Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládnoucí coven 10

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vládnoucí coven 10Desátou část pro Vás napsala Terushka





Do čeho jdete? Shrnutí

02.10.2009 (18:03) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1963×

„To není možné! Měli přicházet po skupinkách!“ Alex najednou stál vedle Tristana.

„Jdou všichni, je s nimi i Aro! Zmiz! “ vyhrkl Tristan a strkal do Edwarda. Edward pochopil. Naposledy krátce ale něžně políbil Isabellu a zmizel ve vodě. Isabella slyšela něco jako „budu čekat“, ale nebyla si tím jistá. Zůstala stát a vyděšeně zírala do černé vody s dvojmo upíry po boku.

***

Už cítila jak účinek daru vyprchává. Byla už dost daleko. Brzo bude mít zas svůj pach. Pokud ovšem dříve Thomase nezabijí.

Náhle ji pohltil pocit viny a ona zpomalila. Jak mohla, ptala se sama sebe. Vždyť jí přece pomohl. Zachránil ji i jejího bratra. A ona se mu takhle odvděčí. Vždyť mu podepsala rozsudek smrti. Znovu zpomalila a pak úplně zastavila.

„Proč, proč zrovna já?“ řvala k nebi. Kdyby mohla plakat, teď by určitě plakala. O tom byla přesvědčená. Ovšem byla i další věc o které byla přesvědčená. Ale nechtěla si to připustit. Vždyť jediný koho kdy milovala byl její bratr. Vlastní bratr.

To už se ale změnilo. A ona konečně pochopila věci, které dříve nechápala. Věci jako je třeba láska. Dříve nechápala proč je tak důležitá. Nechápala ty bláboly co o ní denně četla v knihách. Vždyť ona ani pořádně nevěděla co je to. A jak moc je to silné.

Ale která láska je silnější? Láska k Alecovi. Nebo láska k Thomasovi. Nikdy se nemusela takto rozhodovat. Ale teď ano. A musela rychle.

Zakřičela a položila si hlavu do dlaní. Jak těžké to pro ní bylo. Nakonec se rozhodla. Přičichla k sobě.

„Žije,“ povzdechla si. Ale na jak dlouho. Musí rychle jednat. Nepřežila by kdy o něj přišla. S nosem na své kůži se otočila s rozběhla se ke svému milému, doufajíc, že Alec navštíví i další místa, než půjde do Mexika.

***

Už byl někde v Kanadě. Chystal se do Denali. Prý tam žije nějaký zvláštní upíří klan, který by chtěl poznat. Prý jsou jiní, než normální upíři. A pak hurá do Mexika. Rozběhl se rychleji a užíval si pocit svobody, po které tak dlouho toužil. A pak snad najde i tu svou vyvolenou, po které toužil ještě více.

Zhruba někde v Ontariu ho přepadl pocit viny za Jane. Jak asi dopadl její osud. Chytili ji? Snad kvůli němu nemá problémy. To by nikdy nedopustil. Prudce zastavil a zadíval se zpátky. Byl někde v lese, ale stále slyšel oceán. Měl by se vrátit? Jen zkontroluje jak na tom je, a pak se vrátí. Ale to už by se nikdy nemusel vrátit. Když ho Volturiovi chytí, je mrtev. On pro ně nemá takovou cenu jako Jane.

Rozhodl se už se tím nebude dál zabývat. Jane by rozhodně nechtěla, aby kvůli ní přišel o svůj sen. Otočil se a zase se rozběhl.

Běžel bez zastavení. Bez jídla. Oči měl černé hladem. Už byl hodně daleko. Ale bál se zastavit. Už chtěl být v Denali. Aby mohl být co nejrychleji v Mexiku.

Ovšem někde, už dále na severu se stalo to, čeho se celou cestu bál. Nějací turisti se zatoulali daleko od vyznačené cesty. A on je cítil. Prudce se zastavil a nasál známou lahodnou vůni. Přestal se ovládat a pološíleně se rozběhl za vůní.

Zpoza stromu sledoval dívku, jak se vyděšeně rozhlížela po lese. Stála sama uprostřed lesa, obklopená stromy. V ruce držela mapu a kompas. Chudinka se ztratila, pomyslel si. Udělal velmi pomalu jeden veliký krok a připravil se ke skoku. Dívka se otočila směrem k němu a vyděšeně uskočila o krok dál.

Z hrdla mu vyšlo hlasité zlověstné zavrčení. Černé oči probodávali dívku. Byla krásná, mladá. Čokoládově hnědé vlády jí sahali pod ramena. Krásné hnědé oči ještě více vyděšené, sledovali hladového upíra.

Znovu zavrčel a skočil na dívku. Odletěl s ní pár metrů a přirazil jí k zemi. Zuby vyceněné, se přibližoval k tepající krvi na krku.

„Ne prosím!“ zakřičela dívka. Rozhodně ještě nebyla připravena vzdát svůj boj. Mlátila do jeho hrudi vší silou. Pouze si přivodila modřiny.

Hladové oči se pod zvukem jejího hlasu podívali na její obličej. Pod dívčím pohledem Alec ztuhl. Velké hnědé oči ho úplně ohromily. Jakoby úplně zapomněl na svoji žízeň, pohladil dívku po hebkých čokoládových vlasech. A usmál se, když si uvědomil, že je to ona.

***

Aro s bratry po boku a za zády s gardou pomalu pluly k lodi. Bella se vyděšeně dívala na Tristana. Ten jí objal kolem ramen a utěšoval ji.

„Neboj, bude to v pořádku.“ Alex netrpělivě přešlapoval vedle Belly. Aro se postavil asi tak metr od Belly a významně se jí podíval do očí.

„Isabello! Hledali jsem tě! Proč nejsi na hradě?“ ptal se okamžitě.

„Já,…já jen….,“ koktala, nevěděla co říct. Aro přimhouřil oči.

„Copak se stalo srdíčko?“ ptal se konejšivě Aro a pohladil jí po tváři. Zasyčel, když si uvědomil, že touhle cestou z ní nic nedostane. Přeplul k Tristanovi a natáhl ruku. Isabella se vyděšeně podívala na Alexe. Tristan se znechuceně podíval na Arovu ruku a odfrkl si.

„Nikdy!“ složil si ruce na prsou. Aro se šibalsky usmál.

„A kdo říkal, že se tě budu ptát? Chci vědět co se tu děje! Cítím jeho pach!“ rozčiloval se. Udělal krok blíže k němu a chtěl se ho dotknout. Tristan uskočil. Aro zuřivě zasyčel.

„Felixi!“ poručil. Několik věcí, jakoby se stalo najednou. Felix na Arův rozkaz skočil na Tristana a sevřel ho ve svém železném sevření. Avšak se Tristan pral, proti Felixově síle nic nezmohl. Alex divoce zavrčel. Přikrčil se. Chystal se ke skoku. Na to zareagoval Eric. Vrhl se na Alexe…..Jediné co stihla Bella, než i ji sevřeli, bylo dlouhé pronikavé „Ne!“

***

Seděla přikrčená v rohu místnosti. V rohu své věznice. Pološílené oči jí těkali po prázdném pokoji. Uši napnuté k východu. Už několik hodin je tady zavřená. Nikoho k ní nepustili. Nic jí neřekli. Doufajíc, že díky své rychlosti už je v Austrálii, vstala a přešla ke dveřím. Přitiskla ucho na dveře a zaposlouchala se. Slyšela tiché hlasy. Hodně daleko. Ale poznala je.

„Vezmi ji nahoru!“ poručil Eric. „Odjíždíme.“

„Kam jedeme?“ ptal se nechápavě Felix.

„Do Austrálie,“ odpověděl chladným hlasem Eric. Slyšela tiché kroky jak odcházel a Felixovi

hlasitější, jak sestupuje schody, aby jí odemkl. Ale ona nevnímala. Sjela po dveřích na zem. Stočila se do klubíčka a položila si hlavu do dlaní.

„Do Austrálie,“ opakovala.

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládnoucí coven 10:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře