Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 32. Odpusť mi...

Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tajemná minulost - 32. Odpusť mi...V tomto dílu se konečně dočkáte Edwarda. Vrátí se zpět do Forks? A co Hailey, zapomněla v Chicagu na Edwarda? Zrovna, když jsem psala tento díl hráli v rádiu pěknou písničku od Evanescence,jménem Forgime me. Když jsem se zaposlouchala, zjistila jsem, že se mi do tohoto dílu hodí, tak jsem ji použila. Přikládám odkaz abyste si ji mohli taky pustit.Text je v povídce. P.S. budu vděčná za komentáře

01.07.2009 (14:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2148×

http://www.youtube.com/watch?v=AkmvABmnkf4&feature=related (pusťte si ji k pasáži Hailey)

32. Odpusť mi…

EDWARD

Jak mi to jen mohla udělat? Jak mi jen mohla lhát? Celé měsíce. Moc dobře ví, jaké jsou vztahy mezi upíry a vlkodlaky a nic neudělala. Nic!!! Prostě nic!!! Bože a já si ji chtěl vzít. Jak já jí nenávidím!!! Do háje, co si to nalhávám. Miluji ji, tak moc mi chybí… Jak jsem ji jen mohl opustit? Ne! Lhářka je to. Kdyby jí na mně záleželo, tak by mi to řekla. Tak dlouho mi to tajila, vlastně mi lhala a přímo do očí. Už konečně chápu, kam mířila, když se mě ptala co všechno bych jí odpustil. Tehdy jsem jí odpověděl, že všechno, že nás nic nerozdělí…slíbil jsem jí, že ji nikdy neopustím…Proboha! Byl jsem idiot!

Crrr…Crrrr…zase mi volá Alice, kdy už to konečně vzdají? Hm tady je vidět, komu na mě záleží. Hailey mi nevolala ani jednou. Musím na ni konečně zapomenout. Třeba si teď taky nabrnkne čokla. Ne, to ne. To bych nepřežil. Vědomí, že na moji Hailey sahá pes nebo kdokoliv jiný…líbá ji, hladí…Edwarde vzpamatuj se. Přece se z ní nezblázníš. Žil jsi bez ní tolik let a bylo to v pohodě. Stačí na ni přestat myslet. To je ono. Zapomenu na ni. Jak dlouho už jsem vlastně pryč? Dva měsíce? A pořád myslím jen a jen na Hailey. Začínám z těch myšlenek na ni bláznit. Asi bych se měl konečně stavit za Tanjou a ostatními. Tohle rozptýlení mi udělá jen dobře. Žádná Hailey!

Tanja mě přivítala s otevřenou náručí, ovšem její dobrá nálada netrvala dlouho. „Edwarde, zbláznil ses? Alice a Esme mi pořád volají. Mají o tebe strach“ „Hm a co já s tím?“ „Ne že bys tu nebyl vítán, ale měl by ses vrátit.“ „Nevidím, jediný důvod“ „Tak ty chceš důvod? Tak co třeba důvod jménem Hailey Lawsonová?“ „Tak ty o ní víš?“ „Ano, Esme mi o ní řekla“ „Pak taky víš, že ona je důvod, proč jsem odešel. A teď se kvůli ní mám vrátit?“ „Ano, protože ji miluješ a ona miluje tebe“ „Jo? No dala mi to pěkně najevo. Celou dobu mi lhala a…“ „A co bys na jejím místě udělal ty? Ty by ses nezastal některého z tvých sourozenců? Nechtěl bys, aby byli šťastní?“ „To je něco jinýho!“ „Ne Edwarde, to přece není. Vzpomeň jsi, jak jsi byl s Hailey šťastný, proč by to samé neměla zažít její setra? Já taky nejsem milovník vlkodlaků, ale vím, co je být nešťastná a nemilovaná.“ „Tanjo…“ „Jo, já vím, je to tvůj problém a já nemám právo ti radit nebo tě do něčeho nutit. Řekla jsem ti jen svůj názor. Samozřejmě tu můžeš zůstat, jak dlouho chceš. Ale jsi si jistý, že tvoje štěstí je tady a ne s tou dívkou?“ řekla Tanja a pak odešla. Zůstal jsem v domě sám. Chvíli jsem si odmítal připouštět to, co mi tu Tajna říkala, ale možná…možná má Tanja přece jen pravdu. Moje Hailey...když si vzpomenu na den, kdy jsem ji poprvé spatřil. Tak jemná, křehká, smutná a to nemluvím o tom, jak voněla. Tlukot jejího srdce byl krásnější než kterákoliv melodie na světě. A ty její oči…úsměv… bože a pak ty Vánoce, když jsme se milovali. Do háje. Pořád ji miluji. Co si to nalhávám, nikdy na ni nedokážu zapomenout. Je můj život a já jsem ji opustil. Ublížil jsem jí…Musím domů. Musím za Hailey, vždyť… ona je můj domov…

Napsal jsem Tanje krátký vzkaz jako poděkování, že mi otevřela oči a pak jsem se rozběhl domů. Kilometry ubíhaly a domov byl blíž a blíž. Po určité době jsem byl nedaleko Forks. Chvíli jsem zaváhal. Mám jít nejdřív domů nebo za Hailey? Moje srdce znalo odpověď a nohy jej poslechly. Běžel jsem k domu Hailey. Na Fork se snášela tma a já jsem se těšil až zase uvidím v Haileyiných očích odraz hvězd. Blížil jsem se ke své lásce, ale něco bylo jinak. Něco…její vůně. Měla by sílit, ale místo toho byla pořád stejně slabá. Když jsem přiběhl k jejímu domu, čekal mě šok. Kdyby mi tlouklo srdce, teď by se mi zastavilo. Místo mé lásky mě přivítala cedule FOR SALE. Ne…to ne…Co se tu proboha stalo? Vešel jsem do domu…všechen nábytek stál na svém místě, jen byl potažen plátnem, aby se na něj neprášilo. Snad neodjely?…Ne ..to nemůže být pravda….Znovu jsem se dal do běhu. Musel jsem okamžitě zjistit, kde je Hailey. Doma na mě už čekali. Jen jsem vešel do dveří, vrhla se ke mně Esme a objala mě. „Edwarde, je mi to tak líto. Tak moc“ „Kde je Hailey a Eileen?“ musel jsem znát odpověď„Jsou pryč, a co jsi taky čekal?“ spustila Rose „CO? Jak pryč? Kde je?“nevěřil jsem vlastním uším „Jediné víme je, že měli mezipřistání v Minaepolis a víc nic. A já je ani nevidím ve vizích. Jen matně tuším, že nejsou šťastné“ řekla mi Alice „Jak by taky mohly být šťastný? A obzvlášť Hailey! Edwarde, ty jsi takovej hlupák! Jak jsi jí to mohl udělat? Vždyť ona se málem zabila. Rozumíš? Zabila! Spolykala prášky a pak si podřezala tepnu!“ křičel Emmett „Co?“ nic jsem nechápal, bylo toho tolik… „Posaď se synu“ nařídil mi Carlisle a já jej poslechl. Pak mi vylíčili události, co se staly v době, kdy jsem byl pryč. Řekli mi všechno o trápení mé milované Hailey, jak na mě čekala a o jejím pokusu o sebevraždu, když to vzdala. „Nakonec přece jen poslechla Eileen a odjela s ní a Alexem. Měl jsi ji vidět. Byla jako tělo bez duše.“ zakončila vyprávění Esme. Bylo mi na nic. Jak jsem jí mohl tak ublížit? Ona mě milovala. Opravdu milovala. Málem kvůli mně umřela…moje Hailey…a ani nevím kde je. Vstal jsem z gauče a šel ke dveřím „Edwarde, kam zase jdeš?“ vyštěkl Emmett „Nech ho“ varovala ho Alice. Netušil jsem, co mám dělat. Kde jen je? Kde je moje láska? Co teď budu dělat?  Vyšel jsem z domu a zamířil do lesa na mýtinu, kde se to všechno stalo. Tady jsem ji naposledy viděl. Tady jsem jí tak moc ublížil. Jsem netvor! Klesl jsem do trávy a pozoroval hvězdy. „Odpusť mi, lásko, ať jsi, kde jsi. Já si tě najdu. Takhle to neskončí. Zase budeme spolu, když mi to dovolíš. Hailey…“ zašeptal jsem k severce.

HAILEY

„Edwarde!!“ vykřikla jsem ze spaní. Měla jsem zvláštní sen. Jako by se Edward vrátil na mýtinu, kde mě opustil. Tak dost! Už na něj konečně musím přestat myslet. Ale co když tam na mě vážně čeká? přel se můj rozum a cit. Připadala jsem si jako chyzofrenik. Pokusila jsem se znovu usnout, ale nešlo mi to a po určité době jsem to vzdala. Pustila jsem si rádio, zrovna hráli písničku Forgive me od Evanescence. Zaposlouchala jsem se do textu, co zpívala Amy Lee.

Můžeš mi znova odpustit? 
Nevím co jsem řekla 
Ale neměla sem v úmyslu tě zranit 

Slyšela jsem slova plynout 
Myslela jsem že zemřu 
Tak velmi bolí tě zranit 

Potom jsi se na mě podíval 
Už jsi víc nekřičel 
Potichoučku zlomený

Teď bych obětovala cokoliv
Jen abych zabila ta slova

Pokaždé když něco řeknu, lituju toho
Pláču, že tě nechci ztratit
Ale nějak vím, že mi i tak nikdy neodpustíš

Nebo jsi byl stvořený pro mě
Nějak ti ukážu
jak šťastnou mě děláš
Nebo nedokážu žít tvůj život
bez tebe po boku
Potřebuju tě abych přežila

Tak zůstaň semnou
Díváš se mi do očí a já křičím
uvnitř protože mě to tak mrzí

A znovu mi odpouštíš
Jsi můj jediný skutečný přítel
Nikdy sem ti nechtěla ublížit

Ano, měla pravdu. Chvílemi jako by zpívala o nás s Edwardem. „Kéž bys mi Edwarde dokázal odpustit, já jsem ti nechtěla ublížit. Je mi to tak moc líto.“ zašeptala jsem k nejzářivější hvězdě na jasné noční obloze. Nedokázala jsem se ubránit vzpomínkám.Už mi zase tekly slzy a já je nedokázala zastavit. Zašátrala jsem v nočním stolku a vytáhla oříšek od Edwarda. Vyndala jsem srdíčko a přitiskla jej k vlastnímu srdci. Tak moc mě to táhlo zpátky do Forks. I když se Edward nevrátí, budou tam ostatní Cullenovi. A kdyby se jednou vrátil, třeba mi odpustí. Ne, hlavně se nesmím vrátit, to by mě zabilo. Tyhle dvě myšlenky mě pronásledovaly celý zbytek noci a s rodícím se novým dnem, jsem dospěla k definitivnímu rozhodnutí…

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 32. Odpusť mi...:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře