Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spřízněné duše 5. díl

26.10.2009 (12:00) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1705×

5 kapitola

Druhý den ráno jsem trošku zaspala protože můj první pohled po otevření očí, byl pobavený Edward. „Dobré ráno ospalče“

„Dobré, kolik je hodin?“ zeptala jsem se a začala se soukat z postele.

„Je poledne“ Tak to je síla a to jsme chtěli balit.

„Nemusíš se bát, já už většinu zabalil.“ usmál se na mě.

„Jak si to všechno stihnul?“ zeptala jsem se když jsem viděla krabice, které byly po okraj plné.

„To víš, upíří schopnosti, nechal jsem ti nějaké oblečení a věci z koupelny si musíš zabalit sama.“

Koukala jsem na něj jako kdyby byl z jiného vesmíru.Beze slova jsem to přešla.Šla jsem rovnou do koupely a tak jsem po mém pohledu na sebe vyjekla. Edward se v ložnici zatím chichotal a já se koukala a nevěřila tomu že jsem to já. Vlasy mi trželi jako stébla slámy byla jsem bledá a celá rozespalá. Nic jsem neřešila a šla se osprchovat,abych aspoň trošku vypadala jako člověk.

Mě se ale líbíš i s těmi vlasy, jsi rozkošná takhle po ránu.

Uvědomila jsem si že jsem upustila svou hradbu myšlenek.

Ale nu což proč ti neudělat trochu radost, že? Ale Edwarde moc dloouho ti to zase nevydrží, když nebudeš hodný tak bude jen ticho.

Ale bello, tohle mi přece nemůžeš dělat, a řekni jaká je voda? Teplá?

Z celou svou myslí jsem se soustředila na to abych mu neukázala myšlenky, které mě při tom hned napadli, když se ptal na to jak je voda teplá, tohle mi dělá určitě naschvál.

To bylo rychlí už je zase ticho.

Když jsem se pořádně uklidnilla a soustředila jsem se jen na kapající vodu, dovolila jsem mu aby mě zase slyšel.

Děkuji, já už budu hodný, myslím že už by jsi měla končit abys se mohla domluvit se svojí bytnou o doplacení nájmu a podobně.Chce jít totiž za hodinu nakupovat a to už ji nestihneme.

Má pravdu, vypnula jsem vodu a začala se oblékat abych už konečně vypadla z tohoto bytu.

Jsem rád že se ke mně těšíš.

Že ty si nikdy neopustíš nějakou poznámku,když něco slyšíš. Kdybys to totiž dělal, měla bych aspoň chvilku pocit že mě neposloucháš.

„Promiň já to nedělám naschvál,ale jsem už na tebe tak vyladění, že to na mě skoro řve.“ pronesl nahlas, když jsem vcházela do pokoje,nic už tady ale nebylo, žádné krabice, prostě nic.

„Všechno jsem uklidil do auta,když jsi se koupala.“

„Aha, tak vyrazíme?“zeptala jsem se.

Vyrazily jsme neprve za bytnou a potom rovnou k němu domů. Jeli jsem docela daleko až za město, což mě překvapilo, protože jsem nevěděla ,že za městěm ještě nějaký domy jsou.

„Nejsou, jen ten náš a je hezky schovaný.“ osvětil mi mé otazníky.

Dům byl nádherný, je to je slabé slovo, byl okouzlující.Uprostřed lesa, všude to tak krásně vonělo po dřevě a zeleni. Dům byl kombinací přírodních materiálů, dřevo, kámen a sklo. Všechno do sebe pasovalo a nenarušovalo své okolní prostředí, jako by s tou přírodou splývalo.Koukala jsem na to všechno s otevřenou pusou a až Edwardův smích mě vytrhl.

Když jsme vešli do domu, dostala jsem se do tranzu zase, bylo to tak útulné ale zároven vzdušné, skrze obrovská okna ,které byly všude se člověk cítil oprvdu jako v přírodě.

„Líbí?“

„Jak se vůbec můžeš ptát, je to nádhera,jen mě příjde neuvěřitelný že tu budu bydlet,je to...no nemám slov.“

„Pojd ukážu ti tvůj pokoj, býval to pokoj pro hosty ale nyní je tvůj, trochu jsem ti ho předělal tak doufám, že se ti to bude líbit.“  Tím mě ale zcela zaskočil.

„Ty jsi ho pro mě předělal? Vždyť sis nemohl být jistý jestli to přijmu.“ Zastavil se na schodech a podíval se na mě.

„No já doufal a kdybys odmítla tak bych tě na kolenou prosil a tobě by nic jiného nezbývalo.“ s úsměvem na rtech mi odpověděl.

„Tak pojď“ řekl a vedl mě do prvního patra. Až jsme přišli před dveře, kde se zastavil.

„Tak to je tvůj pokoj a hned naproti je můj.“ řekl a já se hned podívala na ty jeho dveře. Popadla mě zvědavost jak vypadá jeho pokoj, chtěl jsem ho vidět ještě víc než ten svůj.

„Neboj hned potom ti ukážu ten svůj, jen se nejprv podívej.“ usmála jsem se na něj a vzala za kliku.

Když jsem otevřela dveře, skoro jsem zapoměla dýchat. Všechno bylo zlato bílé, jako pro princeznu. Bílé stěny se zlatými pruhy, zlatý koberec a i zlatou postel, ostatní nábytek byl bílí. Bylo to skvostné, vůbec jsem si něco takového nezasloužila, nemám vůbec nic čím bych mu to mohla udělat.

„Bello, nad tím ani nepřemýšlel, mě si udělala šťastným že jsi přijala mou nabýtku.“ rozhořčeně se na mě koukal a přemýšlel, jestli jsem normální že o něčem takovém můžu vůbec přemýšlet.

„Běž dovnitř, je tam ještě koupelna“ dodal když viděl že jenom koukám a jsem zmrzlá v pohybu.Popostrčil mě dovnitř a vedl mě ke koupelně která byla nalevo ode dveří. Ničemu jsem nemohla uvěřit, koupelna byla veliká zase laděná do bílo zlata, já jsem nebyla schopna slova. Ještě že mi nyní Edward četl myšlenky nebo by si myslel že se mi snad ani nelíbí, že nic neříkám, On ale věděl jak to na mě všechno působí a byl za to rád a já byla ráda že nemusím nic říkat.

„Pojď ukážu ti můj pokoj.“ vzal mě za ruku a já se pokoušela nevšímat toho jiskření mezi námi. Přistoupil ke svým dveřím a nechal ať otevřu já, jako by se bál že se mi jeho pokoj nebude líbit.

Bez řečí jsem vstoupila a koukala, nádherný pokoj, který měl po jedné straně místo zdi jen sklo a měl nádherný výhled. Zbytek pokoje byl laděn do modro bilé. Bylo to takové klidné zátiší, místo kam člověk uteče, aby se měl kde schovat.

To už mě ale Edward bral do náručí a celý se semnou zatočil. „Co?“ bylo jediné na co jsem se zmohla.

„Bello, mě jen potěšilo, jak to vidíš, přesně tak to prožívám i já, tohle je můj úkryt a jsem prostě šťastný že máš stejné vnímání jako já.“

Ach jo to ještě nechápe že není nic co by se mi na něm nelíbílo? A doprčic.

Zapoměla jsem že mi může číst myšlenky a tak jsem zrudla kvůli fópá, kterého jsem se dopustila.

Podívala jsem se na něj a myslela si že se mi bude smát, kvůli mým myšlenkám, on ale měl zavřené oči a třel si kořen nosu.

Nedělá mi to lehké, tohle musím nějak zvládnout, co jí mám říci, pravdu? No to asi ne.

Nechápala jsem to s čím se potýká, těch pár vět které jsem pochytila z toho jeho výru mi vůbec nedávali smysl.Zase ničemu nerozumím.

„Bello?“

„Ano Edwarde?“ podívala jsem se do jeho očí které byly tak něžké a krásné jako tekuté zlato.

„Bello,“ skroro neslyšně vydechl a pomalu se ke mně začal naklánět, stále jsem byla v jeho náručí a koukala jsem se do jeho očí, byl ke mně blíž a blíž, přitiskla jsem se k němu blíž a zavřela oči.

Pak jsem ucítila jsem se jeho rty lehce dotkly těch mých, bylo to tak krátké , letmé, chtěl jsem ode mě odklonit, ale to jsem si rychle přítáhla jeho obličej a políbila ho znova. Své prsty jsem zabořila do jeho vlasů a náš polibek se začal problubovat. Políbila jsem ho na spodní ret a pak na horní a pootevřela ústa abych mohla vdechovat jeho nádhernou vůni. Vzal to jako povolení pro něj a tak vstoupil se svým jazykem do mých úst a já při tom slatně vzdychla. Jedna jeho ruka se zabořila do mých vlasů a tou druhou si mě pevně držel ve svém náručí.Nikdo to nechtěl ukončit, naše jazyky se proplítali a naše těla se k sobě ve výru vášně tiskla.

Miluji tě, byly slova která jsem neustále slyšela miluji tě.

Chytil mě za zadek a nadzvedl si mě tak abych mohla svoje nohy obmotat kolem něj. Pak jsem uslyšela šum větru a už jsme ležela na posteli.Odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí, kde viděl nesouhlas toho že to ukončil. Usmál se na mě tak krásně, že bych mu všechno hned odpustila.

„Bello,miluji tě, od prvního okamžiku kdy jsem tě viděl tě miluji. Nikdy, jsem nikoho nemiloval, je to pro mě všechno tak nové,ale chci abys věděla, Jsem jen tvůj a vždy jen tvůj budu.“ dořekl a ani mě nenechal nic říci protože mě začal zase vášnivě líbat. Hlava mi šla z koho kolem.

„Edwarde,“zašeptala jsem když se přenesl svými rty na můj krk. Podíval se mi do očí a už věděl co mu chci říci. „ Taky tě miluji, miluji tě víc než svůj život.“ nic dalšího potřebovat nemusel a vrhl se zase na mé rty.Po chvíli se zase přenesl na můj krk a jeho ruce hladově přejížděli po mém těle.

Tolik ji chci prolítlo mu hlavou a já mu to musela dát taky najevo

Já tebe taky, miluji tě.

Leželi sem spolu na posteli a naše rty se od sebe neoddalovali, jazykama jsme se dotýkali. Zrychleně jsem dýchala a mé srdce chtělo vylítnou s hrudi každým jeho dotykem.

Pomalu se odpoutal od mých úst a zlehka se vydal na průzkum. Přes krk přešel polibky až k mým ramenou a ke klíční kosti, vydechla jsem vzrušením. To se ale Edward už ode me odkláněl.

„Myslím že by jsi se měla jít najíst, od rána si nic nejedla.“ Jeho hlas byl ještě vzrušením ochraptělí,ale to už se zvedal a pomalu odcházel.

„Edwarde, tohle mi nemůžeš dělat“ řekla jsem trochu víc naštvaně než jsem měla v plánu.

„Copak lásko.“ řekl mi Lásko? Ach to je tak krásné slyšet to z jeho úst.

„Edwarde, nemůžeš jen tak teď jít.“

Asi už se vzpamatoval z toho co jsme dělali před chvílí protože s úsměvem na rtech mě obejmul a dal mi jen letmou pusu na krk.

„Lásko?“ hajzlík jeden ví jak mi to dělá dobře.

Zavřela jsem oči a užívala si jeho objetí.

„Lasko“ pošeptal mi do ucha a políbil mě na lalůček. Vzrušním jsem se celá třásla.

„Lásko“ opakoval a políbil mě na krk.

„Musíš se najíst.“

Zasténala jsem, jakmile to pronesl věděla jsem že nemá smysl se o tom dohadovat. Jakmile z mých myšlenek vyčetl rezignaci, políbil mě do vlasů a šel někam dolů po schodech.

Já jsem radši zašla do koupelny,abych si opláchla obličej studenou vodou, celá jsem totiž hořela, určitě by jste mnou někde zapálili les.

Jak jsem si to pomyslela ze spoda se ozval hlasitý smích.

Edwarde nemůžeš mě pořád poslouchat.

Lásko, když ono to jinak ani nejde a s tím lesem, to promiň ale to se nedá.

Stále jsem slyšela jak se jeho smích stupňuje tak jsem to radši vzdala, stejně až ho uvidím tak zase budu hořet, tak co.

Pojď už, já vařím. Tak to mě dokonale probralo, on vaří, on který nejí, tak na to jsem zvědavá.

Sešla jsem schody do přízemí a šla po vůni která se tu linula.

Prý vůne pch

Tak proč vaříš když ti to nevoní Poslala jsem mu myšlenku než jsem vstoupila to nádherné kuchyně, byla to kombinace černé a bílé, asi si na tu bílou cullenovi potrpí.Vypadala ale nádherně a na to že v této domácntosti normálně nikdo nejí, byla poměrně veliká.

Můj pohled ale upoutal edward, který stal u plotny a moc mu to slušelo. Stále se na mě neotočil,ale slyšela jsem ho jak se směje, když slyšel jak ho obdivuji.

„Posaď se..." otočil se na mě a v ruce mě talíř se dvěmi zapečenýma toustama. „...lásko“

„Téda, to fakt děkuji“ poslušně jsem se posadila a on přede mě posadil talíř s jídlem, do kterého jsem se schutí pustila.

„Stále jsi neodpověděl pro ty kterému jídlo nevoní, něco vaří.“

„Teď si tě budu opečovávat, když jsi u mě, tedy vlastně u nás.“ opověděl a koukal na mě jak to do sebe láduju.

Když jsem to poslušně všechno snědla, Edward vzal všechny krabice z auta donesl je do mého pokoje.Ukládala jsem si věci do kříněk,ale bohužel jsme to za  chvíli měli hotový ajá se nedokázala soustředit na nic jiného než na něj, a vzhledem k tomu že mi četl myšlenky a já jemu bylo velmi,ale velmi težké po sobě neskočit.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spřízněné duše 5. díl: