Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stranger 6. kapitola

B+E


Stranger 6. kapitolaAhojik! Tak mám pro vás další kapitolu, jsem ráda, že čtete moji povídku a za vaše komentáře. V téhle kapitole se Bella rozhodne, co bude dál dělat.

6. kapitola - Rozhodnutí

Bylo už pozdě, když jsem si uvědomila, kam mě to Alice táhne, k nim do domu, za zbytkem rodiny, za Carlislem. Otec to bylo jediný, co mě napadlo a jediný nad čím jsem mohla uvažovat, když jsem procházela vchodovýma dveřmi.

***

Zatavili jsme se, až v obýváku, který byl útulný, ale něco mu chybělo, řekla bych takový ten správný nádech.

Sakra nad čím to přemýšlí, vždyť bych se měla klepat strachy, jak na mě přece bude reagovat.

„Rodinko, máme návštěvu“ zakřičela Alice do útrob domu, i když křičet vůbec nemusela, stačilo by i zašeptat a zde by to všichni slyšeli.

Obývák se za chvíli zaplnil.

„Jak si ji sem dokázala dostat?“ Ptal se nechápavě a obdivně Emm.

„Unesla mě.“

„U… n…e…s…l…a…?“ soukal ze sebe mezi návaly smíchy. Musela jsem odtrhnout pohled od podlahy, abych si mohla válejícího Emma na podlaze naštvaně přeměřit.

Když se konečně uklidnil a postavil se zase na nohy, jsem se rozhlédla po obýváku. Stáli tam všichni, až na Carlisleho a Esme. Oddechla jsem si, ale asi až příliš nahlas, protože jsem si tím vysloužila nechápavé pohledy.

„Kde je Carlisle?“ Nemohla jsem si pomoc a zeptala se, ale až teď jsem si uvědomila, že jsem se ptát neměla, že to zbytečně vyvo lá, až moc otázek a taky že jo. To ho budu ještě litovat, pomyslela jsem si.

„Ty ho znáš?“ ptala se mě Alice.

A sakra, a je to tady. Popřít, nepopřít. Vymluvit se, zakecat to… Co mám dělat?

„No... jen tak zběžně.“ Snažila jsme se to zamluvit.

Po mojí odpovědi však zavládlo tíživé ticho.

„No tak jsem vás ráda zase viděla a teď, abych už šla, ne?“ Chtěla jsem se z toho vymotat a hlavně přerušit to ticho.

„No, když znáš Carlisleho, tak na něj můžeš počkat.“ Usmála se na mě Alice.

A do kelu. Začíná se to docela zamotávat. To se mi nelíbí. Sice se tomu nevyhnu, přece se nebudu furt schovávat. Musím si to všechno konečně vyřídit. Ale nejdříve si musím vyjasnit to s Jacobem, protože by se do toho určitě pletl, jak ho znám, a zamotal by se to ještě víc než to je, pokud to teda vůbec jde. Takže to setkání s Carlislem ještě malinko odložíme. A půjdu se nejdříve podívat na Jacoba a obvolám i pár známých, hlavně Ara. A konečně bude všechno vyřešeno, ale za jakou cenu?

„No ráda bych tu na něj počkala, ale musím si jít něco zařídit. Odvezeš mě prosím?“

„Tak dobrá, ale odveze tě Edward. Já mám něco na práci.“  Hm, proč mám ten pocit, že mi lhala.

„Tak pojď.“ Řekl poněkud naštvaně Edward. A my se vydali na společnou cestu.

Cesta ubíhala v tichosti. V tichosti, která kupodivu nepříjemná nebyla, ba naopak, mě to vyhovovalo.

Chvíli jsem zírala na Edwarda, nemohla jsem se totiž vynadívat na jeho krásu, ale pak jsem se přece jen donutila odtrhnout od něj pohled a v klidu přemýšlet, jak si vyřeším věci ohledně Jacoba a Ara.

S Jacobem by to mělo jít bez problému, s ním si musím ujasnit jen pár věciček, ale co s Arem?  V jeho případě se zase musím omlouvat já. Jenom všem ubližuji a Arovi jsem svým odchodem bohužel taky ublížila, ale to jsem nechtěla, ale nic jiného jsem dělat asi nemohla, protože ve Volteře se to už vydržet nedalo. A vlastně musím zavolat i Jane, jí jsem si také oblíbila  i ona mě a ta je další na mém seznam „lidí“, kterým se musím omluvit, a těch zrovna málo není.

Furt někomu ubližuji, ani odpuštění si nezasloužím, nedivila bych se, kdyby mě všichni už nechtěli vidět a vyhodili mě.

Až si všechno tady to vyřídím, tak si budu konečně moct promluvit s Carlislem - otcem, ale z toho mám právě největší strach. Vlastně nemám strach z toho, že s ním budu mluvit, ale že mě odmítne a vyžene. Vždyť poslední co jsem mu řekla, bylo, že ho nenávidím a už ho nikdy nechci vidět. A tak nevím, jestli mě po tolika letech a mém posledním vystoupení příjme zpět.

„Ehm, ehm…“ odkašlal si vedle mě Edward, až jsem málem nadskočila, jak jsem se lekla. Nechápavě jsem se rozhlížela, co se tady děje, až mi došlo, že už jsme na místě.

„Ach, promiň. Zamyslela jsem se.“ Omluvně jsem se na něho usmála.

„Nevadí“ oplatil mi zachmuřeným úsměvem.

„Tak ahoj“ rozloučila jsem se s ním, i když se mi popravdě moct nechtělo.

„Ahoj.“

Odpověděla jsem a už jen koukala, jak jeho auto mizí za zatáčkou. Povzdechla jsem si a vydala se za Jacobem.

 

 


----------------

Shrnutí Další kapitola

---

Chtěla bych Vás poprosit, aby každý kdo navštívil moji povídku nebo ji dokonce četl :-), tady zanechal jakýkoli komentář, chtěla bych totiž vědět, jaké jsou vaše názory, ať jsou jakékoliv. Díky SuzySue



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stranger 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!