Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zabít, nebo milovat?8.

anjel


Zabít, nebo milovat?8.Ještě jsem to stihláá.xD__ Jsem na sebe pyšná :) Sice je to trochu kratší, ale opravdu jsem nemohla být na kompu dlouho. Tak těším se na komentáře a na přistoupila jsem taky na jednu radu. Jestli se vám víc líbí, abych označovala, z jakého pohledu co je, tak klidně. Problém v tom nevidím.

Čekala jsem na něj před školou. Neodpovídal mi na mobil. Chtěla jsem mu to říct dřív, než bychom byli někde v lese a on mě tam honil se sekerou v ruce. To jsem opravdu nechtěla a utéct pryč už taky nemělo cenu. Ale kde je? Netrpělivě jsem překračovala z nohy na nohu a hypnotizovala mobil, aby se konečně ozval.

Po hodině jsem to vzdala. Možná si to jen rozmyslel a vybil se mu mobil. Možná.

Jela jsem rovnou domů. Přinejhorším jsem mohla Charliemu říct, že jsme měli o hodinu víc, nebo tak. Ale doma taky nikdo nebyl. Pouze vzkaz na ledničce.

 

Nazdar Bells. Musel jsem odjet. Nedělej si starosti. Charlie

 

Nemám si dělat starosti? Co se tu děje?

Našla jsem si číslo na Billyho v Charlieho adresáři. Vytočila jsem číslo.

„Haló Billy, tady Bella. Můžu mluvit s Jaekem?“ Vyhrkla jsem ze sebe, když mi konečně někdo telefon zvedl.

„Není tady.“ Řekl naštvaně. Ale moc přesvědčivě to neznělo. I když Billy uměl být dobrý lhář. Když si potřeboval s Charliem o něčem promluvit v soukromí, vždy mě požádal abych šla do obchodu koupit chipsy. Že už nejsou. Nějak mu nedocházelo, že nákupy v této domácnosti dělám já, ale zněl tak přesvědčivě, že jsem opravdu někam jela.

„Billy vím, že tam je!“ Nedala jsem se ani za nic. Možná je ještě naštvaný na Charlieho a zlost si vybíjí na mě.

„Jacob odjel. Nevím, kdy se vrátí.“ Ten starý dědek mi normálně položil telefon! Je toto normální? Pokusila jsem se vytočit číslo znova. Nikdo mi to nezvedl.

Zoufale jsem se dostala do svého pokoje a pokoušela se přemýšlet. Chodila jsem pořád dokolečka, až se mi z toho zamotala hlava. Lehla jsem si na postel a snažila se nevnímat ten neklid, který ve mně stupňoval. Možná už to ví, možná se mnou nechce mluvit.

„Ale vždyt‘ ho nikdy neviděl!“ Nenašla jsem jinou výmluvu. Ozvalo se tiché zaklapnutí mého okna. Okamžitě jsem k němu pohlédla skoro vyjekla strachem.

„Edwarde, co tu děláš?“ Snažila jsem se najít něco ostrého, na svou obranu. Ale opravdu se pořebuji bránit?

„Bello, ted‘ mě musíš poslouchat.“ Kývla jsem hlavou a sedla si na postel co nejdál od něj.

„Promiň, jestli jsem tě vyděsil.“

„Mohl jsi přijít dveřma, jako normální člověk.“sykla jsem, ale znělo to dost neškodně. Můj hlas mě opět zradil.

S úšklebkem se posadil na druhý konec postele. Upřeně se mi díval do očí a já musela uhnout pohledem, abych zahnala ty toužebné myšlenky, které mě náhle zaplavovaly neskutečnou rychlostí.

„A o to právě jde. Normální člověk vejde dveřmi. Ale já nejsem zase tak úplně normální. Chápeš?“ Nedůvěřivě jsem na něj hleděla a on trpělivě čekal na odpověd‘ až po pár minutách jsem se zmohla na blbé: „Ne.“

Nuceně si povzdechl. „ Doufám,že jsi dost chytrá a pochopíš všechno co ti tady řeknu.“

Začaly mi cukat koutky. Vždycky mi cukaly, když jsem byla nervózní.

„Dobře. Tak zaprvé. Nechci aby ses mě snažila zabít, pokusila se o útěk, nebo dělat nějaké další jiné hlouposti.“ Opravdu si myslel, že chci udělat zrovna tohle?

„Zadruhé. Pravda bude tvrdá. Ale chci abys mi věřila. Slíbíš mi, že mi budeš věřít?“

Věřila jsem mu každé slovo, které doposud řekl. Proč bych ted‘ měla říct ne?

„A zatřetí…Jsem upír.“ Zatajila jsem dech. Panebože!

 

 

Edward:

Bylo to tak jednoduché. Jako se naučit nějakou pitomou básničku do školy. Bella mou identitu skousla mnohem líp, než jsem si myslel. Nechápal jsem, jak jsem jí mohl jen chvilinku nedůvěřovat.

„Em…Fajn.“vyhrkla a konečně se mi podívala do očí.

„Bylo součástí dohody i to, že ty se mě taky nepokusíš zabít?“ Snažila se o úsměv, ale její koutky jí to nedovolily.

„Ne.“ Omluvně jsem se na ni podíval. Bohůžel jsem doted‘ nevěděl, co vlastně udělám.

Byla bledá víc než předtím. Ne…Nedokázal bych ji zabít.

„Tak to je skvělé.“ Její výraz už vypadal více ohromeně, než vystrašeně.

„Nechci ti ublížit. Miluji tě. Nemohu ublížit osobě, kterou miluji.“ Možná jsem ted‘ trochu lhal. Vzpomněl jsem si na tu dívku z Chicaga. Tu jsem taky kdysi miloval, nebo ne snad?

„Já tě taky miluju Edwarde. Ale nemůžeme být spolu.“ Lhala sama sobě a já tomu ještě musel přihlížet. Nalhávala si, že je s tím psem št’astná. A se mnou by snad nebyla?

 

„Mluvíš hlouposti. Jacob ti to odpustí. Jestli tě opravdu miluje, nechá tě jít.“

 

Proč ji nenecháš ty, když máš tak úžasné řeči?

Zasloužím si být jednou v životě št’astný, ne?

Stal se z tebe sobec na nejvyšší úrovni. Jsi se sebou spokojen?

Ne.

 

„ Jacob mě miluje a já miluju Jacoba, Edwarde.“ Ted‘ už na mě zírala s kamenným výrazem a mě bylo jasné, že ulitimátum jí dávat nemůžu.

„Ale miluješ i mě.“naléhal jsem a snažil se najít nějakou skulinku, abych ji přesvědčil.

„Nemůžu! Připadám si tak…tak špatná a zlá! A to všechno kvůli vám dvěma! Ty to nechápeš? Připadám si jako kat, který má setnout jednu hlavu a má u toho zavřít oči, aby neviděl, čí hlava to bude!“

 

Mlčel jsem. Takhle jsem o tom nepřemýšlel.

Vidíš! Jsi sobec. Ani jsi nemyslel, na co cítí ona!

Co když ten kat budu já a budu přitom švindlovat?

Sobec, Sobec, Sobec!!!

„Kdyby tě opravdu miloval, přijel by za tebou na to parkoviště.“řekl jsem rázně a s menším rozběhem jsem se přehoupl na strom, který rostl u jejího okna. Nemohl jsem se na to dívat. Jak je zničená a jak to ničí mě.

 

 

Bella:

Vzpomínala jsem na poslední slova. Jak o tom ví? Copak mě celý den v jednom kuse sleduje?

„Jsem doma!“ zařval někdo z dola. Přijel Charlie. Letěla jsem do koupelny, abych si trochu opláchla obličej. Po slzách mi zůstaly suché slané cestičky. Přitom jsem se na sebe koukala do zrcadla. Co se jen změnilo? Tvář byla stále bledá, jako vždy, stále tak nudná a přitom se mi zdála jako cizí.

„Bells, mohla bys něco uvařit, prosím? Mám obrovský hlad.“ Seběhla jsem dolů po schodech a cestou do kuchyně jsem zase zakopla. Charlie mě taktak zachytil a j mu za jeho rychlý manévr poděkovala.

„Co jsi dnes dělala?“vyptával se zdvořile a já mezitím vytahovala z lednice zelený salát.

„Byla ve škole a ted‘ jsem doma. A volala jsem Jaekovi. A potom Billymu. Billy mi řekl, že Jake jel někam pryč, a že neví, kdy se vrátí.“řekla jsem, jako by se to vlastně nestalo ani mě.

„V čem je problém?“ Už zase na mě koukal tím svým nedůvěřivým pohledem a já se zamyšleně dívala z okna, jako bych čekala, že se z nenadání objeví Jake a všechno bude v pořádku.

„Billy mi to odsekl tak naštvaně, že mi položil telefon. Přitom jsem mu nic neudělala.“ A byla to pravda. Nic jsem mu neudělala.

„Možná prohrál, jeho tým.“zasmál se Charlie. Jak zrovna tenhle člověk může být policajt?

„Kdyby ti naznačoval, že nemáš otravovat nenaštval by ses?“ Povytáhla jsem jedno obočí a on hladově koukal na mikrovlnku, která právě dojela na nulu a s lehkým cinknutím se sama otevřela. Převráítila jsem oči. Když má Charlie hlad, není s ním rozumného slova. Na jeho porci jsem mu naaranžovala ještě pár kousků ledového salátu a položila mu jídlo na stůl.

„Co to je, Bells?“ S nadšením hltal. Vaření bylo opravdu mým velkým koníčkem.

„Kuře de la Forks.“zasmála jsem se.

„Neměli jsme to včera?“zepta se najednou.

„Jo, bez salátu. Když nepřidáš salát, je to Kuře de la Bella.“ TO už vybuchl smíchy i on a já aspoň na chvíli zapomněla na své trápení.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zabít, nebo milovat?8.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!