Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stranger 4. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stranger 4. kapitolaAhojik! Tak mám pro Vás další kapitolu. Zde se dozvíte kousek z Belly minulosti a dozvíte se, na koho narazila při lovu. :-)

24.10.2009 (08:30) • SuzySue • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3116×

4. kapitola - Minulost

Zrovna jsem se chystala skočit na pumu, na kterou se mi zbíhali sliny, když jsem najednou spatřila osobu, na kterou jsem se snažila zapomenout a kterou jsem zde nejméně čekala.

***

Jacob, co ten tady dělá? Jen co jsem ho spatřila, jak stojí naproti mně, se mi vrátila všechna ta bolest, na kterou jsem se snažila zapomenout a dokonce i zapomněla. Ale má minulost si našla skulinku a vyplula na povrch. Já chtě nechtě se ponořila do vzpomínání.

*

Minulost:

„Proč já husa, jen utíkal? Proč jsem byla tak blbá? Proč jsem se s ním musela pohádat zrovna dnes? Ani se s ním nemohu rozloučit a omluvit se.“ To byli myšlenky, co se mi honili hlavou. Když se ke mně blížila ta nestvůra a já jen mohla čekat, až mi ukončí život.

Ach jo. Kdybych se tak nepohádala s Carlislem, kterého jsem potkala tu osudnou noc, kdy mi zemřela moje rodina. A já myslela, že mi svět zčernal, že už nebudu šťastná. Ale Carlisle mě pak adoptoval a ujal se mě. Po pár letech kdy se o mě staral, jako o vlastní dceru mi prozradil jeho „malé“ tajemství. Od toho dne jsem netoužila po ničem jiném, než po tom stát se upírem a žít šťastně se svým otcem. I dneska jsme se o tomhle tématu bavili a on jako vždy nechtěl ustoupit, tvrdil, že mě nemůže připravit o duši, když mám jinou možnost, jak patetické. I dneska jsme se pohádali, ale dnešek byl osudový. Po naší hádce jsem popadla bundu a vyběhla z domu. Dlouho jsem se procházela lesem, až jsem našla roztomilou louku. Sedla jsem si a kochal a jsem se krajinou a asi tak po půl hodině, jsem za sebou uslyšela šramot. Automaticky jsem se otočila s jistotou, že to je Carlisle, jako vždy, ale mýlila jsem se, sice to nebyl Carlisle, ale nebylo pochyb, že naproti mně stojí upír. Upír, který se na mě díval červenýma očima a já věděl, a že je zle. Dobře jsem věděla, že tento upír není jakou můj otec, že je zlý a já mám důvod se bát o svůj život, ale přece mě nenapadlo utíkat, stejně by to nemělo cenu, spíše na opak. Postavila jsem se čelem a podívala se tomu upírovi do očí.

„Neprodlužuj to, prosím.“ Požádala jsem ho. Sice chvíli se na mě nechápavě díval, ale pak se ke mně pomalím krokem vydal. A já mohla doufat, že to bude rychle za mnou a čekat na svůj osud. Čekala jsem se zavřenýma očima na bolest, která se za chvíli, také dostavila. Čekala jsem se zavřenýma očima na bolest, která se za chvíli také dostavila, ale nechtěla ustoupit. Moje doufání, že to bude bezbolestné, bylo ten tam. A já věděla, že jsem si nemohla ztěžovat, můžu si za to sama.

Nevěděla jsem, jak dlouho mě spaloval ten pronikavý žár, ale konečně jsem se mohla pohnout a vnímat věci, hlasy a zvuky kolem mě.

Probudila jsem se na tom samém místě, kde jsem potkala toho krvelačného upíra s rozdílem, že po upírovi nebylo ani památky. Místo něho přede mnou stálo, mě známých 5 vlků. Sam, Paul, Jared, Embry a Jacob, můj Jacob. Všichni stáli přede mnou v obranné pozici a vrčeli.

„No tak kluci, co blbnete?“ Vůbec jsem jejich chování nechápala. Nešlo mi do hlavy, proč se mě straní a vůbec proč na mě vrčí? Vždyť nemají důvod nebo jo?

Jacob si během mého uvažování odskočil za keř, kde se proměnil v člověka.

„Bello. Je mi to líto!“

„Co ti je líto?“ Vůbec jsem nechápala. To jsem tak blbá, nebo mi něco uniká?

„Stala se z tebe pijavice. Musíš odejít jinak…..jinak tě musíme zabít“ To ne, přece mě nechtějí vyštvat, měla jsem zůstat u Carlisleho, ale copak se teďka můžu vrátit? Ne. Nemůžu, určitě by mě nepřijal. Nezasloužím si to. Dnes jsem mu řekla, až příliš hnusných slov. Můžu akorát tak litovat. Sice jsem chtěla být upírka, ale ne za takovou ztrátu. Za ztrátu své lásky a rodiny.

„Ale, to…..to“ nedokázala jsem ze sebe nic kloudného dostat.

Bello je mi to líto, nemůžeš se s námi už stýkat, nemůžeme se dále vídat. Už tě nemiluji. Jsi pi…upír. Promiň.“ To mi stačilo. Nedokázala jsem tam vydržet, už ani vteřinu. „ On mě nemiluje, protože jsem upír.“ Byli moje myšlenky, když jsem utíkala pryč, ode všeho.

A to jsem si myslela, že naše láska je věčná a překoná vše, asi jsem se mýlila. Já husa. Ani nevím jak, ale začali mi téct slzy. Je to vůbec možné? Červené slzy. Slzy smutku, žalu a utrpení, které zcela vystihovalo mé utrpení. Co jsem si vlastně myslela, vždyť se do mě ani neotiskl, na něho někde čeká jiná. On mě jen využíval kvůli Carlislovi, kvůli informacím. Jak rychle může láska vystřídat nenávist to nevím, ale u mě to trvalo jen pár vteřin.

A teď jediné co mi zbývá je žít svoji věčnost jen se svými šťastnými vzpomínkami.

*

Vzpomínala jsem, jako by to bylo teprve včera. Právě jsem si uvědomila, v jaké situaci se nacházím. Bez přemýšlení jsem se přikrčila a zavrčela. Měla jsem takovou chuť, ho roztrhal. Ale také jsem věděla, že bych toho později litovala. Já nejsem monstrum.

„Nechci se prát, chci si promluvit a omluvit se.“ Začal.

„Já o tvoje omluvy nestojím. Zmiz.“  Odbyla jsem ho. Neměla jsem na něj náladu, neměla a ani nechtěla. Nechci ho vlastně, už nikdy vidět.

„Nezmizím, dokud mě nevyslechneš“ vyhrožoval. A já dobře věděla, že na výběr moc nemám, protože co si Jacob usmyslí, to taky za každou cenu splní. Ale já dnes na něj fakt náladu neměla. Dnes toho bylo dost.

„Někdy jindy“ odpověděla jsem a potichu dodala „možná.“

A utekla jsem, když nechtěl zmizet on. Už je to po druhý, co utíkám před ním. Kolikrát ještě budu muset utéct, než budu konečně šťastná?

Do domu jsem vtrhla doslova jako hurikán. Sedla si na sedačku a rozvzlykala se nad mojí dávnou bolestní, která se opět neobešla bez mých slz. Bolest, která se drala na povrch, byla stejně bolestná jako tehdy.

Po několika minutách jsem se konečně aspoň malinko uklidnila. Vstala jsem a zamířila si to k piánu. Jedině hudba mě totiž mohla aspoň na chvíli odradit od přemýšlení a od vzpomínek, daleko pryč od reality. Hrála jsem a hrála, až jsem zapomněla, že je už čas vyrazit do školy.

 

 

----------------

Shrnutí Další kapitola

Autor: SuzySue (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stranger 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře