Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zabít, nebo milovat?4.

03.09.2009 (20:00) • Rochelle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1396×

Jess? Kde bydlí Jacob?“ Vlastně jsem to ani nechtěla vědět…Nebo…Možná ano. Věděla jsem, že bych se mohla zeptat Charlieho, kde bydlí Billy, ale určitě by mě tam chtěl odvézt sám.

„Proč?“ptala se s úsměvem na rtech.

„Neptej se tak blbě, prostě…Zajímá mě to. A víš, zjistila jsem, že Charlieho nejlepší kámoš, je jeho otec!“ Myslela jsem si, že odvedu aspoň trochu pozornost jiným směrem. Ale Jess na to moc nereagovala.

„Líbí se ti, že?“ Jídelní blafy byly nepoživatelné, ale ona jedla svůj salát s takovou chutí, že jsem si radši taky hodila sousto do pusy. No…V celku nechápu, co jí na tom chutná…

„Bello?! Mluvím s tebou, tak líbí, nebo ne?“ vyzvídala a já jen pokrčila rameny. Nějak se mi na to nechtělo odpovídat, když jsem zahlédla tu dvojici.

Jess se ihned podívala stejným směrem. Možná jsem doufala, že si toho nikdy nevšimnu, ale Angela s Paulem se chovali, jako by byli pár roku. Chtělo se mi zvracet, když vcházeli do jídelny. Paul ji objímal kolem pasu a Angela se mu prohrabávala ve vlasech. Je vidět, že opice ještě dlouho budou žít.

„Tak to je drzost. Magoři.“ Zavrčela Jess. Koukala jsem na ně víc nenávistně, než překvapeně. Vlastně se ani nedivím, že se se mnou Paul rozešel. Angela nebyla nijak zvlášt‘ krásná. Ale sebevědomí, toho měla dost.

„Jestli si přisednou k nám, převrátím jí ten salát na hlavu.“ Zdálo se, že Jess to prožívá mnohem víc, než já. Zvláštní. Myslím, že jsem to byla právě já, kterou odkopl. Ale už jsem si tím nebyla moc jistá.

„Smím si přisednout?“ozval se hlas za mými zády. Leknutím jsem sebou trhla. At‘ jsi kdo jsi, tohle mi už víckrát nedělej!

„Á Edward Cullen, nemám pravdu?“ řekla Jess přátelsky a já vůbec nechápala, co se s ní děje. Chvíli prožívala můj rozchd s Paulem. Poté si ani nevšimla, že si přisedl i Mike a ted‘? Ted‘ je unešená z kluka, kterého nikdo nezná.

„Ty, jistě budeš Jessica. Bratr mi o tobě vyprávěl, že tě nedávno někde potkal.“ Edward byl opět zdvořilejší, než jsem čekala. Nemohla jsem si nevšimnout tichého zavrčení Mika, který se víc přisunul k Jessice, aby bylo jasné, že je zadaná.

„Bello?“

„Ale jo, jasně. Sedni si kam chceš. Víš tady to tak bývá. Vemeše první místo, které uvidíš.“ Pronesla jsem. Ale nepochopil, že jsem tím myslela: Radši zmiz, nebo tě Mike sežere.

„Tak to jsem tu správně.“ Řekl opět s úsměvem a sedl si vedle mě. Až ted‘ jsem si dokázala všimnout, jak bílou plet‘ vlastně má. Byla vlastně bělejší než ta moje. Ale ta jeho taky vypadala víc zdravě, než ta moje.

„Tak…Co jsi ted‘ měl za hodinu, Edwarde?“ Výhružně jsem se podívala na Jessicu. No je ona normální?

„Matematiku a ted‘ budu mít tělocvik.“ Takhle spisovně snad ani nemluví prezident.

„ Edwarde, kdo je tvůj bratr?“ vyptávala se Jess. „Říkal jsi, že ti o mě vyprávěl. Ale nemůžu si k tobě nikoho zařadit.“

„Emmet přece.“ Usmál se a pohlédl ke stolu, který býval dlouho prázdný. Nevím proč tam nikdo nikdy nechtěl sedět. Seděli tam čtyři další lidé. Byli stejně krásní, jako Edward. Stejný odstín bílé. Seděla tam krásná blondýnka, která vlastenecky objímala muže vedle ní. A taky tam byl ještě jeden pár. Dívka menšího vzrůstu, která šibalsky pokukovala na mě a Edwarda. A taky muž, který vypadal, jako by ho právě kousl pes a hleděl někam do prázdna.

„ Nevěděla jsem, že Emmet má holku.“ Náznak smutku se jí zvýraznil v hlase.

„Asi už bychom měli jít, nemyslíš Jess.“ Prohodil Mike a táhl ji pryč od stolu. Jess se mu ale vykroutila.

„Kdo je to?“ ptala se.

„Jeho sestra Rosalie. Mají k sobě…Trochu bližší vztah.“ Doted‘ jsem si ani nevšimla, že se jídla ani nedotkl.

„Aha.“ S Mikem si prozměnu roli vyměnila. Ted‘ táhla pryč ona jeho. A on civěl na tu krásnou blondýnku. Když odešli, byla dost dlouhá chvíle ticha.

„ A…To se může?“ vyhrkla jsem najednou.

„A co? Mít vztah se sestrou?“ uchechtl se Edward. „V podstatě ne, ale ona není jeho vlastní sestra. My všichni jsme adoptovaní. Já, Emmet, Rose, Alice a Jasper.“ Prstem postupně ukazoval, kdo je kdo.

„Aha…Ale proč jste všihni tak navlas stejní?“ Váhala jsem, jestli mu mám tuto otázku položit, ale zvědavost vyhrála.

„Myslíš tu plet‘? Ty jsi taky bílá Bello. Albinismus existuje jak tady, tak i jinde na světě.“ Zasmál se. Styděla jsem se, že mi to nedošlo.

„Jasně.“ Vzala jsem do rukou tác a pomalu vstala. „ Tak se měj Edwarde. Mě už dneska škola skončila.“ Lehce jsem se usmála.

„Počkej!“ Bud‘ tak zakřičel, nebo se mi jen jeho hlas ozýval v hlavě. „ Nezašla bys někam odpoledne, nebo tak?“ Višchni na nás civěli. Dokonce i kuchařky. Cítila jsem ty pohledy za svými zády a neodvážila se pohnout. Jídelně bylo hrobové ticho a já zašeptala: „ Snad někdy jindy.“

Potom jsem prchala na vzduch. Nevšimla jsem si, jestli měl ve tváři zklamání, nebo lhostejnost. Nebo neurčitý výraz.

„Isabello, jsi blbá jak tágo!“ nadávala jsem si cestou na parkoviště. Mezitím jsem si vytáhla cigaretu a zaálila si ji. Moje nervy dnes byly mimořádně napnuté.

„ Proč jsi mu neřekla, fajn Edwarde, klidně. Proč? Dokonce i ten blbý Paul na mě koukal! Dokonce i Angela! Tak proč?“

„Protože chceš jet za Jacobem!“ vzpomněla jsem si najednou. Srdce se mi rozbušilo dvakrát rychleji. Jacob! Jak jsem mohla zapomenout…Najednou mi to došlo. Jess mi ještě neřekla kde bydlí. Super. Představila jsem si, jak mě Charlie veze přímo k nim domů. Hrůza. Jinak to ale nešlo.

„Jess? Kde jsi? Potřebuju se tě zeptat, kde Jacob bydlí! Nemůžu tam jet s Charliem!“ Záznamník. Nikdy není dostupná, když ji člověk potřebuje.

„ Oukej, uděláme to jinak.“ Strčila jsem mobil do kapsy a nastartovala auto. Hodila jsem cigaetu na cestu. Nebyla jsem zvyklá dělat nepořádek, ale nikdo mě neviděl. Jela jsem k pláži La push. Nic jiného mě nenapadlo.

Byla jsem tam asi za patnáct minut. Doufala jsem, že tam někoho potkám a zeptám se na cestu, ale nebyl tam vůbec nikdo.

„Aspoň jsem to zkusila.“podotkla jsem, když jsem zastavovala auto. Na pláži La push jsem byla asi dvakrát v životě, tak jsem se aspoň chvíli chtěla dívat na moře. Byl podzim a koupat se v něm už moc nedalo. Stejně jsem neměla plavky.

Cítila jsem slaný vzduch, který si pohrával s mými rozpuštěnými vlasy. Bylo to krásné. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ten zvuk vln, když se odrážely od skal. Lehla jsem si do písku a bylo mi jedno, že se mi dostane všude. Bylo mi to jedno. Tento okamžik jsem si chtěla naprosto vychutnat. Po dnešním dni dvojnásob.

„Bells?“Prudce jsem otevřela oči. Docela dost se zatáhlo a vypadalo to, že bude pršet.

„Viděl jsem tvoje auto, tak mě napadlo, že tu budeš.“ Řekl Jake a šel ke mně zase o kus blíž. Natáhl ruku, aby mi pomohl vstát. S děkovným výrazem jsem ji přijala.

„Ahoj. Vlastně jsem jela za tebou, ale nevěděla jsem, kde bydlíš.“ Asi jsem se trochu červenala. Jeho teplá ruka mě naprosto zahřívala.

„Za mnou? A co tě sem přivádí?“ řekl rozpačitě a zase si nervózně prohrábl vlasy. Vzpomněla jsem si, že přesně tohle udělal i včera.

„Mmm…Vlastně jsem tě chtěla poprosit, abys neřekl Billymu, že se už známe. No…Hlavně aby to nevěděl Charlie.“

„Jo, ty myslíš tvojeho tátu! Včera u nás byl…“ Trochu posmutněl. Ale proč?

„No, on se divil, co mám s vlasy a já mu řekla, že včera byla u mě Jess, ale tebe jsem radši zapřela.“ Usmála jsem se. Ted‘ už jsem věděla, že by to Charliemu nevadilo. Ale vadilo by mu to, že jsem mu to neřekla. Přece jen to byl jeho dům.

„Jasně, jasně. Dobře jsi udělala. Táta by šílel taky.“ Souhlasil.

„Bells, nechtěla by ses třeba tady projít po pláži? Třeba bys mi řekla novinky, co se ti dnes stalo a tak…“

„Moc ráda.“

Moc velký odstup jsme od sebe neměli. Vyprávěla jsem mu, jak jsem se zapomněla namalovat, jak jsem se namíchla hned při příjezdu do školy. Vykládala jsem mu o Jess, jak se tvářila, když viděla Emmeta, který se objímal s Rose. Smál se jak smyslů zbavený a mě bylo strašně dobře. Ani jsem nemohla uvěřit, že ten stres jsem prožívala dneska.

„Kolik je hodin Jaeku?“ vykřikla jsem zděšeně, když jsme seděli na jedné menší skále a koukali na moře.

„Bude půl šesté.“ Odvětil zděšeněji než já. Oba dva jsme ztratili úplný pojem o čase.

„Charlie bude vyvádět.“

„Bily taky. Měl bych jít…Ale nejdřív tě doprovodím k náklad’áčku. Pokud ti to nebude vadit, nechci aby se ti něco stalo.“ Neústupně se na mě podíval, když jsem chtěla odporovat. Chytil mě za ruku a nejistě se na mě podíval.

„Nevadí ti to?“

„Takže Jess ti už říkala o Paulovi, že mám pravdu?“povzdechla jsem si. Jess vykecá i to, co neví.

„Tak trochu. Do detailů nechodila.“ Řekl s úsměvem a já ho pevněji stiskla.

Když jsme došli k autu, bylo šero. Už jsem ani moc nespěchala.

„Tak…Ahoj Jaeku. A díky ti za hezké odpoledne.“ Koutky mi nervózně cukaly. Pustil mi ruku a já si je ihned dala do zadních kapes. Jako bych se chtěla ovládnout, abych ho neuškrtila v objetí.

„Já děkuju tobě Bello.“ Hleděl mi dlouze do očí a já si ten pohled nesmírně vychutnávala. Jeho čokoládové oči mě táhly k němu. Ani jsem si nevšimla, že jsem k němu byla zase o kus blíž.

A pak…Pak jemně přitisknul své rty na ty mé. Moje srdce se chtělo roztříštit na milión kousíčků. Rukama jsem se ovinula kolem jeho krku a on mě s lehkým nadzvednutím položil na kapotu mojeho auta. Tak vášnivý polibek jsem nikdy nezažila. Nechtěla jsem přestat. A on taky nepřestával.

„Miluju tě Bells. Od první chvíle, co jsem tě spatřil.“ Řekl později, ale stále mě horlivě líbal.

Když pomalu sjel ke krku, zmohla jsem se na pouhé: „Já tebe taky.“

***

Díval jsem se na ně, jak úchyl. Přiznávám se. Spalovala mě žárlivost do morku kosti. Když mě dnes v jídelně odmítla, zlomilo mi to mé netlukoucí srdce. Copak se to někdy stalo? Zažil jsem někdy odmítnutí? Ne. Nezažil. Možná proto to bolelo o tolik víc. Nevěděl jsem kam jede, ale když jsem viděl jeho, bylo mi to jasné. Mohlo mě to včera napadnout, jak na něj koukala, když se loučila se svou kamarádkou. Jak toužebně jí zářily oči, když ho objímala. Jaké jiskry mezi nimi lítaly.

,Přestřelil jsi Edwarde, měl jsi ji radši zabít‘ pomyslel jsem si a odvrátil obličej od dvou lidí, kteří se láskou skoro zabili sami.

Tak zabij jeho.

A k čemu by to bylo? Zlomit jí srdce podruhé? Po pomyšlení, co jí udělal Paul.

Tak je zabij oba a máš klid ne? Pak budete št’astní až do smrti. Zatím nebyl nikdo, kdo by se ti neubránil. Vzpomeň si na tu dívku v Chicagu. Jela by s tebou kamkoliv. Vzala si kvůli tobě život

To bylo něco jiného. Byla mnou posedlá. Naprosto šílená.

A v čem je to ted‘ jiné? Jen v tom, že posedlý jsi ted‘ ty. Ty a nikdo jiný.

Ale já se zabít nemůžu.

Autor: Rochelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zabít, nebo milovat?4.: