Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastná – ale stejně mi kus schází 2

Veľký výber


Šťastná – ale stejně mi kus schází 2Renée a Phil postaví Bellu před další rozhodnutí, jak se k tomu postaví se dočtete v této kapitole. Budu moc vděčná za komentáře.

Už to byl měsíc a půl, co se mi sen přestal zdát. Nepomáhala ani rozsvícená lampička a tak jsem to po dvou týdnech vzdala. Můžu být ráda, že mám celkem dobrou paměť, která mi nedovolí zapomenout. Byl to také měsíc mého marného doufání, že potkám dotyčnou osobu. Vím, že se to může zdát dětinské a že by si většina lidí řekla, že jsem cvok, když přemýšlím nad tím, ne že doufám v setkání s někým, kdo možná ani neexistuje. Ale já nejsem zas až tak pitomá, abych to někomu vykládala. Aspoň není nikdo, kdo by mi řekl, že je to jen sen. Takhle můžu stále doufat.

Jednoho dne jsem zase přemýšlela nad tím uhrančivým pohledem, když za mnou přišla mamka. Přisedla si vedle mě na postel a podívala se na mě s otázkou v očích. To mě probudilo z mého podivného tranzu. ,,Co potřebuješ mami?“ zeptala jsem.

,,Mám novinku Bello,“ podívala se na mě s mírným strachem v očích.

,,Mami jestli se na mě budeš takhle dívat, začnu se opravdu bát.“ Lehce jsem se usmála, abych jí dala najevo, že se mi to nemusí bát říct.

,,No po pravdě řečeno mám trošku obavy, co s tebou tahle zpráva udělá.“

,,Tak už mě nenapínej, nebo je to vážně tak hrozné?“ Teď už jsem se začala opravdu mírně bát.

,,No podle toho jak se to vezme... Philovi nabídli lepší místo.“

,,To je báječná zpráva mami,“ zajásla jsem, ,,a co je to za práci?“

,,Dostal nabídku od jednoho fotbalového mužstva v Calgary“

,,Jistě ji přijmul viď?“ zeptala jsem se a radovala se za Phila. Věděla jsem, že vždycky radši hrál, než učil. Najednou mi něco došlo. ,, Počkej, kde že jsi říkala, že ta práce je?“

,,Přesně tady toho jsem se bála.“

,,Proč?“

,,Vím, jak máš ráda sluníčko a v Calgary dost často prší.“

,,Takže... Calgary v Albertě.“ Musela jsem se usmát nad tím, jak mamka vypadala vystrašeně. ,,Proč ne.“ Dopověděla jsem a znovu se na mamku povzbudivě usmála.

,,Ale Bello...“

,,Mami já to zvládnu. Opravdu miluju slunce, ale nebudu, co nebudu já nejsem schopná Philovi bránit v tom, aby přijal práci, která ho baví.“

,,Tobě to vážně nevadí?“

,,Co si to o mě myslíš?“ zeptala jsem se naoko uraženě. ,,Přece ti neztropím nějakou scénu.“

,,Bylo by to přípustné, vzhledem k tomu, že jsme ti nedali ani moc na výběr.“

,,Kdy se stěhujeme?“

,,No je pravda, že je to trochu na rychlo...“

,,Tak kdy?“

,,Pravděpodobně do 14 dnů. Nejdřív musíme jet vybrat nějaký dům. Jestli chceš můžeš jet s námi.“

,,Ne to není třeba. Vy můžete jet a já se za tu dobu pokusím zbalit co nejvíc věcí.“

,,Dobře, ale netahej moc těžké věci, aby se ti něco nestalo.“

Kývla jsem na srozuměnou. Mamka se zvedla k odchodu a ještě ve dveřích se otočila. ,,Vážně ti to nevadí?“

,,Vážně mi to nevadí, aspoň poznám nové prostředí. Ačkoliv si budu muset chvilku zvykat na tamější počasí.“

,,A co tvoji přátelé?“ zeptala se.

,,Vždyť mě znáš, mám ráda svůj klid.“

Maminka smutně pokývala hlavou. Nikdy moc dobře nepochopila, proč nejsem obklopená přáteli, jako ostatní mí vrstevníci. Ale já vážně nejsem typ holky věčně se bavící o klucích, módě a o tom jaká zrovna frčí barva laku na nehty.

Dva dny nato mamka s Philem odjeli do Calgary poohlédnout se po nějakém domě. Vstala jsem brzy ráno a dala se do vyklízení mého pokoje. Přinesla jsem si krabice a první co jsem začala úhledně balit byly knížky. Trvalo mi to necelou hodinku a já se mohla vrhnout na oblečení. Při balení jsem si uvědomila, že budu muset maličko obměnit šatník. Podle toho co vím o Calgary by mě moje trička bez rukávu moc nezahřála. Ach jak mě to bude chybět. Miluji slunce a v Calgary se ho moc nedočkám, ale nikdy bych nebránila Philovi v jeho práci.

Byl nejvyšší čas na oběd a oblečení stále ještě nebylo v krabicích úplně všechno. Zavřela jsem krabici, popsala ji a vydala se ukuchtit něco dobrého. Dnes to vidím na nějakou rychlovku, abych mohla pokračovat v balení. Rozhodla jsem se pro těstoviny se sýrovou omáčkou. Po jídle jsem umyla nádobí a šla si na chvíli odpočinou, aby mi oběd trochu slehl.

Celý den uběhl, jako ráno po skoro úplném vyklizení mého pokoje jsem se vrhla na obývák, který se mi povedlo ze čtvrtiny vyklidit. Když jsem se podívala na hodiny bylo půl deváté. Dala jsem do topinkovače dva plátky chleba, nákrájela k tomu nějakou zeleninu a pustila jsem se do večeře. Byla jsem tak unavená, že jsem si dala jen krátkou sprchu a poté padla na postel.

Druhý den ráno jsem po snídani vyklidila zbytek obýváku a kolem poledne se otevřely dveře a vnich stála nadšené mamka s Philem.

,,Bello vybrali jsme nádherný domek!“ hulákala na mě už od dveří. ,,Určitě se ti bude líbit,“ šveholila dál a já šla do kuchyně připravit oběd.

,,Tak jak vypadá?“ zeptala jsem se.

,,Budeš se hodně zlobit, když ti řeknu, že je to překvapení?“ zeptala se a uličnicky na mě mrkla.

,,Nebudu, ale něco by jsi mi naznačit mohla.“

,,Jediné co ti řeknu je, že stojí dál od centra, ale myslím, že to vůbec nevadí. Je tam nádherný klid, ale ne zas takový, abys měla strach.“ Kývla jsem na srozuměnou a nandala na talíře.

Den po dni se blížil čas odjezdu až už byl opravdu nejvyšší čas zvednout kotvy. Naposledy jsem se podívala do mého pokoje, ve kterém se mi zdál můj nádherný sen, zavřela jsem dveře a sešla dolů. Prošla jsem zbývající místnosti. Teď bez nábytku a všeho vybavení to vypadalo opravdu velmi stroze. Vyšla jsem před dům, naposledy se ohlédla, nastoupila do auta a vyjela k novému domovu, škole a hlavně k nové budoucnosti v zatím pro mě neznámém městě.

Předchozí

Shrnutí

Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Šťastná – ale stejně mi kus schází 2:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!