Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládnoucí coven 2

07.08.2009 (22:45) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2268×

„Třeba hned Aro.“Aro, pokýval hlavou.

„Tak tedy Marcusi, Caie, pojedu tady s Eleazarem hledat talenty.“ V očích mu bylo po dlouhé době znát nadšení pro věc. Marcus se zamračil, ale pokýval hlavou na znamení souhlasu. „Aro, musíte dávat zatracený pozor, venku to není, co bývalo.“ Ozval se Marcus.

„Jistě že dáme.“Odvětil, Aro. Caius zaskřípal zuby.

„Aro, ani si nejsme jistí jestli Eleazar nelže.“

„Ach Caie jistí si nejsme nikdy ničím, jestli náš přítel dovolí, můžeme si být jistí.“
Pokud, se Eleazar tvářil před chvíli nepřístupně, tak teď byl zatvrzelý. Udělal, ale to co ani jeden s bratrů nečekal, došel až k Arovi, který znovu přecházel okolo po sále a natáhl k němu ruku. „Tak to vyzkoušej, ať si jste jistí.“ Aro, se pousmál, vzal ho za ruku. Není, jisté co vlastně viděl, ale potom když se Eleazara pustil, usmíval se ještě víc. Caius, se na to díval s pozvednutým obočím.

„Přesně, jak jsem myslel všechno v pořádku, jak jsem říkal, odjíždíme hledat talenty.“
Blížilo se ráno, když Aro s Eleazarem vyjeli na koních z brány opevněné Volterry. Oba měli dlouhé šedivé pláště a přes hlavy kápě, jelikož svítilo slunce. Ani, jeden z nich netoužil po prozrazení upírské existence.

Jeli, mlčky když ticho prolomil, Aro. „Máš konkrétní představu kde hledat, někoho kdo má nějaký předpoklad, anebo talent v sobě?“

„Možná, projedeme pár vesnic tuším, že brzy na někoho s talentem narazíme.“Tím, jejich hovor skončil.

Už dávno za sebou nechali Volterru, teď byli okolo pole, louky, lesy a sem tam nějaká vesnice. Když, vjížděli do další, podle slunce které jim pálilo, nad hlavou se blížilo poledne. Vesnice, byla téměř vylidněná, protože všichni lidé byli v jejím středu, kde se tyčily k nebi dvě hranice. Když dojeli, na dohled zjistili, jak se věci mají. Na jedné byl asi, tak desetiletý chlapec, na té druhé asi desetiletá dívka. Měli, stejné rysy jen s tím rozdílem, že on měl černé vlasy a ona blond. Zjevně jeho sestra. V jejím obličeji byli vidět slzy. On mumlala uklidňující slova. Která nikterak nepomáhala, dívka ne a ne zastavit pláč při kterém zlostně opakovala. „Já Vám to vrátím.“ Před, oběma hranicemi stál blonďatý muž, nejspíše kněz.

„Znesvětili jste náš kostel, jakým právem jste to udělali?“

„My jsme nic neudělali, sledovali nás nějací muži!“Vykřikla snad ještě zlostněji dívka. „Muži, to by je někdo musel vidět mé dítě, ale viděli akorát tebe a tvého bratra, před znesvěceným oltářem.“

„Jane, je zahnala!“Její bratr se poprvé ozval.

„To není možné.“

„Alecu neměl si to říkat.“ Dívka, ale mluvila s lítostí v hlase.

„Lžete, a proto zapalte hranici!“ Muž se obrátil na dva mladší chlapce, co měly v ruce pochodně. Aro, to v chvilkovém ohromení sledoval, pak se obrátil na Eleazara.

„Oni?“
„Mají talent.“ Přikývl Eleazar. Potom, se všechno odehrálo v rychlosti, nepostřehnutelné pro lidské oči. Aro, seskočil z koně, potom proběhl bez problému mezi lidmi, oběma chlapcům, co měli hranici zapálit, vyrazí oheň z ruky. Zastavil, se až na rozmezí mezi hranicemi. Lidé, na něj ohromeně hleděli.

„Kde se tam vzal?“ neslo se davem.

„Nikdo se sem k těm dvěma nepřiblíží nebo bude mít co dočinění semnou!“ přehlušil je výkřikem Aro. Pak, se mu z hrudi vydralo zavrčení. Protože jeden, z mužů se k němu blížil s vidlemi a neváhal, zaútočit na něj. Arovi, zapracovali instinkty, vidle přelomil, muž se po něm ohnal pěstí. Aro zastavil jeho dobře mířenou ránu. Chytil ho a jedním rychlým pohybem mu srazil vaz. Lidé, chvíli zděšeně hleděli na tělo, hned potom se dali na útěk za skoro stálého křiku.
Aro, se vyhoupl bez problému k Alecovi. „Neprosili jsme se o záchranu.“ Vztekle prskala, Jane. „Poradili bychom si sami.“

„Tím si nejsem tak jistý, ale vím, že jste se neprosili, přišli jsme Vám s přítelem něco nabídnout.“ Jane, kterou právě Eleazar odvazoval, tázavě pozvedla obočí. Alec, který už odvázaný byl, tak nějak impulzivně Ara objal.

„Alecu?!“ Alec, se Ara pustil právě ve správnou chvíli, jinak by nejspíš už teď započala jeho přeměna v upíra.

„Co je Jane, on nám zachránil život.“ I přesto, jakým tónem to řekl se s Jane objal, když přeskočil k ní.

„Co tedy nabízíte?“ pověděli svorně.

„Nejdřív se Vám představím.“

„Jsem Aro, mě a mým bratrům patří celá Volterra, která je odtud tak sotva několik hodin jízdy.“ V zápětí pohlédl na Eleazara.

„Tohle je můj přítel Eleazar.“

„A?“
„A hledáme talentované lidi ze, kterých by se mohla stát lepší bytost a u nás plně rozvinout své schopnosti.“

„Lepší bytost, tím myslíš co?“

„Tím myslím, jednoho z nás upíru.“Aro, si nejspíše myslel, že se děti leknou, ale nelekly.

„To by myslím šlo.“ Začala, Jane.

„Co to co umíme, mohli bychom to používat?“ pokračoval Alec.

„Samozřejmě.“ Kývl jim Aro.

„V tom případě lepší než se nechat upálit, vážně jsme za sebou měli muže, kteří nás honili, chtěli nás zabít.“

„Jako upíři se nebudete muset ničeho bát.“

„Jen, respektovat pár pravidel.“ Dodal s úšklebkem Eleazar. Jane, s Alecem se na sebe podívali a pak kývli.

„Teď by mě něco zajímalo, když jste říkali, že něco umíte co je to?“

„Moje sestra dokáže způsobit nepředstavitelnou bolest, jen pohledem.“

„Já naproti tomu jak to říct, ten člověk jako by, zamrzne, většinou nefungovalo to na všechny.“

Konečně opět mluvil Eleazar. „Až budete stejní jako mi tak bude.“ Nejspíš to už nemohl vydržet, a prostě kousl, Jane ze zadu do jejího útlého krčku. Neječela, tak jako jiné oběti. Nechala ho jí sát krev. Alec, vyděšeně koukal na Ara, který se k němu zlověstně blížil. Během sekundy udělal to co Eleazar, kousl Aleca do krku a sál. První z upírů, který se přemohl byl Aro. Tělo Aleca se sesulo na zem.

„Stop, Eleazare zabíjíš jí!“ ten, nereagoval. „Nech, už toho umírá!“ přesně tak, to bylo dívka v Eleazarově obětí bledla, čím dál tím více. Po, tom od ní konečně odtrhl svá ústa, podíval se na Ara.

„Musíme je dostat do Volterry, není mi totiž jasné, za jak dlouho se vzbudí.“ Během, chvíle vzali obě těla, jak Jane tak Aleca a vyjeli teď už doopravdy vylidněnou vesnicí zpět k Volteře.

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vládnoucí coven 2: