Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná budoucnost - 3.Příjezd a odjezd

08.08.2009 (19:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1392×

3. Příjezd a odjezd

   Srpen se chýlil ke konci a Eileen s Alexem, se měli dneska vrátit ze svatební cesty. Zatímco oni si užívali, já byla až po krk zavalena balením věcí. A jelikož jsem ta nejhodnější sestra, nechala jsem nějaké to balení i na Eileen, ať si taky užije. „Teda Hailey, ty jsi snad horší než já“ chechtal se mi Emmett, když jsem prohlásila, že je sbaleno a přitom byla polovina domu zcela nedotknuta balící mánií. „To ne Emmette, na tebe a tvoje blbé nápady nikdo nemá“ řekla jsem mu a měla pravdu. No…možná by jej troufnul Jasper a jeho výběr vysoké. Před pár měsíci nás všechny nutil, ať si podáme přihlášku na jakousi vojenskou školu. Samozřejmě do toho plánu zasvětil i Emmetta, který s ním absolutně souhlasil, na rozdíl od nás všech. „Emmette, co moje nehty? A vůbec, ty máš snad pocit, že mi sluší maskáče?“ obořila se na něj Rose „To hned uvidíme“ rozzářil se Emmett a donesl jí maskáčové spodní prádlo, které jí koupil. I přesto, jeho a Jasperův plán nevyšel. S Eileen jsme si podaly tolik přihlášek, že jsme si nakonec mohly vybírat, kam nastoupíme. Podezřívala jsem Edwarda, že tomu nějak pomohl, ale on mi přísahal, že ne…no…jaká náhoda, že se všichni Cullenovi dostali na ty samé vysoké jako my. Společně jsme pak volili mezi Harvardem, Princetonem, Yalem, Bostonskou Univerzitou a dalšími. Ovšem tyhle 4 školy byly nejdiskutovanější. Mě se zamlouval Princeton, protože je v Silica Valley, nedaleko San Francisca a tudíž byl nejblíže. Eileen hlasovala pro Bostonskou Univerzitu, jí ani Alexovi nevadila vzdálenost, naopak, čím dál od kmene, tím líp. Edwardovi, se zase Bostonská nezdála dost dobrá, prý máme na víc a ostatní s ním souhlasili. Emmett a Jasper chtěli na tu vojenskou, ale když jim to nevyšlo, hlasovali pro Yale „Harvard už nikdy!!!“ rozhlašoval Emmett na celý dům, ale nechtěl mi říct, proč tam nechce. Nakonec to vyhrál Yale, obor angličtina a anglická literatura. Eileen si jako druhý obor zvolila raději chemii, protože v literatuře nikdy nevynikala. Jasper s Emmettem se jejího nápadu chytli a taky se dali na chemii, ovšem k velké nevůli Esme a Carlisla. Mě osobně se představa těch dvou v laboratořích taky nelíbila, Eileen jsem věřila, ale Emmett, Japer a chemie dohromady? To je přímo vražedná kombinace! Vždyť ti dva by byli schopni vynalézt novou chemickou bombu a „omylem“ vyhodit školu do vzduchu, teda přinejmenším by zůstalo jen u té školy. Holky to raději nekomentovaly. Za léta strávená se svými manžely už pochopily, že jim cokoliv vyvracet vážně nemělo cenu a daly se na stejné zaměření jako já s Edwardem.

   „Hailey, jsi připravená? Můžeme už jet?“ houkl na mě Edward z haly. „Už jdu“ zavolala jsem na něj a pár minut na to seběhla schody. Já a Edward jsme měli jet pro naše novomanžele na letiště, zatím co ostatní jim připravovali uvítací párty. Edward…moje zlato, tak moc se snažil, aby nám to zase klapalo, aby bylo vše, jako dřív a dokonce i lepší. Stěhování do New Havenu uvítal víc než s nadšením, neboť to skvěle zapadalo do našeho plánu na nový začátek, protože ať už jsme chtěli nebo ne, tohle místo nám pořád připomínalo náš rozchod. Jediné, co ho viditelně mrzelo, byl můj samostatný pokoj v novém domě. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to bude něco jako moje trucovna, místo, kam se zavřu, když budu chtít být sama a taky jsem mu slíbila, že to nebudu dělat často. Byla jsem Esme za ten nápad s pokojem neuvěřitelně vděčná. Všechen ten čas, kdy se mi vracela paměť, byl dost složitý, připadala jsem si, jako bych naskakovala do rozjetého vlaku, který se řítil do neznáma až moc vysokou rychlostí. Čas od času jsem se potřebovala někde zavřít a být sama, abych zpomalila a měla čas se takříkajíc nadechnout a tohle mi zůstalo i teď, i když už si na všechno vzpomínám. „Nemrzí tě, že jsme taky někam neodjeli? Prakticky jsi neměla pořádné prázdniny…“ zeptal se mě Edward, když jsme čekali na letišti a já pohledem pátrala po letové tabuli „Ne, alespoň jsem měla čas na rozloučení s Angelou a Jessicou. Navíc, pro mě je každý den s tebou jako prázdninový“ usmála jsem se na něj a líbla jej na tvář ovšem Edward se s mým mini polibkem nespokojil a na několik chvil si přivlastnil moje rty. „Ehm ehm“ odkašlal si někdo a nás to donutilo přestat „Eileen“ vykřikla jsem nadšeně, když jsem zjistila, kdo to byl, a padla sestřičce kolem krku. „Povídej, přeháněj! Chci vědět absolutně všechno!“ začala jsem ji zpovídat „Všechno?“ zašklebil se Alex „Všechno!“ zdůraznila jsem, že to myslím vážně. Eileen mě čapla za ruku a společně jsme šly k východu, aniž bychom brali jakýkoliv ohled na brblání našich mužských. „Tak co šumění moře, horký písek a zpěv papoušku?“ zeptala jsem se jí a významně zvedla obočí, Eileen moc dobře věděla, co tím myslím „Pohádka! Ráj na Zemi, prostě dokonalost sama!“ zaculila se a sjela pohledem Alexe, který nás s Edwardem následoval, a společně nesli zavazadla. „A co jinak? Nebyla nuda?“ „Neblázni! Prošli jsme celej ostrov, plavali v moři, jezdili na výlety lodí a taky…“ „Jo…chápu, chápu“ nechtěla jsem znát až moc podrobností „A co tady? Hm?“ „Balení, balení a balení“ protočila jsem panenky „A Edward?“ „Co já?“zbystřil jmenovaný „Edward mi samozřejmě pomáhal“ ocenila jsem jeho balící schopnosti, ale bylo mi jasné, že zrovna tohle Eileen nemyslela. „Esme a Carlisle se už byli podívat na ten nový dům a jak znáš Esme, už se dala do zařizování. Víš, jak dlouho mi trvalo, než jsem si vybrala barvu pokoje?“ líčila jsem jí cestou události těch několika dnů, kdy tu nebyla „Jak tě znám tak dlouho, která barva to nakonec vyhrála?“ smála se mi „Fialová, nábytek bílý, závěsy taky stejně jako koberec“ „Tak to jsem zvědavá“ „No…to už jsme dvě“ „Počkat my nejedeme domů?“ Alex si všimnul, že jsme projeli kolem našeho domu a nezastavili „Jo, ale až pak. Znáte Esme a holky, chtějí vás přivítat“ odpověděl mu Edward, protože my jsme s Eileen pořád ještě drbaly. „Dovezla jsi mi něco?“ vyzvídala jsem „Proč myslíš, že máme tak těžký kufry? Kdyby mohla, tak by sem odstěhovala celý ostrov a ještě pár přilehlých“ odpověděl mi za ni Alex „Cože? A tys to neudělala?“ zatvářila jsem se naoko pohoršeně a Eilee jen bezmocně pokrčila rameny „Snaha byla, věř mi“

   Když jsme zaparkovali u domu, všude bylo ticho a klid „To je nějaký podezřelý“ zhodnotila situaci Eileen „Proč?“ culil se Edward „Znám Emmetta ne?“ rozesmála nás všechny. Měla pravdu, kde byl Emmett, bylo vždycky až moc rušno, ať to bylo kvůli smíchu nebo nadávání za jeho vtípky. Společně jsme vešli do domu a čekali, co se bude dít, ani já jsem přesně netušila, jak bude přivítací párty probíhat, Edward to sice věděl, ale mlžil. „Hele neříkal, jsi, že se s námi chtějí přivítat? Tak kde jsou?“ mručel Alex „ Překvapení!!!!!“ vykřikli všichni a vynořili se ze všech možných i nemožných úkrytů a já osobně jsem se jich lekla tak, že jsem nadskočila, což byla samozřejmě voda na Emmettův mlýn „Přestaň děsit moje děvče“ zastal se mě Edward „Já neděsím tvoje děvče, ale svoji skoro sestřičku a to můžu, abys věděl. Jo a Eileen co to jako bylo za narážku? Jak jako „znám Emmetta“?“ „Emme dej pokoj“ odstrčila ho Rose a šla stejně jako zbytek rodiny obejmout Eileen a Alexe. „Nečekala jsem, že nám uděláte až takový přivítání“ „Jako bys neznala Alice“ zamručel uražený Emmett z gauče. Esme vyndala z lednice mísy s ovocem a různé exotické nápoje, prý aby si novomanželé na návrat domů zvykali pomalu a neutrpěli šok. Alex a Eileen se pak dali do vyprávění zážitků a taky nám rozdala všechny ty dárky, co nám dovezla.

    Co se týče další aklimatizace, tak na ni nebylo moc času, protože už dva týden po návratů Eileen a Alexe jsme odlétali do našeho nového domova. Ze solidarity jsem Eileen přece jen pomohla zabalit zbytek věcí. Samozřejmě většina věcí zůstala doma, dalo by se říct, že s věcmi, se kterými jsme před rokem přijely do Forks, jsme z něj i odjížděly. Pravda, pár věcí přibylo a hlavně oblečení ale naše věci, to bylo nic v porovnaní s věcmi Alice a Rose. Bylo pondělí ráno, slunce bylo ještě schované za mraky, když jsme s Eileen opouštěly dům, který se stal naším domovem. Stal se naším novým útočištěm, když nám bylo nejhůř. Tady jsme se dostávaly z nejhoršího, zažily tu spoustu legrace, ale i smutek a bolest a teď…teď byl čas se rozloučit. Prozatím jsme se s Eileen shodly, že jej nebudeme prodávat, ale brzký návrat zpět do Forks rozhodně nebyl v plánu. Naposledy jsme prošly všechny místnosti a zastavily se ve vstupních dveřích domu. „Pamatuješ, jak jsme sem poprvé vkročily?“ zeptala se mě Eileen „Jo, společně a levou nohou pro štěstí“ zavzpomínala jsem „ Možná bychom měli odejít stejným způsobem“ navrhla Eileen a já nic nenamítala. Vzaly jsme se za ruce a společně vykročily levou nohou ven z domu. Už zbývalo jen zamknout za sebou zámek a sbohem dome.  Nastoupily jsme do Edwardova Volva a společně s našimi láskami se vydali vstříc budoucnosti a novým zážitkům.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná budoucnost - 3.Příjezd a odjezd: