Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 23. kapitola

26.07.2011 (10:30) • Werunecka • • komentováno 8× • zobrazeno 1820×

„Připravená se naučit jezdit?“ optala se mě a já přikývla. Dnes jsem se již postavila vůdci smečky, tak toto bude hračka. Vyvedla Jaspera z boxu a společně s ním jsme se vydali ven.

Došly jsme doprostřed kruhovité ohrady a taťka, který se tu objevil společně s Angelou a Mikem, mi pomohl nasednout.

„Jsi si jistá, že má jet bez sedla?“ optal se taťka mé lektorky.

„Prvně si musí získat vztah ke koni. Musí mu porozumět. Nekoukej tak, já tak taky začínala,“ peskovala ho.

„Lucy, uvolni se a napodobuj pohyby Jaspera,“ radila.

Poté se s ním rozešla a já se ještě pevněji chytila hřívy.

„Klid, on ti nic neudělá,“ smál se Mike.

Po chvíli jsem se uvolnila a začala se pohybovat společně s koněm. Už chápu, co na tom sestra má, je to úžasný pocit svobody.

„Fajn. Teď se pusť hřívy a upaž,“ řekla a já to udělala.

Chvíli jsem hledala rovnováhu, a pak si vychutnávala ten pocit.

„Mikeu, doneseš mi sedlo a uzdu?“ optala se ho Patty a on odešel.

„Lehni si,“ řekla mi a já na ni vytřeštila oči. Nakonec jsem se pomalu položila.

Znovu se Jasper rozešel a já koukala na večerní oblohu. A pak ve mně hrklo. Přešel do klusu. Ale zas tak hrozné to nebylo a po chvilce přešel zase zpět do kroku a zastavil se.

Posadila jsem se a ona mi řekla, jak slézt, aniž bych koně kopla. Když jsem stála na zemi, taťka mě objal.

„Jsem tak rád, že i ty začneš jezdit,“ řekl a já se usmála.

Patty mezitím připravila Jaspera a já se mohla vyhoupnout do sedla.

„Sedni si víc dopředu, nohy dej takto a narovnej se,“ diktovala a upravovala vše potřebné.

„My už musíme jít, mějte se,“ řekl Mike a vzal Angelu za ruku.

Patty mi vysvětlila, jak pobízet, jak sedět a mnoho dalšího. Už se stmívalo, ale jí to zjevně nevadilo.

Hned nato Jaspera připnula na lonž a já pobídla. K mému údivu se rozešel. Pomalu jsme několikrát obkreslili celý kruh a změnili směry.

„Dobře, pro dnešek konec, zítra máte celý den,“ řekl taťka a my ho poslechly. V boxu jsme Jaspera vyčistily a daly mu jíst.

S pocitem nového přátelství jsme obě zalezly do svého pokoje. Jen co jsem dolehla, usnula jsem.

*** Pohled Belly ***

Byl to sen… nádech… Ne, nebyl. Stále cítím jeho vůni na polštáři. Byl tu.

Otevřela jsem oči a hledala jeho krásnou tvář. Není tu… pocit zklamání.

„Ahoj, Bello,“ přišla sestřička a otevřela okno, které bylo pootevřené, ale já si byla jistá, že ho Lucy zavírala.

Sestřička mi podala snídani a já se posadila. Neměla jsem hlad, ale ukousla jsem si kousek chleba.

„Bells, měla bys něco sníst,“ kárala mě moje společnice.

„Nemám hlad.“

„Je to kvůli tomu klukovi? Myslím syna doktora Cullena. Včera nepřišel, že?“ vyzvídala a já se začervenala.

„Podle reakce si tipnu, že jo,“ pousmála se a odešla.

Snídani jsem nechala být a vzala si knihu dějepisu. Nalistovala jsem poslední učivo, které jsem si pamatovala a začala číst.

Po chvilce čtení jsem si všimla papíru s poznámkami, které mi tu nechal Edward.

Nakonec mě to přestalo bavit, a tak jsem si vzala mp3 přehrávač a pustila ho.

„Ahoj,“ uslyšela jsem ode dveří zvonivý hlas.

„Alice? Co potřebuješ?“ Vyndala jsem si sluchátka a zírala na ni.

„Za chvilku přijde Lucy. Potřebuji od ní souhlas skrz projekt,“ vysvětlila.

„Už se zase přátelíte? Ona nepřestupuje?“ podivila jsem se.

„Ano a ne,“ usmála se a posadila se na židli.

„A co ty? Nějaké pokroky v rehabilitaci?“

„Snad ano,“ nedořekla jsem, neboť se ozvalo zaklepání.

„Pojď dál,“ vyzvala jsem sestru.

„Ahoj, Lucy,“ pozdravila jsem ji a ona mě objala.

Pletu se, nebo je cítit koňmi?

„Ahoj, Bells, Alice,“ usmívala se jako sluníčko.

„Lucy, potřebuju schválit výběr návrhu,“ ukázala jí papír.

„Kdo to vybíral?“ optala se hned.

„Já,“ vmísila jsem se mezi ně.

„No… Tak jo,“ přitakala.

„Al, potřebovala bych zajet do obchodu. Nemám co na sebe a musíme vybrat látku a další věci. Máme na to málo času,“ začala hned plánovat sestra, „ale musíme to stihnout do dvou, pak mě Patty zaměstnává.“

„Patty?“ Povytáhla jsem obočí.

„Jo, učí mě jezdit,“ řekla pyšně Lucy.

„Ty a jezdit?“ nechápala Alice a ani já.

„Ano, už vím, co na tom Bella má.“

„Tak to teda ne. To ty máš být po matce, střihnout sem, sešít tady a ne se mi fušovat a motat kolem parkúru,“ dělala jsem hysterku.

„No, rozhodně, parkúr ti přenechám. Lítat přes překážky… To ne a navíc se asi na nic nezaměřím,“ vysvětlovala dál.

„Lucy, pojedeme tedy? Mám v plánu menší nákupy.“ Alice začala balit věci.

„Dobře. Bells, mám tě ráda, tak koukej co nejdříve dorazit do stájí. Já sama jezdit nebudu.“ Lucy mě objala a vydala se za Al.

22. kapitola ** 23. kapitola ** 24. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 23. kapitola: