Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená - 1. Kapitola


Tady je první kapitola mé další povídky. Tato povídka bude velmi krátká - bude mít pouze 5 kapitol. Je to vlastně taková roztahaná jednorázovka. xD Nečekejte žádnou úžasnou zápletku, ale snad se Vám to bude líbit i tak ;)

1. Kapitola – Pohřešovaná

Pohled Belly:

„Neboj, nic se mi nestane.“ Ujišťovala jsem Edwarda snad už po padesáté. „Týden u Reneé uběhne jako voda, uvidíš. Brzy budu zpátky.“

 

„Budeš mi strašně chybět.“ Povzdechl si Edward. „Víš, že Tě miluju, že?“

 

„Ano, vím to. Taky Tě miluju. Jsi pro mě důležitější než můj život.“ Řekla jsem a stoupla si na špičky, abych ho mohla políbit. Edward mě objal kolem pasu a sklonil se, abych dosáhla na jeho rty. Zapletla jsem prsty do jeho bronzových vlasů. Doopravdy jsem nechtěla jet na Floridu. Chtěla jsem zůstat u Edwarda, ale Reneé tvrdila, že mě už neviděla celou věčnost, a tak mi přímo přikázala, abych ji přijela navštívit.

 

Vím, že ten týden bez Edwarda bude strašný. Vždyť mám problém bez něj vydržet jenom pár dní, když je na lovu! Co bez něj budu dělat týden??! Své depresivní myšlenky jsem odsunula do koutku své mysli a raději jsem si užívala plnými doušky naši poslední společnou chvíli před tím, než nastoupím do letadla na Floridu.

 

Po pár krátkých okamžicích jsem se od něj odtrhla a podívala se na příletovou tabuli, která visela na stropu. Hlasitě jsem si povzdechla, když jsem uviděla, že mé letadlo zrovna přistává.

„Už budu muset jít.“ Zašeptala jsem a přitiskla se k Edwardovi silněji.

 

„Pořádně si to na Floridě užij.“ Řekl, naposledy mě políbil do vlasů a pustil mě. „Už utíkej, jinak ti to letadlo uletí.“ Usmál se na mě pokřiveným úsměvem, až se mi rozklepaly kolena. Úsměv jsem mu vrátila a rychlým krokem jsem se vydala k pasové kontrole.

 

Naposledy jsem se otočila a zamávala Edwardovi stojícímu stále uprostřed letištní haly. Edward mi zamávání vrátil. Já se poté vytratila z dohledu…

***

Asi o čtyři hodiny později jsem vystupovala s letadla. Při výstupu mě do tváře uhodil teplý vítr. Už se pomalu stmívalo, ale stále bylo dusno. I když jsem si to neuvědomovala, sluníčko a teplo mi ve Forks moc chybělo.

 

Reneé na mě čekala před letištěm. Jakmile jsem ji uviděla, vrhla jsem se jí do náruče.

„Ach, Bello! Tak moc se mi stýskalo!“ plakala Reneé.

 

„Mně taky, mami!“ až teď, když jsem u sebe neměla Edwarda, mi došlo, jak moc mi chyběla.

 

Nevím, jak dlouho jsme se takhle objímaly a plakaly, ale nakonec jsme se pustily.

„Philovi si taky moc chyběla. Už se na tebe těší.“ Usmála se na mě a vedla mě k autu…

***

Mýlila jsem se. Týden u Reneé rozhodně neubíhal jako voda. Byla jsem sice ráda, že ji vidím, ale po Edwardovi se mi stýskalo čím dál tím víc. Naše každovečerní telefonáty mi nestačily. Už jsem se nemohla dočkat, až ho zítra uvidím.

 

Reneé si stěžovala, že jsem jako tělo bez duše a až příště přijedu, ať si sebou vezmu i Edwarda, protože jinak je se mnou k nevydržení.

 

Dnes mě čekal poslední výlet s Reneé. Celý týden mě tahala po městě, nákupech i po okolí. Dnes jsme měly naplánovaný výlet na loď.

 

Před desátou ráno jsme se nalodili i s Philem na výletní loď. Slunce již hřálo, a tak jsem chtěla na poslední chvíli alespoň trošku chytit bronz, protože to možná už bude naposledy v mém životě. Edward mi totiž slíbil, že ze mě udělá upírku, ale stále neřekl konečný termín, a tak mi zbývá jen doufat, že to bude co nejdříve, abychom spolu byli už navěky.

 

Během pár minut jsme vypluli. Na palubě hlasitě hrála muzika a většina lidí v rytmu tančila. Já se na chvíli také přidala, ale nakonec jsem se vzdálila na příď lodi. Nebylo tam žádné zábradlí, a tak jsem si sedla na kraj a nohy spustila dolů k azurové hladině moře.

 

Nastavila jsem tváře sluníčku a zavřela oči. Přemýšlela jsem o zítřku. Co udělám, až uvidím Edwarda. S největší pravděpodobností se mu vrhnu kolem krku a už ho nikdy nepustím. Nechala jsem své fantazii spoustu místa, proto jsem úplně zapomněla na čas.

 

Když jsem znovu otevřela oči, zjistila jsem, že pevnina je již z dohledu. Zabodla jsem pohled do vody a hledala nějaké vodní živočichy. Ale jediné co jsem našla, byla skála vyčuhující z moře a naše loď se na ni obrovskou rychlostí řítila.

„Panebože.“ Stihla jsem zašeptat a poté mě náraz shodil do moře.

 

Hlavou jsem se praštila do lodi, takže jsem ztratila vědomí. Poslední, co jsem slyšela, byl panický křik ostatních lidí na palubě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená - 1. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!