Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčný život - 27. kapitola

kris


Věčný život - 27. kapitolaJe tady další kapitolka mé povídky. Doufám, že se Vám líbí! A tay bych Vám ráda poděkovala za všechny úchvatné komentáře. :)Příjemnou četbu!

 

27. Kapitola

Domů jsem doběhla. Potřebovala jsem se uvolnit a běh mi v tomto vždy pomůže. Doma jsem byla dřív než všichni ostatní. Rychle jsem pozdravila Esmé a zavřela se v pokoji.

 

Kolem Elizabeth je něco temného. Tím jsem si jistá. Ale sama nic nedokážu. Potřebuju pomoc. Chvíli jsem přemýšlela. V upířím světě znám jen upíří klan z Denali. Byla jsem u nich pár dní. To oni mi nabídli teplou náruč nové rodiny, když jsem to nejvíc potřebovala. Možná mi pomůžou.

 

A navíc, Eleazar má právě tu schopnost, kterou potřebuji. Dokáže vycítit dary upírů a já jsem si stoprocentně jistá, že Elizabeth nějaký dar má. Teď si to potřebuji jen ověřit.

 

Popadla jsem telefon a vytočila číslo. Eleazar to vzal po dvou zazvoněních.

 

„Ano?" optal se laskavý hlas ve sluchátku.

 

„Eleazare? Tady Bella Cu-" zaváhala jsem. „Swanová." Řekla jsem nakonec.

 

„Bello! Tak rád tě slyším! Co se děje? Stalo se někomu něco?" byl neklidný.

 

„Ne! Všichni jsou v pořádku. Tedy... Jak bych to řekla.... V mezích." Odpověděla jsem.

 

„V mezích?"

 

„Já... Potřebovala bych tvou pomoc."

 

„O co jde? Pokusím se ti pomoct."

 

„ V Gloversville se objevil další upír. Vlastně upírka. Ale když se tu objevila, všichni se začali chovat jinak..." Všechno jsem mu krátce vysvětlila.

 

Eleazar tiše naslouchal. Dokonce mu ani nevadilo, že ve spojitosti s Elizabethinou osobou jsem neměla zrovna vybraný slovník. Když jsem skončila, nastala krátká odmlka.

 

„Myslím, že můžu dorazit zítra ráno. Dřív to asi nestihnu." Řekl nakonec.

 

„To by bylo skvělé! Za tohle ti budu vděčná po zbytek své existence." Byla jsem nadšená.

 

Zasmál se.„Po zbytek existence?? Trošku přeháníš."

 

„Ale i tak. Díky."

 

„Ještě neděkuj. Zatím jsem nic neudělal. Tak zítra." Rozloučil se.

 

***

Stála jsem na verandě a očekávala naši návštěvu. Ostatní už odjeli do školy. Doma jsem zůstala jen já a Esmé.

 

V dáli jsem uslyšela hluk pneumatik na štěrku. Eleazar už je skoro tady. Během pár vteřin se vynořil z lesa.

 

Měl černou Mazdu MX5. Kdyby tady byl za jiných okolností, myslím si, že bych ji hodně dlouho okukovala.

 

Nasadila jsem přívětivý úsměv a sešla z verandy. Eleazar vystoupil z auta. Zapomněla jsem, jak moc mu to sluší. Může se rovnat antickým bohům. Pohlédl na mě a přátelsky se na mě usmál.

„Moc rád Tě vidím, Bello." Šel ke mně s otevřenou náručí.

 

„Já tebe taky." Usmála jsem se na něj a přátelsky ho objala. Ladným pohybem ruky jsem ho vyzvala do domu.

 

Posadili jsme se na sedačku. Nikdo nevěděl, proč jsem ho pozvala. Nechtěla jsem, aby se na mě ještě více naštvali. Elizabeth má nějakou schopnost, jak omámit všechny kolem sebe. Teď to potřebuju jenom dokázat a Eleazar mi v tomhle musí pomoct. Jakmile si budu stoprocentně jistá, můžu si to s ní osobně vyřídit.

 

Eleazarovi jsem vše dopodrobna vylíčila. Souhlasil se mnou v tom, že Elizabeth má nějakou mocnou schopnost. Esmé jsem řekla, že jdu ukázat Eleazarovi okolí.

 

Upírskou rychlostí jsme se rozběhli k domu Elizabeth. Zastavili jsme se na kraji lesa, kde jsme měli perfektní výhled na celou zahradu, ale zároveň jsme byli skryti před očima lidí.

 

Rozprostřela jsem kolem nás můj štít, abych ukryla náš pach. Takhle nikdo nebude vědět, že jsme tady byli.

 

Vítr zafoukal našim směrem a donesl nám s sebou všechny možné vůně - opojnou vůni lidské krve, o trošku míň vábnou vůni zvířecí krve a taky mnoho dalších pachů. Ale jedna z nejvýraznějších vůní byl pach upíří kůže. Cítila jsem Elizabeth ale také další dva upíry. Tázavě jsem se podívala na Eleazara.

„Odněkud ten pach znám, ale nemůžu si vzpomenout." Odpověděl mi na nevyřčenou otázku. Zajímalo by mě, odkdy trpí upíři výpadky paměti.

 

Po pár minutách Elizabeth konečně přijela. Vystoupila ze svého Rolls - Royce a cupitala k domu. Eleazar se chvíli soustředil a pak mi potvrdil to, co už jsem nějakou dobu věděla.

„Mělas pravdu. Dokáže omamovat upíry a lidi." Řekl. Jen jsem přikývla. „Co teď budeš dělat?" zeptal se mě.

 

„Myslím, že si s naší drahou Elizabeth budu muset promluvit." Odpověděla jsem a snažila se znít co nejpřátelštěji, ale moc se mi to nedařilo. Vztek ve mně přímo vřel. „Můžeš se vrátit zpět do domu. Za chvíli se vrátím."

 

Chvíli na mě koukal, ale nakonec přikývl a pomalým tempem se vracel přes les do domu. Počkala jsem do té doby, než se ztratil z doslechu a poté jsem zamířila ke dveřím.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věčný život - 27. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!