Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju- 8. kapitola

2.Ivjur - Někteří lidé prostě nechápou pojem \nevítaný\

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju- 8. kapitolaAhojky, je tu další akorát jsem přijela domu ze školy. Tak vám to sem dávám. Krásné počtení a komentáře. PS: Pro ty co čtou i mojí povídku Elizabeth Masenová. Tak na třetí a zároveň poslední díl se můžete těšit do pátku. Už jsme se konečně dokopala a začala pozvolna psát.

31.10.2009 (14:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2828×

8. Potřebuješ pomoc

 

Začalo pršet. Jediná příjemná věc dne. Teprve teď, jsem si uvědomila že mam stále vyhrnuté triko. Podívala jsem se na svou modřinu. Nebyla tak hrozná, jako předevčírem. Jelikož se její barva změnila dohněda.

Rozhodla jsem se alespoň pokusit se zapomenout na dnešní incident. Doufám, že se k tomu nebudou vracet. Déšť mezitím zesílil.  Povzdechla jsem si a lehla si na kámen. Kapičky vody jemně dopadaly na mou kůži. Byly studené, ale mně to vůbec nepřišlo. Bylo to velmi příjemné.

Zavřela jsem oči a nechala se unášet tím pocitem. Nechtěla jsem se už zabývat minulostí, ne, tady ne, jelikož je tu tak krásně. Nechci, aby mě litovali a chovali se ke mně  jako k chudince.

V tuhle chvíli jsem vnímala jenom kapičky vody, jak zlehka dopadají na mojí pokožku, jak chladí má zranění. Mohla bych takhle ležet celý život.

Najednou jsem ucítila hrudi něco jiného. Bylo to studené, zlehka se to dotýkalo mé modřiny. Pod tím dotekem jsem se zachvěla, bylo to velice příjemné.

Otevřela jsem oči. Byla to Edwardova ruka. Ucukla jsem a stáhla si triko. Seděla jsem na kameni, naproti mně stál Edward. Bylo neuvěřitelné ticho, dívali jsem se vzájemně jeden druhému do očí, poprvé mi to nebylo nepříjemné.

Ani jeden jsme nechtěli to ticho porušit. Jelikož já věděla, že bych na něj začala křičet a v tuhle chvíli se mi nechtělo, a on si to vyčetl v mých myšlenkách. Ještě chvíli vydržel, ale poté promluvil.

„Promiň,“ řekl potichu. „Omlouvám se. Neměl jsem právo, když jsi mi to nechtěla říct. Teď jsi uvědomuji,  že to pro tebe muselo být hrozné, ponižující. Prosím, odpusť mi.“ Zaskočil mě. Nečekala jsem omluvu. Stále se mi díval do očí.

Zhluboka jsem se nadechla, a pustila se do mé odpovědi na jeho omluvu.

„Ano, neměl jsi žádné právo se mě dotýkat a zkoumat mé tělo bez mého svolení. Nechci, aby ses ty, nebo někdo jiný z rodiny, staral o moje modřiny. Je to moje věc. Já chci jen být tady, v klidu, a pokusit se na chvíli zapomenout na minulost. Nechci, abyste mě litovali. Nechci, aby se tohle ještě někdy opakovalo. Rozumíš mi, Edwarde?!“

Při tom jsem se  mu dívala do očí a můj hlas byl klidný, až mě to samotnou překvapilo. Přikývl, že rozumí.

„Dobře, v tom případě ti odpouštím. Pamatuj, že já nepotřebuji nikoho. Nepotřebuji, aby se o mě někdo staral.“

„Pleteš se, potřebuješ to. Už moc dlouho jsi na všechno sama. Už moc dlouho odmítáš pomoc a jen se trápíš. Za tu chvilku, co tu byla Dani, jsem z jejích myšlenek vyčetl strach o tebe. Strach, kdy už to nevydržíš a zhroutíš se. Ona ví, že jí něco tajíš a ví, že je to zásadní a souvisí to s těmi modřinami. Odmítáš pomoc od ostatních, jelikož si myslíš, že za vše můžeš. Ale není to pravda. Nemůžeš vůbec za nic, a už vůbec ne za tu nehodu. Chci ti pomoc, ale ty musíš chtít, jinak se budeš takhle dusit a strachovat do konce života.“

Vnímala jsem jeho slova a přemýšlela o nich.

Ale on se pletl. Proč bych měla chtít pomoc, když žádná není? On mi Romana nevrátí. Proč by se měl o mě starat zrovna on.

„Nevím, prostě si nemohu pomoci,“

Povzdechla jsem si a rozhodla se.

„Dobře tedy. Ale žádné vyšetření nepodstoupím!“  O tomhle diskutovat nebudu. Žádné vyšetření.

Když zjistil, že se mnou nepohne, souhlasil. Začala mi být zima. Sundal si svou mikinu a podal mi jí. Omlouval se, že je studená. Rychle jsem si jí oblékla. I když byla ze začátku studená, během chvíle jsem si jí zahřála.

Pomalu jsem šla směrem k domu. Tiše mě následoval. Když jsem stála u dveří, zastavil mě. Nechápavě jsem se na něho dívala.

„Musíme zajet koupit ti něco k jídlu.“ Zapomněla jsem že upíři nejedí. Podíval se na mě ze zdviženým obočím.

„No co, jsem divná. Prostě mi to nepřijde, že nejste lidi.“ Nechápavě zakroutil hlavou. Nasedli jsme, jak jinak, než do Volva a vyrazili směr Forks.

Během chvilky, jsem zastavili před menším obchodem. Vešli jsme dovnitř. Všichni, co tam byli, na nás zírali, jako bychom přiletěly z jiné planety. Celá jsem ztuhla. Přitahování pozornosti nemám zrovna v lásce. Nevěští to nic dobrého.

„Co jim je?“ Musela jsem se na to zeptat. Edward se uchytl. „No víš, nikdo tě tu nezná a navíc jsi tu se mnou.“

„Já bych zapomněla, ty na rande nechodíš.“ Jeho úsměv se rozšířil.

„Umí někdo česky?“ I když tu byla malá pravděpodobnost, člověk nikdy neví. Za to upíři vědí vše. Zakroutil záporně hlavou. Vzala jsem ho za ruku a táhla dovnitř. Edward jezdil s vozíkem a já si vybírala jídlo. Když jsem ho dávala do vozíku, zatvářil se znechuceně. Zašklebila jsem se.

„Promiň, ale pumy tu nevedou.“ Zasmál se a pokračoval v nákupu. Když jsem měla v košíku jídlo na dva týdny, zamířili jsme k pokladně. Seděla za ní mladá dívka.

Mohlo jí být maximálně pětadvacet. Pohledem visela na Edwardovi. Mě si nevšímala, ale mně to vůbec nevadilo. Když veškeré jídlo namarkovala a Edward platil, svůdně se na něj dívala a mrkala.

Já měla co dělat, abych nevybuchla smíchy, jelikož on si jí vůbec nevšímal. Díval se na mě, ona mě sjela pohledem. Když bylo zaplaceno Edward vzal tašky do jedné ruky a přistoupil ke mně. Pak udělal něco, co bych nikdy nečekala. Volnou rukou mě objal kolem pasu a šli jsme ven. Ve chvíli, kdy mě objal, jsem slyšela hlasité zalapáni po dechu. Jen co jsem vyšli ze dveří, jsme oba vyprskli smíchy. Při cestě domů mi vyprávěl, co si tam lidi mysleli, hlavně ta pokladní. Nemohla jsem se přestat smát.

Když jsme přijeli před dům, chtěla jsem vzít tašky ale Edward mi je doslova vytrhl z ruky. Jediné, co mi dovolil, bylo vybalit nákup. Byl čas oběda, a tak jsem si narychlo udělala vajíčka. Neměla jsem náladu se dělat s něčím větším. Po jídle jsem neměla co na práci. Abych ukrátila dlouhou chvíli, vytáhla jsem Zatmění. Šla jsem do obýváku, lehla jsem si na sedačku a začala číst.

Vůbec jsem nevnímala, že je tam se mnou Edward. Představovala jsem si děj jako vždy a přitom měla svůj komentář. Přeskakovala jsem kapitoly, kde je Bella s Jacobem. Jelikož je mi pak líto Edwarda. Když jsem dočetla, podívala jsem se po pokoji a uvědomila si, co se stalo. Zrudla jsem jako rak, Edward celou dobu seděl v křesle. Teď se na mě pobaveně díval.

Nevěděla jsem, co dělat, jenom jsem si přála, propadnout se do Číny. Rozesmál se.

„Máš zajímavé představy. V tvém podání je ten příběh ještě zajímavější.“ Nevěděla jsem co říct, ale díky bohu mě vysvobodili jeho sourozenci. Právě přišli.

Zbytek dne jsme si povídali. Moje obavy byly zbytečné. Nikdo o ránu nemluvil, a už vůbec ne o té modřině. Ale na Carlislovi byly vidět obavy. To jsem se rozhodla ignorovat.

Večer jsem se osprchovala a šla spát, znovu do Edwardova pokoje. Opět jsem si povídali. Donutila jsem Edwarda, aby mi vyprávěl o době, kdy žil jako člověk. Vše, co si pamatoval, mi řekl.

Ráda jsem ho poslouchala. Vždy jsem v té době chtěla žít, vše bylo tenkrát úplné jiné.

Když jsem konečně usnula, zdálo se mi o tom, co Edward vyprávěl.

 

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju- 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře