Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život je nespravedlivý - 6. kapitola

05.11.2009 (19:45) • Kikushinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1983×

6. kapitola – Láska je láska, ale osud je osud

Pohled – Bella

Začala jsem se bát, co se stane. Edward vypadal, že nás oba nejmíň roztrhá na kusy. Opustila jsem Jacobova ústa a až trochu hystericky jsem se šklebila na rozzuřeného Edwarda, kráčejícího k nám. Ashley, která stála nechápavě u jeho auta vypadala, že se každou chvíli rozbrečí. Musela jsem se začít smát. To Edwarda vyprovokovalo ještě víc. Zrychlil a v další vteřině už byl u nás.

Jacob si ho do té chvíle nevšiml, Edwarda si všiml až když mu jednu ubalil. Vyděsila jsem se. Byli to vlkodlaci, mohlo se stát cokoliv. Chtěla jsem nějak zakročit, ale bylo pozdě.

„Edwarde, nech toho, nemá to cenu. Nechte se!“ řvala jsem na něj a litovala jsem, že jsem do toho zapojila i chudáka Jacoba.

Leželi teď na zemi a rvali se hlava nehlava. Edward se Jacobovi trefil přímo pod oko, do rána tam určitě bude mít monokl. Ale Jacob to Edwardovi vrátil úderem do břicha.

To už se zhrozila i Ashley a běžela k nám. V očích měla slzy. Vrhla se mezi Jacoba a Edwarda, ale to neměla dělat. Jacob ji násilím vytlačil pryč a Edward zuřil ještě víc.

„Nech ji na pokoji! A Bellu taky! Co si sakra myslíš?!“ zařval na něj a už se zase mlátili. Jacob ho ze sebe skopl a utekl kousek dál. Ani jeden z nich to nechtěl vzdát.

„Edwarde, nechte toho! Prozradíš nás!“ zařvala Ashley vyděšeně a mě až teď došlo, že nás sledují všichni ostatní, co byli na parkovišti. Ale kluci si pokoj nedali. Začali se nadýmat vztekem a rudnout v obličeji, chvělo se jim celé tělo. Tušila jsem, že jestli se ihned neuklidní, skončí to katastrofou. A oni se evidentně uklidňovat nechtěli. Když už to Edward nevydržel, utekl do lesa. Jacob běžel tryskem za ním. Ashley se rozběhla taky do lesa, ale potom zaváhala. Chvíli tam tak stála, než se vrátila ke mně a řekla: „Prosím, nezlob se, vím, že mě nemáš ráda, ale musíš to jít říct Carlislovi, nebo se stane neštěstí! Prosím, utíkej!“ řekla a pak už zmizela v hlubokém lese. Nepochybně běžela za nimi.

Nevěděla jsem, jestli mám udělat to, co mi řekla nebo ne. Vystihla to ale naprosto správně, já ji nemám ráda. Tak proč bych ji měla poslechnout? Protože by se něco mohlo stát jí? To mi bylo celkem jedno, i když to zní hrozně. Nebo by se něco mohlo stát Jacobovi a Edwardovi? To už mi lhostejné nebylo. Jacob byl můj kamarád, mohla jsem se na něj spolehnout a zachránil mi život. A Edward, i přesto, jak moc mi ublížil, nemohla jsem ho nemilovat. Dlouho jsem nečekala a běžela k náklaďáčku. Nastartovala jsem motor a rozjela se k domu Cullenovým.

Pohled – Ashley

Měla jsem o Edwarda takový strach. To si nikdo nedovede představit. Chtěla jsem ho zastavit, pomoct mu, ale on si nedal říct. Bez váhání se vrhl na toho Jacoba a to jen kvůli tomu, že se olizoval s tou Bellou. Musela jsem uznat, že jsem i kapku žárlila. Vlastně to byla hodně velká kapka. Nemohla jsem si pomoct, bylo to silnější než já, to pouto mezi mnou a Edwardem, nešlo to popřít, nebo obejít, ale on to stejně pořád zkoušel. Stejně se snažil nakukat si, že s Bellou pořád může být. Ale já jejich vztahu už nevěřila. Otiskl se přece do mě, a tuto skutečnost nemůže jen tak pomíjet. Já si ho taky nevybrala, ale smířila jsem se s tím, a je nám spolu dobře, tak proč to takhle kazí?

Když se ti dva začali prát, myslela jsem že umřu. Tolik jsem se bála. A přesto jsem nemohla nic dělat, jen stát a přihlížet, bylo to skličující. A na Bellu jsem měla ohromný vztek. Nebýt jí, nic by se nestalo, tohle ráno by bylo klidné a normální, jako každé jiné ráno. Ale pak si přijde ona a je po všem. Měla jsem chuť vykřičet do světa, jak moc je sobecká, jak moc ji nenávidím a závidím jí, ale nechtěla jsem té dnešní hádce ještě přidávat. Tohle úplně stačilo.

A potom se kluci začali proměňovat. Cítila jsem jiné napětí ve vzduchu a oba dva se třásli, až to vypadalo, že mají zimnici. Pak utekli do lesa, kde se, jak jsem předpokládala, přeměnili. Musela jsem se následovat a případně pomoct, ale taky jsem o tom musela co nejdříve říct Carlislovi, protože on je alfa, mohl by tomu pořád ještě zabránit. Jenže jsem nemohla být na dvou místech najednou. Zaváhala jsem v půli cesty do lesa. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to mám nebo nemám udělat, ale nakonec jsem se rozhodla pro.

Otočila jsem se na Bellu a snad vlídným tónem jsem řekla: „Prosím, nezlob se, vím, že mě nemáš ráda, ale musíš to jít říct Carlislovi, nebo se stane neštěstí! Prosím, utíkej!“

Na její odpověď jsem nečekala, rozběhla jsem se do lesa za těmi ztřeštěnými vlky.

Jakmile jsem se taky přeměnila, nebylo těžké je najít. A jak jsem předpokládala, jejich vlčí souboj vypadal hrozivě. Oba měli četná zranění už na první pohled. Škrábance a kousance, krev z nich tekla pomalu proudem. Zavyla jsem neštěstím, protože mě zaplavila vlna smutku. Vidět takhle Edwarda bylo hrozné, a pohled na Jacoba nebyl o nic lepší, vlastně na tom byl Jacob hůř.

V myšlenkách jsem najednou uslyšela příkaz Carlisle, aby toho nechali, věděla jsem, že teď budou muset poslechnou. Oba na moment ztuhli, a potom Edward zasadil Jacobovi poslední ránu. Chytl ho do zubů a odhodil ho o několik metrů dál. Jacob tam zůstal ležet bez jakékoliv známky života, a Edward utíkal pryč. Bylo to ode mě hrozné, ale já běžela za Edwardem, a Jacoba jsem tam nechala. Musela jsem.

Pohled – Edward

Ihned po rvačce jsem běžel zpátky domů. Věděl jsem, že se otec bude zlobit, ale nikam jinam jsem jít nemohl. Šel jsem jako vlk, v tu chvíli mi to tak vyhovovalo líp. Za minutku jsem už slyšel myšlenky Ashley.

Edwarde, proč jsi to udělal? Co z toho máš? Jestli je Bella teď s ním, tak tomu nezabráníš. Pochop, že jsi ji opustil, nemohl jsi počítat s tím, že bude do smrti volná. Vždyť my se spolu snad taky nemáme špatně, ne? Tak proč to nenechat plavat?

Nevěděl jsem, co jí na to říct. Sám jsem netušil, proč jsem se na Jacoba tak vrhl, proč jsem to udělal. Bylo to takové náhlé vzplanutí, takový náhlý popud, nešlo tomu zabránit.

Víš, Ashley, já ti to nemůžu vysvětlit, nemůžu ti říct důvod, ale já miluji jak tebe, tak Bellu. Nevím, kterou víc nebo kterou míň, to nejde rozlišit. Jediné co vím je to, že Bellu miluji doopravdy, kdežto vztah mezi mnou a tebou byl předem daný. Miluji tě, moc tě miluji, víc než svůj vlastní život, víc než kohokoliv jiného, ale... je tu to ale. Promiň, nechci ti ubližovat, to pak bolí daleko víc mě. Já cítím silnou potřebu ochraňovat tě, touhu udělat tě šťastnou, a přesto mě Bella stále přitahuje, nedovedu si to vysvětlit, promiň...

Mezitím jsem dorazil domů. Ve dveřích stál Carlisle s rukama založenýma na prsou. Měřil si mě naštvaným pohledem.

Proběhl jsem okolo něj a běžel se do svého pokoje převléct. Když jsem se vracel zpátky dolů do přízemí, otec mi znovu zastoupil cestu.

„Můžeš mi laskavě říct, co tě to napadlo?!“ Tón jeho řeči byl klidný, a přesto jsem poznal, že se moc zlobí. „Stačila ještě minuta navíc, a prozradil by ses před celou školou! No jak si to představuješ? Kdyby mi to Bella nepřišla říct, tak se navíc perete ještě doteď!“ Bella? Při vyslovení jejího jména jsem zpozorněl.

„Bella tu byla?“ zeptal jsem a vytřeštil oči. Nejdřív mě napadlo, že mi chtěla pomoct, ale potom jsem si uvědomil, že to bylo nejspíš kvůli Jacobovi. Jak jen jsem naivní.

„Ano, a potom musela odejít s Alice domů, byla velmi rozrušená, dost ji to vzalo. A kde je vůbec Jacob? S ním si to taky musím vyříkat.“ řekl a nesouhlasně zavrtěl hlavou. Tohle nám jen tak neodpustí.

„Myslím, že Jacob zůstal v lese. Já jsem tam s ním chtěla zůstat a pomoct mu, ale musela jsem běžet za Edwardem, pochopte...“ Do místnosti vplula Ashley také převlečená do čistého. Na tváři měla smutný výraz a já jsem ji ihned musel jít utěšovat. Posadil jsem si ji na klín, opřel o svou hruď a hladil ji ve vlasech, měla to ráda.

Táta mezitím odběhl pryč do lesa, když viděl, že pokračovat v téhle konverzaci nejspíš nemá smysl. Určitě běžel na pomoc tomu zmetkovi Jacobovi. Ale byl jsem na sebe pyšný, dal jsem mu co proto.

Když se Carlisle vrátil, byl sám. To mě zmátlo, i když potěšilo. Chtěl jsem se zeptat, kde nechal toho hajzla, ale otec mě předběhl.

„Tak to vaše dovádění dopadlo dost špatně. Musel jsem Jacoba zavézt do nemocnice, měl zlomených pár kostí a i když je vlkodlak, vůbec se mu to nechce hojit. Snad ho tam dají do kupy a ještě večer si pro něj jedu, aby mohl zůstat v domácím léčení. Edwarde, doufám, že to bylo naposled.“ řekl Carlisle káravým rodičovským tónem. Ani trochu mi Jacoba nebylo líto, měl jsem z toho škodolibou radost. Připadal jsem si jako král. Král bez královny.

Pohled – Bella

Když jsem zjistila, jak to nakonec dopadlo, neudržela jsem se a musela začít plakat. Jacob chudák nakonec vyfasoval pár pěkných zlomenin, které nevypadaly vůbec dobře. A za všechno jsem mohla já. Kdybych tolik nechtěla naštvat Edwarda, nic by se nestalo. Takhle jsem do toho zapletla i Jacoba, který bude nakonec stejně z toho všeho nadmíru zmatený, a já netušila, co mu mám říct. Byl to můj nejlepší přítel, nechtěla jsem mu lhát, ale ani jsem mu nechtěla ublížit větou – sorry, ale o bylo jen tak, abych vyprovokovala Edwarda, nic mezi námi není, jasné?

Pak mi Alice řekla, jak z toho lehce vyvázl Edward a já dostala neuvěřitelná vztek. Popadla jsem kabelku a šla rovnou k nim domů. Nezajímalo mě, co si budou myslet, všechno mi bylo jedno. Za každou cenu jsem to Edwardovi musela vyčíst, musela jsem mu říct, jakej je to sprosťák! Vždyť Jacob je mladší a vlkem není moc dlouho! A navíc, Edward neměl vůbec důvod ho praštit.

Došla jsem k nim a zuřivě zvonila na zvonek. Otevřel mi Edward, jaké překvapení.

Chytla jsem ho za košili a spustila: „Co si o sobě sakra myslíš?! Že si můžeš dovolovat na mladší a slabší?! Že jsi snad někdo víc?! Nebo co?! Proč jsi to udělal?! Víš jak na tom teď Jacob je? Víš to?! Vůbec to s ním nevypadá dobře! A můžeš zato ty! Neměl jsi nejmenší důvod!“ řvala jsem mu to přímo do obličeje. Kupodivu nikdo jiný za námi nepřišel, ani Ashley se nešla kouknout, jakou to má návštěvu.

„Kdybyste se tam tak nechutně neolizovali, nic bych mu neudělal!“ vrátil mi to, ale já už měla v ruce další trumf.

„A copak jsem nějaká tvoje panenka na hraní?! Copak mě vlastníš?! Nechal jsi mě, takže se snad můžu olizovat s kým chci! Tys už mě nechtěl, může ti to být jedno! Navíc, ty ses zase ocucával s Ashley! Nemáš mi co vyčítat!“ Na chvíli ztuhl a snažil se vyrovnaně dýchat, ale moc mu to nešlo. Možná tolik nedával najevo své emoce, ale pod povrchem to v něm vřelo.

„Ale to je něco jiného! Já nikdy neřekl, že tě chci opustit, já prostě musel! A nikdy jsem neřekl, že bych chtěl zrovna Ashley, já si ji nevybral, já ji prostě dostal!“ No to snad ne, on vážně čeká, že ho budu litovat?

„Nech těch pitomejch keců! Oba dva moc dobře víme, že sis ji nevybral, ale tak se aspoň netvař, jako, že tě to hrozně mrzí! Ty nevíš jaký to je bejt odkopnutej! Nemáš ani páru! Jacob je milej, hodnej, kamarádskej a zachránil mi život! A já si můžu dělat co chci! Nenávidím tě, abys věděl!“ zařvala jsem na něj z těsné blízkosti. Cítila jsem jeho zrychlený dech na mé tváři. Jeho oči se zlostně vpíjely do mých. A pak... Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme stáli přimáčknutí na sebe a vášnivě se líbali. Navzájem jsem se dotýkali toho druhého a vychutnávali si tu chvilku nečekané slasti, která nastala. Jako by se vrátil čas...

Autor: Kikushinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život je nespravedlivý - 6. kapitola: