Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - 9. kapitola

rob6


Vždy je kapka naděje - 9. kapitolaJelikož mi konečně jede netík, tak přidávám další kapitolku. Jmenuje se : Cože? Nevím co bych k tomu ještě dodala a jak je mým zvykem, přeju příjemné čtení a opět žádám velmi tvrdou kritiku. :D

Rychlým tempem jsem se blížil k příjezdové cestě našeho domu a usmíval jsem se. Ano, dnes byl jsem opravdu šťastný. Po tolika letech, jsem byl šťastný. Dnes jsem mluvil mým andělem.
Byla tam tak krásná, zároveň tak- tak bezbranná.
To, že jsem ji viděl ležet v nemocnici zraněnou, to byl důkaz jak moc je bezbranná, důkaz toho, že jsem ji neochránil. Ale bude žít, to je hlavní, za to jsem opravdu vděčný.

Autem jsem zajel do garáže, zaparkoval a pak jsem se vydal ke dveřím, kde už na mě čekala Alice.

„Ahoj!“ vypískla.
„Alice? Jsi v pořádku?“ ptal jsem se šokovaně.
„Samozřejmě, jsem mnohem víc než to! Ach Edwarde, já jsem tak šťastná!“ pískala.
„Až se to dozvíš budeš tak šťastný Edwarde!“ řekla a objala mě. Snažil jsem se něco vyčíst v její mysli, ale slova hymny do španělštiny, což v poslední době dělala opravdu často.
„No… a řekneš mi proč?“ ptal jsem se zmateně.
„Ale samozřejmě, že ne! Však uvidíš dnes večer.“ řekla a odtančila za Jasperem.
A já zůstal stát a jen nevěřícně kroutil hlavou.
Jelikož mi zbývalo ještě několik hodin času, než se budu muset opět zapojit do naší hry na lidi, jen pár hodin, než budu muset do školy. Jelikož jsem už týden nic ‚nejedl‘, rozhodnul jsem se zajít si na chvíli na lov.

Plynulým pohybem jsem vstal z pohovky a lehce vyskočil na parapet a pak jsem dlouhým skokem vyrazil ven. Rozhodl jsem se pro nedaleký les, který byl asi padesát kilometrů na západ od našeho domu. Neběžel jsem moc rychle, vlastně docela pomalu – teda na upíra.
Konec konců měl jsem ještě několik hodin času.
Už jsem byl skoro u lesa a zrychlil jsem. Jakmile jsem proběhl hranicemi lesa, zhluboka jsem se nadechl.
Ty vůně byly nádherné, po několika letech jsem si je plně vychutnával.
Bylo úžasné cítit každou kapičku vody na mechu, cítit měkkou půdu na které jsem stál, cítit každého živočicha, který se v lese vydal na procházku.

Nadechl jsem se ještě párkrát a pak zavřel oči a poslouchal, kromě zurčícího potůčků, třepetání ptáku na větvích jsem uslyšel bít i dvě silná srdce a podle pachu jsem poznal, že jde o zdravé, dospělé pumy. Neváhal jsem ani vteřinu a vrhnul se po stopě té lahodné vůně.
Když jsem ji uviděl, nezastavoval jsem se, ale rozběhl jsem se ještě větší rychlostí. Poté jsem vyskočil do vzduchu a dopadl na pumu, tím jsem ji převalil na zem a zároveň jí zlomil vaz.
Nečekal jsem ani vteřinu a rychle se zakousl do místa na jejím krku, pod kterým se skrývala tepna. Po jedné hodině již byly obě pumy pohřbené pod kořeny mohutných stromů a já se pomalu vracel domů.

Běžel jsem nepříliš daleko směrem na východ. Už jsem byl jen  sedm kilometrů daleko když v tom…
‚… no tak to je skvělý, bratříček si něco usmyslí a hned to dostane. Já jsem z toho tak nadšená až to bolí!‘ tak zněly ironické myšlenky od Rosalie.
Aniž bych o tom přemýšlel mé tempo se ještě zrychlilo.
Slyšel jsem Rosiny myšlenky, když ji Alice seřvala. Už jsem byl jen kilometr od domu a rozběhl se ještě rychleji. Po chvíli už jsem byl v obývacím pokoji a tam mně přivítala Alice.

„Už to víš, že?“ zeptala se s náznakem smutku.
„Ani moc ne – povídej.“ řekl jsem nenuceně.
„Ono to pro tebe mělo být … překvapení.“ špitla.
„ Oni Bellu dnes ve dvě hodiny převezou do Forkské nemocnice…“ šeptla a podívala se mi do očí a snažila se v nich něco najít, nevím jestli se jí to podařilo, ale jestli ano našla v nich pouze zklamání.
„Ale no tak, až ti to povím budeš nadšený!“ vypískla a já pozvedl obočí.
„Spusť.“ vydechl jsem.
„Zítra se stěhujeme... všichni souhlasili, jen Rose byla proti. Ale na nic se nezmohla, my ji přehlasovali!“  řekla a nadechla se a pak pokračovala
„ Probrala jsem to Carlisleem a po pěti minutovém přemlouvání souhlasil!“  na chvíli se odmlčela. „Edwarde zítra se stěhujeme do Forks!“ téměř křičela nadšením.

„Cože? Co jsi mi to právě řekla?“ ptal jsem se a téměř mi vypadly oči z důlků.
„Edwarde, je to pravda! Carlisle tvrdil – cituji ‚Nebyla uzavřena žádná smlouva, tuším, že už si na nás nebudou ani pamatovat. Nevidím žádný důvod, proč bychom se tam nemohli nastěhovat‘ no není to skvělé?“ jásala a já byl překvapen, jak dokonale napodobila Carlisleův hlas.
„Edwarde, je téměř jisté, že budoucnost strávíte spolu!“ řekla, objala mě a já nedokázal nic jiného než zírat.
„Ale vždyť tu nejsme ani dva týdny…“ nemohl jsem tomu věřit.
„Ty nejsi rád že budeš s Bellou?“ řekla a sklopila zrak.
„Ano, ale…“ nestihl jsem to ani doříct a Alice už byla pryč.
Když odcházela ještě na mě stihla zavolat:
„Já ti říkala, že budeš šťastný!“

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!