Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Weather in my soul 4

16.08.2009 (13:00) • angbella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5005×

Rozpolcená osobnost

Musela jsem vstávat brzo a rozmazanou řasenku od slz jsem měla úplně všude. Nastal můj první školní den ve Forks. Snídani dělal otec. Ještě abych mu dělala poskoka! To určitě. Míchaná vajíčka. Nic lepšího neuměl. V autě mě pak zavezl do školy k zatáčce a potom jsem se vymluvila, že se chci projít abych nemusela jet policejním vozem. Bylo studené ráno, ale kupodivu i když bylo zataženo nepršelo. Už se nemůžu dočkat, až si koupím nějaké pořádné auto. Ve Phoenixu nikdy takové počasí nebylo. Dostala jsem se ke shluku budov, kterému se sotva dalo říkat střední. Před těmi budovami stály skupinky studentů často hrozně oblečených. Tady mám chodit do školy?? Bylo mi z toho blbě…
A ty auta… Moje nové auto ( myslím, že se rozhodnu pro BMW) bude mezi nimi hvězda. Jedno VOLVO celkem ušlo. Bylo úpoměrně nové.
Jakmile jsem vstoupila na hlavní nádvoříčko všichni se na mě podívali. To mě mělo napadnout že budu kuriozita. Místní drbny si na mě už určitě brousily drápky. No a co, ať mi vlezou na záda ( nebo domyslete si kam). Rozhodla jsem se to prostě ignorovat. Přehodila jsem si vlasy přes pravé rameno a rázným krokem jsem vyšla k barabizně s nápisem „ KANCELÁŘ STŘEDNÍ ŠKOLY FORKS“. Cítila jsem na sobě stále nalepené desítky očí, al dělalo mi to dobře a navíc jsem na to doma byla zvyklá…
Zaklepala jsem jako slušně vychovaný člověk ( doufám že v tomto zapadákově vůbec ví, co to znamená) a vešla do malé podle někoho asi útulně zařízené příjimací kanceláře. Smrdělo to tam stařešinou.
„ Dobrý den.“ Řekla jsem babce.
„ Jsem Isabella Swan.“
„ Jo, jo děvenko. Už tě hledám. Jak se má tatínek? Už tu děckám dlouho nedělali přednášku. To víš, tady to bude jiné než v Newyorku. Nemáme žádný zajímavý program.“
„ No jasně, má se dobře. Klidně mu to vzkážu.“ Ani si nevšimla v mojí kartě odkud jsem. Z Newyorku, to je teda novina a jestli považuje policejní přednášku o bezpečnosti za zajímavý program, mám se na co těšit. A že zná mého fotra? Maloměsto mi lezlo čím dál víc na nervy! Ach jo.
„ No vidíš, tady už to mám!“
„ Děkuju“
„ A nezapomeň – tan papír musíš mít podepsaný od všech učitelů!“
„ Jistě. Nashledanou.“ Přidala jsem milý úsměv, ale ve skutečnosti jsem se nemohla dočkat, až odsud vypadnu!!!
„ Pa, pá děvenko. Ať se líbí.“
„ Nazdar babo!“ Řekla jsem pro sebe napřátelským tónem, když jsemm zabouchla dveře.
„ Ahoj, ty musíš být Bells! To je super!“ Nestihla jsem ani odpovědět a už mlel dál.
„ Hrozně mě těší! Jsem první, kdo se s Tebou baví? ( A v duchu si určitě myslel i „ Kdo by s tebou mohl chodit?“.) Jéé, promiň. Já se nepředstavil ( konečně na to už přišel…). Já jsem Mike. Mike Newton. Táta ti toho o nás ( Newtnových) určitě spoustu říkal!“ No, otec se snad o něčem zmínil ale za A mu do toho nic není a za B jsem rozhodně neměla zájem se s ním vybavovat. Byl možná milej, ale rozhodně dotíravej! Tak jsem prostě řekla jen
„Ne.“
„ No jasně, zapoměl jsem, že Charlie toho moc nenamluví. Když tady u nás ve škole naposled dělali policajti přednášku o bezpečnosti vymáčkl ze sebe jen krátký a dost hm strohý úvodní slovo a zbytek teda musel doříct polda Andy. Takže Andy. Teda promiň pan policista Andrewson musel vlastně odříkat celou přednášku.“ Mike byl pěkně dotěrný.
„ Já už budu muset jít.“
„ Jakou máš první hodinu?“ Doufala jsem, že tohle neřekne.
„ Počkej, podívám se.“ Snažila jsem se v batohu hrabat co nejrychleji a dofala, že od něho už budu mít pokoj.
„ Angličtinu.“
„ Jé, to je super! Já taky.“
„ Jasně.“ Zabučela jsem, ale ani si toho mého nadšení nevšiml.
Bože, už s ním nevydržím ani minutu!!!!!!!!!!!!!!!
Dopoledne se dalo přežít nebýt Mikea a otravných učitelů. Zjistila jsem, že mám co dohánět. Zde jsem totiž nemohla opisovat. Pitomý Forks! Bude to horor se zase učit. Skoro všichni učitelé mi dali na dohnání látky měsíc. Jen matematikář mi nechal týden, biolog pět týdnů a fayzikář půlrok. Zjevně na to dlabal.
Na obědě jsem seděla s tím Mikem a ještě dvěma holkama. Jessicou a Angelou. Pak si začali přisedávat ostatní : Tyler, Eric, Lauren a ostatní… Když v tom mě něco vytrhlo ze seznamování. Dokonalé bárbíny v životní velikosti.
Byli úchvatní. Nádherní. A ta blondýna… 
Skoro jsem jí záviděla, ale všichni byli strašně přeslazení. Nádherní slaďouši. Taky jsem si všimla jejich oblečení. Ty hadry musely stát majland, ale ani jsem si jich tak nevšímala. Pak vstoupil do jídelny ten nejkrásnější… Stačilo by mu dát otrhané džínsy a prostě poupravit oblečení. Účes měl staromódní,ale měl ho přesto se svými vlasy nejkrásnější na světě. Hezčí jsem nikdy neviděla…
Byl hezčí, než nejhezčí muž na planetě. Určitě. To jsem věděla. Málem mi spadla brada a najednou…. Se na mě podíval!!!!

DALŠÍ KAPITOLA

Autor: angbella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Weather in my soul 4: