Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spřízněné duše 4. díl

Jamie


Tak je tu přátelství a pak už to půjde jedním hopem.

4. kapitola

 

Čas s Edwardem byl pro mě krásný, byly jsme spolu ve škole a pak chodil ke mně domu, abych si mohli povídat dál. Bylo to zvláštní,ale i po tak dlouhé čase který jsme spolu trávily, jsme vždycky měli o čem povídat. Byly jsme opravdoví přátelé,ale bohužel jsem časem musela svou mysl Edwardovi zavírat častěji než mu bylo milé. Mě totiž už jen přátelství nestačilo a já bych asi nepřežila kdyby se to dozvěděl. Neměla jsem totiž žádnou šanci, že by to cítil stejně.Já vím, mohla bych se podívat do jeho myšlenek,ale on si tohle střežil jako oko v hlavě, takže jsem byla často na budu nula.

Měli jsme zrovna dějiny a Edward seděl jako vždycky vedle mě, když se k nám šinul školní hezoun, koukal se přímo na mě a usmíval se. Edward začal vedle mě potichu vrčet a já jsem se lehce dotkla hřbetu jeho ruky aby se uklidnil.My jsem se navzájem nikdy nedotýkali, a tak mě překvapil to jiskření které během té chvilky prolítlo.Nemohla jsem nad tím déle přemýšlet protože hezounek už byl skoro u nás, sedl si vedle mě z druhé strany než byl Edward, který byl rozzuřený. Vůbec jsem nechála co ho tak štve, to už na mě hezounek promluvil.

„Ahoj, já jsem Josh a ty jsi?“ promluvil na mě přeslazeným hlasem

„Bella“ pronesla jsem stručne a stále se koukala na Edwarda vedle mě který se celý napjal.

„Hm, Bella, krásné jsméno.Bello, chtěl jsem se tě zeptat. Bello?“ dožadoval se mé pozornosti a já tak byla nucena se na něj otočit.

„Hm?“ Na Joshově tváři byl velký a sebejistý usměv, když zjistil že upoutal mou pozornost. Edward vedle mě zase potichu zavrčel a já začala rychle něco říkat aby si toho Josh nevšimnul.

„Joshi, co by jsi potřebovat.“ ještě víc se usmál když zjistil že jsem ho i oslovila.

„Bello, nechtěla by jsi jít se mnou na večeři?“ tak to mě šokovalo, takový hezounek a chce jít se mnou? Né že by nebyl hezký ale rozhodně nebyl můj typ, můj typ byl Edward.. Sakra, sakra,sakra. Doufám že to neslyšel.

Podívala jsem se na Edwarda a ten už se usmíval, no doufám že kvůli něčemu jinému.

„No Joshi, je to od tebe velice lichotivé,ale budu muset tvou nabídku odmítnou.“

Bylo to docela vtipné, před chvílí byl rozzuřený Edward a teď jsem se koukala na rozzuřeného Joshe, za to Edward se zase sebejistě usmíval. Musela jsem se tomu zasmát, bylo to fakt komický. Josh to ale asi špatně pochopil a to ho ještě více naštvalo.

„Tak ty se mi budeš ještě vysmívat? No to ti neprojde, mě se jen tak neodmítá a vysmívat se mi už nikdo nebude.“ S těmi slovy vstal a odcházel dolů do předních lavic.

Docela jsem dostala strach a tak jsem instinktivně chytla Edwardovu ruku, zase mnou projel elektrický proud.Rychle jsem ruku stáhla a koukal na překvapeného Edwarda. Jeho myšlenky byly chaotické a vůbec jsem se v nich nevyznala ale i já jsem se v sobě nevyznala a tak jsem uzamkla svou mysl před ním a ponořila se to svých vlastních myšlenek.

Bello, prosím tě nedělej mi to, víš to nemám rád, když to děláš. Zaprosil mě Edward v polovině hodiny, když se asi vzpamatoval z víru svých vlastních myšlenek a všiml si že mě neslyší. Já jsem ale hradbu nedala pryč,protože jsem se bála že by slyšel více než se mi hodí.

Bello, chybí mi tvůj vnitřní hlas, když tě neslyším.

To my to fakt neulehčuje, podívala jsem se na něj a viděla jak je moc smutný, že sním nechci mluvit, když jenom v myšlenkách.

Jak myslíš. Odvrátil ode mě svou tvář a začal se soustřed na výuku.

Tohle nebylo dobré, chráním svou mysl před ním aby ode mě neodešel,až zjistí jak o něm přemýšlím a teď zjišťuji že ho možná stratí i tak, když se mu budu vzdalovat.

Všechno jsem zkazila, náš už půlroční přátelský vztah probíhal v pohodě do doby než jsem zjistila že mi to nestačí a tím všechno zkazila.

„Bello,jdeš? Už je konec.“ probral mě z tranzu Edwardův hlas.

„Hm? Jo ano, už jdu.“

„Jseš v pohodě? Udělal jsem něco?“ starostlivě sse na mě koukal.

„Jo jo, jsem v pohodě.“

Vycházeli jsem společně ze školy a Edward si mě na parkovišti zastavil.

„Hele Bello, já dneska nepříjdu, jo?“ Tak to je něco, zase se mnou nebude a já budu upadat do depresí ze samoty a z toho že se mnou hlavně není Edward.

„Tak to, tak si to užij.“ Smutně jsem mu odpověděla,věděla jsem že už musí na lov, říkali mi to jeho oči, ale vždycky to pro mě nebylo lehké.

Jedním prstem se dotkl mé brady a zvedl si ji tak aby mi viděl do očí.Bylo to tak krásné když se mě dotkl, myslela jsem že vyletím z kůže ikdyž to byl tak letmý dotek.

„Nechtěla by jsi jít se mnou pozítří na výlet? Vím o dobrém místě, kde by se ti mohlo líbit.“

„Ano“ vyjekla jsem rychleji než jsem měla v plánu. On vždycky ví jak mi zlepšit náladu.

„Budu na tebe myslet.“ řekl a nechal mě nastoupit do mého auta.

Chvíli jsem to všechno musela rozdejchávat a pak jsem nastartovala a jen koukala na od ucha k uchu smějícího Edwarda.

Den bez něj šel tak strašně pomalu, myslela jsem si že už se nedočkám.Bylo to strašné, jakoby samota která byla před tím normální součátstí mého života, mě chtěl teď udusit,jak na mě tlačila.

„Tak co, dneska bez ocásku?“ vyrušil mě jizlivý hlas. Otočila jsem se za ním a viděla jak si ke mně sedá Josh. Neměla jsem na něj náladu a tak jsem začala dělat že si ho nevšímám.

„Copak se stalo, že ho dneska sebou nemáš? Někde jsi ho stratila? Ocásek se ale jen tak neztrácí.“ pokračoval dál a evidentně mu nevadilo že se ho pokouším ignorovat.

„No nevím, nevím, myslím že se ti už ocásek nevrátí.“ to mě ale upoutalo tak jsem se rychle na něj otočila, snad mu něco neudělal, může mu člověk vůbec ublížit? Josh se zatím smál mému vyděšenému výrazu.

„Já ho totiž vyděl cumlovat se s nějakou blonckou, myslím že Samatha,to byla. Jo určitě to byla ona, ta mi ho udělala během chvilky.“

Bolestně jsem zkřivila obličej,tak tohle jsem fakt poslouchat nemusela.Proč mi to ale edward neřekl že jde na rande? Vždyť jsme přátelé? No jo on vlastně neříkal, že jde na lov, říkal jen že nepříjde a já mu řekla užij si to, což se mohlo vztahovat i na Samathu,asi si myslel že jsem si to z jeho mysli vyčetla. Jak jsem si mohla myslet,že by chtěl mě? Jak jsem mohla být tak bláhová.

Josh si evidetně všiml jak mě to ranilo a tak do toho šťoural jak jen to bylo možné.

„Co já vím, s ní jsem byl hotovej hned, člověk se i během studii musí trochu odreagovat a ona? Tak to s námi umí, ani jsem nemrkl a už jsem měl kalhoty dole.“ Smál se při té vzpomínce a to já už jsem nevydržela a ještě než přišel profesor jsem vylítla ze školy.

Bolí to,ale nesmím mu to zazlívat, vždyť jsme jen přátelé, jen přátelé.

Nasedla jsem do svého auta a jela domů, zítra ráno mě má Edward vyzvednou s tím že půjdeme spolu na výlet, tak to jsem zvědavá jak se zvládnu přetvařovat, tohle bude chtít více času na rozdejchání.

Odemkla jsem dveře od bytu a zůstala stát jako sloup stát. V pokoji seděl poklidně Edward a četl si nějakou knížku.

Nechci aby mi četl myšlenky.

Bylo jedinné co slyšel a pak pro něj z mé hlavy slyšel jen ticho.

Zhlédl ke mně a když viděl jak se tvářím, rychle ke mně přiskočil. „ Bello, stalo se něco?“

„Ne“ Stručně jsem odpověděla a obešla ho abych si dala věci do pokoje.Stál tam zaraženě a já litovala že jsem ho svým chování zranila, když jsem si říkala že mu nic vyčítat nebudu.

Přišla jsem k němu a poprvé ho obejmula, věděla jsem že to pro mě nebude úplně dobré ale já jsem ho chtěl utěšit a taky jsem potřebovala ho cítit, tak moc, jsem závislí feťák, feťák na Edwardovi.Mé objetí ho zřejmě překvapilo ale po chvíli mě jeho silné a ledové paže obejmuli.Nic jsme neříkali.On z mé strany slyšel ticho a já z té jeho spousty otázek, nevěděl co se stalo.

„Bello, přišel jsem protože jsem se tě chtěl na něco zeptat.“ zvedla jsem hlavu z jeho hrudi a podívala jsem se do těch jeho krásných očí, který mi vždycky brali dech. I on se na mě koukal a jeho myšlenky se prali stím jestli mi to má říci,ale neprozradili o co se jedná.

Přitiskl si mě k sobě víc a já byla nesmírně šťastná v jeho náručí. Položila jsem si zpátky svou hlavu na jeho hruď a čekala až bude pokračovat. Nikdo ale nic neříkat a jen jsme si užívali první vzájemné objetí. Ještě více jsem se k těmu tiskla a vdechovala tu nádhernou jeho vůni.

Nevím jak dlouho jsme takm stáli a já to rozhodně nechtěla ukončit.Někdy to ale nastat muselo. Edward mě něžně od sebe odstrčil, ale né moc daleko jen aby mi viděl do oči. Zhluboka dýchal ale nepouštěl mě.

„Myslím že bych už měl jít, už je zase večer a ty bys měla spát.“ zašeptal všechno bylo tak intimní že to nechtěl porušit. Stále mě ale nepouštěl a koukal se do mých očí tak jako já do těch jeho.

„Ne, prosím“ zašeptala jsem jako on před tím. On mě pohladil po tváří a krásně se usmál. Bylo to všechno tak jiné, nikdy jsme se navzájem nedotýkali a teď, bylo to tak krásné.

Chtěl se postavit a já až teď zjistila že jsme  se nějak museli dostal na sedačku a já mu seděla na klíně, vůbec jsem si toho nevšimla. Přitlačila jsem ho zpatku na sedačku.

„Ještě jsem se nerozhodla že tě pustím, Edwarde.“ řekla jsem naoko naštvaně a jeho úsměv se ještě rozšířil, ještě štěstí že jsem seděla, jinak by to moje nohy nemuseli vydržet.

Obmotal mi ruce okolo pasu. „ Tak povídej.“

„Chci vědět důvod proč jsi přišel, myslím že jsi se mě chtěl na něco zeptat.“ jeho tváří prolétla nerozhodnost, ať to bylo cokoliv asi si tím stále nebyl jistý.

„Chtěl jsem se ..zeptat, jestli by jsi se nechtěla přestěhovat ke mně.“ vykuleně jsem na něj koukala a přehrávala si to co mi právě řekl. Asi čekal na odpověď, které jsem rozhodně nebyla nyní schopna.

„Já to myslel hlavně prakticky, abys nemusela platit nájem a když jsme stejně pořád spolu.“ rychle pokračoval když zjistil že se k odpovědi nemám.

Koukal na mě a bylo vidět že mu není příjemný že nic neříkám a ještě k tomu mi nevidí do hlavy. Celým srdcem jsem řvala ANO ano ano ano, ale pak mi došlo kde je háček.

„ Edwarde já bych strašně ráda“ zhluboka jsem se nadýchla.

„Ale?“ zeptal se Edward když pochopil že to nějaké ale má.

„Ale myslím že by to nefungovalo.“ dořekla jsem a on hned pustil své ruce z mého pasu.

Je to kvůli tomu co jsem, že ano? Jsem zrůda a ty se mnou nechceš být pod jednou střechou. Zmučeně si pomyslel a díval se stranou abych na něj neviděla.

„Edwarde kvůli tomu to není“ musela jsem ho vyvést z omylu,ikdyž bude dosti trápné to vysvětlovat.

„Tak mi řekni v čem je problém.“ zavřela jsem oči abych na mě neviděl jakou bolest způsobuje to že o tom mluvím.

„Edwarde, dneska jsem mluvila s Joshem“ jakmile jsem řekla jeho jméno celý se napjal.

Ona ho miluje. Nekontrolovatelně prolítlo jeho hlavou.

„Ne! Edwarde jak tě tohle mohlo napadlou, jasně že ho nemiluji,ale on mi povídal že tě včera viděl.“ Zase jsem zavřela oči a soustředila jsem se na to abych to řekla v co největším klidu.

Vůbec nevím o čem mluvíš, jak že mě viděl?

„Prostě si myslím že když se k tobě nastěhuji tak to určitě bude vadit Samanthě.“řekla jsem nakonec abych nemusel a vysvětlovat že by mě zabilo, kdybych je načapala spolu.

To se ale probral najednou i Edward, koukal na mě nechápavým výrazem.

„Bello, já pořád nechápu.“ přiznal se,ale já mu to fakt nechtěla vysvětlovat.

„Řekni mi prosím co má společného nějaká Samantha s tvým nastěhováním ke mně.“ mračil se na mě ale já věděla že ho hlavně štvě že nic nechápe.

Položila jsem si hlavu zpátky na jeho hrud,aby na mě neviděl a začala vysvětlovat.

„Když jsi dneska nebyl ve škole, přišel a mnou Josh a vyprávěl mi že tě včera vidět se Samanthou, no víš jak to myslím, že tě viděl, chápeš?“ měla jsem skoro nakrajíčku, ale byla jsem taky naštvaná že mě přinutil to říci. Čekala jsem že bude nadávat a já nevím co,ale on si mě ještě více přivinul k sobě a dal mi pusu do vlasů.

„A ty jsi mu tu blblost věřila?“ posměšně se mě zeptal.

Jako by mě mohl zajímat někdo jiný než ona. Slyšela jsem jeho myšlenku a asi doufal že jsem to neslyšela.

Vyskočila jsem naštvaně z jeho náručí a podívala jsem se na něj.

„Mě nemusíš lhát, myslela jsem že jsme přátelé, tak proč mi lžeš?“ přeš slzy jsem už na něj skoro neviděla.

„ Ale já ti nelžu, nic jsem s ní neměl,vážně.“

„Jsem snad blbá? Vždyť tvé myšlenky tě prozradily, právě jsi myslel že tě nikdo nemůže zajímat jen ona.“ to už jsem ale byla zase v jeho náručí.

„Bello, ty jsi to špatně pochopila.“

„Co jsem špatně pochopila?“ vždyť to zcela jasně říkal.

„Já ti to někdy vysvětlím, musíš mi věřit Josh ti chtěl tím vrátit jenom to jak jsi ho domítla, ale neboj se já si to sním ještě vyřídím.“

„Ne, ještě ti ublíží.“ řekla jsem v strachu o něj a jemu to přišlo jako nejlepší vtip, který slyšel. Úplně se řezal smíchy, přivinul si mě zpátky k sobě a znova mě políbil do vlasů.

„Myslím že by ses spíše měla bát o něj,aby to vůbec přežil, nemyslíš?“ No jo byla to blbost,ale pocit že bych ztratila mi zastínila mysl.

„Hm, asi jo.“ cítila jsem se trapně že jsem ho tak podcenila.

Je milé že si o mě dělá starosti Vyčetla jsem další myšlenku z toho víru v jeho hlavě.

„Myslím ale, že jsme chtěli řešit něco úplně jiného. Mám tu koupený dům, pokud se mi budeš chtít vyhýbat, tak se tam v těch pokojích klidně schováš. Většinou tam býváme celá rodina,ale tohle studium jsem tu sám, za to oni jsou Denali.“ Nikdy nemluvil o tom proč tu není rodina ale teď když o tom mluvim chtěla jsem to vědět.

„Proč jsi nejel do Denali s rodinou?“

Podíval se mi do očí,jako by přemýšlel jestli mi to má říci.

„No žijí tam rodinnný přátelé a dlouho jsme se neviděli a tak se rodina rozhodla že s nimi bude pár let žít,a tak jsem se rozhodl že není naškodu chvíli žít sám a studovat.“

Zdálo se mi, nebo se vyhnul odpovědi? Bylo vidět že mi to ale vysvětlovat nechce.

„Tak co tedy, budeš bydlet se mnou, ušetříš tak peníze a mě ulehčíš mi od nočního běhání od tebe.?“

„Bude mi tedy potěšením.“ s úsměvěm jsem pronesla a už se těšila až vypadnu z toho zatuchlého bytu.Nikdy jsem u Edwarda nebyla a tak jsem zvědavostí přímo přetékala.

„A kdy se budu stěhovat?“

„Kdyby bylo po mém tak klidně hned,ale nechám to na tobě.“

Přemýšlela jsem co všechno budu muset zabalit, mnoho jsem toho tady neměla. Jako mi četl nad čím přemýšlím,ikdyž teď neměl příležitost.

„Vem si jenom oblečení a knihy,nábytek tady nechej, u mě je vše vybavené.“ Stále jsem nic neříkala a jemu se to už nelíbilo, viděla jsem to jak se na mě mračí a dožaduje se tím nějakého slova.

„Bello, víš co? Zítra budeme balit a přestěhujeme tě a pozítří půjdeme na ten výlet, bude slunečno, tak pojedeme brzo.“

„Jo, děkuji“ zavýskla jsem. Stěhování bude už zítra a já Edwarda uvidím zase na sluníčku. Nic krásnějšího jsem nikdy neviděla.

Se slovy „dobrou noc“ mě pustil a vyskočil oknem ven.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Spřízněné duše 4. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!