Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 12.kapitola

05.11.2009 (14:45) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3291×

„Bello, pojd´, musím tě vyšetřit.“ řekl mi Nick a vedl mě z kuchyně ven.

„Děkuju.“ zašeptala jsem a on se chápavě usmál. Společně jsme došli do jeho pracovny, která byla i ordinací.

„Znáš to vid´?“ zeptal se a já jen kývla. Lehla jsem si na lehátko a odhalila bříško.

„Jenom tak, kdy bude jisté, co to je?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Já nevím. Tvoje těhotenství není normální. Nevím, možná za týden. Ted´ka to zastudí.“ řekl mi a usmál se. Já jen přikývla a cítila ledový gel. Po pár minutách už byl konec.

„Nevadilo by ti, kdybych ti vzal krev?“ zeptal se.

„Myslím, že nemám na výběr.“ řekla jsem mu a on přikývl. Za chvilku už přišel s jehlou a náplastí.

„Nebude to bolet?“ zeptala jsem se s obavami.

„Bello, ty se snad jehel bát nemusíš ne?“ zeptal se vesele.

„Moc vtipné. Chvátni si, at´ už to mám za sebou.“ řekla jsem mu a on přikývl. Potřel mi ruku desinfekcí a hned potom jsem cítila, jak mě jehla bodla a po chvilce, jak zmizela. Nick si ji odložil a chtěl mi zalepit místo po vpichu, ale zarazil se.

„Co je?“ zeptala jsem se vyděšeně.

„Problém.“ řekl jen a zamyšleně koukal na mou ruku.

„Problém? Jaký problém?“ ptala jsem se znovu vyděšeně.

„To dítě tě uzdravilo.“ řekl mi a já se tvářila nechápavě.

„To je problém?“ zeptala jsem se.

„Jo, ale to ted´neřeš, můžeš jít.“ řekl mi a já kývla. Za dveřmi na mě čekala Alisa.

„Co budeš te´ dělat?“ zeptala se mě.

„Nevím, ale jsem unavená, asi půjdu do postele a pustím si nějekj film nebo si budu číst.“ řekla jsem jí.

„A můžem přijít?“ zeptala se mě.

„Já bych chtěla být sama.“ řekla jsem jí a ona se chápavě usmála. Pomalu jsem se vydala do pokoje a oddychla si, jakmile jsem za sebou zavřela dveře. Šla jsem do koupelny, kde jsem si dala odpolední sprchu a pak jsem na sebe navlékla něco na spaní a vlezla do postele. Ze stolku jsem si vzala nějakou knihu a začala jsem ji číst. Po pár minutách mě, ale dostihl spánek.

Holly

K večeru mě Lana poslala pro Bellu, která dle všeho spala. Jakmile jsem vešla k ní do pokoje a uviděla ji, jak spí, usmála jsem se. Spánek je pro ni důležitý.

„Bells, budíček.“ zakřičela jsem ji a sledovala jak s sebou trhla.

„Ty si blázen. Ty si budit někoho jinýho.“ řekla mi a otočila se.

„Belli, vstávej nebo tě poliju vodou.“ vyhrožovala jsem jí a o chvilku později se vedle mě objevil Joe s kyblíkem vody a Alisa se smála před pokojem.

„To neuděláš.“ řekla mi a překryla si peřinou hlavu.

„Poslední možnost.“ řekla jsem jí a ona jen kroutila hlavou. Dobře, řekla si o to sama. Strhla jsem z ní peřinu a Joe ji polil. Rázem byla ve střehu.

„Ty blbečku, zbláznil ses?“ vykřikla rozčileně.

„Ne, jen jsem chtěl, aby ses probudila. Už je večeře.“ řekl jí Joe.

„Za tohle tě budu nenávidět.“ řekla mu a pohrozila prstem.

„Opravdu? Co, když ti půjčím auto na týden?“ navrhl Joe a Bells zazářili oči.

„Dohodnuto.“ řekla jen a vyhodila nás z pokoje.

Bella

Jakmile odešli šla jsem do sprchy. Ta voda byla ledová, takže mi sprcha docela pomohla. Potom jsem si našla nějaké věci. Džíny s topem a balerínky. Už vím, jak mu to oplatím. Vzala jsem promočenou peřinu a šla k nim do pokoje, kde byla jen Alisa.

„Ahojky Belli, co potřebuješ?“ zeptala se mě.

„Vyměním si peřinu. Prosím.“ řekla jsem a ona se jen zasmála. To jsem brala jako povolení. Po chvilce jsem si nesla svou novou peřinu k sobě. Jakmile jsem si uklidila, šla jsem dolů, na schodech jsem se srazila s Alisou, která četla a šla a viditelně si mě nevšimla.
„Neumíš dávat pozor?“ zeptala jsem se ze země.

„Promiň, ale kdo má takovýho prcka vidět?“ zeptala se mě.

„Nejsem prcek!“ řekla jsem rozhořčeně.

„Ale jsi.“ řekl mi Joe, který procházel do svého pokoje.

„Jdeš?“ zeptala jsem se Alisi a ona jen kývla. Společně jsme se vydali do kuchyně, jaké překvapení bylo, že nikde nebyli Cullenovi ani ostatní. V kuchyni seděla Lana a nabírala mi jídlo.

„Co je k jídlu?“ zeptala jsem se.

„Vajíčka. Nevadí ti to, že ne?“ zeptala se a já jen zakroutila hlavou. Po chvilce přede mě dala talíř a já se do toho pustila. Lana se najednou začala smát.

„CO je?“ zeptala jsem se.

„Nic, jen jsem ráda, že ti chutná.“ řekla mi a začala si číst jeden časopis. Jakmile jsem dojedla, šla jsem si po sobě umýt nádobí. Zrovna, když jsem utírala talíř, tak do kuchyně vpadl Joe.

„Tohle si přehnala.“ řekl nahněvaně.

„Já? To si opravdu nemyslím.“ řekla jsem mu a usmále se na něj. Po chvilce se mu v očích. Šel pro něco do ledničky, moc pozdě jsem si uvědomila, že jsou to špagety. Začal je po mě házet.

„Tos přehnal.“ řekla jsem mu a hodila po něm trochu vajíček. Omylem, ale dopadli i na Alisu a tak se k nám hned připojila. Házela jsem po ním vším, co jsem měla po ruce. Byli jsme proti sobě. Nakonec jsem po něm házela i věci. Postupně jsem se, ale dostala k ledničce a tak jsem po něm házela i jogurty, ovoce a zeleninu. Vše, ale přerušil až příchod Nicka a návštěvy.

„Co se tu děje?“ zeptal se naštvaně.

„Ona mi vyměnila peřinu.“ řekl Joe.

„A jen kvůli tomu je zdevastovaná kuchyň?“ zeptal se naštvaně.

„Stejně ji nevyužíváš.“ řekla jsem mu a sundala si z vlasů špagety.

„No možná ne, ale viděla ses v zrcadle? Budeš ráda, když dostaneš ty špagety z vlasů. Jak to vůbec začalo?“ zeptal se mírumilovně.

„Polil mě vodou.“ řekla jsem mu a naštvaně se podívala na Joea.

„Nechtěla vstávat:ů řekla mu na svou obranu Joe.

„Kvůli tomu ji hned poliješ? Co se stalo dál?“ zeptal se Nick.

„Vyměnila jsem mu peřinu a šla sem.“ řekla jsem mu a chystala se odejít.

„Nikam Bello. Váš trest. Lano, zlato pomoz mi.“ řekl Nick a podíval se na svou lásku.

„Je šest hodin. Joe a Alisa, to tu uklidí a ty Bello jed´nakoupit. Moc se nezdržuj.“ řekla Lana a oddechla si.

„Jo, dobře, ale to mi připomíná, kde mám klíče?“ zeptala jsem se nevinně Joea.

„To nemyslíš vážně!“ vykřikl.

„Ale myslím. Dej mi je.“ řekla jsem slušně a pomlau.

„Zapomeň.“ řekl mi a chystal se na mě vrhnout.

„Vidíš Nicku a s takovým blbcem jsem se hádala.“ řekla jsem Nickovi a prosebně se na něj koukla.

„Dej jí ty klíče.“ řekl Nick, hlasem kterému nelze odporovat. Po chvilce mi v dlani přistáli a já se usmála.

„Děkuji!“ řekla jsem vesele a odcházela z kuchyně. Ve svém pokoji jsem si vyndala nějaké oblečení a šla do koupelny, kde probíhal očistec. Po pár minutách jsem si brala mikinu a šla ven. V obýváku všichni seděli.

„Jdu nakoupit.“ řekla jsem Nickovi a neušel mi jeho vítězný úsměv. Venku jsem si našla to autíčko a vyjela jsem do jednoho supermarketu. Nakonec jsem odcházel k autu asi o hodinu později. Měla jsem nakoupeno asi 7 tašek. Jakmile jsem to všechno dala do auta, jela jsem zpět. Pár tašek jsem vzala a šla je odnést dovnitř.

„Mám ti pomoct?“ zeptal se samaetový hlas za mnou.
„Jestli ti to nevadí.“ řekla jsem mu a on mi všechny tašky vzal.

„Nevadí.“ řekl mi a já kývla. Zamkla jsem auto a šla za ním.

„Chci si s tebou promluvit.“ řekl mi a usmál se.

„Zítra.“ řekla jsem mu a odcházela do svého pokoje. Ještě jsem zahlédla, jak se potutelně usmál, zajímalo by mě, co má v plánu.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 12.kapitola: