Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - 22. kapitola

Cosmopolis


Vždy je kapka naděje - 22. kapitolaDalší díl tentokrát s názvem " Volturiovi?" přeji příjemné čtení?

O několik měsíců později:

 

Ležel jsem na posteli vedle Belly a broukal jí její ukolébavku. Bella pravidelně oddychovala, zabalená v dece, aby jí nebylo zima.

Už byly jarní prázdniny, mohl jsem u Belly být pořád. Už totiž nechodila do školy, pomalu se blížil termín jejího porodu. Abych řekl pravdu, vypadala jako balón, ale překrásný balón.

Byla tak sladká, když spala. Vlasy měla stažené do ohonu a ten volně rozhozený po polštáři. Na tváři mě mírný úsměv a klidný tep. Obličej měla uvolnění, koutky úst svěšené.

Lehce otevřela ústa.

„Edwarde?“ zamumlala tiše.

„Jsem tady,“ zašeptal jsem a pohladil ji po vlasech.

„Prosím… Neopouštěj mě,“ šeptala tichounce.

Pak už nepromluvila, teď spala klidně s lehkým úsměvem na tváři.

Dál jsem jí broukal její ukolébavku, její úsměv se protáhl ještě víc. Byla krásná, když spala. Byla pro mě fascinující.

 

Pomalu začalo svítat, dnes byl jeden z mála slunečných dnů a okny začaly prostupovat sluneční paprsky.

Bella se jen zavrtěla, ale spala dál. Minuty ubíhaly a čas neúprosně letěl vpřed.

Belle se první začaly lehce cukal víčka a pak otevřela oči.

„Dobré ráno lásko,“ řekl jsem a bříšky prstů jsem jí lehce přejel po tváři.

„Ahoj,“ zašeptala stále rozespale a protáhla si ruce. Pak se posadila na posteli, vstala a šla do koupelny.

„Co chceš k snídani?“ zeptal jsem se ještě.

„Nemusíš se o mě tak starat, ale jestli ti to udělá radost, tak mám chuť na vajíčka,“  zavolala když zavřela dveře. Jen jsem se usmál a lidskou rychlostí seběhl schody, prošel chodbou a už jsem byl v kuchyni. Poslední dobou jsem tu trávil docela dost času. Po chvíli už jsem míchaná vajíčka nandával na talíř, ten jsem položil na stůl a za pár chvil už Bella spokojeně jedla.

 

„Je to dobré,“ řekla mezi sousty a usmála se na mě. Miloval jsem, když jsem ji mohl udělat šťastnou.

„Za jak dlouho odjíždíte?“ zeptala se mě. Dnes jsme vyráželi na lov.

„Asi za půl hodiny, ale můžu tu zůstat déle, jestli chceš,“ řekl jsem a Bella se na mě přísně podívala.
„Edwarde, kolikrát ti to mám ještě říkat? Ještě nejsem tak neschopná, abych tu nevydržela den a půl sama,“ řekla a láskyplně se mi zahleděla do očí. 

Zvedl jsem se ze židle, lehce políbil Bellu do vlasů a vzal jsem jí talíř. Přešel jsem ke dřezu a v rychlosti ho umyl…

 

„Nenech mě dlouho čekat,“ prosila mě Bella a objala mě.

„Vrátím se, co nejdřív to bude možné,“ zašeptal jsem jí do ucha a něžně políbil.

„Edwarde, pojď už, všichni na tebe čekáme!“ slyšel jsem z auta Emmetta.

„Miluji tě,“ zašeptal jsem jí a pohladil po tváři.

„Já víc,“ zašeptala mi na oplátku a usmála se tím úsměvem, který jsem miloval.

„Ani si nevšimneš, že jsem pryč,“  řekl jsem a ještě jí políbil na nos.

 

Velmi nerad, ale přes to jsem ji opustil a spěchal za ostatními do auta. Nasedl jsem k Emmettovi a Rose, Alice a Jasper jeli s Carlisleem a Esme. Do dvou minut už jsme byly napojeni na hlavní cestu, která směřovala od Forks na sever. Cesta byla dlouhá, ale v té oblasti byli přemnožení medvědi a Emmett si to nenechal vymluvit.

 

Po třech hodinách jízdy jsme konečně zastavili a před námi se tyčily obrovské hory na vrcholcích pokryté sněhem.

„Sejdeme se tady asi za osm hodin,“ křikl na nás ještě Carlisle, když jsme vbíhali do lesa a oni byli ještě stále u auta.

Rychle jsem probíhal mezi stromy a hledal ten pach, pach krve. Běžel jsem hlouběji a hlouběji, nechával jsem se ovládnout svými instinkty. Zhluboka jsem se nadechoval a hledal.

Za pár vteřin mě do nosu uhodila silná vůně, kterou jsem tak toužebně hledal. Rozběhl jsem se tím směrem, slyšel jsem dvě mohutná srdce. Přidal jsem ještě více na rychlosti a pak jsem ji uviděl. Sladce voněla a číhala na svou kořist, původně byla lovec a já z ní udělala kořist.

 

Mírně jsem přibrzdil a připravil se ke skoku. V ten pravý moment jsem se odrazil, pár vteřin letěl vzduchem a dopadl na silnou pumu. Svým úderem jsem ji srazil k zemi a uslyšel něco zapraskat. Pumě uteklo bolestné kviknutí. Měla otevřenou zlomeninu a zůstala ležet a zemi.

Vzduchem se nesla vůně zvířecí krve, už jsem byl dost žíznivý a neodolal jsem. Velmi rychlým pohybem jsem se zakousl do tepny a lačně sál tu životodárnou tekutinu.

Za pár chvil už na zemi bylo jen pár kapek krve z těla, které už bylo pod kořeny stromů.

 

Už jsem se chystal rozběhnout za dalším pachem, když v tom mi v kapse začal zvonit mobil.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli ho nemám rozdrtil, ale nakonec jsem ho zvednul.

„Ano,“  zeptal jsem se poněkud podrážděným tónem.

„Edwarde, musíme zpátky! Měla jsem vidění…“ řekla naléhavým hlasem.

„Co se stalo? Je něco s Bellou?“ přerušil jsem ji.

„Ne, Bella je v pořádku, ale…“ její hlas byl roztřesený a celkově zněla divně.

„Ale co?“ ptal jsem se a už běžel k autům.

„Volturiovi… rozhodli se nás navštívit,“ vypadlo z ní nakonec.

 

Tak, co se asi stane??

Ještě jedna otázka: Chcete happy end?

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 22. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!