Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 29. Konec?

Mazec :DDDD

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Tajemná minulost - 29. Konec?Co říci o dnešním díle? Není zrovna veselý, naopak a doufám, že se mi povedlo vystihnout tu spoušť co v sobě Hailey měla po Edwardově odchodu. Na začátku jsou odkazy k písničkám, které doporučuju si pustit pro lepší atmosféru. P.S. díky za případné komentáře

26.06.2009 (19:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1855×

  http://www.youtube.com/watch?v=zK8GlI3QY_Y

  http://www.youtube.com/watch?v=iNKmHvI1s8o

                                                     29. Konec?

    Bože, co budu dělat. On odešel. Už mě nechce. Ne, ne, ne. To...to je hloupost, on se vrátí. Určitě ano. Musím tu na něj počkat. Všechno bude zase dobrý. Jen musím počkat. „Hailey? Hailey! No tak, řekni něco" snažila se Eileen upoutat moji pozornost. Byla mi jedno. Všechno mi bylo jedno.  Jediné co jsem chtěla, byl Edward. „Zlato je zima, pojď, pojedeme domů" řekla Eileen a vzala mě za ruku, aby mě odvedla. Ani jsem se nepohnula. Moje oči byly pořád zahleděny do tmy, která pohltila odcházejícího Edwarda. „Musím na něj počkat, on se vrátí. Nikdy by mi neublížil, víš? Slíbil, že mě neopustí, jen kdybych to sama chtěla, ale já to nechci. Slyšíš? Já to nechci!" Opět jsem propukla v pláč a klesla jsem k zemi. Začalo mi docházet, co se stalo. Něco ve mně tušilo, že se nevrátí. „Néé, Edwarde, to ne, prosím vrať se. Edwarde, prosím" zoufale  jsem křičela do místa, kam odešel a doufaje, že ho uvidím, jak se ke mně navrací. Ale on se nevrátil. Najednou pohltila tma i mě...

   Když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že ležím u nás doma ve své posteli. Nevěděla jsem, jestli ráno nebo už odpoledne. Netušila jsem, co je za den. A bylo mi to jedno. Jediné co jsem vnímala, bylo prázdno. To strašlivé a bolestivé prázdno, které se rozprostíralo uvnitř mě. V mém srdci, mozku, každičkém milimetru mého těla. „Hailey?" promluvil někdo do ticha. Byla jsem zády k tomu hlasu. Nechtělo se mi otočit a podívat se, kdo to je. Chtěla jsem jen umřít. Život bez Edwarda nemá cenu. Osoba, která mě oslovila, přešla do mého zorného úhlu. Byla to Alice. Ano Alice, to je ono. Ona přece vidí budoucnost, musí vidět, že se Edward brzo vrátí „Alice...Edward?" „Ještě se nevrátil" řekla smutně. Do očí mi vhrkly slzy. „Ale vrátí se brzo, viď?" „Hailey..." „Vrátí se brzo, že jo?!" Nic neřekla, jen se na mě smutně dívala „Proč nic neříkáš?" panikařila jsem „Já to vím Alice, on se vrátí." „Ne, Hailey, nevrátí. Je rozhodnutý. Míři k Tanje a ostatním na Aljašku" „Alice, to je hloupost, já přece vím, že se vrátí. On mě přece miluje" propukla jsem v pláč a Alice mě objala „Je mi to moc líto" konejšila mě. „Běž, běž pryč, nech mě samotnou" „Ale Hailey" „Tak sakra běž!" vykřikla jsem a Alice odešla. Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak ležela. Čas pro mě ztrácel význam. Pořád to samé prázdno, ta samá bolest. Jako by mi někdo vyrval srdce z těla. A Edward ...se nevracel. Bála jsem se, netušila jsem, co bude dál. Přestala jsem věřit, že se to někdy zlepší, že všechen ten chaos uvnitř mě utichne.

   Když jsem nebrečela, tak jsem spala. Na nic jiného jsem se nezmohla. V jednu chvíli mě ze spánku vytrhly hlasy. Byl to Carlisle a Eileen. Šeptali. „Jak dlouho už nevstala z postele?" „Už týden, Carlisle už týden a ani nic nejedla, nepila. Já se o ní bojím" „Budeme jí muset dát nitrožilně umělou výživu. Jinak..." „Jinak? Chceš říct...ona umře?" Carlisle nic neřekl. Ucítila jsem lehké bodnutí do ruky. Ani jsem se nenamáhala otevřít oči. Bylo to zbytečné. Všechno bylo na nic. „Tohle by mělo vydržet na den. Zítra večer zase příjdu. Eileen zkus na ni mluvit. Udrž jí vzhůru. Prostě ji zase musíme přimět k životu" „Budu se snažit. Carlisle moc děkuju. Vážím si toho, co pro nás všichni děláte i přes to..." „Děláme to pro ni a ne pro tebe s Alexem" řekl stroze, pak odešel a Eileen s ním. Znovu mě přemohl spánek jako už tolikrát.

    „Jak je jí?" „Nevím, Alexi já vážně nevím. Už ani nepláče. Buď jen spí, nebo se dívá do prázdna, jako by byla mimo. Alexi, kdybys jen věděl, co teď cítí. Je rozervaná, zničená." „Eileen to bude dobrý, uvidíš. Hailey je silná ona to zvládne. V Chicagu brzo zapomene." „Já nevím. Nejsem si jistá, že bychom ji měli odvézt" „Eileen víš dobře, že tady už zůstat nemůžeme" „Já vím, ale měla by se sama rozhodnout" „Co je v Chicagu?" zeptala jsem se „Hailey" vykřikla Eileen a sedla si ke mně na postel. „Co je v Chicagu?" zopakovala jsem otázku „Náš nový domov. Tady už zůstat nemůžeme, pokud chceme být s Alexem spolu a ty..." „Musím počkat na Edwarda" „Beruško on se nevrátí. Už je pryč víc než týden. A Alice měla vize. Prostě...nevrátí se. Musíš na něj zapomenout" „Ne" „Já vím, bolí to. Sama bych nevěděla co dělat" „Běžte pryč. Nechte mě samotnou." „Dobře, ale přemýšlej nad tím" řekla Eileen a pak s Alexem odešla. V pokoji jsem zůstala jen já, moje bolest, ticho a prázdno. Skvělá parta. Znovu a znovu se mi vybavoval ten večer. Všechny chvíle s Edwardem. V hlavě mi znělo jedné: On se vrátí, musím tu na něj počkat. A tak jsem čekala. Čekala jsem v té posteli další a další dny. Střídali se u mě všichni Cullenovi. Snažili se mě potěšit, ale mě mohla udělat radost jen jedna jediná osoba.

    Den míjel a střídala jej noc. Slunce vycházelo a zapadalo. Nevracel se. Edward se nevracel. Byla jsem sama. Opustil mě. Bože, jak moc jsem chtěla křičet, ale neměla jsem sílu, chtěla jsem plakat, ale vyschly mi slzy. Můj mozek přestával pracovat. Už se mi v hlavě nerojily žádné myšlenky nebo vzpomínky. Jen prázdno. Jako by všechno zakryla mlha. V jednu chvíli jsem se zaposlouchala, jestli uslyším svoje srdce. Ale neslyšela jsem je. I ono utichlo. Doufala jsem, že smrt už je blízko. Jen ona mě mohla dostat pryč. Pouze smrt ze mě mohla sejmout to prázdno. Umřít. Ano to je ono. Napadalo mě. Po smrti už nic nebolí. Edward se už přece nevrátí. Tak proč bych měla žít dál? Jaký jiný důvod k žití mám? Žádný! Musím umřít. Správně, umřít. Moje srdce už je mrtvé i můj mozek. Tak ještě tu tělní skořápku...

    Pokusila jsem si sednout. Povedlo se mi to, tak jsem si i stoupla. Točila se mi hlava, ale to brzy přešlo. V pohybu mi vadila infuze s výživou. Vyškubla jsem si ji z ruky. Nebolelo to. Mě už nic nebolelo, kromě ztráty Edwarda. Fyzicky jsem necítila absolutně nic. Malátným krokem jsem došla k psacímu stolu. V šuplíku jsem našla kousek papíru a tužku. Napsala na něj pouze jednu jedinou větu, která však mluvila za vše: Miluji tě Edwarde. Hailey. Rozhlédla jsem se po místnosti. oči mi utkvěly na nočním stolku, kde byly nějaké prášky. Skvěle, ty budou se mi hodit. Vedle nich stála sklenice s vodou. Měla jsem štěstí. Pomalu jsem přešla zpět k posteli a sedla si. Otevřela jsem si krabičku s léky a ani na minutku jsem nezaváhala. Spolykala jsem všechny prášky, co byly v té krabičce. Pak jsem rozbila sklenici. Vzala jsem si jeden ze střepů a podřezala krční tepnu. Myslela jsem při tom na na jedno, už aby byl konec. Ano konec. Žádné prázdno a bolest co ve mě zbyly po lásce k Edwardovi. Po těle se mi začala řinout teplá krev. „Snad to bude rychlé" napadlo mě.

 Minuta plynula za minutou. Krev se mi řinula z rány a rudě zbarvila vše, co jí přišlo do cesty. Posledních pár slz smočilo moji tvář. A pak...ticho, tma...klid. Propadala jsem se hlouběji a hlouběji. Byl konec. Konec mé lásky, konec mě. Miluju tě Edwarde. Navždy!  

 

 

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 29. Konec?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře