Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 24. Lov a kořist jménem Mike 1.část

Catherine + Nikki


Tajemná minulost - 24. Lov a kořist jménem Mike 1.částTak a je tu ta pomsta. Bohužel jsem to musela rozdělit na dvě části, protože jinak by to bylo moc dlouhý. Co se týče obsahu nebudu prozrazovat. Jen mě mrzí, že se to nepovedlo tak, jak jsem zamýšlela, v hlavě to vypadalo líp než napsaný. No snad se vám to bude i tak líbit. Budu mocinky vděčná za komentáře

                                           24. Lov a kořist jménem Mike

Z POHLEDU EMMETTA

   Už jsem si fakt myslel, že Hailey neodejde. To by nám zásadním způsobem narušilo náš dokonalý plán a to by byla vážně škoda. Nechápu Edwarda, že jí slíbil, že Mikovi nic neudělá. No ještěže má nás a my jí  takovou blbost neslíbili. Jupí. Jde se na tělák. Už se ani nemůžu dočkat.

  V tělocvičně to pěkně zapáchalo a navíc ty děsný hadry na cvičení. Jediná moje Rosie byla dokonalá jako ostatně vždy. „Neprojdeme si ten plán ještě jednou?" ptal se Jasper „Ne, řekli jsme si to snad tisíckrát" bože pořád to řešit dokola. Už aby začala nějaká akce. „ Já si to s tebou ještě projdu" slitovala se nad ním Alice. Já jsem se nepřipojil, stejně jako Edward. „Tak co brácho, jak je?" zeptal jsem se ho. „Jak asi. Nejradši bych toho zmetka rozmáčkl. Ale copak můžu?" „Hele brácho, my bychom to Hailey neřekli, to přece víš" „Jo vím, ale slib je slib." „No jak myslíš" Pííííísk náš hovor přerušil nepříjemný zvuk píšťalky „Ták děcka! Dneska si dáme basket. Ale ale, co to vidím, Cullenovi nás poctili svojí návštěvou. Skvěle! Doufám, že vás tu uvidím častěji!" tetelil se tělocvikář Adams s píšťalkou v ruce „No tak rozdělte se do týmů" „My už jsme tým" řekla a mu Rosie. „Výborně, výborně! Mike, Taylor, Bruce, Jessica, Lauren. Vy jste tým 2 a zbytek bude tým 3. Tak hrajeme. Nejdřív týmy 1 a 2. A nechci vidět žádné fauly dámy a pánové!" Píííísk. „Bože to je cvok" procedila Rose mezi zuby. Začlo se hrát. Přesně tohle se nám hodilo. Juchůů! Zhostil jsem se míče...dribluju, dribluju a střílím koš...wau!!! „Emmette nepřeháněj to, nejsme tu přece kvůli basketu, ten si můžeme zahrát i doma!" zpražila mně Alice „No jo, no jo máš pravdu" i když to byla zábava, nás čeká švanda mnohem lepší.... Tentokrát má míč Edward, přihrává Jasperovi a tomu úmyslně proklouzává míč mezi prsty. Míč má Newton a v tom přichází moje prácička...hurá...běžím, samozřejmě lidskou rychlostí, jdu proti Newtonovi a...

   Srazil jsem ho k zemi. Dneska už podruhé, jsem borec. Adams píská faul a Newton zůstává ležet na zemi. „Miku, jsi v pořádku?" přiběhl k němu profesor „Jo, je to ok" byla Newtonova odpověď „No já nevím, Emmett má velkou sílu, možná by měl Mike zajet do nemocnice na rentgen. Člověk nikdy neví" přispěchala jim na pomoc Alice „ Alice má pravdu chlapče" „Ne, to je dobrý" „Jak dobře víte, pane profesore Adamsi, náš otec je lékař, můžeme jej k němu zavést, aby jej pro jistotu vyšetřil, to není žádný problém" přidal se Jasper „Skvělý nápad Jaspere, no tak Newtone, zvedejte se. Zajedete tady s Jasperem k doktoru Cullenovi" „Já pojedu pro jistotu s nimi" „Dobře Alice, dobře, to bude nejlepší" souhlasil Adams. Newton nikam nechtěl, ale jen co se k němu přiblížil Jasper, nezmohl se ani na jedno slůvko protestu a poslušně s nimi odešel k autu. První část plánu máme za sebou.

O HODINU POZDĚJI

   S Alice a Jasperem jsme se sešli na místě, kam rádi chodíme lovit. Je to asi 100 km od Forks. Newton seděl zaraženě v autě. „Absolutně neví co se děje, Jaspere jsi machr" zhodnotil jsem Jasperovi uklidňovací schopnosti. „Díky, koukám že, Edward by to taky potřeboval..." „Neopovažuj se!!!" řekl Edward rozčileně. Nemohl spustit oči z Newtona. Bylo jasný, že se drží jen taktak, aby toho ničemu nerozmáčknul na kašičku. „Edwarde, hlavně to nepokaž. Víš, že nám Carlisle nedovolil ho zabít" „Blbý co? Ale on by asi nebyl dobrá sváča" nemohl jsem si odpustit to rýpnutí „Co řekl Carlisle mě nezajímá" odcekl Edward hrbící se k útoku a zatínajíc ruce v pěsti „Edwarde mysli na Hailey" snažila se ho uklidnit i Rose „Já na ni myslím, na to co jí provedl, na to, co jí mohl udělat..." „Slíbil jsi jí ..." „Já vím, co jsem jí slíbil" „Tak se podle toho řiď" mírnila Edwarda Alice „Bože!!!" Zařval Edward a rozběhl se do lesa. Po chvíli jsme slyšeli zapraskání několika lámajících se stromů a pak už nic. „Možná to tak bude lepší" podotkl jsem „Brzo se k nám přidá" řekla Alice a pokračovala „začněme, dřív nebo později se na něj budou Carlisla ptát" a vyšla směrem k autu. Přidali jsme se k ní. Všichni jsme věděli, co příjde...

  „Miku, vystup z auta" nakázala Newtonovi Alice. Poslechl ji bez jakýchkoliv otázek a vystoupil. Byl skoro jako v tranzu. Nechali jsme ho stát tam, kde byl, nastoupili jsme do aut a odjeli jsme. Jasper jej přestal uklidňovat. Nejeli jsme daleko, pouze o pár kilometrů blíže k Forks a pak jsme se pěšky vrátili k Newtonovi, ale tak, aby nás neviděl. Chvíli jsme jej pozorovali, přesně tak jako jindy pozorujeme kořist. Vlastně...svým  způsobem, byl naše kořist.  Newton nechápal co se děje. Začínal panikařit, protože nevěděl, kde je. Dal se do běhu a snažil se najít cestu domů. Neslyšně jsme jej následovali a Jasper na něj znovu začal působit. Tentokrát na něj použil hrůzu a děs. Newton kličkoval mezi stromy a neustále se otáčel, jako by tušil, že jej následujeme. „Dost, že jdeš" zašeptala Alice v momentě, kdy se vedle nás objevil Edward. Zase měl ten můj oblíbený škodolibý úsměv. Legrace začíná...Rozdělili jsme se přesně podle plánu. Jasper šel za Newtonem přímo, aby mohl lépe ovlivňovat jeho emoce. Já a Edward jsme mu šli nadběhnout zleva a holky zprava. Vypadalo to, že i Edward se dobře baví. Hm, taky by se mi líbilo číst si Newtonovy myšlenky. Copak si asi hošík právě myslí? V určitém úseku si Edward počkal na Newtona. Opřel se o strom a čekal. Já jsem byl kousek opodál a všechno jsem pozoroval. Newton doběhl k bráchovi a začal ze sebe chrlit: „Edwarde, musíš mi pomoct, někdo mě honí. Ani nevím, kde to jsem. Tvoji sourozenci..." Edward se začal hlasitě smát „Tak já ti mám pomoct? Ublížil si mojí Hailey a já ti mám pomoct? Ale víš co? Já ti pomůžu" zvážněl „Pomůžu ti zemřít a to pěkně pomalu a bolestivě" dořekl a vystartoval po Newtonovi. Newton se dal do zběsilého útěku. Běžel jako o život. Bylo fantastické slyšet ten panický tlukot jeho srdce. Kdybych měl adrenalin asi by mi ho to pěkně nastartovalo. Edward běžel za ním i já jsem se dal do běhu...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 24. Lov a kořist jménem Mike 1.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!