Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 25. kapitola

112535134


Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju -  25. kapitolaAhoj, je tu další díl. Po dlouhé době jsme dala písničku, Bring me to life - Evanescence. Prosím komentáře.

25. Nemoc

 

Byl už říjen a vše vycházelo, jak mělo. Ve škole to bylo bezproblémové, i když jsem polovinu nezvládala.

Byl tu ale jeden menší problém. Víc než kdy jindy se mi třásly ruce. Ale podařilo se mi to před všemi tajit. Hlavně před Edwardem, jelikož by vyšiloval. Nic to není, jen se mi třesou ruce jako vždy.

Bylo úterý, normální den. Ve škole se nic zajímavého nedělo. Ale mě bylo blbě víc než kdy jindy. Ruce se mi třásly a hlava točila. Pořád jsem měla žízeň. Můj stav mi něco připomínal, ale já nebyla schopná si vzpomenout co. Vím určitě, že to souviselo s mojí minulostí. Ale v poslední době jsem vůbec nevzpomínala, nechtěla jsem trápit sebe a hlavně ne Edwarda.

Edward si toho všimnul, ale já ho uklidňovala, že mi nic není. Na obědě jsem si vzala ihned koblihu, aby se mi přestaly třást ruce. Ale jakmile jsem jí dojedla, udělalo se mi před očima černo a já šla k zemi. Víc si nepamatuji.

Když jsem se probudila, byla jsem v nemocnici. V tu chvíli mi to vše došlo a já věděla, co mi je. Doufala jsem, že to není pravda. Ale byla.

Všichni byli u mě a pozorovali mě. Já se dívala na Carlisla.

„Řekni, že to není pravda. Řekni, že nemám cukrovku,“ mluvila jsem na něj a z očí mi tekly slzy. Všichni se na mě vykuleně dívali  a mně to bylo jasné.

Měla jsem cukrovku.

„Víš, co to znamená?“ Zeptal se opatrně.

„Nejde to vyléčit. Odumírá mi slinivka, která do těla přivádí inzulín, který moje tělo potřebuje na spalování sacharidů. Od teď si budu muset hlídat, co jím a v kolik hodin. Pokaždé si píchnout inzulín. A také měřit glykémie. Glykémie se dělá abych věděla kolik množství cukru mam v krvi a podle toho si když tak zvýšila dávku inzulínu.“Bylo vidět, že je to překvapilo, ale já znala vše už dlouho.

Ještě týden jsem musela ležet v nemocnici. Aby mi ukázali a vysvětlili jak s tím žít. Já to věděla dost dobře. Jelikož Roman měl taky cukrovku.

Edward byl celu dobu u mě a zvykal si na mojí krev, jelikož jsem si musela dělat pravidelně glykémie.  Nehnul se ode mě. S Carlislem jsem se dohodli, že budu měsíc mít pera a pak přejdeme na pumpu, ale budu doma. Nechtělo se mi opět do nemocnice.

Celý měsíc jsem se poctivě měřila, abych tu pumpu dostala. Jelikož s ní to bude ještě jednoduší. Měla jsem uvolněnku na tělocvik a všichni učitelé to věděli, tedy i studenti a to se mi nelíbilo.

Nejvíc zajímavé bylo měření glykémie doma. To všichni odešli krom Edwarda, já si jí změřila, poté ten papírek Edward spálil a všichni se mohli vrátit.

Nejvíc potupné bylo, když mi Edward píchal inzulín v jídelně školy. Chtěla jsem se tomu vyhnout, ale s ním jsem nehnula.

„Edwarde, no tak, můžeš mi to píchnout tady venku, já to přežiju. Prosím,“ udělala jsem psí oči a sedla si na lavičku.  Nebaví mě koukat na ty soucitné pohledy. Nejsem mrzák, jen mám omezení.

Vyhověl mi. Klekl si ke mně. Jako první na řadě byla glykémie. Vzal tu hroznou krabičku, do které dal speciální papírek. A poté mi podal bodátko. Nenáviděla jsem to. Natáhla jsem ho a opatrně přiložila k prstu.

Vždy jsem to dělala s odporem. Podívala jsem se do Edwardových očí, které mě dokázaly uklidnit, a zmáčkla. V tu chvíli mi malá jehlička bodla do bříška prstu. Pčkala jsme až mi steče první kapka a pak druhou nechala kápnout na papírek. A poté okamžitě putoval prst do pusy.

Dívala jsem se Edwardovi do očí, které vždy ztmavly. Ale bylo vidět, že to má pod kontrolou. Vyhodil papírek a na řadě byla injekce.

Edward vytáhl pero a nastavil kolik jednotek inzulínu. Zmučeně jsem se na něj dívala. Sundala jsem si bundu a mikinu. Vyhrnula si rukáv a čekala. Věděla jsem, že ani on to nedělá rád. Klidně bych to zvládla sama, ale on trval na tom, že to bude dělat on.

Natřel mi rameno dezinfekcí a poté píchnul. Ani to nebolelo, už jsem si zvykla. Jako vždy mi poté opatrně přejel po tom místě rukou a políbil.

Jak já ho milovala ze to vše, co pro mě dělal. Bylo nemožné, abych mu to všechno někdy splatila.

I přes tady ty hrozné obřady, jsem byla šťastna. Celá rodina mi moc pomáhala a já jim za to byla vděčná. Vlastně nikdo z toho nedělal nic velkého.

Měsíc utíkal pomalu, ale nakonec jsem se ho dočkala.

Vydupala jsem si model pumpy, kterou měl Roman, jelikož jsem s ní uměla a stále se vyráběl, akorát měl pár změn.

Všechny překvapilo, že to umím ovládat a tak jsem jim řekla o Romanovi. Můj život plynul dál, akorát na pásku jsem tahala malou krabičku, co mi dodávala po celý den inzulín. Takže jsem mohla jíst, co jsem chtěla a kdy.

Glykémie jsem si ale musela dělat pořád. A to nebylo nic příjemného. Minimálně třikrát denně se píchat do prstů, aby mi tekla krev.

No ono ani propichování břicha každé tři dny nebylo nic příjemného.

Na břiše jsem od toho měla stále vidět vpichy a trvalo dlouho než zmizely.

 

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 25. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!