17.09.2009 (11:15) • Spiritek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 909×
GRRR… Zase na mě kouká!!!
Pohled Belly:
Na parkovišti už bylo skoro prázdno.Stálo tam už jen moje auto a pět dalších. Nejvíc mě ale zaujalo stříbrné Volvo, o které se opíral Edward Cullen a sledoval mě těžko definovatelným výrazem. Byla tam starost, smutek a nerozhodnost? Vůbec jsem ho nechápala. A proč na mě tak civí? Byla jsem z toho dost nesvá, a tak jsem se radši vydala k mému autíčku. Ještě jednou jsem se porozhlédla a spatřila i jeho ostatní sourozence, jak právě vycházeli z budovy. Jakmile mě uviděli, zastavili se a změřili si mě pohledem. Nechtělo se mi zůstávat , než přijdou až na parkoviště, a tak jsem radši rychle nastoupila do svého autíčka a odjela. Ještě ve zpětném zrcátku jsem spatřila jejich zaujaté pohledy.
Zvláštní. Prostě tahle rodinka je zvláštní.
Jakmile jsem přijela domů, mamka se mě hned začala vyptávat. „Tak co první den školy? Povídej“ „Mami nemůžeme to nechat na později?“ „Ale no ták, nebuď taková. Našla sis nějakou kamarádku?“ rezignovaně jsem si povzdechla „No dobře jmenuje se Angela.Stačí??“ mamka se usmála „Ani zdaleka. Co kluci? Nějaký na obzoru?“ „Mami!!“okřikla jsem jí a zrudla jako rajče. „No joo, jenom se ptám.“ „Víš co mami? Já si půjdu dát sprchu a pak půjdu do postele jo? Dobrou.“ A rychle jsem se vypařila.
Vklouzla jsem do koupelny a zapnula si horkou vodu. Potřebovala jsem se uvolnit po dnešku. Naneštěstí se mi myšlenky zatoulaly opět k Edwardovi Cullenovi. Na tom klukovi něco je. Je možné aby mě zachránil v tom lese on? Ale to by zase nedávalo smysl. Jak by mohl? A navíc by musel doktor Culen lhát a to mi přišlo divný. Proč by lhal? Ach joo. Z těch úvah mě už bolí hlava.
Raději jsem vylezla ze sprchy a zabalila se do ručníku. V pokoji jsem si vzala čisté pyžamo a převlékla se. Vlezla jsem si pod peřinu a zapnula si svojí mp3. Netrvalo dlouho a já usnula.
Pohled EDWARDA:
Nastala noc a já dostal nápad. Už vím co budu dělat dnes v noci. Vyskočil jsem z okna a rozeběhl se ke škole. Od školy jsem pak sledoval Bellinu vůni. Nebylo to vůbec těžké, protože voněla naprosto nádherně. Během pěti minut mě vůně dovedla před malý rodinný domek. Zaposlouchal jsem se a slyšel tlukot tří srdcí. Jemně jsem vklouzl oknem dovnitř.
Její pokoj jsem našel lehce a tak jsem dveřmi proklouzl dovnitř. Tady byla její vůně úplně nejsilnější, až se mi zamotala hlava. Přistoupil jsem k její posteli a zahleděl se na ní jak spí. Byla krásná a já si v té chvíli uvědomil, že nemá vůbec žádnou cenu proti tomuhle bojovat. Bylo to, jakoby se v té chvíli všechny pochyby rozplynuly. Znovu musím přiznat, že měl Jasper pravdu. Jednou bych si to strašně vyčítal, že jsem to ani nezkusil.
Najednou se Bella zavrtěla. „Byls to ty?To ty jsi mě zachránil??“ zašeptala ze spaní, ale na chvíli mě strašně vyděsila, jestli se neprobudila. Co tím myslela?zakroutil jsem hlavou. Podíval jsem se z okna. Svítalo. Musím jít. Zvedl jsem se a rozběhl se zpět domů.
Doma se už všichni připravovali do školy. Jakmile mě spatřila Alice. Donutila mě se okamžitě jít převléct. „Přece nepůjdeš do školy v tom samém, co včera!“remcala a já odevzdaně svěsil hlavu. Ta Alice se snad nikdy nezmění.
POHLED BELLY:
„Crrrrrr“ blbej budík. Já chci ještě spát. „Bello vstávej!“ zavolala na mě mamka. „Ach joo.“ a začala jsem se vyhrabávat z postele. „Ale no tak. Včera jsi nám nadávala,že jsme tě nevzbudili a teď za to, že jsme tě vzbudili? Příště si to rozmysli.“ Rozesmála se mamka. „No jo promiň.“
Navlíkla jsem se do jean, bílého trička s dlouhým rukávem a přes něj si přetáhla modrou košili s krátkým rukávem. Když jsem byla hotová, seběhla jsem do kuchyně a ve spěchu se nasnídala. Chtěla jsem být co nejdřív ve škole, abych si mohla, ještě popovídat s Angelou.
Rychle jsem naskočila do autíčka a jela do školy. Byla jsem tam mezi prvními, takže nebyl problém zaparkovat. Chvíli jsem čekala na Angelu než přijede v autě, ale pak jsem se už začala nudit a tak jsem vylezla z auta a šla si sednout na nejbližší lavičku. Z batohu jsem si vytáhla papír a tužku a opět si začala něco kreslit.
„Baf!!!!!“ ozvalo se mi těsně vedle ucha. Leknutím jsem sebou trhla a otočila se. „Angelo!!“ Chceš mi přivodit infarkt? Prosim tě tohle mi příště nedělej, jinak to nevydejchám.“
„Bell promiň. Já nevěděla, že budeš takhle reagovat.“ Smutně se na mě podívala „Angelo to je v pohodě. Hele tak jak se dohodneme na tom kině? Mám pro tebe po škole přijet?“
„Jo jo, kdyby jsi mohla,tak by to bylo fajn.“ „Ok. Domluveno. Půjdeme na hodinu?“
„Jasně a co máš teď za první hodinu?“
„Fyziku.“ „Áách jóó…. Já mám španělštinu, takže se uvidíme až pak.“řekla sklesle
„To je škoda. Tak zatím.“ Smutně jsem se usmála a zamávala jí. „ Ahoj“odpověděla a zmizela ve dveřích jedné z učeben.
Zhluboka jsem se nadechla a vydala se taky na hodinu.“
http://cullenovi.webgarden.cz/moje-fanfiction
<<<předchozí další>>>
Autor: Spiritek, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Věř mi prosím - 7.kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!