Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 15.díl

1.Evvelyn-New Moon


Smrtí mi život začíná 15.dílTak a je tu pohled Edwarda

Edward

Roky plynuli jako voda a z mé apatie mě nic a nikdo nemůže vytrhnout. Tak tohle je mám věčnost. Život no spíše neživot v jeskyni ze které vycházím jen když mě donutí lov není nejlepší představa zbytku života. Já jsem si ale tento způsob bytí vybral, já si ho totiž zasloužím. Zasloužím si trpět, smrt si nezasloužiím protože po smrti toužím a já si nezasloužím nic po čem toužím.Byla by pro mě vítězstvím a né trestem.

Schovával jsem se v temnotě a vzpomínal na tu jedinou dívku která se dotkla mého kameného srdce, dívku kterou jsem a budu vždy celým srdcem milovat. Žil jsem vzpomínkami a tím si tak trochu zlehčoval trest, kterým jsem si sám na sebe dal.

Stýskalo se mi ale po rodině, vím by nebylo správné se na jít podívat, protože by to určitě zjistili a pak by mě nechtěli pustit.Neudělal jsem to celé ty léta,taky protože jsem doufal že už zapoměli a netrápi se tolik pro mou ztrátu, třeba Carlisle přeměnil někoho nového a má nového syna, který zabral tu díru, kterou jsem já svým neuváženým chováním způsobil.

Myslel jsem si že časem se taky můj stesk zmenší,ale on ještě narůstal.A já jsem se rozhodl že se jenom podívám a budu doufat,že to Alice neuvidí, že už třeba se na moji budoucnost nesoustředí.

Jakmile jsem se rozhodl vystartoval jsem ze svého úkrytu, domů. Po cestě jsem ještě zavětřil pumu a tak jsem si udělal krátkou zastávku na lov a mířil si to do Frosk.

Jak sem míjel ceduly Vítejte ve Frosk, všechno na mě dopadlo ještě více než před tím. Vidět ty místa, kde jsem byl sí. Zatřásl jsem hlavou aby ze sebe setřásl ty vzpomínky které mě zabíjejí a vyrazil přímo k našemu domu.

Všechno ale bylo jinak než jsem si myslel. Byla tu cítit má rodina,ale bylo to už strašně dávno co tu museli být.. „No jasně vždyť už je to tolik let, je přece nesmysl aby zůstali tak dlouho na jednom místě. Ty jsi ale idiot Edwarde.“ řekl jsem si. Už jsem se chtěl otočit, a ani nejít k domu, když jsem ale zacítil úplně novou vůni, takovou divnou ani lidskou ani úpíří, s něčím takovým jsem se ještě nesetkal. Zvědavost mě táhla zpátky,ale bylo to i něco jiného. Ta vůně byla určitě nová ale bylo v ní něco známého něco co jsem velmi miloval.

Když už jsem se přibližoval k domovním dveřím vyšla mi vstříc dívka. Byla krásná to rozhodně, ale rozhodně jsem ji taky neznal. Koukala na mě a byla v šoku asi se bojí, protože ji někdo načapal,že je v cizím domě.

Byla ale zvláštní, kdybych neslyšel tlukot jejího srdce, myslel bych si že je to upír, vážně. Tohle je ale jenom nějaká hloupá holka z města, která byla přichycena jak se potkouká v cizím domě.

Nemluvila, doufal jsem že se začně opravedlňovat nebo uteče,ale ona tam jenom na mě koukala s otevřenou pusou. Co si asi myslí. POČKAT! Já ji nemůžu číst myšlenky. To je snad nejaký MOR tohoto města, že jim nemůžu číst myšlenky? Tohle mě ale vážně dost naštvalo.

„ Co tu děláš?“ vystartoval jsem na ni a doufal že mi odpoví. Nic stále jenom mlčela.

„ Tady nemáš co dělat, tohle je můj dům:“ Ha najednou se začala pomalu usmívat. Co je tady proboha směšného? Já?

„ Já vím.“ slyšel jsem jak kráska promluvila. Stále na mě koukala jako by ode mě očekávala, že mi něco dojde. Koukala se na mě jako by mě už někdy viděla a teď čeká že já poznám ji. To se ale zmílila, já ji rozhodně neznám.Zakoukal jsem se na ni a podíval jsem se do jejich očích. To byl šok.Byly …. no prostě ony byly......já to ani neumím říci ….. prostě byly jako mojí Belli, jako bych se koukal zase do těch jejích krásných očích.

Najednou se v jejich očích objevil strach a začala couvat. Asi viděla mou bolestnou grimasu a trochu ji to vystrašilo. To jsem ale nechtěl, ikdyž ji neznám rozhodně nechci aby se mě bála.

Pokusil jsem se vstřícnější výraz „ Neboj se mě, já ti nic neudělám.“ po mých slovech se taky pokusila o úsměv „ Já vím že mi neublížíš.“

„ Kdo jsi a co děláš v mém domě?“ Nad odpovědí na mou otázku až příliš dlouho přemýšlela, když si uvědomím jak jednoduchá otázka to byla, nad tím přece nemusí přemýšlet, nebo ano?

„ NO já jsem Nessie a v tomto době jsem protože tvá rodina mi to dovolila.“ Má rodina že by dovolila aby v jejím domě bydlel člověk? To se mi zdá divné.
„ Nessie, jako Vanessa?“ zase chvíli přemýšlela,to je vážně divné. Pak ale zakývala hlavou že ano. A tak jsem pokračoval. „ A ty znáš mou rodinu?“

„ Ano znám je už docela dlouho, jeden čas jsem s nimi dokonce žila.“ sykla jako by si uvědomila,že řekla něco co neměla. Byla vážně tajuplná, už její podstata mi způsobovala tisíce otázek. Upíří vůně a přece tllukoucí srdce.

„ Stále jsi se ale nepředstavil TY.“ přešla chytře na jiné téma.Když se ale ptala,tak se u toho potutelně smála, jako by dávno už věděla odpověd, no vždyť žila s mou rodinou,asi ji o mě říkali.

„ Já jsem Edward Cullen.“ s úsměvem jsem ji odpověděl a čekal na její reakci.

Ano věděla už to předtím její výraz mi to napověděl.

„Pane Cullene, měli bychom jít asi do domu.“

Následoval jsem ji do domu, který vypadal úplně stejně jako před lety.Vanessa si sedla na pohovku a očekávala že ji budu následovat.

„Pane Cullene...“

„ Říkej mi prosím Edwarde“ přece v ní nevzbuzuji tolik autority aby mi vykala.

„ Edwarde, já jsem sem přijela, protože tu chci nějakou dobu zůstat. Pokud jsi sem přijel za stejným účelem, nebude mi rozhodně vadit, že tu se mnou budeš.“

Věděl jsem že musím zůstat a zjistit co se tady vlastně děje. Chci poznat tu dívku. Já Bellu stále miluji,ale k té dívce mě něco táhne a já nevím co to je, jako by byla mou součástí už od malička a já si to uvědomil až teď. Musím zjistit kdo je. Pokud je teď sama tak si ji třeba adoptuji,jako si Carlisle adoptoval mě. Už jsem přece dost na to starý,abych mohl mít dceru.

Z mého přemýšlení mě přerušila slova nové kamarádky.

„ Nechtěl by jsi se mnou na lov, dlouho už jsem nebyla a na mě se to už ukazuje.“

Asi jsem po těch jejich slovech vypadal jako debil, protože se mi začala smát. Vyvaloval jsem oči,až jsem se bál že mi vypadlou a pusu jsem měl otevřenou.

„ Jak je to možné, ….TY? ….Tak tohle nechápu.Vysvětlíš mi to? ….Vždyť tvoje srdce?“ věděl jsem že nejsem schopen dát dohromady smysluplnou větu a tak jsem radši mlčel.

„ No já jsem Edwarde jiná,ale jsem taky to co ty. Jednou ti to vysvětlím,ale teď ještě nenastal ten pravý čas.“ Ta její tajuplnost mi trošku leze na nervy, vzhledem k tomu že jí ještě nemůžu číst myšlenky.

Mile se na mě usmála, vzala mě za ruku a spolu jsme vyrazili na lov.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 15.díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!