Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 20. kapitola

rosalie

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 20. kapitolaJe tu 20. kapitola. Už jsem v polovině lidi. Jsem ráda že vás to ještě stále baví. Moc děkuju všem za komentáře. Hlavně Nikol18 ze její skutečně dlouhý, ale krásný komentář. Tahle kapitola není až tak dlouhá ale doufám že se vám i tak bude líbit. A komentáře prosím.

12.11.2009 (16:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3220×

20. Přivítání

 

Najednou se rozletěly dveře. Rychle jsem se vymrštila do sedu a podívala se. Stál tam. Zíral na mě jako na přízrak. Tomu jsem se usmála a chtěla něco říct. Něž jsem stihla otevřít pusu, jeho studené rty byly přisáté na těch mých. Jak jsem se na tu chvíli těšila.

Zalila mě vlna štěstí. Rukama jsem ho objala kolem krku a přitiskla ho k sobě blíž, on mě objal kolem pasu. Když jsem už nemohla dýchat, odtáhl se ode mě.

„Chyběl jsi mi,“ řekla sem přiškrceně a pokoušela se popadnout dech.

„Ty mě taky,“ a políbil mě na krk.

Ze zdola jsem uslyšela smích. Emmettův smích, který otřásal celým domem. Jen jsem se usmála, letmo jsem políbila Edwarda a vyběhla z pokoje. Když jsem seběhla schody, vrhla jsem se Esme do náruče.

„Tolik se mi po vás stýskalo,“ řekla jsem, když jsem Esme pustila.

„Nám taky, zlatičko,“ řekla s úsměvem. Objala jsem ještě Carlisleho a Jaspera. Toho druhého rychle, přeci jen, nechci mu to dělat těžší. Najednou jsem letěla vzduchem.

Emmett si se mnou pohazoval v náruči a smál se tomu jak zelenám. V místnosti byli všichni i Dani.

„Ted bude konečně sranda, co říkáš R?“

„Emmette Cullene, okamžitě mě polož a přestaň mi říkat R,“ zakřičela jsem. Začal se smát a položil mě. Všichni se přivítali i s Dani. Jelikož už byli všichni navyklí, automaticky si šli sednout na sedačku. Rose a Alice si sedly k Dani.

Já nevěděla kam, ale Edward to za mě vyřešil. Stáhnul mě k sobě na klín. Objal mě a já věděla, že kdybych chtěla odejít, nepovedlo by se mi to.

Opřela jsem se o jeho hruď. Všichni chtěli vědět, co jsem dělala. Tak jsem jim vše řekla, krom toho s tátou, místo toho jsem použila historku, kterou jsem řekla Dani. Emmett se smál mé sádře, ale Edward se díval, tak nějak naštvaně, na tu sádru. Alice naplánovala na zítřek nákupy na celý den.

. To jsem nechtěla ani slyšet, jelikož budu muset být bez Edwarda. Povídali jsme si až do večera. Esme nám udělala večeři.

A pak jsem šla do koupelny. Když jsem tam nenašla nic od Alice na spaní, šla jsem pro svoje pyžama. Já měla ještě triko a spodky od Edwarda, obojí bylo tmavě modré. Když jsme se vystřídaly ve sprše, Dani se mě zeptala.

„Asi spolu na pokoji nebudeme, co?“ Usmála jsem se.

„Asi. Pokud mě ten upír nevyhodí.“ Rozesmály jsme se.

„Tak dobrou,“ zavolala jsem a šla do pokoje. Ještě jsem si vzala župan, aby nevěděl, co mám na sobě.

Vešla jsem do pokoje. Ležel na posteli, ruce za hlavou, úsměv na rtech a zavřené oči. No prostě pohled pro bohy. Tiše jsem zavřela dveře a otočila se zpátky k němu. Teď na posteli seděl. A prohlížel si mě do hlavy až k patě.

„Do čeho tě navlékla, že máš župan?“ Usmál se.

„Do ničeho, mám své speciální pyžamo.“ Okamžitě zpozorněl, očima byl na mě přilepený.

„Chceš ho vidět?“ Zeptala jsem se a šibalsky se usmála.

„Samozřejmě. Mam se bát?“ Tomu jsem se zasmála.

„Ne, ale budeš asi  překvapen.“ Tázavě pozvedl obočí. Rychle jsem si sundala župan a nechala ho spadnut na zem. Jenom na mě zíral s otevřenou pusou. Přešlapovala jsem na místě a čekala.

„Kdes to vzala?“ Nic chytřejšího ho nenapadlo.

„Alice mi to dala.“

„Proč?“ Povzdechla jsem si.

„Abych večer usínala s pocitem, že jsi u mě.“ Pomalu se zvedl a šel ke mně.

„Nesluší mi?“ Zeptala jsem se smutně a čekala. Stál u mě.

„Sluší, až moc,“ zašeptal a poté mě políbil. Okamžitě jsem ho objala kolem krku a přitiskla se k němu.

Chytil mě do náruče a otočil se se mnou. Než jsem stačila mrknout, seděl na posteli a já na něm.

Dal mi pusu do vlasů a poté vzal do rukou mojí ruku v sádře. Dlouho se na ní díval a já se bála jeho otázky.

„Jak se ti to stalo? A pravdu,“ řekl na konec. Jelikož jsem se mu nedívala do očí, bylo jednoduší lhát.

„Jak říkám, spadla jsem,“ zašeptala jsem. Zavrčel. Měla bych se odtáhnout, ale já udělala opak, ještě víc jsem se k němu přitiskla.

„Nelži, já ti to nezbaštím,“ řekl přísně. Nechtěla jsem mu to říct, jelikož bude vyvádět. Ale jak to vypadá, nezbývá mi nic jiného. Poraženě jsem si povzdechla.

„Otec,“ tohle jediné slovíčko stačilo, aby to pochopil. Začal vrčet.

„Já ho zabiju,“ řekl skrz zaťaté zuby. Vytřeštila jsem oči a rychle se otočila, abych na něj viděla. Jeho výraz mluvil za vše. Bylo vidět, že to co řekl i dodrží. Ale to nemůžu dovolit.

„Ne, slib mi, že mu nic neuděláš. I kdybys ho viděl, jeho nebo jak mě bije, neublížíš mu jasný?“ Dívala jsem se mu do očí a myslela to smrtelně vážně. Zíral na mě jako na blázna.

„To po mě nemůžeš chtít,“ řekl káravě.

„Ano, můžu. Já si to přeji. Mám pro to své důvody. Takže mi to slib, že mu nikdy neublížíš.“ Čekala jsem. Ale on nic, díval se mi do očí. Ani jeden nechtěl ustoupit. Rozhodla jsem se ho zlomit.

„Jestli ti na mě záleží, slíbíš mi to.“ Nic se nedělo.

„Tak když ti na mě nezáleží, já jdu k Dani a zítra se vracíme,“ začala jsem se zvedat. Okamžitě okolo mě obtočil své ruce a nedovolil mi pohnout se ani o píď.

„Protože mi na tobě záleží, neslíbím ti to.“ Měla jsem chuť mu jednu vrazit.

„Edwarde, on má pro to svoje důvody a já mu to nemám za zlé. A i přes to všechno, je to můj otec, dal mi život. Koukej na to i takhle. Slib mi to, prosím. Nic víc nechci, jenom tohle. Stejně je malá pravděpodobnost, že ho uvidíš a ještě menší, že ho uvidíš, jak mě bije. No tak, Edwarde, slib mi to,“ dívala jsem se mu do očí a viděla ten nesouhlas s mými slovy.

Po dlouhém zírání si do očí podlehl. Rezignovaně si povzdechl. „Dobře, slibuji, že mu nic neudělám.“ Usmála jsem se a políbila ho.

Ještě chvíli jsem si povídali.

Nakonec jsem usnula spokojená v jeho náruči.

 

SHRNUTÍ

 

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře