Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání jinak - 21. Obrazy vzpomínek

19

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stmívání jinak - 21. Obrazy vzpomínekDlouho očekávaná kapitolka.;) Moc se omlouvám za čekání a zároveň za to, že je kratší, než posledních pár kapitol. Doufám, že se Vám bude líbit. V dalším dílku už se toho stane mnohem víc.;) Pokusím se ho napsat co nejdřív, možná bude zítra, protože múza se vrátila z prázdnin!!:) Tenhle díl mě stál vážně hodně úsilí, ale díky Vaší podpoře jsem to nějak dotáhla. Moc Vám za ni děkuju a vážím si jí!! Chvíli jsem měla chuť seknout s psaním, ale nějaká Cornelie mi může být ukradená. Já to píšu pro Vás a pokud se to někomu nelíbí, ať to nečte. No ne?;)

16.09.2009 (22:00) • Adelka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2865×

Cítila jsem chladný větřík ovívající mou tvář a spolu s ním i strach. Ačkoliv mne obklopovala neprostupná temnota a neviděla jsem ani na krok, věděla jsem, že nejsem sama. Bylo tu něco, ale já nemohla s jistotou říct, co. Jen jsem strnule stála a panika uvnitř mě se stále stupňovala. Slyšela jsem ten vítr v korunách stromů a uvědomovala si, že tohle místo pro mě není neznámé. Již několikrát jsem ten les ve svém snu navštívila. Ale byl tohle skutečně sen?

Udělala jsem krok dopředu a rozhlédla se kolem sebe. Ucítila jsem něčí pohled v zátylku a srdce se mi rozbušilo několikanásobnou rychlostí. Pátrala jsem po nějakém pohybu, nebo náznaku něčí přítomnosti, ale nic než ten pocit jsem nenašla. Vítr foukal čím dál víc a mě začala být zima. Otřásla jsem sebou a dál těkala očima z místa na místo.

Najednou se celá lesní scéna vytratila a někdo mnou prudce mrštil o zem a já se kutálela dolů po nějakých schodech. Kde se v mém snu vzaly schody? Dopadla jsem na zem a naplnila mě mnohem větší hrůza. Bylo to tak podobné mým vzpomínkám. Vzhlédla jsem ke schodům a uviděla Jasona. Vypadal šíleně a mířil ke mně. Zpanikařila jsem a zvedla se ze země. Couvala jsem před ním s vědomím, že za chvíli narazím na zeď. A tak se také stalo. Vše se opakovalo přesně jako den předtím. Když už byl u mě, chtěla jsem zavřít oči a poddat se jeho zlobě, ale něco mi v tom zabránilo. Nechala jsem své oči otevřené a viděla celou tu scénu úplně jinak.

Někdo doslova přiletěl obrovskou rychlostí a Jasona jedinou ranou odmrštil na druhý konec místnosti. Bylo to tak rychlé. Dívala jsem se na dotyčného a pak jsem si uvědomila, že je to Edward. Na chvíli se na mě podíval a já v jeho očích viděla hněv a zuřivost. Pak jsem zaslechla ohlušující ránu a celý obraz se opět vytratil.

Probudila jsem se s křikem a vyhoupla se na posteli. Chvíli jsem se snažila uklidnit a pak mou pozornost zaujalo okno. Bylo otevřené a záclona se vlnila ve větru. Tím jsem si mohla vysvětlit ten vítr ve svém snu. Jen jsem nechápala, jak je možné, že je to okno otevřené. Byla jsem si naprosto jistá, že jsem ho večer zavírala.

Zavrtěla jsem hlavou a snažila se utřídit své myšlenky. Pořád mnou hodně otřásal ten sen a já si pomalu rekapitulovala předchozí obrazy. Nejvíc mě znepokojil ten poslední. Nedokázala jsem uvěřit, že by mohlo být pravdivé to, co jsem viděla. Snažila jsem se to jakkoli logicky vysvětlit, ale vůbec se mi nedařilo. Zvedla jsem se z postele a vydala se k oknu, abych ho zavřela.

Venku byla pořád tma a po letmém pohledu na budík jsem zjistila, že je teprve půl druhé. Ještě chvíli jsem jen tak rozespale koukala z okna a pak jsem se vrátila do postele. Tam jsem se pro změnu, buď převalovala, nebo koukala do stropu. Nedařilo se mi usnout a pořád jsem dumala. Co je vůbec Edward zač? Přemýšlela jsem nad mnoha možnostmi, ale vše mi připadalo naprosto iracionální. Nemůže to být tím, že jsem blázen? Po nějaké době jsem přece jen zavřela oči a usnula.

Ráno mě probudilo až kotě, které se bezstarostně procházelo po mém obličeji. Hned jsem ho pobaveně sundala a ono na mě roztomile koukalo, takovým pohledem „co je?“. Bylo to komické. Vstala jsem z postele, natáhla si bačkory a vydala se v triku na spaní rovnou do kuchyně. Kotě jsem vzala s sebou a hned mu do misky nalila čerstvé mléko.

Potom jsem ještě vyběhla nahoru do koupelny a tam jsem se osprchovala, vyčistila si zuby a učesala se. Nato už jsem na sebe hodila jen nějaké oblečení a vydala se opět dolů. Tentokrát abych snídani připravila pro sebe. Připravila jsem si pouze cereálie s mlékem, dosedla ke stolu a kotě si posadila na klín.

Zatímco jsem jedla, snažila jsem se zaměstnat svou mysl něčím jiným, než byl Jason a mé vzpomínky na tu hrůzu, když se mi vměstnal do domu a ohrožoval mě. Hned co jsem dojedla, položila jsem kotě na zem a skočila si nahoru pro peníze a bundu.

Charlie nejspíš ještě spal a tak jsem mu doma jen zanechala vzkaz, že jedu nakoupit. Kotě jsem nechala ve svém pokoji a vyšla z domu. Venku bylo opět sychravo a po včerejším slunečném počasí nebylo ani památky. Došla jsem ke své dodávce a nasedla.

Rychle jsem nastartovala motor a vyjela z příjezdové cesty. Nemohla jsem si dovolit žádné zdržování, které by mi poskytnulo příležitost ke vzpomínání. Snažila jsem se soustředit jen na jízdu a nákup a celkem se mi to dařilo. Jakýkoliv Jasonův vpád do své mysli, jsem ihned odpálkovala.

V samoobsluze to bylo mnohem horší. Jen co jsem vstoupila, lidé si šeptali a ukazovali na mě. Nikdy bych nevěřila, jak rychle se dokážou přenášet informace. Nakoupila jsem to nejpotřebnější, včetně kočičího krmení a písku a po zaplacení, kdy si mě pokladní bedlivě prohlížela, jsem co nejrychleji vypálila z obchodu. Tak tohle nebyl ten nejlepší nápad na odreagování.

Nasedla jsem do auta a nastartovala. Byla jsem tak na nervy, že jsem před svým odjezdem omylem vytúrovala motor. Klepaly se mi nohy i ruce a nemohla jsem to zastavit. Všechno to na mě najednou dolehlo. Ale stejně jsem na to nedbala a vyjela směrem k domovu.

Projížděla jsem zrovna lesem a tvář jsem měla zmáčenou nekonečnými proudy slz. Bylo to úplně samovolné a nešlo přestat. Stejně tak to bylo s třesavkou. Jakto, že jsem teď tak přecitlivělá? Zajela jsem na kraj silnice a na okamžik zastavila. Zhluboka jsem oddechovala a trošku mírnila ten záchvat, ale moc mi to nepomáhalo. Naopak se to zhoršovalo. Do hlavy se mi dostávaly všechny ty strašné obrazy, včetně těch z mého snu. Bylo to deprimující a nevěděla jsem jak se od toho oprostit. Vzlykala jsem nahlas a pak jsem si hlavu položila na volant.

Pak se vedle mě otevřely dveře a někdo mě pohladil po vlasech. Vylekala jsem se a vzhlédla. Byl to Edward. Díval se na mě a začal mi stírat slzy z tváří.

„Neplač Bello, už je to dobré.“ Konejšil mě. Zastyděla jsem se, že mě takhle vidí. Nechtěla jsem vypadat, jako ta uřvaná nána.

„Promiň.“ Hlesla jsem.

Jen nadzvedl obočí a nechápavě zakroutil hlavou. „Za co se omlouváš?“

„Za to, že jsi svědkem tohohle.“ Odpověděla jsem plaše a sklopila zrak.

Slyšela jsem jeho tichý smích a bezděčně se na něj zpátky podívala. „Ty jsi blázínek.“ Prohlásil a hluboce se mi zadíval do očí. Jeho výraz pak potemněl. „Tvé chování je opodstatněné. To, co se ti stalo, by spousta lidí také psychicky nezvládla.“

„Kdybys nepřišel, nevím, jak by to dopadlo.“ Přerušila jsem ho.

„Ale i tak jsem přišel moc pozdě.“ Mluvil pořád temněji. „Stačila chvilka a mohl…“ Nedokončil větu a vypadal opravdu rozzlobeně. Jakoby se přemáhal, aby do něčeho nepraštil.

„Ale to se nestalo.“ Snažila jsem se ho tentokrát uklidnit já.

„Mohlo.“ Namítal zdrceně. „Navíc to, co se stalo, je i tak dostatečně odporné. Bello moc mě to mrzí!“ Jen co dořekl poslední slova objal mě. Bylo to velmi opatrné objetí. Jakoby se bál, že mě poničí, jako kdybych byla nějaká porcelánová panenka. Nebránila jsem se tomu objetí a naplno si ho užívala. Cítila jsem všude jeho podmanivou vůni a cítila se bezpečně.

„Edwarde?“ Zašeptala jsem po chvíli.

Trošku se ode mě odklonil, aby mi viděl do obličeje. „Ano?“

„Vysvětlíš mi konečně, kdo jsi?“ Vydechla jsem a každé slovo jsem říkala, co nejpomaleji a nejsrozumitelněji. Rozuměl mi moc dobře, ale jen se na mě zmučeně díval.

Další část

Autor: Adelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání jinak - 21. Obrazy vzpomínek:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře