Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání jinak - 1. Příjezd

Ash-předělávka-Akkisek


Stmívání jinak - 1. PříjezdPrvní kapitola Stmívání jinak. Zezačátku nic nového, ale časem se to rozvine. Prosím komentíky.;)

Byla hluboká noc a já stála na příjezdové cestě před maličkým venkovským domem. Působil lehce zanedbaně, nažloutlá omítka léty popraskala a místy se odlamovaly její velké kusy. Měl masivní dřevěné dveře a okna, jež byla poskládána do malých okenních tabulek vložených do dvou okenic. Před domem stálo policejní auto a hned za ním jakási vybledlá dodávka. Všude okolo byl černý les a o notný kus dál byl vidět další domek. Rozprostíralo se zde ticho a klid, jen občas zafoukal vítr a rozvířil poklidnou atmosféru.

Přistoupila jsem ke dveřím a opět se zastavila. Udělala jsem správnou věc? Měla jsem se odstěhovat z Phoenixu od své matky, Renée a jít bydlet k Charliemu, svému otci? Nad touto otázkou jsem přemýšlela i celou cestu sem, do městečka Forks, které se nachází na severozápadě Washingtonu a kde je snad nejponuřejší prostředí k životu. Ze srdce jsem Forks nesnášela. Vždyť na tomhle místě prší víc než kdekoliv jinde ve Spojených státech. Jak jsem se měla smířit se ztrátou věčně slunného Phoenixu? A se ztrátou své milující, nevyzpytatelné a ztřeštěné matky? Jak jen se o sebe postará?

Věděla jsem, že má poslední obava je naprosto zbytečná. Mamka má teď Phila, který se o ni dokáže postarat a se kterým je šťastnější než kdy byla. Svého rozhodnutí nelituji, ale přesto se mi honí hlavou myšlenky, zda jsem to celé neuspěchala. Mamka se zdála být tak zklamaná.

A jak jen to tu s Charliem vydržím? Vždyť ho skoro neznám. Mé prázdninové pobyty ve Forks nás příliš nesblížily. Samozřejmě, je to můj otec a mám ho ráda, ale občas mi přijde jako cizí. Nevím o čem si s ním povídat, ostatně on asi také ne. Ani jeden z nás není zrovna upovídaný…

Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak stála, když v tom mě z mého zamyšlení probral déšť. Skvělé, opět připomenutí, že to tu bude krušné. Na déšť jsem ve Phoenixu nebyla zvyklá a ani jsem s sebou neměla mnoho vhodného oblečení. Budu si ho zde ještě muset dokoupit. Déšť zesiloval, a proto jsem usoudila, že bych už konečně mohla zazvonit na domovní zvonek.

Dlouho bylo ticho, skoro jsem myslela, že není Charlie doma. Pak jsem ale uslyšela dupot, jak šel někdo ze schodů. Nato už jen zašramotily klíče v zámku a objevil se rozespalý a rozcuchaný Charlie.

„Ahoj tati.“  Řekla jsem s úsměvem. Nesměla jsem mu do očí říkat Charlie.

„Bells? Jsi to opravdu ty?“ Díval se na mě udiveně, jakoby nevěřil svým očím. „Pojď honem dovnitř, ať nenastydneš.“ Řekl rychle, nechal mě vstoupit do místnosti a mluvil zběsile dál. „Myslel jsem, že dorazíš až zítra. Jak ses sem vůbec dostala? Vždyť žádné letadlo ne...“

„Tati klid, vše ti vysvětlím.“ Snažila jsem se ho uklidnit a stále se usmívala. „K večeru jsem ještě chytila poslední let, a jelikož na letiště v Port Angeles jsem dorazila kolem desáté, stihla jsem i linkový autobus do Forks.“ Nebylo na tom nic složitého. Skutečný důvod mého nečekaného příjezdu jsem ovšem nezmínila. Chtěla jsem si v klidu utřídit myšlenky, přesvědčit se o správnosti svého činu a hodinová jízda autem po boku Charlieho mi moc odvahy nepřidávala.

„Ok, ale přesto jsi mi měla dát vědět. Mohlo se ti něco stát.“ Stál si Charlie na svém. „Příště mi zavoláš, ano?“

„Dobře tati.“ Myslela jsem si své, ale nechtěla jsem a ani neměla sílu se teď o tom přít.

Chvíli jsme tam mlčky stáli a nevěděli co říct. Tušila jsem, že to zpočátku bude rozpačité. Tohle bylo poprvé, kdy jsem tu měla strávit delší dobu a Charlie z toho byl velmi zmatený. Netajila jsem se totiž tím, že se mi ve Forks nelíbí.

„Asi bys měla jít spát, musíš být unavená.“ Řekl a prolomil to ticho. „Pokoj máš připravený.“

„Díky tati.“  Byla jsem ráda, že Charlie neplánoval nějaký trapný uvítací rozhovor a zamířila ke schodišti.

„Bells…“ ozvalo se za mnou. Otočila jsem se, abych viděla Charliemu do očí. „jsem rád, že jsi tady.“

„Já jsem taky ráda.“ Zalhala jsem s úsměvem na tváři. „Dobrou noc, tati.“ Dodala jsem po chvíli.

„Dobrou, Bello.“ Pokusil se také o úsměv.

Trvalo mi jen jednu cestu nahoru, než jsem si přestěhovala své věci do pokoje. Měla jsem jen malý kufr. Většina mého arizonského oblečení se sem nehodila, proto jsem ho tam zanechala. Můj pokoj se nezměnil, pořád vypadal tak, jak jsem ho zde minule opustila. Měl modré stěny, dřevěnou podlahu, vysoký strop a v okně zažloutlé záclonky. Přesně tak, jako tomu bylo celé mé dětství. V rohu pokoje byla postel a k dalšímu vybavení patřil psací stůl, počítač, houpací křeslo a šatník.

Když jsem se osprchovala v jediné koupelně tohoto domu, zalezla jsem si do postele a naplno se rozplakala. Tady jsem se nemusela přetvařovat ani před Renée ani před Charliem…

Další část



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání jinak - 1. Příjezd:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!