Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve spárech temnoty - 3. kapitola

the host stills


Ve spárech temnoty - 3. kapitolaTak tady je další díl mojí povídky. Doufám, že se vám bude líbit. Objéví se tady jeden člen Cullenových...

3. kapitola - Osudový den - ale ne tak, jak jsem chtěla...  (Bella)

Ráno jsem se vzbudila naprosto zpocená i když se mi žádné sny nezdály. Bylo už devět ráno, takže Charlie už byl v práci. Protože mi bylo vážně špatně  šla jsem z postele rovnou do sprchy a opláchla  jsem se studenou vodou. Moc mi to nepomohlo. S povzdechem jsem vylezla z vany a oblékla jsem se. Potom jsem si vyčistila zuby a učesala si před zrcadlem mokré vlasy.

Sešla jsem dolů a dal si k snídani cereálie s mlékem. Potom jsem umyla misky a talíře,  které zbyly po mé Charlieho snídani.
Co teď…? Napadlo mě. Už jsem udělala všechno potřebné. Dům byl uklizený, nebyla tady žádná práce při které bych mohla přestat myslet na to jak se doopravdy cítím. Sedla jsem si na židli v kuchyni a dívala se na staré obložení za kuchyňskou linkou.

Snažila jsem se ze všech sil myslet na něco jiného než na moje skutečné ubíjející pocity, ale vůbec se mi to nedařilo. Přemýšlela jsem co asi dělá většina mých  vrstevníků. Teď se asi někde baví s kamarády. Já jsem nikdy pořádné kamarády ani neměla. Ani když jsem bydlela ve Phoenixu. Lidé se mi vyhýbali, protože jsem byla jiná než ostatní. Uzavřená do sebe. Ale měla jsem svoje důvody.

Teď jsem se cítila jsem se prázdná. Jako bych v sobě nic neměla. Ani srdce. Temnota mě pohlcovala každou vteřinou čím dál víc. Nevěděla jsem co mám dělat a ze všech sil jsem se snažila všechny takovéhle myšlenky vyhnat z hlavy. Nepodařilo se. Byla jsem zoufalá a po tvářích mi zase začaly stékat bolestné slzy. V každé z nich se odrážela moje bolest jako v zrcadle.

Už takhle nemůžu dál. Nemůžu se po zbytek života jen takhle přetvařovat. Nemůžu dělat, že je všechno v pořádku když není. Všechno je špatně. Měla bych být šťastná a optimistická jako ostatní. Měla bych ráda chodit do společnosti a bavit se. Ale jaký by to mělo smysl, když by se nikdo nebavil se mnou..?

Už nemůžu dál… Po tvářích mi stékají slzy, přes které skoro nevidím, ale já už jsem se rozhodla. Nic mě v životě nečeká. Tak proč čekat na smrt, když ji můžu mít hned.

Vyběhla jsem po schodech do koupelny, kde jsem měla žiletku. Kdysi jsem ji používala hodně, ale teď  jsem to omezovala. Chtěla jsem tady začít žít nový život, ale nejde to. Musel by mi někdo pomoct.
Ale teď mi nebude stačit pár řezů. Budu chtít umřít. Ale neudělám to tady. Musím pryč z tohoto domu…

Žiletku jsem si dala do kapsy a vyšla jsem z domu do deště. Ani jsem si nebrala mikinu. K čemu by to bylo? Vydala jsem se lesem…Byla mi zima, ale nevnímala jsem to. Asi po půl hodině šlapání lesem jsem se zastavila na malé mýtince. Vlstně to byla jen taková mezera mezi stromy.

Sedla jsem si na zem a vdechovala s vědomím, že je to naposled vůni mokré lesní půdy. Vytáhla jsem z kapsy žiletku a vzala ji pevně do ruky. Byla jsem odhodlaná.
Znovu jsem se nadechla, přitlačila ostří k zápěstí a trhla. Ani mě to nebolelo. Necítila jsem bolest. Dívala jsem se jak se mi rudá krev řine ze žil…

Byl to skvělí pocit vědět, že za chvíli bude po všem. Bylo mi líto nechat tu otce, ale on se nemusí bát. Já už jsem peklem prošla a proto se dostanu do nebe. Cokoliv bude lepší než tohle...

Žiletku jsem si dala do ruky, která už krvácela  a chtěla jsem se říznout i do druhé. Pomalu jsem totiž cítila, jak ztrácím vědomí. Vůně krve mi byla nepříjemná.
Už jsem si pokládala ostří na zápěstí když mě v tom vyrušil zvláštní zvuk. Bylo to jakoby zavrčení, ale okolo nebyli žádní psi jen se zpoza stromů vynořila ta nejkrásnější osoba jakou jsem kdy spatřila. Vypadal skoro jako ten anděl z mého snu jen bez křídel. Na tváři měl zvláštní zuřivý výraz. Myslela jsem si, že mám halucinace.

Jakoby si uvědomil co dělá se jeho výraz náhle změnil. Zjihl. Zněžněl. Musel vidět jak na něj zírám a jak se mi z ruky řine krev, která byla všude okolo mě a mísila se s kapkami deště a slzami, které až do teď stékali po mé tváři.

,,Co to děláš?“ Zeptal se m ten anděl nejkrásnějším hlasem jaký jsem kdy slyšela. Nevěděla jsem jak odpovědět. Odpovědí páchám sebevraždu bych se asi dostala na psychiatrii. Ne že bych tam už nepatřila. Ale kdyby tohle byl anděl tak…

,,Já jsem v nebi?“ Zeptala jsem se. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo a on se jen zasmál a zakroutil hlavou.

,,Ne nejsi. Proč tohle děláš?“ Pokynul k mojí ruce.

,,Protože nemám proč žít.“ Odpověděla jsem.

,,Vždycky se něco najde.“ Oponoval.

,,Jak u koho.“ Nesouhlasila jsem.

,,Máš rodinu?“ zeptal se.

,,Jen otce.“ Odpověděla jsem. Cítila jsem se jako bych ho podvedla. Vzpomněla jsem si na svou matku a moje bolest se odrážela v mém hlase.

,,Tak vidíš. Vždycky je pro co žít. Věř mi já vím o čem mluvím.“ Vypadalo to, že to fakt ví. Jen jsem pokrčila rameny.

,,Pojď se mnou.“ Řekl. ,,Můj otec ti může ošetřit tu ruku a potom si o tom všem s tebou můžu promluvit.“ Navrhl. Mě už v tu chvíli nezbývalo než souhlasit, ale než jsem stihla něco říct ponořila jsem se do nevědomí...

2.Kapitola<< Shrnutí povídek >> 4.Kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ve spárech temnoty - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!