Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání jinak - 7. Vyčerpaná

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stmívání jinak - 7. VyčerpanáTak další kapitolka je tu. Chtěla jsem ji udělat delší, ale když vidím, jak jste nedočkaví, tak ji sem hodím už teď a půjdu pracovat na pokráčku. Včera už jsem to nestíhala, protože jsem byla venku, tak jsem to doháněla dnes. Trošku mě opouští múza, tak se nezlobte, že to tak trvalo. Ještě jednou děkuju za skvělé komentáře! Užijte si to a prosím o další názory!!:)

28.07.2009 (15:00) • Adelka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2612×

Díval se na mě svým tvrdým pohledem, bez jakékoli špetky lítosti. Kdyby učitel neukončil mé trápení a neposlal mě s pochvalou k lavici, určitě by Edward ve svých zlomyslných otázkách pokračoval.

Cítila jsem se špatně, když jsem vedle něj znovu usedala. Bylo mi do pláče. Ale přece se tu před ním nerozbrečím jako malá holka. Jen jsem dosedla, nahrnula jsem si vlasy do obličeje, a vytvořila tak temnou oponu mezi ním a sebou. Dívala jsem se na učitele, ale nevnímala ho. Pořád se mi do mysli vkrádaly vzpomínky na mou maminku.

Do konce hodiny jsem tam takto seděla a jeho si nevšímala. Urazil mě. Tohle přehnal. Jak ráda bych mu vynadala, ale tím bych pouze ukázala svou slabost a jeho by to snad ještě potěšilo. Proč mě tak zajímá, co je zač? Co je mi po něm? Vždyť ho ani neznám. Byla jsem rozhodnutá, že už s tím skoncuju. Nechám ho, žít si svůj vlastní život a sama si budu žít ten svůj.

Když skončila hodina, zmizel, podle očekávání. Šla jsem rychle na záchod, protože už jsem ten nával pocitů a bolesti nemohla vydržet. Zavřela jsem se do kabinky a tiše se rozplakala. Proč jen jsem se sem stěhovala? Proč jsem se dobrovolně vřítila do téhle propasti? Jak ráda bych vrátila čas a zůstala ve Phoenixu.

Hodiny odtikávaly a já musela na další hodinu. Otřela jsem si slzy a vylezla z kabinky. Tentokrát tu na mě nikdo nečekal. Pocítila jsem obrovskou úlevu. Teď bych nevydržela nějaké zpovídání. Stoupla jsem si k umyvadlu a zadívala se do svých unavených očí. Byla jsem naprosto vysílená. Cítila jsem tu únavu už velmi zřetelně, ale při angličtině jsem neměla moc čas na to myslet. Teď se mé probdělé noci projevovaly naplno.

Opláchla jsem si obličej ve studené vodě a doufala, že mě to probere. Na okamžik jsem měla lepší pocit, ale jen co jsem došla před učebnu matematiky, byl ten pocit čerstvosti pryč.

Celé dvě hodiny do oběda jsem jen tiše seděla a nevnímala. Párkrát se mi to vymstilo, když mě vyvolal učitel. Pak jsem se alespoň na chvíli snažila dávat pozor, ale bylo to obtížné. Pořád se mi klížily oči a hučelo mi v uších. Jessica na mě zpočátku mluvila, ale když viděla, jak unavená jsem, neschopna vnímat, vzdala to. Omluvila jsem se jí, ale stejně vypadala dotčeně.

Na oběd už jsem došla jen s vypětím posledních sil. Neměla jsem chuť na nic k jídlu a vzala si pouze pořádnou kávu. Včera mi pomohla, tak proč ne dnes? Zatímco jsem pila, dívala jsem se k rohovému stolu.  Byla jsem dnes tak otupělá, že mě ani nesužoval strach, zda se na mě zle podívá, nebo ne. Prostě jsem tam hleděla a čekala, co udělá.

Seděl klidně a díval se do zdi. Nezpozoroval můj pohled, stejně jako zbytek osazenstva. Vypadal stále naštvaně a zachmuřeně. Všimla jsem si, že všichni Cullenovi před sebou mají podnos s jídlem, ale ani jeden z nich nejedl. Copak nikdo z nich nemá hlad? Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale pak jsem si uvědomila, že ani já sama dnes nejím. Popíjela jsem si svou černou kávu a dál sledovala jejich dokonalé postavy.

Čekala jsem, že se to stane. Edward na mě obrátil svůj temný pohled a mě zamrazilo v zádech, jako vždy, když se na mě takhle podíval. Opět ta samá zloba a nenávist. Ale tentokrát jsem neuhnula a dál mu hleděla do tváře. Zachovala jsem naprosto kamennou tvář a rozmýšlela plán, který se mi právě zrodil v hlavě. On také neuhnul a tak jsme si jen hleděli strnule do očí. Trvalo to dlouho, jenže pak se obrátil na Alici. Ta nemluvila, jen na něj upřeně zírala. On kývl hlavou, zvedl se ze židle a zmizel.

Hodila jsem do sebe poslední doušek kávy a vypálila za ním. Věděla jsem, že ho musím konfrontovat. Alespoň jednou, naposledy. I když jsem se stále cítila špatně a naštvaně, věděla jsem, že nedokážu jen nečinně přihlížet a nevědět pravdu.

Vyběhla jsem na školní dvůr, ale po Edwardovi, jakoby se slehla zem. Těkala jsem očima sem a tam, ale nic jsem neviděla. Došla jsem na parkoviště, ale ani tady nebyl. Jak mohl tak rychle zmizet? Ještě jednou jsem se kolem sebe rozhlédla a pak to vzdala. Nebyl tu. Jakoby snad věděl, co mám v plánu?

Sedla jsem si na jednu z venkovních laviček, zavřela oči a užívala si lehkého vánku, který mi rozfoukával vlasy. Tak svěží byl. Pomohl mi na chvíli zapomenout a nevnímat. Byla jsem tam dlouho. Nikdo mě nerušil, protože lavičky byly na odlehlejším místě, kudy moc studentů neprocházelo. Po chvilce se z nebe začal spouštět déšť. Spouštěl se zvolna, ale jeho intenzita se rychle zvyšovala. Najednou to byla obrovská průtrž mračen.

Rychle jsem se rozběhla ke školní budově, ale i když jsem běžela, co nejrychleji jsem mohla, postupně jsem byla celá promoklá až na kost. Schovala jsem se do prvních dveří, které jsem uviděla. Zabouchla jsem za sebou a čekala, až přejde ten nejhorší déšť.

Porozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila, že jsem v nějakém kumbálu. Všude byl rozestavěný starý nábytek. Použité a zdevastované lavice, židle, skříně, poličky. Zkrátka vše, co bylo vyřazeno z provozu. Navzdory třem velkým oknům tu bylo šero. Otočila jsem se zpátky a popošla k oknu, abych zkontrolovala situaci venku.

Jenže pak, kousek za mnou, něco zašustilo. Okamžitě jsem se otočila a zůstala zírat. Stál pár metrů ode mě jako socha, a díval se mi do obličeje.

„Ráda bych si s tebou promluvila, Edwarde.“ Řekla jsem s naprostým klidem a stále mu upřeně hleděla do očí.

„Musíš mě pořád otravovat?“ Zavrčel.

„Já nevím, co jsem ti udělala tak strašného?!“ Teď už jsem mluvila procítěně a nahlas.

„Zatím jsi nic tak strašného neprovedla, jen se s tebou nechci přátelit, copak to nikdy nepochopíš?

„Ale proč? Vždyť ještě včera…“

„Mlč! Nebudu ti nic objasňovat! Zapomeň na to!“ Utnul mě.

„Myslíš si, že když na mě budeš zlý, a budeš mě vystavovat takovým situacím, jako třeba při angličtině, tak toho nechám?“ Řekla jsem naštvaně.

Neodpověděl. Dívali jsme se na sebe bez přestání a napětí by se dalo krájet. Pokračovala jsem tedy dál.

„Edwarde, já jsem z toho nesvá. V noci nemůžu spát, pořád se mi vrací to, co se stalo v lese a prostě nedokážu tak lehce zapomenout!" Křičela jsem a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. „Prosím, mluv se mnou!“

„Ne, Bello! Pochop už konečně! Nejde to!“ Zakřičel na mě. Jenže já nechápala. Co jsem měla pochopit? Stála jsem a plakala ještě víc. On se otočil a opustil místnost.

Stála jsem jako opařená a ruce zatínala v pěst. Pak jsem šla ke dveřím, vyšla ven a práskla s nimi se vší vervou, aby mě slyšel. Školní dvůr byl plný lidí, protože právě končila pauza na oběd a všichni na mě upřeli svůj zrak. Včetně Edwarda.

„Edwarde!“ Zařvala jsem na něj hystericky. Byla jsem strašně malátná a rozbolela mě hlava. Celá jsem se třásla a začalo mi šíleně hučet v uších. „Já toho nenechám!“ Díval se na mě se zděšením. Potom se vše vytratilo a já upadla do temnoty.

Další část

Autor: Adelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání jinak - 7. Vyčerpaná:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře