Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zabít, nebo milovat? 2.

01.09.2009 (07:30) • Rochelle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1695×

Vzbudila jsem se hodně brzy. Teda…Vlastně bych radši měla přiznat, že jsem vůbec nespala. Vzpomínala jsem na něho. Jak mě hladil po tváři a já cítila, jak mě spaluje žár. Jak mi sliboval, že budeme spolu navždy. Copak se dají tyto sliby splnit? Tehdy mě to netrápilo. Tehdy jsem žila přítomností. Ted‘ mi zbyla pouhá vzdálená minulost. Angela za to nemohla. Mohla jsem si za to sama. Možná jsem mu nedávala to, co potřeboval. Sex. Proč všechno vždy pokazí sex?

Dál jsem tiše vzpomínala na ty hezké chvíle. Z velkého zamyšlení mě přesně v 6:30 vzbudil zvonek u dveří. Ani jsem si neuvědomila, že Charlie ještě nepřišel. Nechápala jsem, proč Jessica na nic nikdy nemá čas. Musela vstávat nejmíň v pět, aby se na všechno připravila.

„Už jdu!“ zakřičela jsem co nejhlasitěji a sáhla po černém županu, který se mi válel u postele. Když jsem sbíhala po schodech, můj prastarý župan se mi zamotal do papuče a já na předposledním schodu hlasitě upadla na tvrdou zem. Bolestí jsem zasyčela a dál se plazila ke dveřím.

Když jsem konečně otevřela dveře, dostala jsem šok. Tohle rozhodně nebyla Jess. Ty svaly, co se rýsovaly pod tričkem rozhodně nebyly její. Rozhodně ani ta krásná opálená plet‘…

Přistihla jsem se, jak neomaleně čumím na kluka, který se přátelsky usmíval. Rozpačitě jsem se teda rozhlédla okolo a trochu přivřela dveře, aby si nevšiml, co mám na sobě za hrůůzu.

„Ehm…Ahoj.“ Pozdravil, a mě srdce poskočilo touhou vědět o něm víc. „ Jsem Jacob a přišel jsem pomoct Jess….s tebou.“ Rozpačitě si prohrábl vlasy a já si za ním všimla menší postavičky, která táhla dvě velké krabice.

„Ahoj. Jsem Bella.“ Hlas mě zradil na celé čáře. Co už.

„ Jaeku, tři mám ještě v kufru…Mohl bys…?“ řekla Jess a postavila přede mě krabice. Nemohla jsem si nevšimnout, nápisu: Šaty. Na druhé krabici bylo napsáno: Doplňky.

Bezva. To nám to hezky začíná.

„ Čauky Bells, jak ses nám vyspinkala?“ Všimla si mých velkých kruhů pod očima a mábla rukou. ,,To zmizne coby dup.“

Lehce mě na přivítanou objala. Pohlédla jsem směrem k jejímu autu a viděla Jacoba, jak táhne další tři krabice. Názvy jsem neviděla.

„ Tak to je ten, o kterém jsi mi vyprávěla?“ Nenápadně jsem prstem ukázala na něj.

„ Šílíš? Tohohle jsem potkala v Port Angeles. Měl za úkol koupit si nové ponožky a nějak mu to…nešlo. Nebýt mě, tak by ted¨na nohou měl ponožky pro batolata. Vlastně by je měl tak na palci.“ zasmála se a já se smíchu neubránila taky.

„ Že ona mě zase pomlouvá? Nic jiného neumí. Pomlouvat a žvanit.“ Řekl na svou obranu. Ted‘ jsem se smála jenom já. Jess na něj nasupeně koukala.

„ Snad jsem toho tolik neřekl Jess.“

Jessica mu na to odpověděla velkým št’ouchancem do břicha. Myslím, že ji to bolelo dvakrát víc, než jeho. Pokud ho to vůbec bolelo.

„ Tak se do toho dáme ne? Doufám, že se tvůj táta nebude mco zlobit, že máš v domě kluka.“

„ Není doma. Včera když jsem přijela, nasedl do auta a odjel za prací. V Port Angeles zabilo nějaké zvíře člověka. Snad je v pořádku.“ Pokrčila jsem rameny a otevřela dveře dokořán. Přitiskla jsem se ke stěně, aby mě neviděli v tom dlouhém černém županu, ale asi bil do očí. Jess se zhroženě na mě podívala a já jsem jen dělala, že nechápu co myslí.

„ Pokoj mám nahoře.“ Řekla jsem Jacobovi a on poslušně táhl všech pět krabic do schodů. Jessica za ním s malou kabelkou a já se táhla v průvodu jako poslední.

„Dveře vlevo.“ Ukázala jsem na velké dubové dveře a on se před nimi zastavil. Nějak mu chyběla ruka na kliku.

„ Chlapům měli dát tři ruce a ne jenom dvě.“ Zavrčela Jessica a poslušně dveře otevřela. Nevím jak se to stalo, ale můj uklizený pokoj mi náhle připadal neuklizený. Možná to bylo tím, že jsem nestihla ustlat postel.

„ Tak se někde uvelebte. Chcete něco k pití, jídlu?“ Oba zavrtěli hlavou,ale já stejně šla pro něco do kuchyně. Rozbalila jsem nějaké chipsy, které vždy Charlie pojídal u fotbalu se svým přítelem Billym. Prožívali to víc, než já kteroukoliv knihu, co jsem zatím četla.

Když jsem se vrátila zpět nahoru, krabice už byly vybalené. Na jedné hromadě bylo samé oblečení. Nechápala jsem, jak se do těch krabic všechno vlezlo.

Na druhé hromadě byly malé igelitové sáčky a v nich náušnice, řetízky, prstýnky…

Třetí část mého překvapení nebyla hromada, ale velký kufřík, ve kterém byly řasenky, různé lesky, stíny, make-upy, kartáčky a podobně.

„Nestůj v těch dvěřích a pojd‘ se posadit mezi nás Bells.“ Poručila Jessica a já poslušně usedla mězi ně. Pohlédla jsem na Jaeka a on jen zavrtěl hlavou a ukázal na prázdné připravené křeslo naproti mně. Nějak jsem nepochopila význam slov: ,Mezi nás‘. Tak jsem si poslušně sedla naproti a čekala. Byla trapná chvíle ticha.

„ Tak se do toho dáme.“ Pronesla Jess a s velkým povzdechem se do mě pustila.

„ Donesla jsem pár katalogů, jak upravit vlasy. Mohly bychom je i trochu víc ostříhat, ale to jen pokud budeš chtít.“ Hodila mi do ruky první katalog z hromádky číslo čtyři.

„Asi bych si je nechala takové, jaké je mám.“ Nechtěla jsem riskovat, že bych jí dala moc velkou důvěru a potom odmítla vystrčit paty z baráku.

„ Oukej, ale je to škoda Bells. Vlasy ti můžou kdykoliv dorůst, pokud se ti to nebude líbit.“

„ Jo, jenže když mě ostříháš a mě se to nebude líbit hned, tak asi neuděláš abrakadabra a všechno bude jako dřív.“ Zasmála jsem se. Jacob mě v tom opět nenechal samotnou a Jess po něm opět hodila vražedný pohled.

„ Super. Tak žádné stříhání. Ale u vlasů se rozhodně začne!“

***

„ Edwarde ty ses pomátl ne? Vyšetřují to tam policajti chápeš?“ Tiše jsem přikývl. Emmet měl pravdu. Ale ta žízeň se nedala překonat. Hlavně potom, co jsem viděl ji. Musel jsem někoho sehnat, abych se na ni mohl dívat ještě pár hodin. Ale to jsem mu samozřejmě neřekl. Věděl jsem, jaký by na to měl názor.

„Chápu, ale dál jsem to opravdu nestihl. Víckrát se to nestane.“ Omlouval jsem se, ale při pomyšlení, že mě poučuje mladší „bratr“, jsem se musel zasmát. Přesně jsem věděl co si myslí. ,Zbláznil se?‘ . A asi opravdu ano. Zbláznil. Do ní.

„ Potkal jsem Jessicu. Včera.“ Změnil jsem téma, když už Emmetova zlost vyprchala.

„ Kdybys zabil ji, zabil bych já tebe.“ Zavrčel, ale téma ho zajímalo.

„Není špatná Emmete, ale pokud na to přijde Rosalie, zabije ji ona.“ Uchechtl jsem se. „ Nebo dřív asi tebe.“

Emmet zavrčel. To pomyšlení se mu moc nezamlouvalo. Rosalie by mu to nikdy neodpustila.

„ Bude to naše malé tajemství, ano? Ty neprozradíš nic o těch policajtech a já budu mlčet o Jessice.“

Chtěl mě na něčem dostat, aby se mohl z této dohody vykroutit. Ale dost jich neměl.

„TO by taky nevyšlo Emmete.“ Usmál jsem se.

„ Není to fér, když mi čteš myšlenky.“protesoval, ale s menším úsměvem na tváři.

„ Hledá tě Rose, běž ji trochu potěšit.“ O vteřinku později se ozvala Rosalie. Emmet mě poplácal na rameni a zmizel někde ve druhém patře.

Musím ji ještě vidět. Je krásná. Vím kde bydlí, všechno je tak jednoduché…

Neudržíš se. My se neudržíme.

Máš pravdu…Neudržíme.

***

„Jacobe, zrcadlo!“ zavelela Jessica. Bylo už odpoledne. Ani jsem neměla čas si něco udělat k jídlu. Jen jsem poslušně jedla chipsy, které jsem ráno přinesla. Nebo přesněji jsem už jen vyjídala drobky. Jacob nic nejedl a Jessica si vytáhla z kabelky malou müsli tyčinku. Na štíhlou linii.

„ Tak Bello, ted‘ otevři svá krásná očka.“ Řekl Jake a nastavil zrcadl tak, abych se viděla od hlavy až k patě.

Užasle jsem otevřela pusu. Ta malá slušňačka, která milovala svou bezdomovskou bundu a župan, byla úplně pryč. Byla zahnaná někde v koutě.

Vlasy jsem měla pravidelně vlnité a měla jsem i tmavší odstín hnědé. Na levé straně jsem měla připnuté dvě úzké sponky. V uších dvě nenápadné perličky.( Na chvilku jsem si vzpomněla to trauma z propichování uší. Jak jsem se křečovitě držela židle a představovala si, jak všude stříká krev.) Plet‘ jsem měla jinou než obvykle. Bledá byla, jako vždy, ale nebyla smrtelně bledá a kruhy pod očima mi zmizely taktéž. Lehký lesk na rty. Nepřipadala jsem si, jako šlapka. Ani jako decentní šlapka. Docea mě udivilo, proč myslím zrovna na tohle. Vypadala jsem skoro jako předtím, ale přitom úplně jinak než předtím.

Na sobě jsem měla modré džíny a černé flitrované tričko. Bylo mi jasné, že to bylo Jessicy, ale nedoufala jsem, že mi ho daruje. Lapala jsem po dechu.

„ Co tomu říkáš?“ Jessica si mě s nadšením prohlížela a stále mi hladila mé nové vlasy.

„ Myslím, že abrakadabra nebude třeba….“

Autor: Rochelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zabít, nebo milovat? 2.: