Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčný život - 26. kapitola

Jacob & Bella


Věčný život - 26. kapitolaKonečně další kapitolka x). Chci vám poděkovat za všechny komentáře. Moc to pro mě znamená. Snad se Vám bude tahle kapitolka líbit!

 

26. kapitola

Po pár hodinách strávených na hranici s Kanadou jsem se vracela domů. Pomalu se stmívalo...

 

Na prahu dveří jsem se zastavila a poslouchala jsem zvuky z domu. Zevnitř se ozýval uvolněný smích. Tiše jsem otevřela dveře a vstoupila dovnitř.

 

Naskytl se mi pohled na osm upírů. Alice a Jasper seděli na polštářích na podlaze, Emm a Rose seděli v objetí na jedné ze sedaček, Carlisle seděl na druhé sedačce a otcovsky objímal Elizabeth kolem ramen. Na druhé straně sedačky seděla Esmé a držela ji za ruku. Edward seděl Elizabeth u nohou. Potlačila jsem zavrčení a posadila jsem se na polštář do kouta místnosti.

 

Uvolněná konverzace pokračovala, jako bych tu vůbec nebyla. Elizabeth se stále na všechny usmívala. Samozřejmě na všechny kromě mě. Kdykoliv na mě pohlédla - a to nebylo moc často - probodla mě nenávistným pohledem.  Pohledy jsem ji oplácela s ještě větší stopou nepřátelství.

 

Nevím, jak dlouhá doba utekla, ale když Elizabeth vstala k odchodu, byla už černočerná tma. S radostí jsem ji vyprovodila až ke dveřím. Měla jsem co dělat, abych ji ze dveří nepomohla rychleji nějakým dobře mířeným kopancem.

 

„Alice?" chytila jsem svou sestru za ruku, abych ji zdržela, když už se chystala jít společně s Jasperem do jejich ložnice.

 

„Hm?" odpověděla mi netrpělivě.

 

„Nechceš jít zítra na nákupy? Nutně potřebuju novou skříň a cestou bychom se mohly zastavit v nějakém obchodě s oblečením." Čekala jsem, až se Alici objeví v očích malé jiskřičky, které se tam objevily vždy, když se někdo zmínil o nakupování. Ale nic se nestalo.

 

„Promiň, ale zítra už máme naplánované nákupy s El." Řekla s ledovým klidem.

 

„Máme?" zeptala jsem se zmateně.

 

„Ano. Já, Rose a Esmé."

 

„Aha." Nic jiného jsem ze sebe nedokázala dostat. Alice se otočila, objala jednou rukou Jaspera kolem pasu a odešla.

 

Ještě nějakou chvíli jsem stála u schodiště a přemýšlela. Má situace byla špatná. Hodně špatná. El se nějak podařilo oblbnout všechny kromě mě. Netuším, jak to udělala, ale povedlo se jí to. Věří ji dokonce i Jasper.

 

Jasper, který byl za jakýchkoliv okolností opatrný, věřil neznámé upírce.

 

Zatřásla jsem hlavou, abych odehnala všechny myšlenky. Edward má asi pravdu. Začínám být paranoidní.

 

Už podruhé za jeden den jsem vyskočila z okna a běžela co nejdále do lesa, abych si vyčistila hlavu.

 

Když obloha začala blednout a hvězdy se vytratily, vstala jsem z plochého kamene, na kterém jsem proseděla celou noc a rychlým tempem se vracela směrem k našemu domu.

 

Tiše jsem vyskočila oknem do Edwardovy a mé ložnice. Edward ležel na posteli se zavřenýma očima a mělce oddechoval. Vypadal jako by spal. Ale ve chvíli, kdy mi pod nohama zavrzala parketa, otevřel oči a prudce se posadil.

 

„Bells, co se děje?" zeptal se. Bolest byla jasně viditelná na tom jeho andělském obličeji.

 

„Nic. Vážně." Usmála jsem se na něj a sedla jsem si vedle něj na postel. Objal mě a přitiskl si mě na hruď. V tuto chvíli jsem proklínala každý milimetr volného prostoru mezi námi.

 

Pár minut jsme se v tichu objímali, ale potom si Edward hlasitě povzdechl.

 

„Co?" ptala jsem se poplašeně. Věnoval mi svůj nejlepší pokřivený úsměv a já si byla jistá, že kdybych neseděla, podlomily by se mi kolena.

 

„Musíme do školy."

 

„Achjo.... No tak fajn." Zvedla jsem se a zamířila do koupelny. Během půl hodinky jsem stála v garáži a čekala na ostatní. Na sobě jsem měla bílé džíny a tmavě modrý, lehký svetřík.

 

Když kolem mě prošla Alice, podívala se na mě zkušeným okem módního profesionála a nakonec mi ukázala zdvižený palec na znamení spokojenosti.

 

Do tří minut jsme se všichni naskládali do auta a jeli do školy.

 

Z celého svého mrtvého srdce jsme doufala, že Elizabeth dnes nedorazí do školy. Moje přání bylo samozřejmě bohem ignorováno. Elizabeth netrpělivě postávala u svého nablýskaného auta.

 

Jakmile nás spatřila, rozběhla se k nám maximální lidskou rychlostí. K našemu autu snad dorazila v rekordním čase.

 

Hned poté, co Edward otevřel dveře a vylezl ven z auta, mu skočila do náručí. Nedokázala jsem se pohnout. Mohla jsem jen zírat s očima vytřeštěnýma a otevřenou pusou jako většina studentů na parkovišti.

 

Během pár sekund jsem se vzpamatovala. Upírskou rychlostí jsem se dostala k Elizabeth. Bylo mi jedno, že mě někdo uvidí.

 

Chytila jsem tu malou čůzu za ruku a násilím jsem ji strhla z Edwarda. Muselo ji to pekelně bolet. Teď jsem byla vděčná za svou sílu novorozené upírky.

 

„Áááu!" zavřískla Elizabeth. „Co to děláš??!"

 

„Dej ty své pracky pryč od MÉHO přítele! Jestli tohle uděláš ještě jednou, slibuju ti, že o ty ruce přijdeš." Zavrčela jsem těsně u jejího obličeje.

 

„Bello! Nech toho!" zakřičel Edward. Rychle ovinul své paže kolem těch mých, ale nebyl schopný se mnou pohnout. Emmett se okamžitě vydal Edwardovi pomoct.

 

Ty dva dohromady bych už nedokázala přeprat, a tak jsem se nechala odtáhnout od Elizabeth, která stále seděla na zemi a vyděšeně na mě koukala.

 

Po parkovišti se rozlehlo hlasité šeptání. K Elizabeth urychleně přiběhly Rose a Alice.

 

„Jsi v pořádku?" ptala se ji starostlivě Rose.

 

„Myslím, že ano." Řekla nejistě Elizabeth.

 

Obě dvě ji pomohly vstát a vedly ji do školy. Jazz se mě mezitím snažil uklidnit. Hodila jsem po něm ublížený pohled. Omluvně se na mě usmál a odešel do školy.

 

„Můžete mě pustit." Řekla jsem. Edward si s Emmett vyměnil nedůvěřivý pohled. Povzdechla jsem si.

 

„Pokud se na tebe nevrhne, už ji nic neudělám." Podívala jsem se na Edwarda. Ten nakonec přikývl a beze slova následoval Jaspera do školy. Emmett se na mě zamyšleně usmál a připojil se k Edwardovi.

 

Zůstala jsem sama stát na parkovišti v houfu studentů. Slyšela jsem jejich šepot, jako kdyby křičeli z plných plic.

 

„Ta musí mít ale páru. Museli ji odtáhnout dva kluci!" říkal jeden student druhému.

 

„To teda jo. A viděl jsi ten její výraz? Já jsem se ji na chvíli vážně bál!"

 

„Jo... To já taky. S ní bych se nechtěl dostat do křížku... Mohl bych skončit špatně."

 

Raději jsem je přestala poslouchat a zamířila jsem ke škole.

 

Po zbytek dne se celá má rodina věnovala Elizabeth. Stále ji obskakovali a mě ignorovali. Měla jsem chuť po ní skočit znova, ale nakonec jsem se ovládla. Zatím ale nevím na jak dlouho....

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věčný život - 26. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!