Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život není bez chyb 2.kapitola

31.05.2009 (18:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2092×

 Jakmile odešel doktor, byl u mě v pokoji hned Charlie.

„ Bells, je čas jít domů!" začal. Copak on to neví, nebo to snad vědět nechce.

„Já nemůžu jít domů, já pojedu na tomhle" spustila sem a ukázala na vozík, který stál v rohu místnosti. Charlie si jen povzdechl a přivezl vozík k posteli. Hned potom mi pomohl si na něj sednout. Bylo to jako kdybych byla ochrnutá. Připadala sem si tak bezmocná. Než sem se nadála seděla jsem u něj v autě. Ani jeden jsme nepromluvili. Doma mě odnesl do mého pokoje.

„ Kdybys něco potřebovala, stačí zavolat a hned tu budu." řekl ještě ve dveřích. Skvělý, zavřená v tomhle pokoji na minimálně dva měsíce. Přestala sem úplně vnímat čas. Věděla jsem, že ke mně chodí lidi, ale vůbec sem je nevnímala. Někdo se mnou cvičil a ostatní na mě furt mluvili. Přestala sem žít. Cítila sem, že se mi pomalu, ale jistě vrací cit do nohou. Asi po měsíci a půl sem se cítila na to abych začala chodit. Zkusila sem to, ale hned mi to nevyšlo. Bolelo to jako čert. Zkoušela sem to asi po milionté, když sem si uvědomila, že je to už ok. V době mého nic nedělání sem se rozhodla. Chci jet pryč. Nechci, aby mě táta viděl jak se trápím. Odjedu dneska v noci. Jaké štěstí, že auto mám svoje vlastní. Dala sem si nějaké věci do větší tašky, ještě sem našla svoje úspory na vysokou školu. Nebylo jich zrovna málo stačilo to. Je blbý abych mu to nevysvětlila. Musím mu napsat nějaký dopis. Musí to pochopit. V kuchyni sem našla papírm a nějakou tužku. Hned sem začala psát.

Tati,

vím, že tohle je ode mě podraz. Nemůžu žít někde, kde se můj sen rozplynul v dým. Nechci, abys mě viděl smutnou a zničenou. Odjedu pryč, nevím jestli se vrátím. Občas ti, ale zavolám. Promiň mi to, mám tě strašně ráda.

Navždy

Tvá Bella

PS: Dávej na sebe pozor prosím

Tohle bylo to nejtěžší, co jsem kdy udělala. Je to v jeho zájmu. Se svým autem sem odjela na nádraží v Seattlu. Koupila sem si lístek do New Yorku. Tam ted´ka žije jedna moje kamarádka, která mě u sebe snad na nějakou dobu nechá. Cestovala sem asi tři dny. Než jsem vystoupilav New Yorku. Hned sem šla najít nějakou telefonní budku odkad´ bych jí mohla zavolat. Netrvalo to dlouho a na jednu sem narazila. Ještě štěstí, že je uveřejněná v seznamu. Zavolala sem jí a řekla, kde jsem. Zhruba za půl hodiny u mě zastavila se svým mercedesem. Okamžitě sem nastoupila a vydala se vstříc novému životu.

„Co děláš v New Yorku, proboha?" zeptala se Lizy.

„Potřebovala bych u tebe na nějakou dobu zůstat, jestli by to šlo?" řekla sem jí.

„V pohodě. Můžeš zůstat na jak dlouho budeš chtít. Proboha, pamatuju si to jako by to bylo včera. Taky tě Forks přestalo bavit?" zeptala se mě.

„Nepřestalo, ale prostě sem odtamtud musela, co nejdřív odjet a tak si mě napadla ty." řekla sem. Za moment jsme zastavovali u nějakého domu s byty. Vzala sem svou tašku a šla za Lizy. Bydlela až nahoře. Její byt byl velkej. Měl dvě ložnice, obývák, kuchyni a koupelnu. Liz mi ukázala můj pokoj, a hned potom mě zatáhla do obýváku na pokec. Bavili jsme se o všem možným, co jsem za tu dobu dělala a co ona. Prostě pokec mezi nejlepšíma kámoškama. Než jsme se nadáli byla půlnoc a Liz musela do práce. Já šla do postele a ona mi dala klíče. Potom po ní nebylo ani vidu ani slechu. Zapla sem telefon a to co jsem uviděla mě zarazilo. Měla sem asi 100 nepřijatých hovorů od táty, a minimálně další 100 od svých přátel. Neměla sem už na nic náladu a tak sem okamžitě zahušla do postele. Ráno přišlo hrozně brzy. Liz už byla v kuchyni a dělala snídani.

„Pro mě si snídani dělat nemusela." řekla sem káravě.

„Seš můj host a tak k tomu budeš mít všechny výhody." řekla s úsměvem. Usmála sem se spolu s ní. Měla sem pravdu, být s ní mi strašně pomůže.

„Dneska v noci jdu ven." oznámila sem jí.

„Bells, prosím nedělej to. Je to tam nebezpečné." řekla vydešeně. Celý den jsme trávili spolu. Blbli jsme, lakovali jsme si nehty, dělali make-up a spoustu jiných blbostí. Liz odešla z bytu dřív než já. Našla sem si nějaké lepší hadříky a vyrazila do ulic. Zakotvila sem v jednom baru. Hned se kolem mě začalo točit hejno kluků. Jeden mě zaujal, nabídl mi abych šla s ním. Já jsem kývla. Něco ve mně říkalo, at´ nejdu, ale njá tenhle hlásek neposlouchala. Šla sem za ním. Dorazili jsme do jinýho klubu, kde mě okamžitě zatáhl do nějaký místnosti. Zalovil v kapse a vylovil nějakej sáček. Byl s drogami.

„Dáš si?" zeptal se. Ne nedávej si, chce se s tebou jenom vyspat. Zase ten hlas. A zase sem ho neposlechla. Kývla sem a než sem se nadála. Dala sem si koks. Nebylo to tak špatný.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život není bez chyb 2.kapitola: