Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 8. kapitola

kod017

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

To, co byste nikdy nečekali 8. kapitolaPokráčko. Zase kapitola kvůli které budete muset přemýšlet a jen tak vám chci říct, že tahle povídka bude mít okolo 20-25 dílů. Nenudí vás už ta povídka? Jestli jo, napište mi to. Prosím komenty a kritiku

30.10.2009 (12:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3019×

Cítila jsem, jak mě pohlcuje tma a ještě jsem zaznamenala dvě chladné ruce, které mě chytili.

 

Edward

 

Chytil jsem jí do své náruče a položil ji opatrně na pohovku. Hned potom do pokoje přišel Carlisle.

„Co se to s ní děje?“ zeptal jsem se ho.

„Já nevím, ale nevypadá to, že to bude ten vir.“ řekl mi a já kývl. Bella se zavrtěla a otevřela svoje oči.

„Co se stalo?“ ptala se hned, ale pak zaregistrovala i mě.

„Co ty tu děláš?“ vykřikla a zvedla se.

„Já vás tu nechám o samotě.“ řekl Carlisle a rychle odešel.

„Promluvíme si?“ zeptal se mě Edward po chvilce.

„Ne, nemyslím si.“ řekla jsem mu tvrdě a jeho tvář se zkroutila do bolesti.

„Bello, nech mi vysvětlit to.“ pokračoval s nadějí v očích.

„Myslím si, že nemusím poslouchat nic.“ řekla jsem mu tvrdě.

„Bello, já tě prosím.“ zkusil znovu a přibližoval se ke mně.

„Edwarde, já te prosím. Odejdi a neobjevuj se tu.“ řekla jsem mu s klidem. Edward se, ale přiblížil a políbil mě, i když jsem se bránila, nebylo mi to k ničemu. Naštěstí se po chvilce odtáhl.

„Já tu budu Bello a ty mi zase podlehneš a pochopíš mě.“ řekl mi a pohladil mě po tváři. Následně zmizel někam z pokoje. Jak dlouho, budu muset tohle prožívat?ptala jsem se sama sebe. O hodinu později přišli ostatní doktoři na poradu a s nimi i Carlisle.

„Co ty tu děláš?“ zeptala jsem se.

„Budu tu pracovat, Allyson mě vzala zpět.“ řekl mi a já jen kývla. Zase překvápko, kolik jich dneska ještě bude?

„Dobře, sedni si někam.“ řekla jsem jen a on kývl. Společně jsme probírali pacienty a operace. Po tomhle všem odešli a u mě zůstala jen Mischel.

„Vracím se.“ řekla mi a já strnula.

„Kdy?“ zmohla jsem se jen.

„Dneska večer.“ řekla mi.

„Odvezu tě.“ nabídla jsem se, ale ona jen kroutila hlavou.

„Ne, já už odvoz mám.“ řekla mi a usmála.

„Koho?“ zněla moje otázka.

„Edwarda Cullena.“ řekla mi a já kývla. Uvnitř mě byla, ale žárlivost.

„Když mě omluvíš, musím do ambulance.“ řekla jsem jí a ona přikývla. Odešla a já se vydala do ambulance.

„Koho tam máme sestři?“ ptala jsem se jakmile bylo vše připraveno.

„Autonehoda, měli by tu být do dvou minut.“ řekla mi a já kývla. Měla pravdu do dvou minut už se otvírali dveře a dovnitř mi přivezli tělo malé holčičky zbrázděné krví.

„Miley Kolinsová, věk 8 let. Má zlomenou ruku a škrábance na nohou a velkou ránu na hlavě.“ řekl mi záchranář a předal mi papír s informacemi.

„Díky.“ řekla jsem mu a odešel.

„Ahoj Miley, já jsem Isabella a ted´ka tě ošetříme ano? Co tě bolí?“ zeptala jsem se jí a ona kývla.

„Noha a ruka, a taky trochu hlava.“ řekla mi a já kývla. Spolu se sestrou jsme ty větší rány zašili a ty menší vyčistili. S Miley šla sestra také na rentgen, který potvrdil zlomeniny.

„Miley, víš co bude následovat?“ zeptala jsem se. Místo odpovědi však zvrátila oči a nereagovala. To znamenalo jediné. Zkoušela jsem jí nahmatat tep na krku. Nic jsem neobjevila. Okamžitě jsem začala masáž srdce. Po 5 minutách do ambulance přišel Carlisle, a když mě uviděl okamžitě mi pomohl. Po dalších 10 minutách to, ale vzdal.

„Bell, už je pozdě.“ řekl mi, ale já kroutila hlavou.

„Carlisle zkoušej to dál.“ řekla jsem mu.

„Bello, její mozek už nemá kyslík 15 minut. Je to k ničemu.“ řekl mi a šel ke mně.

„Já ji musím zachránit. Tohle není fér.“ řekla jsem mu a on kývl.

„Život není fér, ale ted´ka toho nech. Prosím.“ řekl mi a odtáhl mě od ní. Podívala jsem se na něj a viděla, jak má tmavé oči. Měla sem na sobě krev.

„Promiň.“ omluvila jsem se mu a on jen kývl.

„Řekneš jim to ty nebo já?“ zeptal se mě.

„Nemohl bys ty. Já na tohle nemám.“ řekla jsem mu a on jen přikývl.

„Budu u sebe.“ oznámila jsem mu.

„Vezmu za tebe ambulanci.ů řekl mi a já rychle odcházela k sobě. Jakmile jsem byla uvnitř zamkla jsem se a zhroutila se na zem. Proč se něco takovýho stane holce, která byla tak mlad´oučká. Kvůli tomuhle tu práci nemám ráda a proto se uchyluju k psychologii. Nevnímala jsem ni a jen si plula v myšlenkách. Vyrušilo mě až zuřivé klepání na dbeře.

„Bello, otevři mi.“ požádala mě a já tedy odemkla a vrátila na původní místo.

„Co potřebuješ?“zeptala jsem se jí.

„Měla bys jet domů.“ řekla mi.

„Já nevím, ale nechce se mi tam.“ řekla jsem jí a ona jen kývla.

„Je to proto, co se dneska stalo?“ zeptala se.

„Víš, nikdy mi neumřel pacient a dneska malá holčička. Já si prostě nejsem jistá, jestli tohle chci zažívat.“ řekla jsem jí a ona kývla.

„Jed´ domů a prospi se. Ráno moudřejší večera.“ řekla mi a já kývla. Šla jsem se převléct do něčeho

jiného a odcházela jsem k autu. Ještě předtím jsem, ale vzala do ruky telefon a vytočila staré, známé číslo.

„Co se děje?“ ozvalo se z telefonu.

„Potřebuju pomoc. Můžu přijet?“ zeptala jsem se.

„Cože tak dobrovolně?“ zeptal se.

„Prostě potřebuju vypadnout.“ řekla jsem.

„Čekám tě.“ ozvalo se jen a pak už jen pípání.

„To bysme měli.“ řekla jsem si sama pro sebe a nasedla do svého auta a vyjela domů. Tam jsem ji našla tašku a rychle do ní nandala nějaký věci, i když tam jsou. Jakmile jsem měla sbaleno šla jsem do sprchy a potom do postele. Následující den jsem musela stávat dřív, protože jsem si musela zablokovat letenku a hlavně si jet do nemocnice vyřídit volno. To první bylo hotovo dřív, měla jsem štěstí, že měli ještě pár míst volných. Do nemocnice jsem vyjela okolo osmé a doufala jsem v to, že tu už Ally bude. Měla jsem štěstí.

„Ahoj, můžu s tebou mluvit?“ zeptala jsem se jakmile jsem vstoupila do ředitelny.

„Jasně, co se děje?“ ptala se zvesela.

„Potřebuju volno. Nevím na jak dlouho, ale jedno vím jistě, nezastihneš mě.“ řekla jsem jí.

„Jak to?“ ptala se dál.

„Není dovoleno volat někomu jinýmu než-li nám stejným.“ řekla jsem jí a ona se tvářila nechápavě.

„Co to znamená?“ zeptala se.

„Já si beru volno na nějakou dobu a ty mě nezastihneš.“ řekla jsem jí.

„Kde budeš?“ zeptala se ještě.

„Na klidném místě, potřebuju se uklidnit a oni mi pomůžou.“ řekla jsem jí a odcházela pryč. Po cestě jsem ještě potkala Carlislea s Esme a Edwardem, jak jdou do ředitelny.

„Jak se ti daří po to včerejšku?“ zeptal se mě Carlisle.

„Blbě, ale snažím se.“ řekla jsem mu.

„Kam jdeš?“ zeptala se Esme.

„Pryč. Mám ted´ pár dní volno.“ řekla jsem jí a ucítila vibrování v kapse. Mobil. Ten koho jsem čekala.

„Co se děje?“ ptala jsem se.

„To bych se měla ptát já!“ ozval se rozzlobený hlas z druhé strany.

„Jak to víš?“ zeptala jsem se.

„Neptej se a vysvětli mi, co děláš?“ ozvalo se.

„Jedu k vám. Co je na tom nepochopitelného?“ zeptala jsem se.

„My před problémy neutíkáme.“ řekla mi.

„Já vím, ale chci být někde, kde je klid a to je tam.“ řekla jsem jí a ona si jen povzdechla.

„Přijed´, v kolik tě mám čekat na letišti?“ zeptala se.

„Jako vždy.“ řekla jsem jí a položila jsem to.

„Když mě omluvíte, musím už jít. Nashledanou.“ řekla jsem jim a šla ven do auta a jela na letiště. A snad taky do místa klidu.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře