Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 6.kapitola

19.10.2009 (09:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2874×

Společně jsme odebrali všem pacientům a doktorům krev, kterou jsem následně kontrolovala v laboratoři.

„Tak co?“ přišla za mnou Mischel.

„V krvi to má už i Anne.“ řekla jsem jí smutně a ona kývla. Následně ji šla odvést na pokoj k Alexovi. Já o pár minut později vyšla na svůj pokoj, kde čekala Alice a Esme.

„Co tu děláte?“ ptala jsem se naštvaně.

„Chceme si s tebou promluvit.“ odpověděla Alice mile.

„Já s vámi, ale mluvit nechci a ani nemám nic, co bych vám mohla povídat.“ řekla jsem jí a ona kývla.

„Proto my se budeme ptát a ty odpovídat.“ řekla mi pro změnu Esme.

„Nepřesvědčím vás, že ne?“ ptala jsem se ještě a obě kroutili hlavou.

„Proč jsi koupila náš dům?“ ptala se Alice. Wau, tak na tohle odpovědět neumím.

„Já nevím.“ řekla jsem jen.

„Určitě si k tomu měla nějaký důvod.“ zkusila to znovu.

„Ne, myslím, že neměla.“ řekla jsem znovu.

„Bello, nelži mi tu. Proč sis ho koupila?“ řekla mi už naštvaně Alice.

„Vzpomínky, Alice, vzpomínky!! Ten dům je v podstatě to jediné, co mi po vás zbylo.“ řekla jsem jí.

„Tohle bude zlé.“ řekla ještě ona, následně jsem je z mé kanceláře vyhodila a zamkla se tam. Potřebuju klid. Vzala jsem si knížku, kterou jsem tu měla už nějakou dobu a začla si číst. O pár chvil později jsem usnula a probudilo mě až klepání. Samozřejmě, to bych nebyla já, kdybych neshodila věci na kterých jsem usnula. Vstala jsem a šla otevřít. Venku byla Mischel a Allyson.

„Co se děje?“ ptala jsem se hned.

„Ty se ptáš?“ ptala se Allyson.

„Jo.“ řekla jsem jí jen.

„Už minimálně 10 jsme tu byli a klepali, ale ty jsi nám ani jednou neotevřela. Jak to?“ ptala se Mischel.

„Usnula jsem.“ odpověděla jsem jí.

„Dobře. Máme tu menší problém. Alex se zhoršil. Jsou u něho všichni jenom ty chybíš.“ řekla mi Allyson a já kývla. Společně jsme se vydali na pokoj, kdy byl i s Anne. Byli tam všichni.

„Co nám to jenom děláš?“ ptala jsem se.

„Promiň.“ řekl jen a rozkašlal se.

„Jaký máme průběh?“ ptala jsem se.

„Hodinu od hodiny je to horší.“ řekl mi Carlisle a podal mi kartu.

„Dobře. Alexi, pamatuješ, co si jednou říkal?“ ptala jsem se a on jen zakroutil hlavou.

„Člověk má bojovat.“ řekla jsem mu a on kývl. Následně jsme všichni odešli.

„Mám nápad, ale nevím jestli to vyjde.“ řekla jsem Mischel a ona kývla.

„Já nebudu nemocná. Moje krev to nedovolí. Co kdybychom jim dali mou krev. Pár mililitrů a bylo by to.“ řekla jsem jí a ona se jen usmála.

„Bello, my nevím, jak by jejich krev na tu tvou reagovala. A navíc, co když ji máš málo?“ ptala se a já kývla.

„Za zkoušku nic nedáme.“ řekla jsem jí a ona kývla.

„Pamatuj, už jednou jsi málem zemřela a já nedovolím, aby se něco takového opakovalo znovu.“ řekla mi a odcházela pryč. Kdežto já zamířila do laboratoře, kde jsem si všechno chtěla připravit. Z příprav mě vyrušilo až prásknutí dveří.

„Potřebuješ pomoct?“ ptala se mě osobo, vlastně Rose.

„Ani ne.“ řekla jsem jí a usmála se.

„Co děláš?“ ptala se dál.

„Chci něco zkusit. Nevadí ti krev, že ne?“ ptala jsem se a ona jen kroutila hlavou. Připravila jsem si vše, ale netušila jsem, jak si dokážu odebrat sama krev.

„Rose, já bych potřebovala pomoct.“ řekla jsem jí a ona přikývla. V rychlosti jsem jí naučila jak se odebírá krev.

„Bello, není to riskantní?“ ptala se ještě.

„Risk je zisk, ne?“ řekla jsem a ona přikývla. Následně mi začla brát krev.

„Jak dlouho ji chceš brát?“ ptala se.

„Nějakou chvilku.“ řekla jsem jí a ona kývla.

„Mám dotaz, tvoje krev, ona nevoní. Proč?“ ptala se.

„Tajemství. Mám jich v zásobě docela hodně.“ řekla jsem jen a ona se zatvářila nechápavě. Po asi 3 minutách jsme skončili.

„Děkuji za pomoc.“ řekla jsem jí a ona jen kývla.

„Co budeš ted´ka dělat?“ ptala se dál.

„Udělám testy a pokusím se oddělit tu část, která mě brání před tím virem.“ řekla jsem jí a ona přikývla.

„Nebude ti vadit, když tu budu?“ ptala se a já jen kývla, že může zůstat. Hned jsem začala krev dělit do různých zkumavek a následně rozebírat jednotlivé části. Asi za 5 hodin jsem byla hotová.

„Tak, co?“ ptala se mě Rose.

„Já nevím. Je tu totiž problém. Mohla bys mi zavolat Carlislea?“ ptala jsem se jí a ona kývla. Následně odešla z laboratoře. Nebylo mi zrovna dobře, možná to udělalo to, že jsem ztratila hodně krve. Ale cítila jsem se mnohem hůř. Bolela mě hlava. O pár minut později už Carlisle procházel dveřmi.

„Co se děje?“ ptal se hned.

„Mám tu jeden problém. Já neonemocní, je to tím, že v sobě mám jed. Upíří jed, ale podařilo se mi izolovat krev, kde je ho docela málo. Můj dotaz zní, když ho dám člověku, bude mít upíří část?“ ptala jsem se ho a on se zamyslel.

„V jakém poměru?“ ptal se.

„1:10, to by jim nic udělat nemělo, ne?“ ptala jsem se.

„V podstatě nemělo, ale můžu se podívat?“ ptal se a já mu uvolnila místo. On se na to podíval.

„Ublížit by jim to nemělo.“ řekl mi a já kývla.

„Bello, jsi v pořádku?“ ptal se ještě.

„Jo, jenom jsem trochu unavená.“ řekla jsem mu.

„Kolik krve sis vzala?“ ptal se mě.

„Já nevím, asi čtvrt litru. Musela jsem to oddělit.“ řekla jsem.

„Jak se cítiš?“ ptal se.

„Malátnost, bolest hlavy a jako kdyby se mi chtělo zvracet.“ řekla jsem mu a on kývl.

„Jdi k sobě a odpočiň si. Přijdu za tebou potom podívat. Ted´ka dodělám, co si ty začala.“ řekl mi a já ho poslechla. U sebe jsem si lehla na pohovku a usnula, ale ne zrovna dobře. Zdál se mi sen, kde byla nějaká holčička s bronzovými vlásky a hnědýma očima a šla ke dvěma osobám, které byli otočené zády.

„Maminko, tatínku, kdy půjdeme za babičkou?“ ptala se jich a oni se s úsměvem otočili.

„Klidně hned.“ řekla ta upírka, která byla až moc podobná mě. Tohle mě probudilo, všimla jsem si, že je v místnosti i Carlisle.

„Co se děje?“ ptala jsem se.

„To mi řekni ty? Křičela si ze spaní.“ řekl mi a já jen kývla.

„A já myslela, že od 19ti ze spaní nekřičím.“ řekla jsem mu a malinko se usmála.

„Co se ti zdálo?“ ptal se, ale já mu nebyla schopná odpovědět´.

„Nic to nebylo.“ lhala jsem mu a on to věděl.

„No dobře, já ted´ka zase půjdu a ty se pokus znovu unout. Tady jsem ti přinesl prášky na spaní. Možná to bude lepší.“ řekl mi a podal mi 2 tabletky. Kývla jsem. Spolkla jsem je a zapila vodou z lahve.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 6.kapitola: