Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 8.díl

14.09.2009 (16:00) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2143×

Šla jsem do svého pokoje a tam jsem se převlékla, protože jsem na sobě měla věci, ve kterých jsem přijela z mise. Když jsem byla celkem slušně a pohodlně oblečená na lov, vyrazila jsem k pokoji Nessie. Tak už byly všichni, kromě Carlisleho a všichni byly už převleční, tedy až na mou dceru, ta chtěla jít na lov jak jinak než v šatech.

,,Esme, v šatech na lov nemůžeš, jenom si to ušpiníš a pak už si to nebudeš moci vzít.“

Ta se na mě koukla, jakokdyby mi unikala zásadní informace. ,,Ale mami, já už si je stejně neveznu na,když už jsem je na sobě jednou měla, a při lovu mě nebudou tlačit žádné kalhoty.“

Alice když slyšela její slova si neodpustila radostné zavýsknutí,na to jsem se ale na ni zamražila, že mi moc nepomáhá.

,,Ale Bello, to je přece úžasné, v tomhle je celá po mě“ musela jsem se usmát jejím pravdivým slovům a pak si vzpoměla, co jsem vlastně chtěla s nimi ještě probrat.

,,Nessie zůstaň tady Rosalie,tak tě oblékne a mi ostatní zatím půjdeme, počkáme na Vás v sále,ano?

Nessie jen kývla hlavou na srozuměnou,ale Rosalie na mě tázavě zvedla obočí.

Rosalie,vysvětlím ti to později, trošičku ji zdrž, potřebuji si s ostatními o něčem promluvit,ale je jasné že Ona vás nikdy jen tak nepustí.takže toho nyní využiji. Poslala jsem ji myšlenku a už už odváděla ostatní.

,,Potřebuji s vámi o něčem důležitém mluvit,“ řekla jsem jim když jsme byly v sále a všechny hlavy směřovali ke mně.

,,A nepočkáme na Carlisleho?“ zeptala se Esme.Tomu jsem se zasmála a když jsem viděla že mě nechápou začala vysvětlovat. ,,No víte myslím si že Aro, Carlisleho jen tak nepustí, májí hodně námětu na podívání a s Carlisleovou touhou po poznávání nových věcí, ani od něj neočekávejte,že přijde.“ Teď už se smáli všichni, ano, je nemožné aby si Carlisle nechal něco ujít.

,,No ale vraťmě se prosím k tématu.“ zvážněla jsem a všichni se uklidnili. Musím jim to říci, dřív než se vrátí Nessie.

,,To co vám teď řeknu není námět k rozhovoru, bude to monolog a vy jen řeknete jestli s tím souhlasíte.“

Na to všichni zakývali hlavou a mlčky očekávali co se bude dít.

,,Chci vám říci,že opravdu vůči vám nemám žádnou zášť, kvůli tomu co se stalo před lety. Chápu proč jste odjeli, jste rodina a ta musí držet při sobe. Vy jste neučinili to rozhodnutí odejít, proto nechci aby jste kvůli mně prožívali lítost.Já totiž nelituji, bylo to mé nejšťastnější období a kdybych se musela rozhodnou znova, jestli to chci prožít, nijak bych neměnila.

Taky nechci aby jste si nemysleli, že nenávidím Edwarda, to není pravda. On mě nemiloval a proto bylo správné že odešel,ani já bych nechtěla žít ve lži. Myslím že byl ke mně férový a řekl mi pravdu, a tohle bylo správné. Vím že je teď s Tanyou, a já jsem ráda že konečně poznal svou lásku.

On je má láska mé existence a …..“ nemohla jsem doříci protože mi do řeci vtrhla Alice

,,Ale Bello kdyby si věděla jak to bylo , není to pravda, že tě...“

,,Alice,jak jsem řekla já o tom nechci nic slyšet. On je šťastný a já jsem ráda, miluji ho stále a proto mu to přeji. Jsem mu totiž pořád dost vděčná, za to co jsem mohla prožít a HLAVNĚ na Rennesmé.

Ale chci vás o něco požádat, vím že to bude trošku protiřečit tomu co jsem právě říkala o rodině která má být spolu, ale chci vás požádata aby jste Mu to za každou cenu zatajilli. Nechci aby o tom věděl, to je má podmínka, pokud mi to slíbíte, můžete tu s námi zůstat jak dlouho budete chtít. Za týden se budou konat narozeniny, tak bych byla moc ráda, ale byla bych ráda kdyby jste se zdrželi déle.“ Na chvilku jsem mlčela,abych jim dala prostor, aby se rozhodli. Oni ale pořád stáli ve stejných pozicích a ani nedýchali, trošku jsem se o ně začala bát a lekla jsem se že bych nechtěně použila svou moc,ale to vyvrátil hluboký nádech Esme.

,,Zlatíčko ty po nás chceš,abychom už se nikdy nesetkali s Edwardem, protože to je jediný způsob jak se to nedoví s jeho schopností,si to prostě jenom přečte. Rozumím tomu správně?“ zeptala se mě a v očí měla z toho rozhodnutí hlubokou bolest. Věděla jsem,že Edwarda miluje jako svého syna a rozhodně se nechtěla mezi námi rozhodovat.

,,Esme,tak jsem to ale nemyslela. Domyslela jsem to,jak by to mohlo fungovat, on stejně moc času s vámi netráví.“

Na všech tvářích jsem spatřila úlevu smíchanou se zvědavostí.

,,Až Alice uvidí, že se Edward rozhodl vás navštívit, vrátíte se zpátky domů, myslím že to Nessie vydrží,být bez vás chvilku, no a aby vám nemohl číst myšlenky tak vás všechny zaštítim,aby vám je nemohl číst.“

Teď se zase vzpamatoval Jasper. ,,Ty... Ty jsi schopná nás zaštítit na takovou dálku? To přece není možné.“

Ze studu jsem sklonila hlavu zvažovala jak odpovědět.

,,No víš, Jasper, já totiž … no však víš.....bála jsem se o vás......“ Všichni vykulili oči,až jsem se lekla že je budu muset sbírat ze země, bylo to strašně komické a já se neudržela a vyprskla smíchy.

Jasper ale s vážným obličejem reagoval na slova,která slyšel. ,,Ty jsi náš už chránila před tím? Bello já tomu nerozumím, tolik... tolik jsme ti ublížili. Já vím že mě teď chráníš před svými pocity, ale když jsem to cítil, je …... je to strašné a ty náš ještě chráníš,z obavy aby se nám něco nestalo. Musíš přece chápat, že tohle smysl nedává.“smutně sklonil hlavu, bylo mi ho líto.

,,Jasper, já jsem neřekla že to co se mi stalo mě hluboce neranilo a nezanechalo rány, já jen řekla že to ale nic nemění na tom jak moc vás mám ráda, tak se prosím tě tím netrap.Ty kvůli svém daru všechno cítíš intenzivěni,ale kvůli mně se svým pocitům nepoddávej, prosím“ utěšovala jsem ho a usmála se na něj i on mi úsmev oplatil a chtěl ještě něco říci,ale to už se k nám řítila malá Nessie. Měla na sobě fialové legíny a k tomu šaty ve stejné barvě s puntíky.

,,Mamííííí, vidíš s tetou jsme udělali..... jak tomu říkáš..... jó už vím komprmis“

,,Kompromis, zlatíčko, kompPROmis“ ta vždycky uměla zvednou náladu.

Udělala mi piruetku ,,Tak co jak vypadám“

,,Nádherně, zlatíčko“ podívala jsme se na Rosalie ,,Mužeme vyrazit?“ Kývla na mě a tak utíkaly spletitými chodbyčkami ven.

Když jsme dorazily do našelo ,,loviště“ tak jsem si všimla jak je Emmet vzrušený z nové lovné zvěře.

,,Emme,tady ale medvědy nemáme, jen abys po célé itálii nehledal něco co tu nežije“ následný nokles nadšený způsobil ve všech záchvat smíchu, byly jsme totiž všichni přesvědčeni, že by toho byl schopen.

,,A co tady máte“ zeptal se jako největší bručoun.

,,No je tu hodně šelem, teď se ale rozdělíme já půjdu určitě s Nessie na malou lovnou zvěř a vy se rozdělte jak chcete.“

Nakonec Emmet a Jasper šli na šelmi a zbytek šel s námi a Nessie.

Když jsme skončili, sedli jsme si na plochý kámen a očekávali příchod kluků. Alice, Esme a Rosalie byly unešení jak může sama lovit Rennesmé,ale když viděli její rychlo a hbytost, nebyli schopni slova. A já věděla nad čím přemýšlejí, i já jsem často na to myslela jak je možné že loví podobně jako Edward, ten styl je tak podobný. Je možné zdědit lovecký styl?... Já vím ona vypadá jako ON a ještě k tomu se pohybuje jako ON. Někdy jsem si říkala že mi to Bůh dělá naschvál,abych nebyla schopna zapomenout. Jak je možné zapomenout, když ho vlastne vidím každý den v ní, vím že to je můj osten, proto nikdy nezapomenu a vždy ho budu milovat.

Všichni najedno sebou trhli, holky ucítila upíra, který se k nim blíží a postavili se hned do bojové pozice, ale já jsem věděla o koho jde a podle usměvajícího oblečeje Nessie, to věděla i ona.Malá se na mě podívala ,,Mami můžu?“

,,Jo utíkej mu naproti, už se mu po tobě stýská“ pozvděchla jsem si, ,,neviděli sejenom chvilku, je strašné jak je na něm závislá“ řekla jsem si a ukázala holkách že se nemají čeho bát.

Malá Nessie se rozeběla, přímo naproti tomu upířímu pachu a z dálky jsme slyšela jak křicí ,,Tady jsem, tady jsem“

všechny tři stojící upírky vedle mě se právě koukali s nechápavým obličejem přímo na mě.

,,Nic se neděje, to je jenom Caius“ smutně jsme pronesla, protože jsem stále nechápala ten jejich vztach.

,,Bello, ty jí dovoluješ trávit čas s Cauisem? Zbláznila si se? Víš co on je ?“ skoro až křicela na mě Alice.

,,Alice on se změnil, vážně. On je ten poslední člověk kdo by jí mohl ublížit a to myslím jak fyzicky tak psychycky. Kdyby mohl tak by ji snesl modré z nebe, vážně. Rennesmé si ho pěkně obmotala okolo prstu.“

V jejich očích jsem viděla šok a nechápavost,ale neřešila jsem to však oni uvidí.

Za chvíli jsme už slyšeli jak ji chytnul. ,,Tady tě mám, ty jedna potvůrko“ a asi ji celou lochtal, protože se snad nad celou Italii rozléhal její smích a pištění.

To už ale byly na dohled a pomalu se k nám přibližovali. Alice, Esme i Rosalie, byli v šoku a ani nedýchali, když viděli jak se k nim přibližuje Caius.

,, To...... To.......Já ….Já to nechápu....to ….není možné....jak? Alice nebyla schopna smysluplné věti a stále nikdo nespouštěl oči z dvojice kter se k nám blížila.

,,Holky já jsem vám to říkala že se změnil, tady je vidět, co dokáže má dcera.Víte ona má takový zvláštní talent, kterému nikdo nerozumí.Vždycky se stane to co chce. Je to divné, ale prostě její touha tajemně manipuluje s lidmi,aby se chovali tak jak chce,ale vždycky se to ukáže přirozeným způsobem.Prostě se ten člověk svobodně pro něco rozhodně a ani neví že za tím může být ona. Už se nemůžeme dočkat až bude velká, protože nyní si ještě přeje spouty nesmyslů, které se jí bohužel splní.“ Chtěla jsem pokračovat ale to už oba příchozí byly příliš blízko.

,,Ááá, Bello, a já si myslel že to jsou fámy, když se celou Volterou šuškalo, že přijeli Cullenovi,ale jak koukám opak je pravdou.“

,,Ano máš pravdu,tohle je Esme,Alice a Rosalie,ale myslím že už jsi měl to potěšení.“ představovala jsem přítomné a při tom jednotlivě na ně ukazovala,aby věděl o kom mluvím.

,,Mýlíš se takové potěšení mi nebylo dopřáno.“ svůj pohled přenesl ženské obsazení Cullenovic rodiny.

,,Já jsem Caius, velice rád Vás poznávám“ a potřásl si s nimi jednou rukou protože druhou stále přidržoval malou Nessie.

,,Rádi Vás poznáváme.“ Řekla Alice za všechni,ale moc upřímnosti v tom nebylo, stále myslela na krutosti která on učinil a kterými se proslavil. Nebylo jí příjemně v jeho přítomnosti,ale zvědavost ji pohltila.

,,Já jsem o vás mnoho slyšela,ale když vás nyní vidím, musím uznat, že jste se buď musel radikálně změnit, nebo to všechno co se o vás povídá (a o vaší krutosti) jsou samé lži?“ Ptala se Caiuse a přitom koukala do očí, kterým vůbec nerozuměla,nikdy by to od někoho jako on nečekala.

Caius ale věděl přesně co jí tak šokuje a k mému smutku i věděl kvůli KOMU byla učiněna ta změna.Přemýšlel co odpovědět a na obličeji mě široký usměv.

,,No Alice, všichni se mohou změnit,nebo ne?“ zeptal se jí a stále se usmíval.

,,No to ano,ale...“ Alice tomu vůbec nerozuměla,ale všichni pochopili, že malá Nessie ,která se už netrpělivě vrtěla,měla jiné plány, než tohle.

,,Teto, prosím, můžete si o tom promluvit po tom.“ zamračila se na Alice a pak vykouzlila krásný úsměv Caia.

,,Caius mi slíbil, že si zahrajeme na schovávanou, že jo? Tuhle hru mám totiž strááááášně ráda,ale bude s námi hrát i máma aby zaštítila můj pach,aby jsi to měl těžší,ano?“

,,Tak dobrá,ale maminky se musíš zeptat.“ podívala se na mě s prosíkem, kterému se nedalo odolat.

,,Tak dobrá,ale bude vždy někdo s tebou.“ Malá Rennesmé zatleskala a už skákala dolů.

,,Já s ní půjdu“ koukla na mě Rosalie a Caius už zavíral oči počítal.Já jsem si sedla vedle Esme a Alice zpátky na kámen a zaštítila jak Ness tak Rosalie.

,,Už jdu!“ zařval Caius a už byl pryč.

,,Jsem šťasná, že se změníl, Ikdyž ho neznám, vždycky mi něco takového udělá radost.“ Ach jo vždycky srdečná Esme.

Caius stále hledal a k nám už na dohled přibíhali kluci Emmet a Jasper.

,,Tak jak jste si užili lov? A kde je Rennesmé?“ zasypal nás otázkami a při tom obejmul Alice, která se ho už nemohla dočkat. Najednou se ale všechno změnilo. Alice ustrnula z očima do dáli.

Já věděla co to znamená,ale nevěděla jsem co to pro mě znamená. Alice měla vizi.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 8.díl: