Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastná – ale stejně mi kus schází 5

12.10.2009 (08:00) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1651×

Podívala jsem se na ni neschopná slova. Najednou jsem si uvědomila, že stále držím Edwardovu ruku. Pustila jsem ji a ustoupila o krok dozadu blíž k Alice. Ta mezitím brebentila dál.

,,Měli bychom si pospíšit, Nancy je strašně nervózní a to si na těch záchodech nebyla ani pět minut. Bere to provázení po škole strašně vážně, ještě chvíli a omdlí.“ Stále se usmívala zato její bratr se teď mračil.

Alice mě chytila za ruku a snažila se přinutit mé nohy do pohybu.

,,Pusť ji Alice!“ řekl Edward na mé uši až příliš nahlas.

,,Tak na to zapomeň Edwarde. Vím co jsem viděla a ty moc dobře víš, že se pletu málokdy.“

,,Ty zas moc dobře víš, že se občas můžeš splést.“ Přel se s ní Edward a mě se zdálo, že mi něco v tom jejich podivném rozhovoru uniká.

,,Edwarde ty mě nemůžeš nutit do něčeho, co sama nechci. Bella je tu nová stejně jako my a já věřím, že se z nás stanou dobré kamarádky. A já si moc přeji, aby z nás byly dobré kamarádky a Bella mi s tím jistě pomůže. No nemám pravdu?“ dokončila svou řeč a mrkla na mě.

,,Hm, jak vidím, tak nemám na vybranou, ale co budu tu aspoň někoho znát.“ Kývla jsem na souhlas.

,,Tak jsme si to hezky vyjasnili a teď už bychom měli jít. A ty nebuď takový bručoun.“ Zamračila se na Edwarda.

Společně jsem se vydali zpět za ostatními. Už zdálky bylo vidět Nancy, jak přešlapuje na místě. Výraz v její tváři byl vystrašený a když nás uviděla, vykouzlila slabý úsměv.

,,No, tak jsme zase všichni,“ řekla a se zájmem se podívala na Edwarda. ,,Ty jsi tu nový.“ Ukázala na něj.

,,Jsem jejich bratr,“ odpověděl prostě.

,,Fajn,“ kývla. ,,Dívala jsem se do vašich rozvrhů, abych věděla kde máte následující hodiny a mohla vás na ně odvést. Alice a Jaspere, máte mít angličtinu, to je odtud nejblíž, tak začneme s vámi.“

Zavedla nás do další chodby a zastavila se u jedněch dveří. ,,Až zazvoní můžete jít dovnitř a nezapomeňte si dát podepsat ty papíry. Alice kývla a chytla Jaspera za ruku.

,,Zatím se měj Bello, uvidíme se na obědě.“

My pokračovali dál budovou až jsme se zastavili u dalších dveří. ,,Učebna španělštiny, kam chodí společně Rosalie a Emmett, pokud se nemýlím.“

Nakonec jsme zbyli jen my dva s Edwardem. Cítila jsem se vedle něho, tak moc zvláštně, jako v nějakém podivném tranzu a proto jsem doufala, že má jinou hodinu než já. Podle rozvrhu jsem měla mít následující hodinu biologii. Nancy náhle zastavila. Pohlédla jsem na dveře, kde stálo UČEBNA BIOLOGIE, takže moje třída.

,,No a tady se s vámí rozloučím, užijte si den.“ S tímto se otočila a odešla.

Takže ne jenom moje třída, ale i jeho. No super. Podívala jsem se na něj, byl ke mně otočený zády a díval se z okna. Nemohla jsem od něj odtrhnout zrak, místo bezradných pokusů jsem studovala každou křivku jeho těla. Byl asi tak o hlavu větší než já a dokonale stavěný. Sice jsem ho nemohla posoudit i ze předu, ale vsadím se, že je tak mnohem hezčí, protože tam je i jeho obličej, který jsem tak zoufale chtěla vidět.

Náhle se otočil a já dostala to, co jsem chtěla – pohled do jeho zlatavých očí, ve kterých jsem se začínala topit. Zatočila se mi hlava a já si uvědomila, že skoro nedýchám. Prudce jsem nasála vzuch, ale i přesto jsem se musela opřít o stěnu, abych neupadla.

Se zájmem v očích si mě prohlížel a to mě donutilo vyslovit tu první otázku, na kterou jsem pomyslela.

,,Co se děje?“

,,To se ptáš ty mě?“ odpověděl mi novou otázkou.

,,No ovšem, že ptám nebo tu snad vidíš někoho jiného?“ Začínala jsem si myslet, že si ze mě naschvál dělá srandu.

Pobaveně se rozhlídl kolem sebe. ,,Máš pravdu nikdo další tu není, ale to není ten důvod, proč jsem se ptal.“

,,Tak proč?“ vyzvídala jsem dál.

,,Protože bude zvonit?“ Teď to vím na sto procent dělá si ze mě srandu, ale já umím taky trochu hrát.

,,Když mi to nechceš říct, tak si to nechej.“ Zdál se být překvapený a možná i trochu zklamaný mou odpovědí.

,,Ty to vážně nechceš vědět?“ Vida, takže to přece jenom bylo zklamání.

,,A měla bych snad?“

,,No jsi přece člověk.“

,,Vážně? Ty jsis všimnul?“ řekla jsem sarkasticky. Nechápu co to na mě hraje, ale přestává mě to bavit. Nejdřív ode mě odhání Alice a teď by se se mnou snad sám rád vybavoval.

,,Vždyť je přeci normální, že lidé jsou až přehnaně zvědaví.“ Pokračoval s lehkým úsměvem na tváři.

,,V tom případě asi nejsem normální, že?“ dokončila jsem to novou otázkou.

,,Nevím, jak jsi na tom s normálností, ale pokud si chceš vylepšit skóre, tak bychom se od sebe měli držet dál.“ Řekl a na tváři mu proběhl náznak smutku.

,,Co to tu blábolíš?“ zeptala jsem se naštvaně. ,,Jak by mi to mohlo pomoct? Pokud to ještě nevíš máme spolu hodinu, tak to asi půjde hodně těžko co?“ skoro jsem křičela. Nechápu to, proč by mi mělo vadit držet se od něj dál, vždyť ho vůbec neznám, maximálně ze svých snů.

Zazvonilo a já nakvašeně vkráčela do třídy, on zůstal stát na chodbě. Došla jsem k učiteli a nechala si podepsat papír, který jsem dostala v kanceláři, poté jsem se vydala k nejzadnější lavici ve třídě. Posadila jsem se a připravila si věci. Třída se pomalu začínala zaplňovat studenty, kteří na mě zírali a někteří i ukazovali – slušné chování jim asi nic neříká.

Už jsem si začínala myslet, že to Edward nakonec vzdal a odešel, když jsem ho zahlídla vcházet do třídy. Nechal si podepsat papír a rozhlédl se po třídě až se nakonec pohledem setkal s tím mím. Jeho oči mě k němu dokonale připoutaly. Nakonec pouto prolomil a pomalým krokem se došoural k mé lavici.

,,Promiň,“ zamumlal.

,,Za co se mi omlouváš?“ zeptala jsem se.

,,Jinde není místo,“ dokončil tiše.

,,No to je ale opravdu problém hodný omluvy.“ Opět se ve mně začínala vařit krev. Co se to se mnou proboha děje?

,,Možná bych se měl nechat přepsat na jinou hodinu.“ Zdálo se mi, že jsem v jeho pohledu zahlédla lítost nad oním zdělením.

,,Můžeš mi říct, co máš za problém? Známe se sotva hodinu ačkoliv mě přijde, že tě znám roky, ale to sem očividně nepatří. Chováš se divně už od prvního okamžiku, nejdřív ode mě odháníš Alice, pak to vypadá, že se se mnou sám chceš bavit a nakonec zase děláš, jako bych byla něco odporného. A zdá se, že pro to máš nějaký skrytý důvod, což je naprostá pitomost, když se známe tak krátce.“ Teď můj hlas nabíral na hlasitosti.

,,Ty ale vůbec nejsi odporná, právě naopak a to je možná ten problém.“

,,No jistě úplná královna krásy!“ vmetla jsem mu do tváře sarkasticky.

,,Slečno Swanová, pane Cullene, pokud jste si nevšimli, začala hodina a já na svých hodinách rozruch netrpím. Jděte se trochu uklidnit na chodbu a pak se vraťte.“ Učitel se na nás mračil, tak jsme se zvedli a odešli.

Sotva za námi zaklaply dveře a já znovu spustila. ,,Popravdě Edwarde co máš za problém?“

,,Není to až tak moc problém můj, jako by byl tvůj kdyby jsi se s námi zapletla.“

,,Jste snad drogoví dealeři?“

,,Ne, něco horšího.“ Tvářil se velmi vážně.

,,V tom případě to bude mafie co? Ale do Alice bych to nikdy neřekla.“ Snažila jsem vtipkovat a trochu to zabralo – usmál se takovým kouzelným pokřiveným úsměvem, který podlamuje kolena. Trochu jsem zavrávolala a on mě přidržel, abych nespadla.

,,Bello, nikdy bys neuhodla co nebo kdo jsme, ale na tom teď moc nezáleží měli bychom se vrátit do třídy a potom se snažit uskutečnit náš plán – moc často se nevídat.“ Znovu se usmál. Nechápu, co je na tom k smíchu.

,,To není náš plán, ale tvůj a já ti s ním moc nepomůžu, jsme domluvené s tvou sestrou, že se sejdeme na obědě a byla by blbost jí nevyhovět, nemyslíš?“ Trochu jsem se usmála a čapla za kliku. V jeho očích nebylo ani trochu pobavení, spíš zlosti, že s jeho plánem nesouhlasím.

Zbytek hodiny proběhl celkem v klidu. S Edwardem jsme se nebavili a já se těšila až zazvoní. Po chvíli se opravdu ozval ten osvobozující zvuk a já vyběhla ze třídy, jak nejrychleji to šlo.

Do jídelny jsem dorazila asi za deset minut. Alice na mě čekala před vstupem a už z dálky jsem mohla zpozorovat její úsměv roztažený od ucha k uchu.

,,Ahoj,“ křikla na mě. ,,Dostala jsem skvělý nápad.“

,,Ano?“ zeptala jsem se s obavou. Ten pohled, který vykouzlila při slově ,,nápad“ mě děsil.

,,Jen jsem si říkala, já jsem tu nová, ty taky, tak proč nevyrazit na nějaké nákupy do města.“ Chvilku měla v očích nepřítomný výraz a pak dodala: ,,Pochopím, když se ti dnes nebude chtít, ale mohly bychom se klidně domluvit na jindy.“

,,Mockrát děkuji za pozvání, ale dnes to asi vážně nepůjde, teď mám ještě další dvě hodiny a v noci jsem toho moc nenaspala. Asi půjdu hned domů a zapadnu do postele.“

,,Tak tedy jindy?“ zeptala se mě.

,,Jistě to přeci nelze odmítnout, zvlášť, když máš tak prosebný výraz.“

,,Díky,“ křikla Alice, ,,nikdo se mnou totiž nechce jet.“

Alice byla moc upovídaná. Seděla jsem s nimi u stolu a ona snad ani jednou nezavřela pusu, ani jsem nestihla zareagovat jestli snědla svůj oběd. Ostatní byli zvláštní. Jasper si držel odstup a skoro nepromluvil, zato jeho bratr Emmett byl samý vtípek. Rosalie se taky moc nevybavovala a Edward si mě měřil zlobným pohledem.

Poslední dvě hodiny snad skončily dřív než začaly a já opouštěla školu velmi utahaná. Jediné co jsem teď chtěla vidět byla moje měkoučká postel. Domů jsem jela školním autobusem, mamka už nastoupila do práce, tak pro mě nemohla přijet. Ještěže byla zastávka jen kousek od našeho domku.

Dorazila jsem domů. Mamka i Phil tam ještě nebyli. Došla jsem do pokoje a šla si dát horkou sprchu, pak jsem se převlékla a zaplula do měkoučkých peřin. Než jsem usla přemýšlela jsem nad dněšním dnem, mou novou kamarádkou a jejím nepřátelským bratrem asi v polovině mého rozjímání se mi podařilo usnout.

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastná – ale stejně mi kus schází 5: