Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zabít, nebo milovat?9.

Stephenie Meyer


Zabít, nebo milovat?9.Lidi, já se ooopravdu snažíím xD__Ale fakt moc, jenže vůbec nestííháám, dneska jsem opravdu neměla moc času na psaní a celý víkend bez kompu, to taky nedožene... Ale aspoň něco jsem stihla napsat :)

„Kde jsi vůbec byl Charlie?“

„U Harryho. Chytil pár ryb,“ řekl klidně a pohlédl na sáček, který si s sebou přinesl.

„A u Billyho jsi teda nebyl?“ snažila jsem se vyzvídat, i když odpověd‘ mi byla jasná.

„Bells! Jel jsem rovnou domů! Ani nevíš, jaký jsem měl hlad,“ bručel a já zase zesmutněla.

„Zajedu tam sama,“ pronesla jsem a vzala ze stolu klíčky od svého náklad’áčku. Nemá smysl čekat do rána. Klidně tam i na něj počkám, když tam nebude. Billy mě už nodradí.

„Bello! Jsi si jistá, že tam trefíš a že se ti nic nestane? Ihned mi zavolej, jestli jsi v pořádku, jasné?“

Čekala jsem velké protestování, zakazování, ale tohle proti tomu bylo jedno velké nic.

„Jasně, jasně,“ mrkla jsem. Naposledy jsem mu zamávala a ted‘ už poklusem jsem běžela ke svému autu.

Do rezervace jsem přijela rychleji, než kdykoliv jindy. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se Jacoba nemohla dočat, nebo tím, že jsem až moc zvědavá, co s ním vlastně je.

Před jeho domem jsem se zastavila o pár chvil později. V oknech se svítilo, takže jsem usoudila, že ještě nikdo nespí.

Zaklepala jsem na dveře a v pravém okně se zavlněla záclona. To už jsem poznala klobouk Billyho, který měl na hlavě.

Dveře se otevřely, ale neotevře je Billy. Byl to nějaký vysoký a snědý, pro mě neznámý člověk.

„Přejete si?“ zeptal se tiše.

„Emm…Jsem Bella Swanová. Přišla jsem za Jacobem.“ Snažila jsem se mluvit sebevědomě a tentokrát to konečně vyšlo. Povytáhl obočí a pootevřel o trochu víc dveře. To už jsem spatřila i Billyho. V očích neměl nenávistný pohled, ale stejně mě mrazilo v zádech, když jsem ho spatřila.

„Bello, řekl jsem ti, abys ho nechala na pokoji,“ domlouval mi, ale z druhého poschodí se ozval děsivý výkřik. Můj mozek ve vteřině rozpoznal Jacobův hlas.

„Jaeku!“ vykřikla jsem a snařžila se dostat přes toho muže, který mi blokoval cestu.

„Pust’te mě k němu!“ prosila jsem, ale to už mě držel za předloktí a narážela jsem do jeho svalnaté hrudi. Billy mlčky pozoroval můj hysterický výstup.

Se slzama v očích se mi podlomila kolena.

„Same! Dej pozor at‘ si neublíží!“ křikl Billy a Sam mě ted‘ držel natolik, abych se nemohla skácet k zemi.

„Řekl jsi mi, že tady není….Proč mě trápíte? Proč mě všichni trápíte?“ vzlykala jsem. Postupně jsem přestávala vidět svět okolo sebe. Motala se mi hlava víc než kdy jindy. Pak už jsem neviděla nic. Vůbec nic.

 

 

***

Cítila jsem palčivou bolest v zádech, ale nedokázala jsem projevit jedinou bolestnou reakci. Slyšela jsem hlasy, jak o něčem horlivě diskutovaly, ale vnímala jsem jen malé nesmyslné útržky celého rozhovoru. Začaly se mi vybavovat vzpomínky, kde jsem a za kým jsem vůbec jela. Když jsem si vzpomněla na Jaeka, zahřálo mě u srdce. Ale ten výkřik? Je snad nemocný? Stalo se mu snad něco?

Někdo mě držel za ruku. Nepostřehla jsem to, dokud jsem se nesnažila zatnout v pěst pravou ruku.

„Už je při vědomí,“ řekl ten příjemný hlas a mě se zrychlil dech.

„Jaeku...,“ zachraptěla jsem, ale on mě neuklidňoval, jak to dělal předtím. Mlčel.

„Jaeku…Kde jsi byl?“ Pokoušela jsem se otevřít oči. Jako bych je měla přilepené sekundovým lepidlem.

Postřehla jsem, že se ke mně naklonil, protože jsem cítila jeho horký dech na svém krku. Ale dnes z něj sálalo tak neuvěřitelné teplo, že mi to vadilo. Trochu jsem se zavrtěla.

„Kde jsi byla ty, Bello?“ zeptal se a v jeho hase byl slyšet smutek s bolestí zároveň. Zalapala jsem po dechu. Už to ví? Ví, že není jediný, koho miluju?

„Bála jsem se o tebe.“ Víčka mi ztěžkla snad o půl tuny, ale podařilo se mi je otevřít. Oslepilo mě světlo, které v místnosti svítilo, takže jsem čekala, až si oči přivyknou.

Spatřila jsem jeho tvář a chtěla jsem ji pohladit, abych zmírnila jeho bolest. Ale překonala mě má vlastní. Tiše jsem sykla, když mi křuplo v zádech.

„Uhodila ses o dveře, ale není to nic vážného. Budeš v pořádku.“ Proč to říká s tak velkým odstupem?

„Miluju tě,“ řekla jsem a pokusila se o nevinný úsměv. Místo toho jsem se rozbrečela a s každým nádechem mě záda bolela čím dál víc.

„Musíš zůstat v klidu. Charlie už po tebe jede,“ chladně odvětil, a má slova ignoroval.

„Charlie?“ Přikývl. Pokusila jsem se posadit, ale bylo to namáhavější, než jsem si myslela.

„Jaeku…“ Okamžitě mě chytl za paži a pomohl mi, abych si mohla sednout. Hlava se mi trochu zamotala, ale bylo to nic, proti tomu, jak vypadal Jake. Až ted‘ jsem si všimla, že má na cáry roztrhané tričko.

„Co,co se ti stalo?“

„Nic, co bys měla vědět,“ odsekl a podíval se směrem ke dveřím. Ozvalo se zaklepání. Muž, se kterým jsem se dnes seznámila, šel otevřít. Ve dveřích stál Charlie a na pozdrav jen tiše kývl. Když mě spatřil sedět na gauči, rychlým krokem ke mně přistoupil.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se.

„Ano. Jen jsem prý vrazila do dveří.“ Pohlédla jsem na Jaeka. Díval se do země, jako by na ní bylo něco zajímavé.

„Charlie, chci odejít,“ šeptla jsem a natáhla k němu ruce. Lehce mě zvedl a ozvalo se další křupnutí.

„Ta záda se mi nelíbí. Zavezu tě do nemocnice,“ řekl a opatrně se mnou mířil ven. Až ted‘ jsem si všimla neznámých kluků, kteří seděli u stolu v kuchyni.

„Řeknu Jacobovi, at‘ někdy vám někdy přiveze vaše auto.“ Charlie se nasupeně na Billyho podíval.

„Od tebe, už nechci nic kamaráde,“ odsekl a zamířil se mnou k autu. Sam se za námi ještě díval z okna, dokud Charlie nenastaroval své auto. Potom zmizel za záclonou.

Cesta domů byla víc než tichá. Dokonce jsme neměli ani zapnuté rádio. I kdyby bylo, stejně by v autě bylo jako v hrobě.

Když mě Charlie donesl na ambulanci, záda už jsem přes bolest ani necítila. Já šikovná se zraním i o tu nejneškodnější věc.

„Dobrý večer, doktore Cullene,“ pozdravil Charlie a mě najednou bylo víc, než dobře. Možná bych dokázala běžet i sama domů.

„Ale, copak se stalo vaší dceři?“ strachoval se ten krásný blond’atý doktor.

„Udělala si něco se zádama.“

Charlie mě opatrně položil na břicho a já ted‘ už se slzama v očích vykřikla. Doktor se snažil najít příčinu mé bolesti. Když našel to místo, které tak neskutečné bolelo, řekl: „Vypadá to na zlomený obratel, ale nevím to jistě.“ Řekl sestřičce, at‘ mě zaveze na rentgen. Když mě sestra vezla pryč, začal si o něčem povídat s Charliem. Ten nepustil oči ze mě, jak se bojím nadechnout, aby mě to nebolelo.

 

***

Jacob:

 

Začínám zjišt’ovat, jak moc mi chybí i přesto, že miluje někoho jiného. Ale vzdát se bez boje? Anebo…co když se musím vzdát.

„Tak už si to tolik neber.“ Št’ouchl do mě Paul a já tiše zavrčel. „Může tě milovat ještě tolik holek,“ zasmál se a jedl svůj balíček chipsů.

Jo, můžu milovat koho chcu. Můžu se zamilovat do které budu chtít, ale Bellu nic nenahradí. Nikdy nic.

„Tak lidi, měli bychom se dát do práce,“ tleskl Sam a celá kuchyně se najednou probrala ze smutku a naříkání. Všichni zapomněli na své trápení.

„Takže, dovolte mi, abych do naší smečky přivítal nového váženého člena.“ Všichni pohlédli na mě a já v té chvíli dokázal koukat pouze na svého otce, který se hrdě usmíval.

„S tebou, je všechny porazíme!“ zasmál se Embry a to už jsem se zasmál taky. Všechny je porazíme. A patří mezi ty všechny i Bella?

„Takže do práce!“ utnul to znova Sam a všichni jsme se povinně nashromáždili ven před dům.

„Paul se mnou, bereme západní stranu. Jared s Embrym východní,“ zavelel znova a všichni jmenovaní postupně kývli.

„Jacobe, je na tobě, jestli chceš jít s někým z nás, nebo jít vlastní cestou.“

Zavrtěl jsem hlavou.

„Neberte na mě žádné ohledy.“ Sam se jen zasmál.

„Taky je neberu.“

Chvíli jsem přemýšlel a radši si zvolil svou vlastní cestu. Nebylo nad to, užívat si vlastní svobody.

„ Půjdu sám. Aspoň si pročistím hlavu.“

„S náma si ji jen tak nepročistíš kamaráde,“ zasmál se Paula rozeběhl se směrem do lesa. Ted‘ už ne v podobě člověka, ale krásného stříbřitě šedého vlka. Postupně jsme ho všichni následovali.

Když jsem se proměnil ve vlka já, zalil mě pocit štěstí. Nevěděl jsem, zda-li to bylo štěstí nás všech, ale měl jsem opravdu radost z mé oficiální přeměny. Možná mi to trochu kazila záda Belly.

,Bude to dobrý,' slyšel jsem utěšující myšlenky Sama a tak jsem se snažil myslet na něco pozitivnějšího. Na to, jak zabiju tu hnusnou pijavici a jak si budu užívat její bolest.

Lesem jsem dokázal běžet celé hodiny a vůbec jsem se neunavil. Ani mi nedošlo, že za chvíli bude ráno. Vydal jsem se tedy zpátky k našemu domu. Proměnil jsem se už v lese, aby mě nikdo neviděl, jak se převlíkám do krat'asů, které jsem měl přivázané k tlapě šňůrkou. Až poté jsem si všiml Billyho, který mě vyčkával.

Klusem jsem k němu doběhl a nechápal ten vážný výraz v jeho tváři.

„Co se stalo, tati?" ptal jsem se a prohrábl si své černé vlasy, abych se zbavil jehličí, které se mi do nich zapletlo.

„Hochu...Bella je na tom dost zle," zachraptěl a všiml si hrůzy v mých očích.

„Jdu za ní." Vydal jsem se k jejímu náklad'áčku a cestou ještě řekl: „Aspoň přijednom vrátím její auto."

Nečekal jsem na odpověd'. Nezastavila by mě žádná jeho odpověd'.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zabít, nebo milovat?9.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!