Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život je nespravedlivý - Prolog + 1. kapitola

23.10.2009 (12:30) • Kikushinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3127×

Prolog:

Říká se, láska hory přenáší, ale je to jen hloupé pořekadlo. Můj život byl nastartovaný tím nejlepším směrem, měla jsem vše, oč jsem kdy žádala. Všechno mi v životě vycházelo, můj školní prospěch byl báječný, měla jsem dokonce i slušnou brigádu, ale ta hlavní a jediná podstatná věc v mém životě, byl můj osobní život, který snad ani nemohl být lepší. Měla jsem toho nejúžasnějšího partnera na světě a báječnou rodinu, jak jeho, tak mou. Ano, žila jsem si asi až příliš dobře, někdy se to prostě muselo zhroutit. A teď, když už si myslím, že to nemůže být horší, to dopadá totální katastrofou. Tiše trpím... Umírám..., ale možná je to jen další z mých prosebných pocitů, protože si vážně přeji umřít.

1. kapitola – Návštěva

Pohled - Bella

Mé jméno je Isabella Marie Swanová, ale každý mi říká jen Bello. Pár měsíců po oslavě mých sedmnáctých narozenin, jsem se přestěhovala za tátou do deštivého městečka Forks. Nejsem z úplné rodiny, moji rodiče jsou sice rozvedení, ale já si nestěžuji, za ta léta už jsem si zvykla. I když do Forks se mi vůbec nechtělo. Nemám ráda zimu ani déšť, a tady prší ustavičně po celý rok. Náladu mi výrazně zvedl jeden zdejší kluk, který upoutal mou pozornost hned jak jsem ho uviděla. Něco jako láska na první pohled, aspoň jsem si to myslela.  Jmenoval se Edward, Edward Cullen. Postupem času jsme se seznámili a bylo nám spolu natolik dobře, že jsme spolu začali chodit. Edward je, byl a bude ten nejlepší kluk na světě, miluji ho z celého srdce a ještě víc, a on mě taky, tím jsem si byla jistá. Prozatím.

Ale Edward a jeho rodina nejsou úplně obyčejní lidé. Věřte mi, nebo ne, jsou to vlkodlaci. Praví, nefalšovaní napůl lidé, napůl vlci. Nikomu z lidí by v životě neublížili, ba právě naopak, snaží se je chránit. Když jsem to zjistila, pár dnů jsem nebyla schopna jediného slova, ale nemohla jsem bez Edwarda vydržet, a tak jsem se s tím prostě smířila. Holt, někomu jako jsem já, asi není souzen obyčejný život.

Edward měl ještě dva další sourozence. Alice, kterou jsem milovala jako svou vlastní sestru, a Emmeta, který by nejradši celý den jen žertoval. A pak tu byli samozřejmě jeho rodiče, milá a přívětivá Esme, a okouzlující doktor Carlisle. Tato rodina plus někteří další zasvěcení tvořili vlčí smečku, která měla za úkol ochraňovat zdejší obyvatele před krvelačnými upíry.

Vlkodlaci mohli žít stejný život jako lidé, až na to, že se mohli přeměnit na dech beroucí vlky velké jako koně. A ještě jednu zvláštnost měli, nevybírali si své osudové lásky sami. Když potkali svou vyvolenou, nebo svého vyvoleného, nemohli je jen tak opustit, vázalo je k nim jakési pouto. Říkali tomu otištění. Přesně tohle se stalo Carlislovi a Esme. A i jejich potomci měli štěstí. Alice se otiskla do pohledného vlka Jaspera, a Emmet do blonďaté bohyně Rosalie, se kterou jsem si příliš nerozuměla.

A já a Edward? Všichni si myslí, že i my dva jsme se do sebe otiskli, a já za to děkovala Bohu. Tolik nám to klapalo, tolik jsme si byli blízcí. Byla to má spřízněná duše, člověk – vlk, pro kterého bych byla schopná udělat cokoliv, a on pro mne také. Byli jsme nejšťastnější pár pod Sluncem. A nejen pod ním, v celém vesmíru nemohl být nikdo šťastnější než my dva.

„Edwarde, Edwarde, nech toho!“ svíjela jsem se smíchy v Edwardových teplých rukou. Lechtal mě po celém těle, bylo to vzrušující, ale jen do té doby, než jsem myslela, že se počůrám.

Konečně přestal. Ztlumila jsem svůj smích a dlouze se mu zadívala do jeho nádherných blankytných očí. Vždycky, když jsme se do sebe zaklínili pohledy, na chvíli jsem přestala dýchat. Byl tak nádherný!

Sklonil se k mému obličeji blíž a vtiskl mi sladký polibek, který jsem mu s chutí oplatila. Jak já ho milovala! Pak přesunul své rty na můj rozpálený krk. Krev v žilách se mi rozproudila ještě rychleji. Lehce jsem natočila hlavu a Edward posouval své polibky až došel k mé šíji, a já se mohla utopit v té slasti, kterou jsem cítila. Zbožňovala jsem, když tohle dělal.

Chtěla jsem, abychom pokračovali, ale do Edwardova pokoje přiběhl Emmet.

„Heej vy dva, kroťte se, nemusím vidět jak se olizujete.“ zasmál se Edwardův bratr hrdelním smíchem.

„Emmete, okamžitě vypadni, chci taky trochu soukromí!“ okřikl ho Edward a mě schválně znovu políbil, aby Emmeta ještě více vytočil.

„Fajn, už padám, jen jsem ti přišel oznámit, že zítra přijede nějaká nová skupinka vlků, kteří se sem stěhují, takže asi proběhne něco jako zasvěcovací rituál... měl bys tam být. A přiveď taky Bellu.“ zakřenil se a odešel.

Edward se ihned začal znovu věnovat mým ústům, ale já ho přerušila.

„Myslíš, že je dobrý nápad brát mě s vámi? Přeci jen jsem obyčejný človíček.“ řekla jsem a Edward mě sjel pohledem.

„Ne, ty nejsi obyčejný človíček. Jsi moje přítelkyně, a to ne ledajaká. Jsi ten nejnádhernější človíček jakého jsem kdy poznal. A miluju tě víc než svůj život.“ Edwardova slova mne pořád dojímala, i když mi je opakoval každý den. Neudržela jsem se a musela ho znovu políbit. A než jsem se nadála, skončila jsem v měkké posteli, která pod vahou našich těl mírně zaskřípala.

„Co když nás uslyší?“ zeptala jsem se ho pobaveně.

„Neuslyší, všichni jsou pryč. Emmet odešel hned po tom krátkém rozhovoru s námi a ostatní už byli pryč předtím.“ říkal mezi polibky na nejrůznější místečka mého těla.

„No teda, ty seš ale stratég!“ pochválila jsem ho a dál už jsme nepromluvili. Slova v tuto chvíli nebyla zapotřebí. Dotyky a polibky vše vyjádřily místo nich.

Jedním krátkým pohybem mi Edward vyhrnul a sundal tričko. Já se snažila rozepnout mu knoflíčky u jeho košile, ale mýma roztřesenýma rukama to dost dobře nešlo, a tak to Edward udělal za mě. Hladila jsem ho po jeho dokonale vypracovaném hrudníku. Zkoumala jsem každou část, každou křivku, každý sval na jeho prsou a břiše. Prsty jsem mu zapletla do jeho neuvěřitelně hebkých vlasů. On mi to oplácel něžnými dotyky po mém stále více vzrušeném těle. Prsty objížděl má žebra, pak svůj zájem přenesl na má záda a až se dostal k zapínání od podprsenky, neváhal a jedním nepatrným škubnutím mi ji sundal. Lehce se dotkl mých ňader a pak do nich zabořil obličej. Samým vzrušením jsem skoro ani dýchat nemohla.

Rozepla jsem Edwardův pásek u kalhot a ty už poslušně sami sjely dolů. Edward to samé praktikoval s mými vlastními džínami. Za okamžik jsme na sobě neměli už ani ten nejmenší kousek oblečení.

Přetočila jsem se na Edwarda a sedla si na něj. Zadečkem jsem se mu otřela o jeho už tak dost vzrušené místečko a on slastně zavzdychal. Než jsem stihla cokoliv udělat, ležela jsem zpátky pod ním a znovu ucítila jeho ústa na mých. Svými rty drtil ty mé a já myslela, že umřu láskou. Pak je sunul dolů, přes můj krk, přes mezeru mezi ňadry, až k pupíku, a ještě trochu níž, kde se nakonec zastavil. Za chvíli se napřímil a zahleděl se mi do očí. Letmo jsem pokývala hlavou na znamení, že může. Už jsem to déle vydržet nemohla.

Jemně do mne pronikl a oba zároveň jsme z úst vypustili slůvko ach. Spojili jsme se, byli jsme jedno tělo, jedna duše. Ten pocit byl nepopsatelný. Pak mne znovu políbil a začal se ve mně pohybovat. Vzdychali jsme a šeptali si navzájem slůvka té nejoddanější lásky. Když jsem dosáhla vrcholu, musela jsem prohnout v zádech, napnout se jako luk. Bylo to tak nádherné! Edward tiše vyřkl mé jméno.

Když jsme dokončili naše dílo, lehli jsme si vedle sebe a nemohli jsme popadnout dech. Stočila jsem se mu jako klubíčko na hrudi a on mne políbil do vlasů.

„Miluji tě, Bello. Nikdy tě neopustím.“ řekl mi než jsem vstoupila do říše snů. A nezdálo se mi o nikom jiném, než o Edwardovi.

Když jsem se ráno probudila, Edward už v posteli nebyl. Promnula jsem si oči a rozhlédla se po pokoji. Za okamžik vyšel z koupelny, pěkně umytý a voňavý.

„Dobré ráno, lásko.“ řekl mi. Neubránila jsem se úsměvu.

„Krásné dobré ráno. Kolik je hodin?“

„Bude deset. A jak jste se vyhajinkala madam?“ Usmál se na mne pokřiveným úsměvem a sedl si na kraj postele. Hned na to mě políbil.

„No, spala jsem jako na obláčku. A to jen díky jednomu moc milému a krásnému a neodolatelnému pánovi, víte?“ zachichotala jsem se a Edward se mnou.

„Vážně? A kdopak to je?“ pokračoval v mé hře.

„Jste to vy!“ řekla jsem a přitiskla svá ústa na jeho. Už to vypadalo, že si zopakujeme tu naši vášnivou noc, ale ze zdola se ozval nějaký hluk.

„Co se to tam děje?“ špitla jsem.

„Ále....asi už přijeli ti noví. Chceš je jít přivítat?“ Edward se zašklebil. Zřejmě mu nebylo po chuti mít teď v domě návštěvu, když by mohl dělat daleko příjemnější věci.

„Půjdu se trochu upravit, a pak půjdem, ano?“ Edward kývl a já si to namířila ke koupelně. Stačilo mi se umýt, učesat, vyčistit si zuby a slušně se obléct. Malovat jsem se nepotřebovala. Nikdy mi to nepřišlo důležité.

Když jsem zase vyšla z koupelny, Edward obdivuhodně zahvízdal.

„Teda, bez oblečení ti to sluší nejvíc, ale tohle taky není k zahození.“ zasmál se. Chytla jsem ho za ruku a táhla dolů do obývacího pokoje, kde byli všichni ostatní shromážděni.

Hned jsem poznala, kteří jsou ti noví vlkodlaci. Byli až ohromně krásní. Dva muži a tři ženy. Vypadalo to, že ti dva muži s těmi dvěma ženami tvoří páry, a ta třetí dívka asi bude jejich dcera. Byla moc hezká. Havraní vlasy jí splývaly do půlky zad a tvář měla jako obrázek. Hned jsem jí začala mírně závidět. Zůstali jsme s Edwardem stát v mezipatře a sledovali ten mumraj kolem. Chtěla jsem jít blíž, a tak jsem zatahala Edwarda za ruku, ale on se ani nepohnul. Na místě ztuhnul jako kámen.

Zmateně jsem se mu podívala do tváře. Ale on mi pohled neoplatil. Zíral na někoho z ostatních s mírně pootevřenými ústy. Vypadal, že něco, nebo někoho obdivuje. Podívala jsem se směrem, kterým se díval on. Oči mi spočinuly na oné nádherné dívce. Tak teď jsem na ni už i kapku žárlila.

Dívka stočila hlavu, a když uviděla mě a Edwarda, zůstala stát stejně nehybně, jako můj miláček. Nevěděla jsem co si o tom mám myslet.

„Edwarde!“ sykla jsem na něj tiše a on konečně odpoutal pohled od té krásky. Zamračila jsem se na něj a vedla jsem ho ze schodů dolů k ostatním.

„Á, tady jste, to je dost. Představuji vám rodinu Brownových. Tohle je Jimm a jeho žena Lucy, tohle je Jimmova sestra Jessica a její manžel John a tohle je jejich dcera Ashley. A toto je Edward a jeho přítelkyně Bella.“ Carlisle nás okamžitě seznámil. Takže se jmenovala Ashley, Ashley Brownová. Podali jsme si se všemi ruce, a když se dostala řada na Edwarda a Ashley, všimla jsem si jejich vzájemných pohledů. Byly to takové velmi zvláštní pohledy, ti dva vypadali, jakoby se snad znali, ten jejich pohled byl až intimní. Děsilo mne to, frustrovalo. Stiskli si ruce a znovu zopakovali svá jména. V tu chvíli jsem mohla zešílet.

Co to bylo za holku? A proč je najednou Edward tak jiný? Uhranula ho snad pohledem? Nebo se mu tolik líbila? Ano byla krásná, ale ještě včera mi Edward přísahal nehynoucí lásku ke mně. Tak co bylo špatně?

Pohled - Edward

Najednou jsem byl úplně mimo. Mimo prostor a čas. Najednou jako by všechno ostatní už nebylo důležité, jako by nebyl nikdo kromě ní. Nemohl jsem z ní spustit oči. Nebylo to její krásou, bylo to nějakým podivným poutem, vztahem, o kterém jsme dosud nevěděli. Bylo to, jako bych našel svou druhou polovičku.

Ale co to tu plácám? Já přeci mám svou polovičku, Bellu. Jen a jen ona je má jediná, má vyvolená. Ale co bylo tedy toto za kouzlo? Co to bylo za podivnou magii, za podivnou chemii, mezi mnou a tou neznámou dívkou?

Vždyť jsem jí dnes spatřil poprvé, jak bych k ní mohl cítit něco podobného? Měla mi být lhostejná, měla to být jen další má známá, ale já s každou další sekundou cítil, že to asi nebude pravda. Byl jsem zmatený.

Nemohl jsem se ani hnou, jediné co jsem mohl dělat, bylo stát a zírat na ni s otevřenou pusou. Když dívka stočila svůj pohled k nám, rozbušilo se mi srdce. Nechápal jsem, co se to se mnou děje. Ale i ona vypadala, jako by byla něčím omámena. Jako by najednou nebylo nic víc než my dva.

My dva? Co je to za nesmysl?! Já přeci miluji Bellu, není možné, abych k někomu cizímu cítil toto. Nebo snad ano?

Ne, za každou cenu jsem se snažil uvěřit tomu, že je to všechno jen sen, nic víc než výplod mojí fantazie. Ale tentokrát jsem neměl štěstí, všechno bylo skutečné.

„Edwarde!“ zasyčela Bella naštvaně a já si uvědomil, že v této místnosti je plno dalších lidí, a hlavně, Bella. Omluvně jsem se na ni podíval, ale byla rozzuřená. Ani jsem se jí nedivil.

Došli jsme k těm novým vlkům a můj otec nám je představil. Ta dívka se jmenovala Ashley a jakmile jsme si stiskli ruce na uvítanou, projela mnou, a vsadil bych se, že i jí, vlna přátelství. A nejen toho. Bylo v tom mnohem víc. Láska, touha, něha, jemnost, ochrana..... Snažil jsem se tomu přijít na kloub, ale nenapadalo mne ani jedno rozumné vysvětlení.

Ruce jsme si tiskli déle než bylo nutné, a ostatní si toho nejspíš všimli, protože někdo si výrazně odkašlal.

Bella vzdychla. Slyšel jsem ten zvuk naprosto zřetelně. Bolelo jí to, co jsem dělal. Žárlila, i když zatím vlastně neměla na co.

Po chvíli takového toho formálního tlachání a tom, jak žili předtím a podobně, mě Ashley nenápadně odtáhla do kuchyně. Jen jsem doufal, že si toho Bella nevšimla.

„Co je?!“ zavrčel jsem na ni. Chtěl jsem se tomu poutu mezi námi bránit, co nejvíc to půjde, ale něco mi v tom silně bránilo.

„Ptáš se co je? Ty to necítíš?“ Aha, takže jsem se nemýlil, byli jsme na tom stejně.

„Hele, podívej, já vím, že nás k sobě cosi táhne, ale já miluju Bellu a vždycky ji milovat budu, takže jestli jsi mi chtěla říct tohle, tak.....“ Ashley mě zarazila.

„Ne, počkej, copak ti to nedošlo?!“ Zmateně jsem zakroutil hlavou.

„Co mi mělo dojít?!“ Ashley se ke mně naklonila trochu blíž, já chtěl ucuknout, ale nešlo to.

„Otiskli jsme se do sebe!“

Autor: Kikushinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život je nespravedlivý - Prolog + 1. kapitola: