Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 8.kapitola

24.11.2009 (17:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2442×

Probudila jsem v jednom pokoji u babičky v domě. Oblékla jsem se a šla za nimi dolů. Mamka a ostatní seděli v kuchyni.

„Proč se tak tváříte?“ zeptala jsem je uviděla.

„Bello, my vyřizujeme pohřeb.“ řekl mi Greg a čekla na mou reakci.

„To nebyl sen?“ zeptala jsem se ho.

„Bohužel nebyl. Už je ti lépe?“ zeptala se mamka.

„Myslím, že jo, ale bolí to.“ přiznala jsem se jí.

„Bude to ještě bolet nějakou dobu.“ řekl mi Greg.

„Na sporáku je jídlo, jestli máš hlad.“ oznámila mi máma a já kývla. Šla jsem si nabrat a sedla jsem si k nim.

„Kdy to bude?“ zeptala jsem se.

„Za 3 dny. Já s tebou skočím koupit nějaké věci.“ řekla mi Sam a já kývla.

„Já půjdu zavolat tátovi.“ řekla jsem jim a ignorovala mámy pohled, byl takovej smutnej. Ona ho pořád miluje! No nic, vzala jsem si telefon a šla ke koním. Vytočila jsem číslo a čekala na přijetí.

„Swan.“ ozvalo se po chvíli.

„Tati to jsem já. Jen ti chci říct, že tu bud ještě nějakou chvíli.“ řekla jsem mu a čekala na odpověd´.

„Co se stalo?“ zeptal se hned.

„Ona zemřela a já tu chci chvilku s rodinou zůstat.“ řekla jsem mu.

„Jasně, tomu rozumím. Ozvi se až se budeš vracet a popřej jim upřímnou soustrast.“ řekl mi a položil telefon. Vydechla jsem a šla zpět do domu.

„Tak co?“ ptal se hned Greg.

„Přeje upřímnou soustrast.“ řekla jsem jim a šla k sobě do pokoje, kde jsem se poddala bolesti. Nevím za jak dlouhou dobu, ale vyrušila mě Sam s tím, že musíme jet nakoupit. Převlékla jsem se a o pár minut později jsem na ni čekala.

„Můžeme?“ zeptala se a já kývla. Šli jsme do garáže, kde jsme si vzali BMW a vyjeli jsme do města. Zamířili jsme do obchodního centra, kde jsme šli do prodejny šatů. Cath mě šoupla do kabinky a začala mi nosit, co si mám vyzkoušet. Bylo jich moc, ale nakonec jsem si vybrala:

A k tomu boty:

„Bude ti to slušet.“ řekla mi Sam v autě. Ona sama si vybrala jednoduché černé šaty a lodičky.

„No, možná, ale raději bych byla, kdyby se žádný pohřeb nekonal a ona byla stále mezi námi.“ řekla jsem jí a ona kývla.

„Je to těžké pro všechny.“ oznámila mi.

„Já vím, ale přesto, byla jsem zvyklá na to, že tu vždycky je a ted´?“ řekla jsem jí a stěží zadržovala slzy.

„Brzy to bolet přestane.“ ujistila mě.

„Máš pravdu.“ souhlasila jsem a dál poslouchala písničky, co se linuly z rádia.

O 3 DNY POZDĚJI

„Vstávej Bells, musíš se připravit.“ probudila mě máma, která byla již připravená.

„No jo.“ zamlulala jsem a vylezla z postele. Nejdřív jsem šla do koupelny, kde jsem se osprchovala a umyla vlasy. Potom jsem si je vyfoukala a vytvořila jsem si na nich vlnky. Následně jsem šla k sobě, kde jsem si na sebe dala šaty a boty. S tímhle outfitem jsem potom šla za ostatními.

„Bello, ty po pohřbu, pojedeš domů.“ oznámil mi Greg.

„V tomhle?“ zeptala jsem se ho překvapeně a on kývl.

„Nebudeme mít čas se sem vrátit. Letedlo ti letí po konci pohřbu za hodinu a máme to akorát.“ oznámil mi a já kývla. Společně jsme se vydali ven, kde na nás čekala limuzína. Nasedli jsme a jeli na místní hřbitov, kde už čekaly davy lidí.

„Můžeme?“ zeptal se Greg.

„Jo.“ vydechla jsem a vystouopila ven. Společně s lidmi jsme šli k hrobu, který patřil naší rodině. Už tu byl i farář.

„Můžeme?“ zeptal se a Greg kývl.

„Dnes tu pohřbíváme jednu z nás. Ruth Denastiová, patřila k těm lepším lidem. Byla milá a ráda pomáhala. Byla pro nás přínosem a o to horší je to dnes, když se s ní musíme rozloučit. Ruth, matko, babičko, kamarádko, máme tě rádi a nikd yna tebe nezapomene. Ty nás budeš sledovat a dávat na nás pozor a za pár let se spolu sejdeme a vše bude jako dřív. Nezapomene.“ dokončil svou řeč farář a já se naplno rozplakala. Vyslechla jsem si pár přání, at´se to zlepší a potom jsem už jela na letiště. Jela se mnou jenom Sam , protože ostatní se museli postarat o hosty.

„Belli, volej nám denně a hlavně, kdyby byl jakýkoliv problém, řekni ho tátovi, on to vyřeší.“ řekla mi Sam, když jsem stála v odletové hale.

„Dobře, děkuji. Pozdravuj je.“ řekla jsem jí a vzala si od ní svou taš,u. Odbavená jsem byla velmi rychle a za pár minut jsem již seděla v letadle. Objednala jsem si panáka vodky a rychle ho do sebe hodila. Na letišti v Seattlu má na mě čekat táta, snad tam bude. Po pár hodinách jsme již přistávali. Prošla sem všemi kontrolami a očima hledala tátu. Po pár miutách jsem ho zahlédla, jak se baví s nějakým chlapem a je s nimi i Alice.

„Ahoj tati. Dobrý den.“ pozdravila jsem je.

„Ahoj Bello.“ spustila Alice.

„Dobrý den, jsem Carlisle Cullen, Alice je moje dcera.“ vysvětlil mi a já kývla.

„Tati pojedeme?“ zeptala jsem se ho.

„Samozřejmě. Moc rádjsem tě viděl, Carlisle. Nashledanou.“ rozloučil se s nimi a spolu se mnou odcházel ven.

„Co tu dělali?“ zeptala jsem se.

„Čekají tu na Esme. To je Carlisleova žena a Alicina na matka.“ vysvětlil mi a já kývla.

„Jaké to bylo?“ zeptal se mě při cestě.

„Jaké by to asi mohlo být?“ vyjela sem na něj.

„Promiň, nechtěl jsem, abys se naštvala.“ omluvil se mi.

„To je v pohodě.“ řekla jsem mu a dál sledovala krajinu.

„Co máma?“ zeptal se po chvilce.

„Nenese to nejlépe, ale to nikdo z nás. Pozdravuje tě.“ řekla jsem mu a on se usmál.

„Děkuji.“ řekl mi a dál se věnoval řízení. Po chvilce jsme dorazili domů.

„Mám ti něco uvařit?“ zeptala jsem se.

„Jestli chceš.“ řekl jen a šel si sednout k televizi a pustil si tam baseball. Šla jsem tedy do kuchyně a začala jsem připravovat maso na večeři.

„Co tu tak voní?“ přišel najednou táta do kuchyně.

„Tvoje večeře.“ řekla jsem mu a dávala mu na stůl jeho talíř.

„Vypadá to skvěle.“ pochválil mi jídlo. Já si vzala svůj salát a šla si udělat nějaké věci do školy. A bylo jich hodně. Nakonec jsem nad tím usnula, ovšem v noci mě probudilo to, když mě někdo přenášel. Viděla jsem Edwarda, ale co ten by u mě dělal v noci? Nevím, nakonec jsem usnula a z dálky slyšela tóny nějaké ukolébavky.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 8.kapitola: