Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spřízněné duše 8. díl

29.10.2009 (12:00) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1908×

8. Kapitola

Následovali jsme abého dovnitř přes obrovské dveře. Vstoupili jsme do kamenných chodeb a proplétali jsme se.Šla jsem za Edwardem,ale věděla jsem že kdybych tady byla sama, určitě bych se ztratila.

Edward si stále něco překládal,takže jsem nezjitila,kam to jdeme.Chápala jsem, že mě chce překvapit,ale zvědavostí jsem skoro přetékala. Prochazeli jsme kolem mnoho dřevěným dvěří, které byly různě vyřezávané do malinkatých detailů.Já vím byly to jen dveře,ale byly užasné s různými obrazky a daždý byl úplně jiný. My jsme ale přistoupili k úplně nejobyčejnějším, působily dojmem že se každou chvílí rozpadnou.

Dominik se otočil čelem k nám a usmál se. „Myslím že si, už mě nepotřebujete,ale pokud budete jenom něco chtít, tak zavolejte.“ S těmito slovy, se otočil a odešel, no spíš upíří rychlostí zmizel.

Podívala jsem se na Edwarda s otazníkami v očích.

„Tohle byl cíl našeho výletu.“ pokynul ke dveřím u kterých jsme stáli. „Tak je otevři.“

Usmála jsem se na něj a vzala za kliku. Po otevření mi spadla brada, jen jsem koukala jak idiot a až Edwardovo chychotání mě vrátilo do reality.

„Děkuji Edwarde, tohle je krásné. A můžu?“

„No proto jsme tady, můžeš jít.“

„Jak dlouho tu můžeme být?“ zeptala jsem se ještě, na otázku která mě trápila.

„Jak dlouho budeš chtít.“ usmál se.

Vstoupila jsem do místnosti plné knih,ale né ledajakých knih. Edward věděl jak miluji četbu a tímhle mě opravu potěšil.Bylo to neuvěřitelné, knihy které byly jen pověstí, knihy které nikdy neměli existovat a všechny byly origináli ze své doby.Cítila jsem se jak dítě v hračkárně a nevěděla jsem jakou hračku si mám vzít dřív.

Edward se posadil do jednoho ze dvou křesel a svou knihu už si vybral, za to já jen poletovala po místnosti a koukala na skvosty, které se tu nacházeli.

Nevím jak dlouho jsme tam byly,ale nikdo nic neříkal. Edward mi dával prostor si to všechno vychutnat a svou mysl soustředil jen na knihu před sebou.

Po nějaké době k nám přišel Dominik.

„Tak co jak se vám líbí naše skromná knihovna.?“ svou otázku směřoval na mě,pochopila jsem že Edward tady rozhodně není popravé.

„Je to úžasné, já nemám slov, je to nádhera. Jste opravdu moc laskavý,že jste nás sem pustil.“ chrlila jsem rychle slova,abych mohla vystihnout radost z tohoto zážitku.

Edward se ale ve chvilce napřímil a ztuhl,nějak jsem si to nestihla přečíst v jeho mysli.

„Já idiot a já si myslel, že to nechají být.“ skoro zakřičel na Dominika. On se ale nenechal vyvést z míry.“Edwarde,neboj se. To víš klepy se šíří rychle a u upírů, ještě rychleji.“ usmál se svému vtipu.

„To není vtipné Dominiku, myslím že už půjdeme.“ přiskočil ke mně a začal mě tahal za loket ven.

„To nepůjde,chtějí ji vidět.Neboj se ničeho, jenom jim přijde úžasné a krásné jak se vy dva milujete.Je to unikátní, je to přesně to na co oni čekali.“ Dominik přivřel oči,jakoby se snažil na něco nemyslet. Z Edwardovi mysli, která se soustředila na Dominka, jsem slyšela, že si překládá. Ááá, další kdo tají myšlenky.

S Edwardem jsme se na sebe podívali, věděl že jsem to slyšela a oba jsme přemýšleli co za tím je.

„A Edwarde, může vám odpovědět na tvoje otázky, které tě tak trápí.“

Tak tato věta vzala za své, Edward se rozhodl, dominik to pochopil a tak se k nám otočil zády,abychom ho zase následovali.

„Dominiku, počkej já ji to aspoň vysvětlim.“ Usmál se a zavřel za sebou dveře,aby nám dal chvíli.

Edward mě obejmul a podíval se mi do očí.

„Bello pamatuješ si jak jsem ti povídal o vládnoucí rodině Volturiových?“

„Ano pamatuji.“ odpověděla jsem mu v myšlenkách,protože bylo jasné, že nechce aby nikdo slyšel, to co mi řekne.

„Jejich prací je aby, trestali, ty kdo poruší zákon, že?“

„Ano to máš pravdu.Volturiovi jsou mocní,ale co je hlavní živý se lidskou krví.“

„A dál?“

„V tomto kláštěře žije taky rodina,ale spíš jsou to sourozeneské vztahy. Tato rodina je vegetarianská a v klášteře nežijí, jen tak pro nic za nic. Oni zastávají stejný názor jako Carlisle.“ podíval se na mě očekával že už pochopím,ale já jsem byla mimo.

„Nechápu.“

„Oni si myslí, že ikdyž jsi upír, tak když se budeš snažit, přijdeš do nebe. Oni věří,že máme duši a svou existenci zasvětili tomu aby to prokázali. A tak jako Volturiovi mají svoji trojici i tato rodina má své vedení. Jsou to dvojčala Liamovi a zrovna oni nás nyní chtějí vidět. Zavolali si totiž Dominika a z jeho přítomnosti zjistili, že jsme tady.“

„Edwarde hrozí nám nějaké nebezpečí?“ musela jsem se zeptat.

Přitiskl si mě ještě blíž k sobě. „Nemusíš se ničeho bát, oni jsou dobří, akorád nevím co budou chtít, v jejich přítomnosti nefunguje žádná schopnost.“

Vzal mě za ruku a už chtěl jít za dominikem,ale já jsem se ještě musel na jednu věc zeptat.

„Edwarde, co myslel těmi tvými otázkami,které tě trápí?“

„Mám určité otázky, nad kterými přemýšlím a jestli mi budou ochotni na ně odpovědět, budu jim vděčný.“

Ach jo zase mi nic neřekl.

Otevřeli jsme dveře a za nimi na nás čekal Dominik. Mile se na nás usmál a Edward mu pokýval na nevyřčenou otázku.

„Tak pojďte už vás očekávají.“

Následovali jsme ho hloubš do útrob kláštera a i přes to co říkal Edward, tak jsem začínala mít trochu strach.

Vstoupili jsme do kruhové knihovny a tam byly zase jen dvě křesla.

Hmm, tady jsem nikdy nebyl, další knihy? To abych se na ně někdy přišel podívat.
„To bohužel nebudeme moci dovolit, nic proti tobě.“ řekl vysoký chlapecký hlásek.

Otočila jsem se za zvukem a viděla jsem jak v křeslech sedí dvě osoby.

Och můj bože, vždyť to jsou děti, mohlo jim být maximálně deset let. Byly to krásný dvojčata, byly naprosto totožní. Bělavé vlásky na hlavě a milý obličej, jedinné co ukazovalo to že to rozhodně děti nejsou byly ty oči. Duhovky měli samozřejmě zlatavé,ale oči byly přetaženy mléčnou blánou.Kdyby se na mě tak andělsky neusmívali, třásla bych se strachem.

„Ehm, tohle Samuel a Nathanael Liamovi.“ ujal se představování Dominik „A tohle je Edwardova Bella.“ Jejich mléčné oči nesputili ty mé a Edward si mě přítáhl do náručí.

„Vělice rádi vás poznáváme, Bello.“ odpověděl jeden z nich.

„Já jsem Nathanael,ale stejně si náš budeš plést.“ ještě více se usmál spolu s bratrem. „Když máme dlouhou chvíly vyměníme si role a Dominik i přes to že už s námi žije skoro tisíc let, tak nás nepozná.“ oba dva se tomu zasmáli a asi vzpomínali jaká to byla vždycky sranda.

Teď mě ale něco došlo, a to edward říkal že to nepůjde.

„Ano máš pravdu, u nás naše dary nefungují,ale to že slyšíš Edwardovi myšlenky není tvůj dar,tak jako Edwardův,proto i on nyní slyší ty tvoje.“ řekl zase jeden z nich i hlasy měli stejný, takže jsem nevěděla, jeslti to byl ten samí.

Najednou svou pozornost soustředili na Edwarda.

„Ano Edwarde, jste spřízněné duše,jste jedno. Dělíte se spolu o jedno srdce a i o jednu mysl.“ odpovídal na Edwardovi myšlenky, Edward jich ale měl tolik že jsem nestíhala se v tom orientovat.

„Neboj se Bello, až budeš jednou z nás, s tím už problémy mít nebudeš.“ Jednou z nás? Edward vedle mě zavrčel.

„Edwarde, je to tak nevyhnutelné jako že každé ráno vychází slunce. Vidím to. Ikdyž ty to budeš odmítat, tak tohle je předurčené,jako vaše láska, byla daná předem.“ Edward se stále neuklidnil.Pohladila jsem ho po ruce,a trochu po tom dotyku pookřál.

„Myslím že už si dost odpovědi a i my dostali ty své.“ zase jeden z nich promluvil.

„Edwarde, už nyní je pozdě.Cítím to z ní.“ řekl vstával.

„Bylo nám velikou ctí tě poznat a doufám že nás brzo navštvíš.“podala jsem mu ruku a přemýšlela kdo z těch dvou to asi je.
„Já jsem Nathanael.“odpověděl mi a zasmál se.

Přstoupil ke mně i jeho bratr a taky mi potřásl rukou. „Jak už řekl bratr,bylo nám velikou ctí.“

Dominik otevřel dveře, kterými jsme přišli a vydali jsme se ven.

„Edwarde, trefíš ven? Ještě si pro něco zaskočím“

„Jo klidně běž.“ odpověděl a bylo vidět, že už se nemůže dočkat,až budeme venku.

Když jsme se konečně dostali za dvěře kláštera, tak se konečně zastavil.

„Edwarde, ty na mě se zlobíš?“ musela jsem se zeptat na to co mě trápilo.

„Proč bych se měl na tebe zlobit?Ne radši to ani nechci vědět. Samozřejmě že se na tebe nezlobím, jen jsme trochu rozrušený, z toho kam se náš výlet vyvynul.“

Pevně jsem ho obejmula okolo pasu a kmému štěstí si mě k sobě s radostí přivinul.Po chvilce mi zvedl jednou rukou bradu a přinutil se mě,abych se mu podívala do očí. Přiblížil se ke mně a začal mě líbat.Jazykem mi vzklouzl do úst tiskl si mě k sobě.

Úplně jsme zapoměli kde to vlasntě jsme a až hlasité odkašlání nás vyrušilo.

Podívala jsem se na dominika, který si mě zamyšleně prohlížel.

„Doufám že se brzo uvidíme.Bello. Edwarde.“ při našich jménech nám pokýval hlavou a my jsme se chtěli vydat na cestu.

„JO Bello, něco jsem ti přinesl.“ podával mi dominik malou knížku. Byla velmi stará a já jen na ni šokovaně koukala.

„To.......“zhluboka jsem se nadechla a snažila se to vstřebat. „To nemůžu přijmout.“

Dominik mi podstrčil knihu a já se na ni pořádně podívala. Otevřela jsem pusu úžasem.

„Já nevěděla že psal básně.“

„To nikdo.“ odpověděl Dominik.

Na vnitřní straně bylo napsano:Tajné básně lásky od Justuse.

Justus byl historik za doby Nerona, jeho úkolem bylo zapisovat vešekerá data a určoval tím dějiny, které mi známe.

Stále jsem se koukala na to co tam bylo naspáno a nevěřila svým očím.

„Bello, myslím že ti nic jiného nezbyde, než si to vzít.“ usmíval se na mě Edward.

Dominik se uklonil a odcházel zpátky,asi proto abych si to náhodou nerozmyslela. Ještě před tím jsem si ale všimla,jak Edward potichu poděkoval.

Držela jsem ten skvost ve svých rukou a nebyla schopna se hýbat. Edward mě tedy s povzdech vzal do náručí a rozběhl se směrem k autu. Nic jsem nyní nenamítala. Neměla jsem náladu a ani síli na hodinový výšlap a sestup.

Dala jsem Edwardovi pusu na krk abych mu tak mohla poděkovat za krásný den.

Děkuji ti edwarde, na dnešek nikdy nezapomenu.

To já taky ne, rozhodně na dnešek taky nezapomenu. Cítila jsem že v tom byl dvojsmysl,ale byla jsem příliš unavená a tak jsem to už neřešila.

Ani jsem se nanadála a už jsme byly v autě a jeli do našeho společného domova.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spřízněné duše 8. díl: