Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání jinak - 14. Zájem

20.08.2009 (08:30) • Adelka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2146×

Na matiku jsem se přiřítila mírně rozladěná a hlasitě dosedla do lavice. Jason tu ještě nebyl, ale Jessica ano a překvapeně se na mě dívala.

„Co je?“ Podivila se hned mému chování.

„Ale, jen jsem se teď trochu rozčílila.“ Odmávla jsem rukou.

„Kvůli čemu?“

„Spíš kvůli komu…“ Zamručela jsem.

„Nepohodla ses s Jasonem? Proto tu ještě není?“ Zdálo se mi to, nebo jsem v jejím hlase slyšela podtón radosti?

„Ale ne, vůbec ne. To Edward Cullen…“ Odpověděla jsem nevzrušeně. „Ale nemá cenu se o tom bavit.“ Ukončila jsem tohle téma.

„Vážně mi to nechceš říct?“ Škemrala Jessica.

„Nechci, vážně.“ Utnula jsem ji.

„Dobře, jak myslíš. A co ten Jason? Jaké to včera bylo?“ Vyzvídala dál.

„Bylo to fajn. Šli jsme do pizzerie tady ve Forks a skvěle se bavili. Popovídali jsme si o všem možném a potom mě Jason odvezl domů.“ Odpověděla jsem jí stručně a viděla, že tohle Jess stačit nebude.

„A bylo něco?“  Ptala se dychtivě a nadzvedla při tom obočí.

„Co tím myslíš?“ Dělala jsem hloupou.

„Prosím tě Bello, nech toho. Tak dal ti pusu?“ Zkonkretizovala svou otázku.

„Ano.“ Řekla jsem tiše a mírně se pousmála při té vzpomínce.

„A byla to pusa jako fakt pusa? Víš, jak to mám na mysli?“

„Ano Jess, byl to opravdový polibek.“ Řekla jsem s úsměvem.

„Páni!“ Vydechla Jessika. „Líbá dobře?“ Vyžadovala se dalších informací.

„Víc než to.“ Zasnila jsem se na chvíli a zadívala se ke dveřím. Měl by přijít co nevidět.

A taky že přišel. Jenže mě čekalo nemilé překvapení. Šel ještě se skupinkou čtyř holek ze třídy a vesele s nimi debatoval. Poznala jsem ty dívky, ale znala jsem se s nimi jen od vidění. Všechny byly moc hezké a na škole určitě musely patřit mezi nejvyhledávanější cíle chlapeckých srdcí. Na první pohled bylo vidět, jak ho svlékají pohledem, a že by si daly říct. Jason s nimi ještě chvíli postával u dveří a poslouchal vyprávění jedné z nich, dlouhovlasé blondýny s postavou modelky. Potom se začal smát a něco jí odpovídal. Po nějaké době jejich veselého hovoru konečně zazvonilo a oni se museli jít posadit, každý do své lavice. Teprve když měl Jason nasměrováno do lavice, se na mě podíval. Usmál se na mě, ale já jen nepřítomně kývla hlavou.

Je to možné? Proč jsem cítila takovou paniku, když jsem ho s nimi viděla v tak veselém hovoru? Proč mi vadilo, že se na něj ta blondýna svůdně usmívá? Proč jsem cítila tenhle nový pocit? Je to snad žárlivost? To je přece hloupost. Jak bych mohla žárlit na někoho, koho znám jeden den? Navíc, nic mezi námi v postatě není. Jedna pusa nic neznamená. Zrovna on by si mohl vybírat a jedna z těch dívek by se k němu hodila určitě mnohem lépe než já. To jsem věděla hned od začátku a trápilo mě to.

Jessika si všimla mého povadlého výrazu a viděla i předchozí dráhu mého pohledu. Sama si Jasona a ty dívky zaujatě prohlížela. „Vidělas to?“ Řekla po chvíli ticha.

Ne asi, neviděla. Pomyslela jsem si ironicky. To mě chce ještě víc naštvat? Ale nakonec, vždyť jsou to jen spolužačky, s kterými si povídal. Z toho přece ještě nebudu dělat žádné drama. „Viděla.“ Řekla jsem naprosto klidně.

„Myslíš, že s některou z nich něco má?“ Domýšlela si Jess.

Střelila jsem po ní výstražným pohledem, protože to řekla poměrně nahlas a asi zapomněla, že Jason sedí přímo za námi. „Pšš.“ Pouze jsem našpulila rty, abych jí naznačila, ať mluví méně nahlas.

„Tak myslíš, že spolu něco mají, nebo ne?“ Pošeptala mi.

„To nevím, ale vzhledem k tomu, že je tu druhý den, tak bych neřekla.“ Odpověděla jsem jí bez jakýchkoliv emocí.

„Jo to je pravda.“ Uznala Jess. „Ale ty holky s ním dost okatě flirtovaly! Zvláště Amanda.“ Pokračovala.

„To je ta blondýna?“

„Jo přesně ta! Bacha na ní, ta koho si umane, toho také dostane. Nevím, co na ní kdo vidí.“ Bylo vidět, že Jessica tu holku nemá ráda.

„Je krásná.“ Odpověděla jsem na její poslední větu.

„Dobře, možná nevypadá tak strašně, ale stejně.“ Nedala se Jess.

„Nech to být, on je tu nový a seznamuje se se spolužáky, co je na tom?“ Snažila jsem se přesvědčit Jessicu, ale víc než jí, jsem přesvědčovala sebe.

„Zatím nic.“ Rezignovala Jess a tím jsme ukončily rozhovor.

Hodina se vlekla jako šnek a já se jen těšila, až skončí. Tu a tam jsem zaslechla Jasona, který vysvětloval Lauren nějaký příklad. Ta ho samozřejmě nepochopila a i přes veškerou svou snahu, to Jason nakonec vzdal.

Zrovna když jsem byla zabraná do jednoho těžšího příkladu, mi někdo zaťukal na rameno. Otočila jsem se a byl to Jason. Usmíval se na mě a podával mi nějaký lísteček. Rychle jsem si ho vzala, aby si mě nevšiml vyučující a otočila se zpět. Rozbalila jsem ho a stálo tam:

Co bys řekla tomu, kdybych Tě večer zase vyzvedl a někam bychom si vyšli?

Vzala jsem tužku a už odepisovala. Divila jsem se, že se vůbec ptá, když mi to včera tak sebejistě oznámil. Jasně, byla to součást hry pro Lauren, ale přesto. Napsala jsem pouze stručnou a výstižnou odpověď.

Řekla bych, proč ne?

Úhledně jsem lísteček složila a v nestřežené chvíli se otočila a položila mu ho na lavici.

Za chvíli mi opět ťukal na rameno.

Super! Vyzvednu Tě v pět. Moc se těším.

Další odpověď jsem zase napsala, co nejrychleji, protože jsem si s matikářem opravdu nechtěla zahrávat. Už teď na mě podezřívavě koukal.

Fajn. Já taky.

Po skončení hodiny jsem očekávala, že se se mnou dá Jason do nějakého hovoru a vysvětlí mi, kam má tedy v úmyslu jít, ale to se nestalo. Jen mi oznámil, že se uvidíme na obědě a už v rychlosti odcházel na další hodinu. Trošku mě to zarazilo, ale nepřikládala jsem tomu až takový význam. Horší pro mě byl pohled na Amandu s kamarádkami, které se mu hned přilepily za paty.

Vydala jsem se chodbou plnou lidí směrem ke školnímu bufetu, abych si koupila něco k svačině. Jako vždy zde byla dlouhá fronta lidí, jelikož byla nejdelší pauza a všichni měli hlad. Stála jsem kousek za nějakou partičkou tří dívek z nižšího ročníku. Párkrát jsem je už potkala, ale neznala jsem je jménem. Omylem jsem při čekání, než se dostanu na řadu, vyslechla jejich rozhovor.

„Ale ten nový je fakt kus.“ Rozplývala se dívka silnější postavy s černými vlasy střiženými na mikádo.

„Máš pravdu, je vážně sexy.“ Dodala jiná, dívka černé pleti s copánky na hlavě.

„Hmm… Ale na Edwarda prostě nemá.“ Oponovala jim krátkovlasá blondýnka.

„No jo, na Edwarda nemá nikdo!“ Říkala ta první. „Ale ten je tajemný jak hrad v Karpatech.“ Dodala a udělala takový zklamaný obličej.

„Myslíš, že by se nechal nějak sbalit?“ Ptala se dívka s copánky.

„Kdo? Edward nebo ten blonďák?“ Ujasňovala si blondýnka.

„Myslím Edwarda, ale ten druhý by mě taky zajímal.“ Odpověděla jí zpátky.

„No tak s Edwardem je to asi bez šance. Povzdechla si blondýna. Vždyť jsi viděla Lauren, jak zoufale se loni snažila. Dokonce ani Amanda s ním neuspěla.“ Teď už mluvila se smíchem.

„Jo Lauren! To si pamatuju moc dobře.“ Řehtala se ta dívka s mikádem. Asi měly nějakou hodně zábavnou vzpomínku.

„Ale ten druhý nevím. Vypadá mile a upovídaně.“ Dodala blondýnka rozjařeně.

„No jo, ale má asi něco s tou Swannovou. Slyšela jsem to od Lauren.“ Informovala dívky ta s mikádem.

„No to si snad děláš srandu? Zrovna včera mi Josh říkal, jak jí jeho kámoši žerou.“ Rozčilovala se blondýna.

„Jak to myslíš?“ Ptala se dívka s copánky.

„No prostě se jim líbí. Docela to nechápu, ale asi je to tím, že je tu teprve měsíc. To víš, nové maso. Určitě se brzy se okouká…“ Mávla sebejistě rukou blondýnka.

„Mně se zdá náhodou dost hezká. Chtěla bych mít takovou postavu.“ Obhajovala mě ta silnější.

Vedly svůj rozhovor dál v tomhle duchu a mě to začalo být poměrně nepříjemné. Za chvilku se opět přesunuly k tématu Jason a rozplývaly se nad jeho svaly, nad jeho očima, úsměvem… Pokračovaly by určitě i dál, ale zarazily se hned, co konečně zmerčily, že stojím nedaleko od nich. Ihned se přestaly bavit a jen si něco špitaly. Zaslechla jsem pouze pár vět typu: „Myslíte, že nás slyšela?“ Dělala jsem jako nic, ale asi poznaly, že jsem je poslouchala, protože jsem je pozorovala, zrovna když na mě přišly. Potom jsem se dívala před sebe, a když jsem se konečně dostala na řadu, oddychla jsem si a odešla co nejrychleji z bufetu.

Zatímco jsem seděla na lavičce v přízemí budovy a svačila, přemítala jsem o všech těch nových poznatcích. Jedno bylo jasné nad zlato. O Jasona byl velký zájem. Nebylo se čemu divit. Krásný, milý, zábavný kluk a ještě ke všemu nováček. Všechny ty dívky okolo něj a jejich pohledy, či slova toho byly jasným důkazem. Klidně jsem jedla a znovu analyzovala každé jejich slovo. Nebyla to žádná tragédie, to jsem věděla, ale proč mě to tak znepokojovalo? Nebo jinak, proč mi to tak moc vadilo?

Další část

Autor: Adelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání jinak - 14. Zájem: