Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 26.díl

29.10.2009 (08:00) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2217×

26 kapitola

Bella

„Broňo slibuji ti, že budeš svobodný. Zajistím ti budoucnost jakou budeš chtít. Slibuji.“ Vděčně jsem ho pohladila po tváři a šla pro malou Batšebu do postele.

„Počkej ještě, chci se tě na něco zeptat.“ otočila jsem se zpátky na něj a on pokračoval.

„Na jakou vzdálenost funguje ta tvoje komunikace pomocí myšlenek.“ vytřeštila jsem na něj oči a vůbec nevěděla kam s tím směřuje.

„Jak.....jak to víš?“

„No to je součástí mé schopnosti.Mé vlny poznají,když se někdo snaží použít svůj talent.Já ten talent poznám, mé vlny se mu přizpůsobí a tak ti zabrání je používat a vzhledem k tomu že od té doby co jsme se seznámili, se mi chceš hrabat v hlavně,jsem poznal tvůj talent.“

Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. „Já ale stále nechápu,proč se na to teď ptáš.“

„Odpověz a uvidíš.“

„No nevím jestli se to dá počítat na kilometri.Vždy když jsem se s někým spojit,tak se to podařilo, tažke pokud je ten dotyčný v Evropě,myslím že to nemusel být problém.“ jak jsem to řekla nahlas,ihned jsem se usmála,protože jsem pochopila. I on se na mě usmál a pokýval mi hlavou.

„Stáhnu svou schopnost na minimum a ty se pokusíš s ním spojit.Řekni mu že jsi na útěku a ať tě čekají ve Volteře.Hlavně mu nic neříkej o mě a nepokoušej se mu dopodrobna nic moc vysvětlovat,nemáme moc času.“

Tak s tím jsem souhlasila ráda, aspoň budou vědět že jsem už mimo nebezpečí a hlavně nepojedou do sem,ať už jsem kdekoliv.

Přikývla jsem a on odešel ode mě co nejdál a začal se soustředit. Cítila jsem najednou jak mě opouští tíha, jako kdyby ze mě několik kilo spadlo.Věděla jsem že nyní můžu. Začala jsem se tedy soustředit, nebylo to těžké protože jsem na něj tak vyladěná, že to trvalo jen chvilku.

Co já budu dělat,jakobych neměl problémů málo, ještě on si do toho přijede.Ten kterého bych nikdy v životě nechtěl vidět.Ten má takové štěstí, že ho nemůžu zabít, protože jinak bych si to teda fakt vychutnal. Přemýšlel Aro a já vůbec nechápala o kom mluví, bylo mi ale nyní jedno.

„TATI? Tati, slyšíš mě.Haló tati.“ doufám že mě uslyší.

„Bello, kde jsi? Jsi doma? Jak to že to nikdo neví? Kde jsi?“ Ach jo asi lítá po celé Volteře a hledá mě. Ta představa mě bolela.

„Tati,né jen ti chci říci,že přijedu domů.Brzo.“

„Ach Bello, ale jak? Ty jsi....“ vytrhl mě z jeho myšlenek dotyk na rameni.

„Musíme už jít Bello, řekla jsi co potřebuješ?

Nic jsem neříkala a chtěla se zase soustředit na Otce.Broňa byl ale moc blízko a tak asi bylo po konverzaci.

Broňa se na mě koukal,ale když viděl že už mi to nejde dožadoval se odpovědit.

„Ano.“ bylo jediné co jsem vypustila z pusy. Bylo mi totiž líto, že jsem si to neprodloužila, chtěla jsem slyšet ještě jeho hlas. Broňovi ta odpověd ale nestačila.

„Bello, řekni mi co jsi mu všechno říkala, je to moc důležité.“

„Jedinou větu kterou jsem mu poslala byla: Tati přijedu brzo domů. Víc jsem totiž kvůli tobě nestihla.“ zamračila jsem se na něj, za to on se široce usmíval.

Nechápu, co mu na to příjde směšné.

„Půjdeme, tedy?“ změnila jsem téma, už jsem chtěla být odsud pryč.

„Ještě ne,chvilku počkej.“ řekl až příliš nahlas, určitě nás někdo uslyší.

Než jsem to domyslela, už k nám dopokoje vcházela žena a za ní ta zrůda, pro kterou nemám jméno. Myslela jsem si že je jedno kdo tu bude,když budu odcházet,ale neuvědomila jsem si že zase jsem bez schopností. Otočila jsem se se zvednutým obočím na Broňu. Ten se na mě jen podíval a přešel k té ženě, tedy upírce.Na to že byla upír, nebyla moc hezká.Rovné černé vlasy ji padali do obličeje a tak mi zabránili ve výhledu do malinkatého obličeje s červenýma očima, trochu víc od sebe.

To jsem ale nyní vůbec neřešila. Zavřela jsem oči a nechala na sebe padnout pocit zrady.Proč?

„Isabello, velice moc ti děkujeme za pomoc.“ promluvil na mě můj věznitel.

„Já jsem vám nijak nepomohla.“ stroze jsem odpověděla a nechtěla dát na sobě znát, jak mě bolí ztráta naděje na záchranu.

„Ale Bello, velice jsi nám pomohla,ani si to neuvědomuješ.“ líbezně promluvil Broňa. Já ho naoplátku propalovala pohledem. On ale došel ke dveřím a otevřel je.

„Chtěl bych ti někoho představit.“ Do místnosti vstoupila upírka.Ona vypadala...

„Ach můj bože.“ vydechla jsem. Ano opravdu jsem jim pomohla více než jsem měla v plánu. Ják jsem mohla být tak hloupá.

„Jak?“ Broňa s mým věznitelem si prohodili pohled a pak odpověděl Broňa.

„Víš Bello, tobě to vlastně můžeme už říci. Pojedeme do Voltery a po čase,až zanikne téma Maďarsko, zabijeme trojku. Co bude Voltera bez trojky, hm? Nic,akorád snadný cíl.“ Svezla jsem se na zem a podala se vzlykům.

„Jeno? Prosím.“ slyšela jsem jak Broňa prosí, tu první upírku a já upadla zase do temnoty.

Nemohla jsem se hýbat, byla jsem absolutně ochromená, jen tma, nic víc mě nyní neobklopovalo a já se podala výčitkám svědomí.

Všichni zemřou,ale je to jenom moje chyba, nikoho jiného.

Aro

Byl jsem zrovna ve své pracovně, všichni se připravovali na odjezd a já se stále musel myslet taky na něj. Jestli je pravda to co mi řekl,tak proč to udělala. Že by už věděla před tím, co je mezi Nessie a Caiem a tak se chtěl zbavit Belli,aby jí ublížila? A nebo si ze mě dělá jenom srandu, ikdyž mi pomáhá a jsme na stejné straně bojiště, stejně ho nenávidím, za bolest, kterou ji způsobil.

Co já budu dělat,jakobych neměl problémů málo, ještě on si do toho přijede.Ten kterého bych nikdy v životě nechtěl vidět.Ten má takové štěstí, že ho nemůžu zabít, protože jinak bych si to teda fakt vychutnal.

„TATI? ... rozhlédl jsem se po pokoji. Už mám asi halucinace.....Tati, slyšíš mě.Haló tati.“ vyšel jsem ven na chodbu a všude se rozhlížel.

„Bello, kde jsi? Jsi doma? Jak to že to nikdo neví? Kde jsi?“ vychrlil jsem na ni. Aspoň že je v pořádku a žije.

„Tati,né jen ti chci říci,že přijedu domů.Brzo.“

„Ach Bello, ale jak? Ty jsi se dostala ven? Jak jsi to dokázala.“ ptal jsem se a čekal a odpověd,ale nic. Doufám že má pravdu a přijede.

„Cullenovi?“ zavolal jsem a do chvilky byly všichni tady, opavdu všichni.

„Právě se mnou mluvila Bella.“

„Co?“ vyšlo synchonizovaně ze všech úst na jednou.

„Mluvila že brzo přijede,asi už je na svobodě.Budeme tedy čekat,ale garda bude stejně připravená, kdyby něco.“

„Jak to udělala.“ zeptal se mě Edward.

„Ona umí komunikovat pomocí myšlenek a na mě je asi tak vyladěná,že jakmile měla příležitost,tak MĚ kontaktovala.“ bolestně se na to zatvářil, byl jsem rád že pochopil že mě dává přednost před jinými.

„Teď si běžte za svým a ty Edwarde chvilku počkej“

Počkali jsme až se místnost vylidní a mi osaměli. Přistoupil jsem k němu a on ke mně natáhnul ruku. Bylo to náš způsob komunikace. On mi četl myšlenky a já pomocí dotyku taky.Oba jsme se při tom bolestně zatvářili. Mě to totiž připomělo, tak jsem si povídal takhle s Bellou a on protože to viděl v mých myšlenkách.Aspoň to máme stejné, oba dva nás bolí vpomínky na Bellu.

„Edwarde přemýšlel jsem na tím co jsi zjistil a vůbec mi to nedává smysl. Proč by to dělala?“

„Já nevím Aro,pokouší se na to nemyslet, jako kdyby věděla že se ji hrabu v hlavě. Ale přece jenom zbloudilá myšlenka tam byla.Budu se na ni více zaměřovat,ale chtěl jsem ti ukázat něco jiného.“

„Ano já už to v tvým myšlenkách viděl. Já o tom vím.“

„Ty to víš? Jak? Neříkej že ti to řekla.“

„Nechtěla.“ usmál jsem se myšlence, že by mi musel někdo něco řikat.

„Ty to tak necháš být?“ tak to mě naštvalo.

„Co ty máš o tom mluvit, když jsi to taky udělal.“ ohradil jsem se.

„To máš určitě pravdu,ale ona je součástí gardy, je to tvá imige.“

„Bella, je vegetariánka a taky se s tím všichni smířili,tak proč by nemohli i s tímhle.“ Edward se začal tomu smát. „čemu se směješ?“

„Já jen, je vtipné jak tě Bella polidštila.“

„Ano to máš pravdu, ona dělá se všemi divi.“

„Ona byla taková i jako člověk. Ale nikdy bych neřekl,že změní i Jane.“

„Jane budu řešit až tu bude Bella,však ona už něco vymyslí.“

„A nyní odejdi, chci být sám“ Edward se bez jakého koliv slova zvedl a odešel.

Edward.

Od chvíle kdy mi Aro řekl že přejede Bella. Byl jsem jako na trní a zároveň štastný. Otázky zaplavovali mou hlavu a já na ně nebyl schopen odpovědět.

Dva dny po tom co Bella mluvila o tom že přijde, přijela,ale nebyla sama. Všichni jsme se shromáždili v sále a očekávali její příchod.

Vstoupila do dveří a svou krásou my vyrazila nepotřebný dech. Byla nádherná, ještě krásnější než ve zpomínkách mé rodiny. Držela se ale za ruku s nějakým upírem. Bolestí jsem se dal do ústraní. Všimla si toho a přejela pohledem po mě,ale vůbec se nade mnou nezadržovala. Očekával jsem cokoliv, hněv, doufal jsem i v lásku,ale rozhodně jsem nepočítal s lhostejností.

Usmívala se svým andělským úsměvem,ale něco v ní všem zabraňovalo, vrhnout se ji kolem krku. Kdo nad tím hlavně přemýšlel byla Alice, chtěl k ní běžet,ale jako by ji vnitří já říkalo:Zapomeň.

Předstoupila s tím upírem před Ara, který si ji podezřívavě prohlížel a taky bojoval sám se sebou.Nakonec se zvedl a šel ji obejmout.

„Tolik jsem se o tebe bál.“ mačkal ji ve svém náručí a já mu tak záviděl.

Něco mu ale nehrálo a tak nepatrně naznačil na rodinu,ať se drží dál. Po chvíli ho pustíla ze svého náručí a přivítala se s celou gardou, kterou znala jménem. Všechny si pamatovala,ale rodinu jakoby nevnímala. Až nyní jsem si všimnul těch jejich červených očí.

Vrátila se zpátky k Arovi a všude panovala dobrá nálada až na mou rodinu a Ara a Marka.
„Aro chtěla bych ti představit mého zachránce, Broňu. Broňo tohle je Aro.“ Aro mu nabídl svou ruku a Broňa ji ochotně přijal. Při tom se ale zamračil.

„Zase další?“ řekl a podíval se na Bellu.

„Na mě žádné schopnosti neplatí, jsem takový mrtví bod.“ promluvil ten Broňa.

Viděl jsem že Aro nemůže mu číst myšlenky a vůbec se mu to nelíbilo, že mu po Volteře chodí úplně neznámí upír a mě došlo že já mu nemůžu číst myšlenky a sdílím s ním pocity.Mě se ale hlavně nelíbilo,jak se k sobě s Bellou mají.

Stále jsme byly v ústraní a když Bella chtěla odejít k sobě Aro si ji ještě zadržel.

„Počkej, chtěl bych ti ještě někoho představit.“ přešel ke Carlisleovi. Bella k němu přešla a podívala se pořádně na něj.

„Tohle je Carlisle.“ pronesl Aro a v Bellou jakoby projelo pochopení.

„Ach ano, Carlisle Cullen a jeho rodina. Čemu vděčíme za vaši návštěvu?“ zeptala se a vůbec se nedivila na moji přítomností. Tady něco nehraje a evidentně Aro si to myslí jako já.

„No já jsem se pozval,aby nám pomohli ke tvé záchraně.“ řekl Aro a díval se přitom na mě.

Setkáme se v pracovně, Edwarde.

„To jsi neměl Aro,vždyť se dokážu o sebe postarat sama.“ s těmi slovy v ruku v ruce s Broňou odcházeli ze sálu.

Jakmile byli pryč,Alice se zhroutila a poddala se vzlykům.

„Šššš, to bude dobré. To se vysvětlí.“ konejšil ji Jasper. Všichni byly jako sochy, Aro poslal všechny pryč a se mnou se odebral do pracovny.

Rychle mě chytil za ruku a začal se semnou dělit o své podezření.

„Chápeš to?“

„Ne, nechápu,ale jedno je jasné.Bella, by nikdy nezapoměla na Carlisleho a jeho rodinu, nehledě na tebe. Nevím co jsem čekal,ale rozhodně jsem nečekal že tě bude přehlížet.“

„Ano to máš pravdu bylo to divné,ale pamět neztratila, protože gardu zná dobře a bylo to všechno divné. Bylo vidět, že jí nejde do hlavy proč tu není Caius,ale nezeptala se.“

„A další věc je že Bella, by nikdy nepila lidskou krev. Nikdy! Já znám svou dceru,ale nyní pochybuji.“

„Slyšel jsi o takovém talentu?“ věděl jsem že nemusím nic dalšího vysvětlovat a v jeho myšlenkách se točili hypotézy o možném daru.

„Bež, já si to promyslím a něco si pročtu.“

Odešel jsem k sobě do pokoje a přemýšlel, o této Belle. Byla krásná ale vůbec mě to k ní netáhlo, jako vždycky když jsem byl s ní, to bylo jakobych k ní byl připoután,ale nyní jsem žádné síly necítil. Ikdyž pohled na ni s tím upírem byl strašný. Zahloubal jsem se do svých myšlenek a nechal čas plynout.

Bella

Čas plynul, a já stále byla paralizovaná a uvězněná v temnotě. Všechny mé smysli, hmat, čich,sluch,chuť byly zmrazeny, jen má mysl jela na plné otáčky.

Přemýšlela jsem jak se z toho dostanu a co se asi stalo s Batšebou,asi je už mrtvá. Ne takhle to nemůže skončit.Mysl mi funguje a schopnosti ovládám myslí. Musím se soustředit.

Bylo to ale jako tlačit proti zdi, síla mě opouštěla a vůle taky.

NE! nesmím se vzdát. Řvala jsem na sebe v myšlenkách.Vzpomínala jsem na Otce na Cullenovi, na Nessie a taky och, taky jsem si vzpoměla na Edwarda,jak byl krásný a jak se mě dotýkal, na naši poslední noc. Ach.

Jakoby mě to nakoplo a já nabrala druhý dech. Snažila jsem se prorazit tu zeď která mi bránila v mých schopnostech a a snažila se zastavit čas.

Už jsem cítila že jsem nadosah a najednou mě všechno přešlo. Rychle jsem se postavila a podívala jsem se že jsem zase v tom pokoji jako před tím, přede mnou stála ta ošklivá upírka, a mě bylo jasné že se to povedlo, zastavila jsem čas. Na nic jsem nečekala, přistoupila jsem k ní a jedním pohybem jsem z ní udělala prach. Když jste zastaveni v čase jste totiž jenom prach, kterého jsme byly stvořeni, jen tíha času nás drží pohromadě,ale ve stáří i ona ztrácí svou moc a člověk se měmí v prach.

Nad ničím dalším jsem nepřemýšlela a prošla postupně celé panství a zabila každého na koho jsem přišla. Nezbyl nikdo kdo by přežil a já si vzpoměla na Batšebu, utíkala jsem dolů do sklepení kde jsem byla před tím já,ale nikoho jsem navyděla. Asi jsem ještě neprošla všechno, protože jsem se dostala do dalšího křídla a nikoho nenechala naživu.

Pak jsem se dostala k velkým dveřím a za nimi byl obrovský sál, byla to taková Volterská jídelna. Uprostřed byl hlouček lidí a mezi nimi i Batšeba a okolo stálo dvanáct upírů v kápi a v předu byla ta zrůda, můj věznitel.

S dvanáckou jsem si poradila hned a tak jsem přistoupila k té zrůdě, máchla jsem mu před obličejem a on se probral,jen tělo měl zamrzlé.
„Co! Jak?“ zeptal se se strachem v očích.

„Byla by škoda, jen tak tě zabít nemyslíš?“ naklonila jsem hlavu na stranu a zlomyslně se na něj koukala.

Chytla jsem to za dlaň a tak se změnila v prach. „Áááááááá“ začal křičet.

„Já mám čas, tohle bude chvíli trvat.“ usmála jsem se na něj a v jeho očích jsem viděla obrovský strach. Já jsem ale lítost necítila, neustále jsem si přehrávala obličeje té rodiny,a krutost mi byla vedlejší.

Postupně jsem ho zbavovala části jeho těla, za doprovodu jeho křiku. Když z něj už nic nezbylo a já se přesvědčila, že nikdo nepřežil, rozeběhl se znova čas.

Vystrašení lidé, koukali kolem sebe a nevěděli co se děje, jenom malá Batšeba, když mě zahlédla,rozeběhla se do mé náruče.

„Bello.“ křičela moje jméno.

„Už je dobré, už vám nikdo neublíží.“ uklidňovala jsem ji a hladila ji při tom po zádech.

Chtěla jsem už s nimi rychle odejít,ale všichny byly ze strachu úplně ztuhlí. Zatím si nechápali nic z toho co se stalo a bohudík, nevěděli o tom že měli být obědem. Mysleli si že jsou jen obětí nějakého masochistické sekty.

Po delším přemlouvání jsme se vydali na cestu, batšeba se mě nechtěla pustit, já věděla že tohle bude problém. Já ji do svého světa vzít nemůžu. Uviděla jsem v hloučku ženu, která tak láskyplně pozorovala,jak se mě batšeba drží.

Tak ráda bych měla taky takovou dceru, když mám nyní novou možnost žít, nějakou si adoptuji,když nemůžu mít vlastní. Uslyšela jsem její myšlenky a bylo mi jasné že o problém je vystaráno.

Batšebu jsem pustila na zem a vydala se za ženou.
„Isabella.“ podala jsem ji ruku a ona ji přijmula. „A tohle je Batšeba, nikoho nemá, její rodina byla minulou obětí.“ Nic dalšího jsem nemusela říkat a v jejich očích jsem viděla pochopení a lasku k tomu lidskému stvoření.

„Batšebo, tohle je tvoje nová maminka.“ pohladila jsem ji po vláskách a dala pusu na čelo.

„Ty mě nechceš.?“ zeptala se tenkým hláskem.

Podívala jsem se ji do očí, abych dala důraz na svá slova. „Se mnou zůstat nemůžeš.“

Na to jak je malá, tak okamžitě pochopila. Zavřela oči a pokývala hlavou. Já jsem ji naposledy vzala do náručí a pevně ji obejmula.Pak jsem ji dala té ženě do náruče.

Z její myslí jsem viděla že je to dobrá žena, plna citu, který nemá komu dát. Věděla jsem že se o batšebu dobře postará.Vzala si ji k sobě a já se na ni děkovně podívala.

„Děkuji, nezapomeneš na mě?“ zeptala se ještě.

„Já nikdy nezapomenu.“ usmála jsem se a utíkal domů. Domů do Voltery.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 26.díl: