Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří život - 6. kapitola

04.06.2009 (21:00) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3696×

6. Myšlenky

Edwardův pohled

Převážnou část noci jsem zůstal u Belly, velmi neklidně spala a měl jsem o ní strach.

Pozoroval jsem prosklenou stěnou noční les. Slyšel jsem každičký pohyb, každý závan větru a ohnutí větvičky, ale nejsilnější zvuk byl Bellina srdce a o trochu rychlejší zvuk srdce našeho dítěte. Když jsem pomyslel na naše dítě, naskytly se mi velmi důležité otázky. Dokážu být dobrým otcem? Dokážu ochránit svou Bellu a naše dítě? Zvládnu to?

Ve svém lidském životě jsem se zaobíral vojenskou kariérou a zřejmě by mě nenapadlo v tu dobu myslet na svou vlastní rodinu. Byl jsem slušně vychovaný, to ano, a snažím se tyto pravidla nadále dodržovat, ale náhled na rodinu jako takovou mi dal až Carlisle a Esme a popravdě ze všech nejvíc Rosalie. Její myšlenky na děti a rodinu jako celek byly ohromující, ale nezastřelo to její sobeckost vůči sobě samé.

Ano rodina, teď už moje budoucí rodina, Bella do ní vždy patřila a nikdy se mi ani nesnilo, že bychom mohli mít dítě. Ze začátku jsem se proklínal, že jsem něco takového dovolil, ale postupem času jsem si k tomu tvorečkovi vybudoval natolik silný cit, že nedovolím nikomu se na něj jenom křivě podívat. Tolik naše dítě miluji a s Bellou po svém boku dokážu cokoliv. Budu dobrý otec a ochráním je za každou cenu.

Nad třetí hodinou ranní jsem uslyšel poblíž domu pohyb. Nahuel a Huilen se vrátili z lovu. Opatrně jsem Bellu přikryl a šel dolů, požádal jsem Rose, aby ji na chvíli ohlídala.

Dole byli najednou všichni, seděli různě po pokoji a Nahuel s Huilen se ptali jak je na tom Bella.

,,O tom jsem s vámi potřeboval mluvit. Zdá se mi strašně bledá, pohublá a celkově slabá, jako kdyby jí něco chybělo, mám o ni hrozný strach."

,,Jistě Edwarde, ale musíš to vzít ze všech stran, Bella má vše co potřebuje, ale nezaměřili jste se na potřeby dítěte a jelikož je to napůl upír, co to asi bude potřebovat.? Hm??" položil Nahuel otázku a mě to konečně došlo.

,,Krev", řekl jsem jednoduše a ihned pomyslel na svou lásku, která zrovna spala.

,,Přece ji ale nemůžu nutit aby pila krev?" zhrozil jsem se a začal si představovat jak jí to asi řeknu a co mi na to odpoví, jistě že odpoví ano, ale bylo mi z toho špatně. Nemůžu ji do takové ohavnosti nutit, vždyť to pro ni musí být naprosto odporné.

,,Edwarde, vím že zřejmě přemýšlíš jak jí to řekneš, pokud nebude souhlasit, můžeme jí dát infuzi." Řekl Carlisle a mě to připadalo jako takový humánnější způsob.

,,To by nemuselo být až tak hrozné. Dobrý nápad Carlisle, děkuji." Slušně jsem poděkoval a už jsem je přestal poslouchat a spíše přemýšlel, co bude dál. Hlavně se Belle a našemu děťátku nesmí nic stát, to bych nepřežil. Tak moc mi na nich záleží. Po další hodině přemýšlení jsem už musel odejít, protože začali probírat jakým způsobem děťátko co nejšetrněji porodit, to už bylo na mě moc. Nahuel začal dopodrobna vyprávět jak byly porozeny jeho ostatní sestry a tak jsem se nenápadně vzdálil a šel zpátky za Bellou do našeho pokoje, poděkoval jsem Rose a lehl si vedle Belly a objal ji.

Bellin pohled

Co jsem komu udělala? Nemůžu mít alespoň jednu noc klidnou a konečně se vyspat? Jsem tolik unavená a hladová, jenže do sebe nemůžu nic dostat. Zase se mi zdál ten šílený sen jak stojím na louce, v rukách mou líbeznou Renesmee a někdo mi ji vezme. Proč?? Copak si nezasloužím po to všem, čím jsme si s Edwardem prošli kapičku štěstí? Musím ji ochránit ať se děje cokoliv, svými sny jsem si naprosto jistá, že nosím pod svým srdcem holčičku.

Mou malou Renesmee, mého malého andílka. I Edward se změnil, cítila jsem to, už se nebál jenom o mě, ale i o naše nenarozené dítě. Tolik jsem je oba milovala, nevěřila jsem, že dokážu někoho milovat natolik jako Edwarda, ale moje láska se nerozpůlila spíše se zdvojnásobila.

Edward byl teď naprosto okouzlující, byl tak ohleduplný, tak starostlivý, tak něžný. Snad dvakrát tolik než byl předtím. Jeho láska k nám byla přímo hmatatelná, mohla jsem se jí dotknout a nechat jí naplnit mé nitro. Ale na druhou stranu jsem se hrozně bála toho co přijde, aby vše dopadlo tak jak má. Aby byla má holčička v pořádku.

Kdyby se mi něco stalo, Edward se o ni musí postarat. Vím, že by to pro něj bylo velice těžké, ale já prostě musím vědět, že se o naši dceru postará.

Pomalu jsem otvírala oči a začala mžourat do celkem nečekaného slunečného dne. Edward mě objímal a když zjistil, že jsem vzhůru něžně mě políbil.

,,Jak jste se vyspinkaly lásky moje?" zeptal se a jeho úsměv byl naprosto omračující.

,,Ahoj....abych pravdu řekla nic moc, jsem snad ještě unavenější víc než včera a mám šílený hlad.." odpověděla jsem a na znamení mi zakručelo v břiše.

,,Hned ti něco dobrého donesu, Esme ti už připravila snídani." Řekl a během dvou vteřin byl zpátky s tácem plným jídlem, ale já toho moc nesnědla, spíše skoro nic, vůbec mi to nelezlo do krku. Edward si toho všiml a jeho obličej nabral zmučenou masku a zřejmě o něčem usilovně přemýšlel. Po chvilce se zpamatoval a velmi podrobně mě pozoroval.

,,Bello, v noci se ti něco škaredého zdálo, že?" řekl a pohladil mě po tváři. ,,moc mě to trápí, že ti nemůžu nijak pomoct....nechceš mi o tom povědět?" dodal a sklíčeně se tvářil.

,,Edwarde, já....." a sklopila jsem oči, bála jsem se mu to říct, rukou mi zvedl obličej a tvářil se prosebně. ,,nechci tě zatěžovat svými sny" dodala jsem smutně.

,,Lásko, tím mě nezatěžuješ, já prostě potřebuji vědět, jak se cítíš, strašně mi na tobě záleží a nesnesu aby ses trápila." Řekl a já věděla, že před ním nedokážu mít nějaké tajemství.

,,Každou noc se mi zdá, že stojím na louce a v rukách držím naši dceru, je tam hrozná mlha, že není nic vidět, vím že ji držím natolik usilovně, ale na protější straně se objeví dvě postavy a mou Renesmee mi vezmou, i přes mou veškerou snahu ji držet v mém náručí. Utíkám za nimi a oni se jen smějí . . . .  jsem tak bezradná a pomalu si začínám uvědomovat že už jsou pryč a potom se vzbudím....." odmlčela jsem se a nevěděla jak mám pokračovat, bylo to tak deprimující.

,,Lásko, to mě moc mrzí, ale musíš vědět, že jsem tu s tebou a postarám se o vás, nikdo vám neublíží." Snažil se mě uklidnit, ale v koutku duše jsem ten strach o svoje dítě nedokázala potlačit.

,,Hm.." na  nic jiného jsem se opravdu nezmohla.

,,Bude to v pořádku, ano?" a políbil mě něžně na ústa. Vdechovala jsem jeho úžasnou vůni a cítila se alespoň na jeden prchavý okamžik šťastná.

,,Bello.....dneska brzo ráno se vrátil Nahuel a Huilen....." začal a bylo vidět, že je mu téma tohoto rozhovoru nepříjemné.

,,Děje se něco? Vypadáš ustaraně."

,,Popravdě se mi nelíbí tvůj zdravotní stav...."

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří život - 6. kapitola: