Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zabít, nebo milovat? 3.

3.Janna-Ostrov Esme


Zabít, nebo milovat? 3.Edwardův první den ve škole, ve Forks. Takže. Příjemné čtení a nechte koment, jestli se Vám to líbilo :) Jinak, písnička se podle mě hodí na Edwardův pohled, i když jsem si ještě nezjistila překlad xD__ Ale je krásná, moc.

Ptám se sám sebe. Je to bezpečné? Koukat na ni jak zbabělec přes okno a říkat si, jak všechno je v pořádku. Ono vlastně JE všechno v pořádku. Kdyby jen tušila, jaké jí hrozí nebezpečí….

Má neklidné oddechování. Zdají se jí noční můry, jako se mi kdysi zdávaly taky? Tolik bych ji toužil poznat.

Pozoroval jsem ji snad až do svítání. Byla krásnější než včera. A taky jsem si uvědomil, že mám na ni větší chut‘, než včera. Při této myšlence jsem se otřásl. Jak v této chvíli můžu myslet na to, jak rád bych se jí zakousl do krku. Jsem ubožák.

 

Odrazil jsem se od parapetu a běžel přes les, abych nebyl nápadný. Cestou jsem potkal pár vystrašených srnců. Jako by nedokázali uvěřit, že zrovna o ně zájem nemám. Uběhlo asi deset minut, co jsem byl u jejího okna a ted‘ jsem byl ve svém pokoji u svého okna. Netušil jsem, co dělají ostatní. Pozoroval jsem tekoucí říčku a sledoval, jak se voda třpytí, když na ni dopadaly první paprsky vycházejícího slunce. Krása…

 

,,Edwarde? Můžu s tebou mluvit?“ Ani jsem si nevšiml, že cítím příchod mé sestry Alice. Byla tak tichá, ale její mysl křičela na sto kilometrů daleko.

 

„ Jistě. Mluv se mnou o čem jen chceš.“řekl jsem tiše, ale stejně jsem už všechno věděl.

 

„Byl jsi za ní, nemám pravdu?“ zašeptala mi do ucha. Přikývl jsem. Křečovitým úsměvem jsem se na ní podíval. Další kdo ví o mém malém tajemství.

 

„Edwarde…Já jsem to viděla…už dřív. Vím, že jsem tě na to mohla připravit. Ale…nezdálo se mi to ode mě fér. Láska se neplánuje dopředu.“

Povytáhl jsem obočí.

„ Alice o čem to mluvíš? Tohle snad ve svých vizích nevidíš. Vidíš snad i mé pocity?“ vyštěkl jsem.

„ Edwarde, mě stačilo, že jsem tě jasně viděla, jak na ni koukáš! Prvně to byl upír, který toužil po její krvi. Ale potom Viděla jsem, jak ses bolestně podíval…Tuším, že jsi v té chvíli nechtěl být upírem, ale normálním člověkem. Smrtelníkem!“

„Ne…to není pravda. Prostě je na ní něco zvláštního. Nemůžu ani číst její myšlenky!“ bránil jsem se, ale asi to moc nepomáhalo. Alice byla v těchto věcech neodbytná.

„ Ty jím stále chceš ještě být.“ Řekla užasle.

„A kým? Člověkem? Nechápeš, že kdybych chtěl být člověkem, tak už stejně nežiju? Vždyt‘ jsem starý skoro sto let Alice!“

„Upíři mají taky city, Edwarde. Dnes ji oslovíš. A pokud ne, řeknu Esme o tom opilci v podchodě.“ Tak a byl jsem v pasti. Viděla i tohle.

„Ne, to nemůžu!“ vyštěkl jsem podrážděně a zamířil směrem ke dveřím.

„ Nebo můžu Rose o Jessice…“ vyhrkla najednou a já se prudce zastavil. Emmeta jsem měl opravdu rád. A vidět ho ve spárech Rose…Hrozné pomyšlení.

Otočil jsem se k ní a s prohrou v hlase zašeptal: „Udělám to. Nic hlavně neříkej.“

Její mysl se rozzářila tak, že by dokázalo svítit celé město. Možná by přesvítila i hvězdy.

***

„ Bells! Musíš do školy! Vstávej! Bože, co to máš s vlasy?“ Charlie vyděšeně hleděl na mé vlasy a mě trvalo trochu déle, než jsem si uvědomila, co se včera vlastně stalo. Prohrábla jsem si jeden pramen a všimla si té nezvyklé barvy.

„ Ehm…Charlie! Konečně si doma. To…Včera tu byla Jessica. Víš, velká změna po rozchodu s Paulem.“ Stručněji jsem to nedokázala. Věděl, jak nerada dávám své city najevo. Hlavně když se to týká lásky, nebo zrady. Trochu se zavrtěl.

„Dělala jsem si o tebe starosti tati.“ Řekla jsem už klidněji a usmála se. Úsměv mi opětoval.

„Přespal jsem u Billyho…Vyšetřování se protáhlo do noci. A víš s kým jsem se seznámil?“ řekl a já zavrtěla hlavou.

„Jeho syna. Jmenuje se Jacob. Včera ráno vyrazil nějak brzo. Prý pomoct kamarádce, nebo tak. Milý kluk. Měli byste se seznámit.“

Vytřeštila jsem oči. „Jacob?“

„ Ty ho snad znáš?“ Koukal na mě podezřívavěji, než kdy předtím.

„Emm…ne…myslela jsem si, že je to jeden kluk ze školy. Zapomněla jsem, že má rodiče v Kanadě a o něj se stará babička.“ Lepší lež mě opravdu nenapadla. Mohlo mi dojít, že Charlie tu zná většinu lidí. Přece jen, policistou se nestal přes noc.

„Bydlí v Port Angeles.“ Dodala jsem rychle. Tam už tolik lidí neznal. Teda aspoň ne většinu.

„Aha. No, ale měla by ses s ním spřátelit. Třeba Paul se mi vůbec nezamlouval…“ Došlo mu to,ale pozdě. Cítil, jak jsem sebou trhla.

„Tak…Já už radši jdu. Měj se hezky ve škole Bells.“ Odešel.

Rychle jsem se převlíkla a zhltala pár ovesných vloček. Dnes jsem se do školy těšila. Sice jsem věděla, že Jacob chodí do školy v rezervaci, ale potřebovala jsem od Jess vymlátit všechny informace.

Když jsem nastoupila do náklad’áčku, ve zpětném zrcátku jsem spatřila své oči. Sakra…Zapomněla jsem se namalovat. Při svém zjištění jsem se musela zasmát.

„Isabello! Stává se z tebe totální bárbína!“pokárala jsem se a hledala v batohu něco, čím bych své nové kruhy pod očima zamaskovala. Jess měla se mnou tolik trpělivosti, že mě naučlia i pár rychlých triků, jak nevypadat jako strašidlo. Po pár minutách jsem vypadala téměř jako včera. Ani moc nevypadalo, že jsem líčení dost odflákla.

Když jsem dojela do školy, moje parkovací místo bylo obsazené. Stříbrné Volvo se blýskalo na parkovišti, jako by bylo z jiné planety.

„To se může stát jen mě!“ klela jsem a hledala volné místo. Když jsem ho konečně našla, zvonilo na hodinu. Super. To je poprvé, co přijdu pozdě. Poprvé, co mé parkovací místo je obsazené a poprvé, co jsem byla vynervovaná k nepříčetnosti.

Vzdala jsem běh. Mé plíce už nebyly co bývaly. Není divu. Má spotřeba cigaret nebyla malá. Kdyby jen Charlie věděl. Zadýchaná jsem vběhla do třídy. Nějak jsem si ani neuvědomila, že je biologie.

„ Velice se omlouvám…..ale…někdo mi….obsadil ….místo na parkovišti.“ Chabá omluva, ale aspoň něco. Pak jsem si všimla i mé lavice. To snad není možné! To už si ani nemám kam sednout?

„Nevadí slečno Swanová. Tuším kdo to byl.“ Pan Molina koukl směrem k mé lavici. Seděl tam nějaký kluk. Docela hezký. Možná až moc.

„ Moc mě to mrzí. Netušil jsem, že toto místo je již obsazené.“ Omlouval se.

„To…to je dobrý.“ Na víc jsem se prostě nezmohla. Hlas mě prostě zradil. „Mmm…Sednu si někam jinam.“

„Slečno Swanová, sedněte si třeba k Edwardovi. Je tu nový. Možná byste mu třeba mohla pomoci, kdyby něco nechápal.“ Pan Molina mi nevadil, ale tyhle kecy jsem nesnášela.

„Jistě.“ Poslušně jsem si sedla na určené místo. Mé místo. Ale vedle mě nebyla prázdná židle.

„ Tak…Jak se jmenuješ?“ zeptal se skoro neslyšně.

„Isabella…ale prosím jen Bella.“ Všechny nervy ze mě spadly. Jako bych se nikdy nezlobila.

„Hezké jméno. Mohla..mohla bys mě potom provést po škole? Ještě se tu nějak nevyznám. Musel jsem sem jet o hodinu dřív, abych vůbec našel tuto třídu.“ Usmál se a já si všimla krásných bílých zubů, které byly jak malá zrcátka.

„No…jasně.“ Souhlasila jsem a dál sledovala hodinu. Nebo spíš si myslel, že ji sleduji.

Co to se mnou je? Jsou tu jiní, kdo by mu mohli ukázat školu. Vždyt‘ přece není ani tak velká. A ty oči… Z přemýšlení mě vyrušil zvonek.

„Můžete jít.“ Řekl pan Molina a já se ani neohlédla, jestli jde Edward za mnou.

Procházeli jsme chodbami a všichni na mě civěli. Nebo přesněji na něco za mnou.

„Tady je jídelna, tam dál je tělocvična….nádvoří…..učebna trigonometrie…..učebna historie….sekretariát….“ Tak jsem se snad po celé škole procházela poprvé.

Zazvonilo.

„Tak…se zatím měj. Jdu na hodinu.“ Španělština. Jak jsem to slovo nenáviděla.

„Ahoj.“řekl a otočil se na druhou stranu.

***

 

Věděl jsem přesně kam mám jít. Na historii. Ale přitom jsem se nedokázal na nic soustředit. Jen na ni. Na slova, která jí vycházela z úst. Na pohyby, které dělala a na ten tlukot jejího srdce. Když jsem usedl do lavice, objevila se vedle mě Alice.

„Tak co Edwarde, jak to vypadá s tvou láskou?“ Tiše se zasmála, ale profesorka z toho moc nadšená nebyla.

Převrátil jsem oči. „ A je to tady. Křížový výslech. Nemohla sis to nechat na doma?“ zavrčel jsem přes zat’até zuby.

„Ale Edwarde….Copak si něco nechávám na doma?“opět se zasmála. Ted‘ už jsem se smíchu neubránil ani já. Ona? Nikdy. I kdyby hořelo, stejně by se zeptala.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zabít, nebo milovat? 3.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!