaté svaly povolila. Kroužek sundala a celkem unaveně si lehla.

Začala jsem zírat do stropu a zase myslet na ten sen. Pomalu a jistě jsem začala věřit těm báchorkám. Opravdu jsem začala věřit, že moje nově získaná sestra je vlkodlak nebo že je alespoň schopná měnit se v obřího vlka.

A pak taky tomu, že jsem se zamilovala do upíra nebo alespoň jsem si ho oblíbila. Nevím, jestli moje city k němu vyhasly hned po tom zjištění, anebo jen pohasly, ale věděla jsem, že ho nechci vidět.

Lhali mi, oba. Ti, kterých si cením, mi nejvíce lhali.

Zazvonil mi mobil a já se po něm natáhla. Volal mi Edward. Jen jsem hovor odmítla a mobil vypnula.

Náhle jsem se cítila osamělá. Chtěla bych, aby za mnou někdo přišel. Někdo jako taťka nebo Mike s Angelou.

Ale když se ozvalo klepání, nadskočila jsem. Zachvátila mě radost, že je to opravdu Mike nebo taťka, ale ten, kdo vešel, srazil moji náladu pod bod mrazu.

Dovnitř vešla Esmé Cullenová a ještě dva její synové, které jsem znala ze závodů.

„Ahoj, Bello, jak se máš?“ optala se mě a pousmála se. Žádné špičáky nebyly vidět, ale i tak jsem se bála.

„Mám se dobře, paní Cullenová,“ odpověděla jsem jí a všimla jsem si, jak ten jeden… myslím, že to byl Edwardův bratr Jasper, změnil výraz.

„Bello, prosila jsem tě, abys mi tykala,“ ozvala se znovu.

„Já si to pamatuji, paní Cullenová,“ odpověděla jsem jí příkře, ale začala jsem pociťovat klid.

„Co Edie?“ optal se ten hromotluk. Ano, ten by mohl mít velkou sílu.

„Připadám ti, že jsem se právě vrátila ze stájí?!“ I když jsem měla strach, byla jsem i mírně vzteklá.

„Ne, to ne.“ Smích ho náhle přešel.

„Bello, co ti Edward udělal?“ ptala se Esmé starostlivě. Co mi udělal? To se mě opravdu ptá?!

„Lže mi! Ale to ostatně všichni tady!“ rozkřikla jsem se a do místnosti vešel Nahuel.

„Musím vás poprosit, abyste odešli. Slečna Swanová je rozrušená a musí mít klid,“ vyhazoval je. Když se za nimi dveře zavřely, pomalu jsem se začala uklidňovat.

35. kapitola ** 36. kapitola ** 37. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 36. kapitola: