Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? - 18.kapitola

20


Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? - 18.kapitolaBella se vrací do Itálie ovšem nachází se tam i Paul. Jaké budu mít jejich schledání následky? Bude mít vůbec nějaké? Bella se přece do Itálie přijela bavit.

18. kapitola – Rodinné šílenství


Celou neděli jsem zůstala doma. Alex se opět vytáhnul a pozval René na oběd. Já jsem odmítla a odůvodnila to tím, že se musím ještě trochu učit, když chci na týden odjet pryč. René nic nenamítala a tak odjeli sami. Určitě se budou bavit víc, než kdybych jim dělala křen.

Knížku jsem už dočetla a neměla jsem co dělat. Zvedla jsem se a nakonec se rozhodla, že by neškodilo trochu tu uklidit a sbalit si věci. Zašla jsem do koupelny a věci z koše na prádlo jsem přesunula do pračky a zapnula ji, potom jsem sešla dolů, zapnula si rádio a dala se do umývání nádobí. Moc toho nebylo a tak jsem za chvíli neměla co dělat. Musela jsem se nějak zaměstnat, ale co mám dělat? Ještě jsem utřela prach a vytáhla oblečení z pračky. Venku nebylo moc hezky, ale ještě nepršelo tak jsem se rozhodla risknout to a rozvěsila jsem prádlo venku.

Šla jsem do pokoje a cestou jsem přemýšlela, co všechno si mám sebou vzít na sebe. Vytáhla jsem zpod postele tašku a otevřela si skříň. Alice moc neřešila, že jedeme do Itálie, takže to znamená, že budeme vevnitř a chráněny před sluncem. Nakonec jsem si do tašky dala nějaká trička s krátkým rukávem a tílka, přece jen by bylo asi divné, kdybych chodila v dlouhém rukávu, když je venku skoro čtyřicet stupňů. Nějaké kalhoty a kraťasy a nakonec jsem musela i něco s dlouhým rukávem, kdyby náhodou jsme na to slunce musely.

Když už jsem věděla, co si sebou vezmu, byla jsem sbalená moc rychle. Vzdala jsem snahu něčím se zaměstnat a zase jsem šla dolů. Probrala jsem se filmy z naší malé soukromé sbírky a bez většího zájmu jsem jeden zapnula. Lehla jsem si na sedačku a snažila se ponořit do děje. Byla to romantika, ale moc mi to připomínalo mou vlastní situaci, dívka se měla rozhodnou, jestli zůstane se svým současným přítelem nebo od něj odejde k jinému. Nemohla jsem se na to dál dívat a tak jsem to vypnula.

René s Alexem se vrátili až večer. Byli prý ještě v kině a pak na večeři. Protože jsem neměla, co dělat rozhodla jsem se strávit večer v jejich společnosti, ale moc si mě nevšímali a tak jsem se zvedla a šla do svého pokoje, kde jsem si zapnula počítač.

Čekaly na mě jenom dva meily. Jeden byl zase od holek z Phoenixu, doufaly, že je co nejdřív pozvu nebo sama přijedu. Odepsala jsem jim něco v tom smyslu, že teď jedu do Itálie a až se vrátím tak by mohly přijet. Druhý byl od Jacka.


Ahoj Bello,

nevím, co přesně se to v tom lese odehrálo a nehodlám to ani zjišťovat. Dneska jedu zpátky do Phoenixu a Paul se vrací do Itálie. Moc se omlouvám, jestli jeho návštěva vyvolala nějaké nepříjemnosti mezi tebou a Edwardem, bohužel to už nijak nenapravím.
Měj se pěkně a pevně věřím, že až se příště uvidíme, bude to za příjemnějších okolností.

Jackob


Jeho meil mě potěšil. Byla jsem ráda, že jsem nepřišla o nejlepšího kamaráda. Hned jsem mu taky odepsala.


Ahoj Jacku,

Moc mě tvůj meil potěšil, bohužel ti musím potvrdit, co jsi sám uhádl. Paulova návštěva vyvolala určité nepříjemnosti, ale že se to brzy vyřeší. Teď letím s Alicí na týden do Milána a potom by měla přijet do Forks Kate a Jane, už dlouho se sem chystaly a tak konečně přijedou. Byla bych ráda, kdybychom se potom někdy zase sešli a doufám stejně jako ty, že to bude za lepších okolností.

Brzy nashledanou Bella


Ani jsem nemohla uvěřit, jak mi tady Jack chybí. Nejvíc mi ale chyběly ty společně strávené řasy ve Phoenixu, kdy jsem mu nemusela v ničem lhát ani mu nic tajit. Teď bylo všechno pryč a už mu nikdy nebudu moc říct celou pravdu, což mi bylo líto, ale zároveň jsem ho nemohla ohrozit.

V pondělí přesně v osm ráno na mě čekala Alice před domem. Byla přesná jako hodinky, tak jsem moc nezdržovala, hodila si tašku na zadní sedadlo, nasedla a mohly jsme vyrazit směr letiště a potom Itálie. Alice řídila jako blázen a tak jsme byly na letišti opravdu za chvilku. Letenky jsme měly už zabookované a tak nám pro ně zašla. Letadlo mělo odlétat za půl hodiny a tak jsme se šly nechat odbavit a počkaly, než nás vyzvaly k nástupu do letadla. Cesta probíhala v klidu. Alice se už nemohla dočkat Milána a týdenního neomezeného nakupování. Jak jsem jí záviděla tu její bezstarostnost, pořád jsem musela přemýšlet, co řeknu Arovi, co mu řekne Paul a nedokázala jsem na to přestat myslet.

Do cíle naší společné cesty jsme se dostaly až k večeru. Alice potom odletěla do Milána a já se vydala do Voltéry. Neměla jsem kam spěchat, tak jsem místo běhu zvolila cestu autem. Měli docela široký výběr a nevím, co mě k tomu vedlo, ale vybrala jsem si zrovna stříbrné Volvo.

Do Voltéry jsem dorazila něco po půlnoci. Lidští obyvatelé města už spali, zatímco moje nová rodina se potulovala po městě a hlídala dodržování zákonů. Jakmile jsem u brány oznámila svoje jméno, byla jsem okamžitě puštěna do města. Vůbec jsem nezaváhala a jela jsem rovnou do hradu.

K mému velkému překvapení mi přišel Aro naproti s otevřenou náručí. Je pravda, že jsem mu slíbila překvapení, ale že by se na něj těšil až tak, to se mi nechtělo věřit.

„Vítej konečně doma, Bello,“ pozdravil mě a sevřel ve svém náručí.

„Ahoj, tati.“ To bylo jediné, na co jsem se v tu chvíli zmohla.

„Pojď přece dovnitř, nebudeme stát venku,“ konečně mě pustil a vedl dovnitř, po telefonu jsi říkala,že máš pro mě nějaké překvapení, jsem moc zvědavý." Už po pár krocích mi bylo jasné, kam mě to vede. Také mi bylo jasné, že se mé vize plní s čím dál menšími časovými odchylkami od chvíle, kdy jsem je začala mít. To není dobré.

Jak bylo vidět, všichni na můj příjezd už netrpělivě čekali.

„Konečně doma. Je to tak, Bello?“ zeptal se mě Caius. Vedle něho stál Paul. Nebylo mi moc jasné, co plánuje, ale ať je to cokoliv určitě se mi to nebude líbit. Cokoliv co za poslední dobu udělal, mi jenom uškodilo.

„Bello, konečně jsi zpátky!“ uslyšela jsem konečně jeden příjemný hlas. Chiara, až teď jsem si uvědomila, jak se mi po ní stýskalo. Ani jsem se nenadála a objímala ji. „Tolik se mi stýskalo.“

„Mně se taky stýskalo.“

„Jsem rád, že ses konečně rozhodla a přijela,“ promluvil Paul.

„Cože? Vy dva se už znáte?“ zeptal se překvapeně Aro.

„Ano známe, ale ne nepřijela jsem kvůli tobě,“ řekla jsem trochu naštvaně.

„Ale, jak je to možné? Paul se vrátil až po tvém odjezdu a potom zase odjel a vrátil se teprve včera.“ Vůbec mu nedocházelo, co právě řekl. Paul byl pryč a my se potkali, copak to není hned jasné?

„To ti vysvětlím později, ale teď s tebou potřebuju nutně mluvit, o samotě.“ Už jsem chtěla odejít, když v tom se zase ozval Paul.

„Počkejte. Já ti to vysvětlím hned teď a tady.“ Copak se úplně zbláznil? „S Bellou jsme se poznali ve Forks, kde celou dobu byla. Tam jsem se do ní zamiloval a myslím, že i ona do mě. Proto bych tě rád, Aro Volturi, jako Bellina otce, pořádal o její ruku.“ Tak tohle už bylo opravdu moc, co to proboha říká?

„Bello, je to pravda?“ otočil se na mě trochu překvapeně, ale rozhodně šťastně Aro a hned po něm i Caius. A co jsem udělala já? Jen stála a tupě zírala do těch všech šťastných obličejů v sále. Aro si zřejmě myslel, že jsem nečekala tak rychlou žádost o ruku a tak pokračoval, „Pokud tě Bella bude chtít, nemám žádné námitky.“

Po nějaké chvíli jsem se vzpamatovala „Musím s tebou mluvit.“ Teď už mě neměl kdo zastavit a tak jsem se rázným krokem vydala do Arovy pracovny. Když jsem byla uvnitř, počkala jsem, až vejde i Aro a zavřela jsem dveře.

„To je skvělé drahoušku, budeš se vdávat.“ Byl z toho moc nadšený.

„Skvělé to není, protože nevíš všechno, ale než ti to řeknu, chci znát Paulův dar.“ Začínala mi docházet Edwardova slova. Aro by nebyl tak nadšený, kdybych se měla vdát za podřadného upíra a Caius by ho určitě nechtěl za syna.

„On ti to neřekl?“ zasmál se jako by řekl dobrý vtip „To se povedlo. Paul dokáže poznat cizí schopnosti a dokáže pracovat s lidskými city.“ Najednou se zarazil a nejspíš si spojil to, co řekl s tím, že nejsem nadšená.

„Takže Edward měl pravdu,“ mumlala jsem si pro sebe a nahlas pokračovala, „Asi bych ti měla říct, co se za poslední tři týdny stalo.“ Vůbec jsem nečekala, že se věci takhle vyhrotí hned po mém příjezdu.

„Dobře, mluv,“ uklidnil se a posadil do jednoho křesla a já zabrala to druhé.

„Trochu jsem ti lhala, než jsem odjela. Carlislea a Edwarda jsem znala už před tím, než jsem sem přijela. Stejně jako zbytek jeho rodiny,“ když už říkám pravdu tak celou, „Vlastně jsem s Edwardem chodila a doufám, že ještě chodím.“

„Počkej, počkej. Ty se mi tu snažíš naznačit, že chodíš s tím upírským klukem od Carlislea?“ tohle mu asi nepřišlo jako nejlepší partie pro mě.

„Ano to se ti snažím říct a není to vlastně všechno, je tady se mnou jeho sestra. Tedy ne přesně ve Voltéře, ale v Itálii.“ A teď pokud nebude mít nějaké otázky se přesunu k té věci s Paulem. „Myslím, že konečně vím, co se přesně stalo. Paul za mnou přijel do Forks pod záminkou, že mě chce poznat. Spřátelili jsme se a myslím, že už tehdy na mě z části uplatňoval svůj dar. Proto jsem si nebyla jistá, koho miluju. Teď to, ale vím, a jestli se budu muset vdát tak jedině za Edwarda,“ a trochu divadelně jsem si dupla.

„Takže Paul na tebe uplatňoval svůj dar?“

„Ano.“

„A ty toho Edwarda opravdu miluješ?“ asi už rezignoval.

„Miluju.“

„Jak myslíš, jenom ještě jedna otázka. Má Edward, nebo někdo z jeho rodiny nějaký dar?“ aha tak teď jsem narazila na to, jestli bude s mým budoucím sňatkem souhlasit s radostí nebo naopak.

„Nechtěla jsem ti to předtím říkat, protože jsem věděla, že je budeš chtít mít tady a já s nimi chci zůstat ve Forks, ale už je to asi jedno. Edward umí číst myšlenky. Alice, jeho sestra, vidí do budoucnosti a Jasper, Alicin partner, dokáže ovlivňovat city.“ Arova tvář se najednou vyjasnila a na tváři se mu usadil úsměv.

„Dobře, jestli ti to udělá radost, zůstaňte si klidně ve Forks, ale budete často jezdit.“ Pak mě vzal za ruku a vedl mě zpět do sálu. Všichni tam stáli přesně tak, jak byli, když jsme sál opouštěli a tvářili se dost nechápavě, když jsme vešli a oba se usmívali. „Mám jim to říct?“ jenom jsem přikývla. „Myslím, že svatba nakonec přece jen bude.“ Paul po jeho slovech už na nic nečekal a rozběhl se s úsměvem na tváři ke mně.

„Děkuju, Bello. Budeme moc šťastní.“

„Počkej Paule,“ zarazil ho Aro, ještě než ke mně došel. „Řekl jsem, že svatba bude, ale myslím, že ženichem nebudeš ty.“ Tak tohle Paul opravdu nečekal. Nemohl zpracovat Arova slova a tak ještě chvíli stál a usmíval se než mu konečně všechno došlo.

„Kdo bude ženich?“

„Pokud bude Bellu chtít, tak bude ženichem Edward Cullen.“ Po jeho slovech všichni si úžasem vzdychli, zřejmě čekali, že se za Paula provdám a s touhle možností nepočítali a hned mě o tom přesvědčil i Caius.

„Ale to nemůžeš, Aro!“

„Proč bych nemohl? Bella je moje dcera, a pokud Paula nemiluje, nemůžu ji do sňatku s ním nutit.“

„Bella mě ale miluje,“ pokusil se ještě Paul.

„Všechno mi řekla, nemusíš nic předstírat.“

„Běžte všichni pryč!“ rozkázal najednou Caius, nejspíš nechtěl tak choulostivou záležitost řešit přede všemi. Hned na to byl celý sál, kromě nás čtyř, prázdný.

„Já nic nepředstírám, ona mě opravdu miluje!“

„Z čeho tak usuzuješ, z toho jednoho polibku?“ zeptala jsem se ho jedovatě.

„Přesně z toho, řekni mi, co jsi tehdy cítila, když jsi mě líbala.“

„Nevím to přesně, ale byla to tvá moc, co mě donutilo zapochybovat o mé lásce k Edwardovi.“

„Ne, milá Bello, nebyla to má moc, to ty sama jsi pochybovala, já svou moc chtěl použít, ale až potom jak ses objevila na té louce, chtěl jsem, aby sis stoupla vedle mě, ale ty si se zastavila uprostřed. Poznal jsem, že pochybuješ.“

„Nelži mi tady!“ tohle opravdu vážně přehnal. Já přece Edwarda miluju a nikdy bych o tom nepochybovala, kdyby na mě nepoužil svůj dar. Nebo jo? Jasně, že ne!

„Nelžu,“ řekl to hodně potichu, jako by to říkal jenom sám sobě. Tohle už jsem nemohla vydržet, ještě než jsem běžela do svého pokoje, jsem zaslechla Caiusu, jak říkal Arovi „Nemůže si ho vzít, on není jeden z nás.“

„Já taky nejsem jedna z vás!“ zavolala jsem na něj a konečně utekla.

V pokoji jsem se zhroutila na posteli. Co se mi to tam Paul snažil namluvit? Já přece Edwarda miluju a nikdy bych o své lásce k němu nepochybovala. Tohle nesnesu, budu muset co nejdřív odjet pryč. Musím za Alicí, snad mi pomůže myslet na něco jiného a při společných nákupech se odreagovat. Z myšlenek mě vytrhlo až zaklepání na dveře.

„Můžu dál?“ ozvala se Chiara.

„Pojď klidně dál,“ odpověděla jsem a posadila se trochu lépe. Chiara vešla, zavřela dveře a šla si za mnou sednout na postel.

„Co se tam stalo?“

„Myslím, že jsi všechno důležité viděla sama. Paul si mě chce vzít, ale já miluju Edwarda a on se přesto nevzdává a nutí mě pochybovat o mé lásce k Edwardovi.“

„Ale, Aro nevypadal naštvaně, když jsi mu řekla o Edwardovi.“

„Ne mu to nevadilo, ale viděla jsi Caiuse jak vypěnil, když se to dozvěděl.“ Kdybych to nebyla já, kvůli komu se ti dva hádají, přišla by mi tahle situace trochu komická a musela bych se smát. Většinou otec bránil svatbě a ne strýc.

„Jak dlouho tu teda zůstaneš? Hádám, že ne moc dlouho.“

„Máš pravdu, ještě během tohohle týdne odjíždím, ale ne rovnou do Ameriky, mám totiž ještě zastávku v Milánu a ty můžeš jet se mnou.“ Nabídla jsem jí hned jak jsem viděla, že posmutněla nad zprávou, že hned po svém příjezdu se chystám odjet zpátky do Forks. Svou nabídkou jsem jí udělala nejspíš radost.

„Vážně můžu jet s tebou?“ zeptala se vesele.

„To víš, že jo. Nikomu to nebude vadit. Taky bych ti někoho chtěla představit,“ řekla jsem trochu tajemně.

„Koho? Edwarda?“ skvěle se mi ji podařilo nalákat.

„Ne, Edwarda zatím ne. Ale představím tě Alici, jeho sestře.“

„Sestře?“ zatvářila se trochu pochybovačně. „A co vůbec budete dělat v Milánu?“

„Nakupovat, milá Chiaro, nakupovat.“ A začala jsem se smát při myšlence na Chiaru v tom Alicině nakupovacím šílenství. Doufám, že to s Alicí vydrží, byla bych moc ráda, kdyby se spolu spřátelily.

„Tak dobře ráda s tebou pojedu a taky ráda Alici poznám.“

„A co se dělo tady po mém odjezdu?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Nic zvláštního. S Emem jsme už nepokračovali v našich večerních výletech po městě. Moc si nám tady chyběla. A celkově tady byla nuda.“ Tak to jsem si uměla až moc živě představit. Nevím co je nakonec lepší, jestli se tady doslova ukousat nudou nebo zažívat to co jsem poslední dny zažívala. „Ale co se dělala ty? Rozhodně si se nenudila jako mi tady.“

„No, opravdu jsem se nenudila. Skoro bych za tu nudu byla i vděčná, teď mám v hlavě naprostý zmatek a nevím, co mám dělat. S Edwardem jsme byli naprosto šťastní, než se Paul objevil. Zkazil snad všechno. Já, asi nemám právo být s Edwardem šťastná, pokaždé se něco stane, co nás od sebe odtáhne.“

„To si nemyslím. Pokud se skutečně milujete, nic vás nerozdělí a ty máš právo na štěstí a pokud je to štěstí Edward tak máš právo být s Edwardem.“

„Moc hezky se to poslouchá. Strašně bych si přála, abys měla pravdu a všechno se nakonec uklidnilo.“ Smutně jsem se na ni usmála a Chiara mi úsměv oplatila. Byla opravdu skvělá, byla jsem ráda, že mám tak dobrou kamarádku, jako je Chiara. Byla jako Alice, akorát byla v Itálii.

„Je to pravda. A už se moc těším do Milána a na Alici.“ Potom jsme se celou noc bavili jenom o hloupostech. Teď už jsem jí mohla říct všechno o svém dřívějším životě ve Forks i o Edwardovi a taky jsem to udělala. Obě jsme se hodně nasmály, když jsem jí říkala, jak poprvé zareagoval na to, že jsem mu v myšlenkách řekla, že ho miluju.

Byla to zábava vzpomínat na veselé věci co se mi v životě po boku Edwarda a jeho rodiny stalo. Chiara zase vzpomínala na veselé příhody co se jí a Emíliovi za celá dvě staletí stala a musela jsem říct, že jich bylo opravdu hodně. Dokonale mě to odreagovalo a donutilo přestat myslet na všechno co se teď a tady děje.

„Tak kdy chceš jet?“ už se nemohla dočkat. Z mého vyprávění poznala Alici, skoro tak dobře jako by se s ní už někdy v životě viděla. Podívala jsem se na hodiny. Bylo už osm ráno. Trochu mě to překvapilo, ale přes zatažené závěsy do pokoje nepronikalo sluneční světlo, takže mi pořád připadalo, že je noc.

„Buď ještě dneska, nebo zítra. Nehodlám se tu moc dlouho zdržovat. Zvlášť po tom co se stalo včera.“ Jenom chápavě přikývla a odešla do svého pokoje. Potom jsem už měla skoro celý den pokoj. Ještě za mnou, ale přišel Aro, aby mi řekl výsledek svého rozhovoru s Caiusem. Kupodivu byl kladný. Caius se smířil s tím, že se neprovdám za Paula. Zajímalo mě, co mu za to Aro slíbil, ale nevyzvídala jsem, až bude chtít, tak mi to řekne sám. Jenom jsem mu ještě oznámila, že zítra odjíždím. Byl z mé krátké návštěvy potěšený, ale nehodlal mi v odjezdu bránit. Potom jsem už měla konečně vytoužený klid.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? - 18.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!