Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 21.díl

01.10.2009 (17:15) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1994×

Edward

Čas po boku Rennesmé utíkal strašně rychle, stále jsem si pořádně nemohl zvyknout na to že mám dceru. Ale naše společné soužití bylo jednoduché jako dýchání.Byly jsme si tak podobní, ale co je zvláštní, i v našich vlastnostech jsem si byly podobní.Za tou radostí,ale byla bolest, ještě větší než jakou jsem prožíval za těch skoro deset let. Bylo to strašné koukat na tu nádhernou bytost a vědět o kolik jsem přišel v jejím životě a to kvůli neuváženému rozhodnutí, kterého do smrti budu litovat.Každý pohled na ni mi tak připomínal Bellu.

Jak jsem řekl rozhovory s ní byly velmi jednoduché,ale to co jsem ze srdce nejvíc chtěl vědět to mi dopřáno jako odpověď nebylo.

„Ness, já bych se těch zeptat.Ty už víš jak to bylo mezi tebou a tvou maminkou,ale já potřebuji vědět co je teď s ní. Tolik let jsem žil bez ní, v domění že je mrtvá. Rennesmé já to potřebuji vědět.“

Přemýšla dosti dlouho a já nechápal proč mi to nechce říci, rozhodně pravda nemůže být horší, než to že jsem si myslel že je mrtvá. Každá odpověď bude pro mě dobrá a i na jednu stranu špatná. Teď mi to došlo proč mi nic nechce říci. Určitě s někým žije. Jsem HLUPÁK, že jsem si dělal naděje, je naprosto absurdní,aby takový anděl, jako je Bella, zůstala sama a nepovšimnuta.

Rennesmé stále přemýšlela a měla výraz opravdu nešťastný, to jsem ale nechtěl, nechtěl jsem aby se bála mi říci pravdu o tom že s někým Bella žije.

„Nessie, neboj se mi říci pravdu prosím, já unesu všechno hlavně že je Bella šťastná.“ ikdyž s někým jiným, dodal jsem si pro sebe v duchu.

To co jsem ale řekl, udělalo na její tváři výraz rozhodnosti. Super! Ať už mi to řekne.!

„Tati, já ti to říci teď nechci.“ No tak to jsem si moc nepomohl, ještě jsem ke všemu udělal svou jedinou dceru nešťastnou, protože opravdu měla na káhánku.

„Proč, chápej, nic pro mě nemůže být horší než to co jsem si myslel o její smrti“

„Tati já nemůžu.“ Bylo jedinné co řekla a utekla do pokoje.

Proč mi to nechce říci, Proč?Já ji nechci ubližovat,ale copak nechápe, že ať je to jak je to, Bella a teď i ona je můj život. Já Bellu potřebuji jako krev a teď když mi vysvitla naděje na to ji zase vidět, jak to že nechápe že se toho chci chytnout a napravit tak chyby, kterých jsem se dopustil? Odpovědi na tyto otázky asi mi nyní nebudou odpovězeny, Musím být trpělivý, MUSÍM!

Týden po našem rozhovoru, se náš společný život ustálil do zajetých kolejí, které jsme si po pár dnech po seznámení vytvořili. Zpátky k tématu už jsme se nevrátily. Ona evidentně o tom mluvit nechtěla a já jsem si řekl že počkám až na to bude připravená.

Jednoho dne jsem zjitili, že zásoby lidského jídla nám dochází a tak jsem se odhodlali, vyjít z domu do města. Moc jsme se tam zdržovat nechtěli, vzhledem k tomu že by mě někdo mohl poznat a o to jsem vážně nestál.

Úspěšně jsem nakoupily co se dá, tedy spíše Rennesmé nakupovala a já se jen zhnuseně koukal co všechno si lidé nevymyslí za blafy k jídlu a následně jsem co nejrychleji odjížděli zpět k domu.

Ano správně odjížděli, k mému úžasu, se zbytek rodinny odstěhoval,ale nechaly tady mé Volvo. Na dnešní dobu bylo už staré,ale já jsem byl za něj vděčný, protože jsem s ním měl spojeno hodně vzpomínek. Šťastných vzpomínek.

Dojeli jsme domů a já pomáhal Nessie vybalit nějaké věci. Když ale přišla řada na syrové maso, radši jsem šel ven na čerstvý vzduch.

Z hluboka jsem se nadechl a nasál nepotřebný vzduch do plic, když mě do nosu praštila upíří vůně. Bylo to zvláštní nevěděl jsem komu patří,ale jakoby mé podvědomí mi hlásilo, že jsem se s tou vůní už nekdy a někde setkal.

Otočil jsem se zpátky do domu a zkontroloval Nessie, která si evidentně ničeho nevšimla. Tak jsem šel zpatky před dům a prohledával terén,abych našel majitele pachu, který jsem zaregistroval.

Nikoho jsem ale neviděl,asi si dotyčný uvědomil že jsem ho zavětřil a tak se stáhnul. To se mi ale vůbec nelíbilo, kdybych byl sám, vydal bych se za ním,ale jsem nechtěl nechat tady samotnou Rennesmé a taky jsem ji nechtěl zbytečně vystrašil, kvůli nezvánému návštěvníkovi, který možná jenom procházel.

Proto jsem se vrátil zpátky do domu.

Až po pár dnech jsem zjistil že to rozhodně procházející nebyl. Stále jsem cítíl jak nás někdo pozoruje,ale jakmile jsem vyšel ven, už nebyl nikde nikdo. Rennesmé stále o ničem nevěděla já jsem byl stále rozhodnut ji nic říkat,nechtěl jsem ji vystrašit.

Zatím se nic neděje a tak to nechám zatím být.

Rennesmé

Po našem nepovedeném rozhovoru o máme, jsme se už k tomuto tématu nevraceli. Byla jsem ráda že na mě netlačí. Jak bych mu mohla říci že jsem Volturiovi. Věděla jsem že je nemá v lásce a i přesto že mámu táta miluje, je ta láska velká natolik aby zkousla i tohle. Já nevím a to je ten důvod proč mu to neříct. Já jsem s tátou teď šťastná a nyní když jsem stralila mámu i Caia, nechci stratit i jeho. Tohle bych prostě už neustála, ať jsem silná jak jsem silná.

Od té doby se všechno vrátilo zpátky k nezávazným a zábavným hovorům,ale něco bylo jinak.Já nevím co, ale táta se choval někdy fakt divně.

Třeba jsme si povýdali a on se najednou napřímil a vystřel z domu. Vůbec jsem mu nerozuměla, protože se za chvilku vrátil zpátky a dělal jako že nic. Může být upír schyzofrenik? To fakt nevím. Tak jsem se rozhodla to neřešit.

To byla ale chyba které jsem se nikdy neměla dopustit a tím bych zabránila mnohému.

Jednoho dne, táta zase nepochopitelně vystřelil z domu,ale já už jsem tu nevědomost nevydržela a musela jsem za ním s tím že se ho zeptám na to co se děje.

Stál před domem a koukal před vodu do hlubokého lesa,jako by tam někoho vyhlížel. Pomalu jsem k němu došla a položila mu ruku na rameno.

„Tati,co se tady prosím tě děje, proč se tak divně chováš. A neříkej že nic, já ti nevěřím.“ Zamračil se na mě a asi přemýšlel zda mi odpovědět.

„Prosím“ pokračovala jsem v přemlouvání.

„Nessie, někdo nás sleduje, nevím kdo to je ale znám ho. Vím to jistě.“

„C..co?“ tak tohle jsem vážně nečekala.

„Proč? Kdo?“ bylo jediné na co jsem se zmohla.

On mě pohladil po tváři a chtěl mě tak uklidnit abych se ničeho nebála. „ Neboj se, všecno je v pořádku, ublížit nám nechce, jinak by to už dávno udělal.“

No to mě fakt uklidnil, řekla jsem si sarkasticky.

Už už jsem se chtěla oponovat, když nás vyrušil strašlivý křik.

„Zůstaň tady!“ přikázal mi a rychle se mi vzdaloval. Já jsem ale rozhodně neměla v plánu ho nechat jít samotného, a tak jsem ho následovala po jeho stopě.

To na co jsem si následně naskytl pohled, mi šel mráz po zádech. Šli na mě mdloby, ale já jsem věděla že musím být při smyslech.

Caius

Ucítil jsem vůni Rennesmé. Co tady dělá? Neodpověděl jsem si na otázku,ale rozběhl jsem se za ní. Cítil jsem že není sama, její vůně se s někým mísila a já ale nevěděl komu to patří.

Stále jsem utíkal už jsem se přiblížil k nějakému domu. Vylezl jsem na strom a odtud ji vyděl. Je tak krásná, tak krásná. Celý zbytek života bych byl schopen se na ni jenom dívat. Nic jiného bych nepotřeboval.

Můj zrak ale přešel na upíra, který by s ní.Evidentně se spolu znali. Jeho obličej mi byl povědomí,ale nějak jsem si plně nemohl vzpoměnou kde jsem ho viděl.

Nemohla jsem se ale poddávat svým myšlenkám, protože někdo vyšel ven. Vystřelil jsem upíří rychlostí co nejdál od nich,aby mě neviděl a plánoval si že až bude zaneprázděn, zase se na ni příjdu podívat.

Měl bych tam za ní jít a omluvit se ji. Vždyť chci být s ní tak jako ona se mnou.

Ale ublížil jsem ji, zranil jsem její city a ona mě určitě nenávidí a nechává se utěšovat, od toho........toho kdo je teď s ní.

Pohltila mě vlna žárlivosti a hněvu, že jsem se musel hodně ovládat aby tam za ní nevběhl a neunesl ji od něj.

Pár dní jsem je sledoval z dálky,tak aby mě nezavětřil. Pak jsem se ale osmělil a přišel blíž abych mohl slyšet její hlas, který je pro mě jako omamná melodie.

Vystoupil jsem na ten stejný strom jako první den a díval se jak spolu s ním sedí na sedačce a o něčem si povídají.

„Ale tati,nech toho, tohle rozhodně nebylo vtipné.“ naoko uraženě koukala na upíra s ní.

Počkej TATI? Tak to je ještě horší než jsem si myslel. A doprčic. Kdyby na mě byla naštvaná a já si ji musel dobývat zpátky, by pro mě nebylo problém. Ale rozzlobený otec a upír v jednom, který až zjistí, že ji miluje Caius Volturi, tak to je dost velký problém.

Možná že bude horší než Bella, přece jenom je to její otec. Ikdyž co on má do toho mluvit, pokud vím tak Bellu opustil,tak co tak náhle? Není to dost hloupé hrát si teď na hodného tatínka? Já ho asi zabiju.

Viděl jsem jak Edward rychle vystartoval ven z domu. A se zlostí v obličeji mě vyhledával, já jsem však už byl dost daleko v bezpečné vzdálenosti.

Utíkal jsem,a asi jak jsem byl plný hněvu jsem utekl dál něž jsem chtěl. Protože jsem najednou ucítil strašný pach.

„To snad NE! To není možné! Vždyť...!“

Edward

S Rennesmé jsem si povídali v obyváku na sedačce a dělal jsem si z ní srandu. Ona je totiž tak důvěřivá že mi všechno hned uvěří,a tak jsem si občas z ní dělal srandu.Dnes mě ale prokoukla, hned poznala že si z ní dělam srandu.

Zmítal jsem se smíchem, když ke mně dolehli myšlenky.

Možná že bude horší než Bella, přece jenom je to její otec. Ikdyž co on má do toho mluvit, pokud vím tak Bellu opustil,tak co tak náhle? Není to dost hloupé hrát si teď na hodného tatínka? Já ho asi zabiju.

Rychle jsem vystartoval ven z domu,musel být dost blízko,abych ho slyšel. Když jsem ale pořádně porozhlídnul, nikde jsem nikoho neviděl, už byl zase pryč. Už jsem se chtěl vrátit domů, když ke mně přišla Rennesmé pro vysvětlení. Nechtěl jsem ji to říci,ale ona je tak tvrdohlavá po své matce,že jsem ji nakonec řekl to co vím já sám, což není hodně.

Viděl jsem v jejich očích najednou strach a tak jsem ji rychle začal utěšovat, že se rozhodně ničeho nemá bát.Chtěl něco namítat,když jsme slyšeli bolestný křik.

„Zůstaň tady“ bylo jediné co jsem řekl a už to mířil směřel odkud jsem to slyšel.

Cítil jsem jak je mi v zádech. Jednou na tu tvrdohlavost doplatí. Neměl jsem čas ji ale vynadat,že mě neposlechla, protože jsem se už ocitl v místě dění.

Tak a co teď komu pomoci, neznámému, kterému jsem stále neviděl do obličeje, nebo jim. Hmm, tak to je dilema.

Nestačil jsem se ale pořádně zamyslet,protože Rennesmé se okamžitě postavila před toho neznámého s úmyslem chránit.

Vyjeveně jsem na koukal a nebyl schopen žádného pohybu.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 21.díl: