Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 13.díl

19.09.2009 (17:15) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2243×

Rennesmé z malé holčičky vyrostla během pár let na krásnou ženu. Vůbec jsem si nemyslela že je to možné,ale ona MU byla ještě více podobná než před tím. Byla krásná,milá a dobrosrdečná.

Po čase jsme se museli z Anglie odstěhovat, kvůli tomu abychom nemuseli vysvětlovat,jak je možné že Nessie tak rychle roste. Odstěhovali jsme se do Lyonu na kraji Francie, Aro to měl k nám jen hodinku cesty, takže jsem do Voltery jezdila jenom za prací,

Od té doby co jsme se přestěhovali do Francie se Rennesmé začala velice divně chovat, vůbec jsem ji nerozuměla.Byla často zamyšlená a začala se mnou jezdit do Voltry, když jsem měla práci, prý chce být se mnou co nejvíc.

Zrovna byl květen, Rennesmé už bylo devět let,ale vypadala na osmnáct.Aro si mě zavolal do Voltery, protože v Sydney se objevila skupina upírů,kteří úmyslně prozrazují lidem tajemství,aby byly jimi uctíváni.Byl to nový nešvar,který se nyní objevoval, upíři jsou znudění a tak si hrajou na bohy.

Rennesmé samozřejmě zase jela se mnou. Když jsme se ale loučily Carlislem a Esme, přepadl mě vážně dost divný pocit, jakoby nás někdo pozoroval, ihned jsem se rozhlédla kolem sebe, protože mé upíří obranné schopnosti se hlasily. Ale nic jsem neviděla, Alice na mě úzkostně koukala, vůbec jsem tomu nerozuměla a tak když jsem se podívala na co myslí soustředila svou mysl na to jak to moc Rennesmé sluší.

Už už jsem se ji chtěla zeptat,ale Ness mě bafla za loket že už musíme jet, jakoby se nemohla dočkat,až budem pryč, což je vážně dost divné,protože ona svou rodinu milovala, na tohle musím přijít za každou cenu.

Po velice krátkém letu v osobním letadle jsme dorazily do Voltery.Aro mi hned začal vysvětlovat jak se má situace.

„ Bello, je to horší než jsme si mysleli.Upírů je asi pětadvacet a jejich uctívačů je okolo padesáti a každým dnem jejich růst narůstá.Proto jsem tě zavolal.Chci využít tvojí schopnosti.“

Jen jsem pokývala hlavo na srozuměnou a pokynula mu aby pokračoval.

„ No za prvné musíš potrestat ty upíry, což je jasné,ale to by zvládl kde kdo, já tě potřebuji proto,aby jsi těm lidem vymazala pamět. Protože kdyby se to nestalo, ty víš co bych musel udělat. Musel bych je všechny zabít a vzhledem k tomu že to je malé město poblíž Sydney, bylo by velmi těžké nechat najednou zmizet tolik lidí, udělalo by to velikou populační díru v tom městě a stejně ani nevím jak bych to udělal. Postupně bych to udělat nemohl,protože ostatní by si všimli, že se něco děje. Musí se to stát najednou. Bude to pro tebe těžké a trochu na delší dobu,než všechny najdeš,ale já ti věřím.“ dořekl co měl na srdci a velmi silně mě obejmul.Ikdyž ví, že jsem to nejmocnější stvořením se kterým se setkal, stejně se o mě vždy bojí, jak směšné,ale milé.

„ Tati neboj se to bude v pohodě, vždyť víš, s mojí schopností, nebudou mít čas ani pípnout a bude po všem.“

„ Já vím, zlatíčko, já vím, ale stejně dávej na sebe pozor.“ vtiskl mi polibek do vlasů a propustil mě abych se připravila na cestu.

Vše potřebné jsem měla za chvilku a tak jsem se za hodinu loučila jak s Arem,tak i s mou dcerou. Zase při loučení jsem měla takový vážně dost divný pocit, kterého jsem se nemohla stále zbavit. Co to se mnou je, vždyť je naprosto absurdní aby se mi něco mohlo stát.

Když jsem ale viděla Rennesmé jak je šťastná jako sluníčko, snažila jsem se uklidnit, protože jak je vidno, vše je tak jak má.

Přišel se se mnou rozloučit Aro, Markus i Caius celá jejich garda, včetně dost naštvané Jane. Bylo mi jí trochu líto.

Jane, tak proč nejdeš se mnou, když je ti to tak líto.

Bello, já jsem je přemlouvala,ale nyní mě prý potřebujou tady. Ani nevíš jak mi je to líto, že mi ta sranda uteče.

Ach, Jane slibuji že příště se přimluvím abys šla se mnou a připravím ti tu nejlepší zábavu.

Stále jsem objímala Nessie, takže si nikdo našelo skrytého dialogu vůbec nevšimnul.

„ Tak zatím se mějte a hlavně nic tady beze mě nedělejte,ať mi neuteče, všechna zábava.“ a rychle jsem nasedávala do auta, které mě odveze k mému letadlu. V hlavě jsem si připravovala plán, jak nejefektivěji uskutečním čistu.

Po pěti hodinách se byla na místě, kde by se měli schomaždovat.Šla jsem podle pachu a za chvilku jsem přišla ke starému skladišti z osmdestých let minulého století. Okna byla většinou rozbitá.fasáda byla obouchaná,ale vstupní dveře byly ocelové, jako by mi to mělo dělat problémy se tam dostat. Věděla jsem že jejich okolo pětadvaceti a uctívačů okolo padestáti.

Cítila jsem spousty vůni, bylo jich tam docela hodně, takže to znamená že tím značknu dvě mouchy jedno ranou. Divné ale bylo to,že jsem nic neslyšela, cítila jsem lidskou krev,ale nepřipadalo mi že by to byli živý lidé, tohle byla prolitá krev.No nic zjistím to až tam vrazím.

Můj plán byl, zastavit čas a pak zabít upíry a lidem vymazat pamět, no to bude snadné.

Soustředila jsem se a když přestal vít vánek jsem věděla že už můžu dovnitř.

Hned za vchodovými dveřmi,které nakonec byly odemčené byla tak skupina deseti lidí.Byla jsem ale zmatená nebypadali jako uctívači, spíše jako oběti. Jejich vyděšené obličeje,to jasně nasvědčovali.

Pomalu jsem se proplétala mezi nimi,abych se jich nedotkla a tím je nazabila a postupovala do nitra skladiště.

To co jsem ale viděla, mě šokovalo. „ Jak …..Jak TO, to není možné?!“ Chtěla jsem pokračovat,ale pohltila mě tma.

Rennesmé

Konečně, už jsem se nemohla dočkat až budeme ve Volteře. Já miluji dědu, babičku a Alice a Jaspera a moje jednoznačně nejlepší kamarádka Rosalie a Emmet jsou nedílnou součástí mého života,ale přeš to jsem nyní šťastná že jsem tady.

Máma hned po příchodu utíkala s Dědou do jeho knihovny,aby probrali plány. A já jsem si tedy mířila rovnou do svého pokoje, který byl když jsem byla malá, mým královstvím. Ano, ať je to jak je to, byla jsem tady šťastná a hodně doufám , že ještě budu..

Jen co jsem se převklékla z toho v čem jsem přijela někdo zaklepal na moje dveře.

„ Dále“ zvolala jsem a natěšeně koukala kdo za mnou jde. Mé zklamání bylo asi dost patrné, protože hned po příchodu Jane a Aleca, jejich nadšené taky opadlo.

„ Nessie, děje se něco? My jsme sev šichni na tebe tak moc těšili.Copak se děje?“ objala mě okolo ramen Jane a Alec se na mě hloubavě koukal a při tom si sedal na postel.

Najedno mi došel smysl jejich slov a na mé tváři se zase objevil úsměv. „ Říkala jsi že všichní?“

Jane na mě vykuilla oči, které mi říkali, že tohle je přece nad slunce jasné. „ No samozřejmě, všem se tady po vás moc stýskalo. Dlouho si tu nebyla.“

„ Ooo, Jane“ pevně jsem ji objala. „ mě se taky moc stýskalo,ani si neuvědomuješ jak moc“ moje slova jí asi hodně moc potěšila. „ Tak víš co? Co kdybychom si zašli na lov.?“

Byla jsem nadšená, že by jenom kvůli mně šla na lov zvířat,ale já jsem měla jiné plány a už déle jsem je nechtěla odkládat. „ Víš že jsi úžasná,že mi něco takového nabízíš? Moc si toho vážím,ale já si ještě musím něco zařídit,ale beru tě za slovo a určitě si spolu zalovíme.“ Jane se trochu zklamaně na mě usmála a i s Alecem mě nechali osamotě.

Potřebovala jsem přemýšlet,co udělám a zároveň jsem se potřebovala uklidnit. Tak jsem si pustila film, který mám moc ráda a to Pýcha a Předsudek. Lehla jsem si na postel a nechala se vtáhnou do začínající lásky Elizabeth a Darcyho.

V tom ale někdo zase zaklepal, už jsem chtěla dotyčného odehnat, když jsem uviděla Caiův obličej.

„ Ahoj, rád tě vidím.“ koukl se na mě a pak uviděl film na který se koukám. „ Nessie, už zase! Vždyť jsi to musela vidět už tolikrát, to tě to nepřestalo bavít?“ evidentně se bavil na můj účet.

„ To teda nepřestalo“ chtěla jsem říci naštvaně,ale cukali mi koutky. „ Mě se to líbí i ta doba je taková romantická.“

„ No mě teda romantická rozhodně nepřipadala, neměl jsem ji rád,ten absurdní návrat k renesanci mě fakt nechytl.“ chtěl se naoko hádat a při tom si lehal ke mně na postel, jako to dělával když jsem byla malá holka a koukali jsme se na pohádky.

Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a schloulila jsem se k němu. „ Ahoj“ řekla jsem mu a koukla jsem se u do jeho karamelových očí. Ano karamelových, už když jsem byla malá holka, jsem přesvědčila aby se mnou chodil na lov. Teta Alice, když ho viděla poprvé, nevěřila těm svým, vlastně nikdo to nechápal, jak se někdo takhle může změnit.

„ Ahoj, stýskalo se mi po tobě“ těsně mě objal.

„ To mě taky,ani nevíš jak moc.Chyběl si mi“ řekla jsem mu s těmi slovy jsem se opřela o loket abych mu viděla o obličeje. Mračil no možná se i zlobil, ale já jsem vůbec nechápala co jsem řekla špatně.

„ Caie,co se děje? Co jsem udělala? Neviděli jsme se tak dlouho a ty už se po pár větách zlobíš.“ Odtáhl se ode mě a sedl si na druhý konec postele.

„ Já chtěl jsem s tebou vlastně o něčem mluvit.“ z tónu kterým to řekl, mi přejel mráz po zádech.

„ Rennesmé, myslím že už je načase abys úplně dospěla. Už je z tebe žena,ale stále se chceš vracet ke vzpomínkách z dětství, které už zpátky dát nepůjdou.“ jeho hlas byl rozhodný a skoro přísný, bála jsem se toho co příjde.

„ Já si prostě myslím, že už by si se sem neměla vracet, byla chyba že jsi přijela. Aro k vám jezdí pravidelně, takže nemáš důvod proč sem jezdit.Tvá rodina je ve Francii a tady nemáš co dělat“

Tak tohle mě snad zabije, tohle nemůže myslet vážně. Čekala bych to ode všech ostatních jen od jeho NE.Nevydržela jsem a začala plakat. „ Tohle nemůžeš myslet vážně, NE.“ přiblížila jsem se k němu,ale on ihned vstal šel co nejdál ode mě. Proč mi tohle dělá.

„ Nessie, já moc dobře pochopil, kam ty směřuješ. TOHLE ale já nikdy nedovolím, SLYŠÍŠ!“ Tak ON to ví, to jsem tak čitelná? Co když na to přisly i ostatní? Já to nechápu.

„ Caie“ oslovila jsem ho skrz vlny pláče. „ Ty mě nemáš rád? To opravdu budeš šťastnější, když už mě nebudeš vidět?“ S jeho tvrdým a kamenným obličejem procedil skrz zuby „ Ano, už tě nechci vidět!“

„ Já ti nevěřím, ty jsi opustil svou manželku a jsi sám. Když jsem tady většinu času jsi jenom se mnou. Já prostě VÍM, že to cítíš stejně.“ odhodlala jsem se a pomalu se k němu přibližovala, ikdyž přede mnou couval,neměl kam uniknout. Když se opřel zády o zeď byla jsem u něho tak,že jsme se spolu dotýkali.Měl zavřený oči a nad něčím přemýšlel.

„ Caie?“ neodpovídal a stále svíral oční víčka, jakoby mě nechtěl vidět.

„ Caie, já ti nevěřím a vím jak ti dokázat, že mám pravdu.“

vůbec na mě nereagoval a se zavřenými oči vypadala jako socha. Já jsem si ale stoupla na špičky a ten kámen políbila, bylo to něco co už jsem chtěla dlouho udělat.Chvilku nereagoval,ale po chvíli mě chytl okolo pasu a vášnivě mi polibky oplácel. Byla jsem tak šťastná, měla jsem pravdu on mě taky miluje. Líbal mě a když to pak ukončil opřel si čelo o mé a dokola šeptal pro mě nesmyslné věti.

„ tohle mě zabije, Ona mě zabije a on ještě založí oheň aby bylo rychle po všem. Co to dělám, ona mě zabije ...“

Nechtěla jsem po tak krásném zážitku, slyšet něco o umíráni.

„Caie, miluji tě“ při těch slovech sebou trhl a odtáhl se ode mě.Zase byl zamračený.

„ Víš co to znamená. Tohle se nikdy nemělo stát. Bella mě za to zabije a Aro ji bude ještě pomáhat. Vždyť je to ujetý, já jsem brat tvého dědy. No musíš uznat, že tohle nikdy fungovat nebude a co je duležitě nikdy nám to nedovolí.“

„ Ale já tě opravdu miluji, nikdy jsem nikoho jiného nechtěla jenom tebe.“ po těch slovech se ještě více zamračil.

„ No v tom je ale taky problém. Vůbec se v sobě nevyznám. Jak mám vědět, jestli to co cítím, cítím protože tě doopravdy miluji, nebo je to tou tvou schopností, že se ti splní všechno co chceš.Já totiž nechci být nečí loutka, ikdyž bych byl tvou.“ Jeho slova byla tvrdá ale stejně mě potěšilo, slyšet z jeho úst to že mě miluje, bylo to poprvé.

„ Ty mé miluješ?“ zeptala jsem se ho s úsměvem na rtech.

„ Esme! Mi nemůžeme být spolu, Nikdy. Je to prostě zvrhlé ,jsem o tolik strašní než ty. Já prostě tohle nemůžu dovolit.“ S těmi slovy se mi vytrhl z obětí a utekl z pokoje.

Tohle není fér, já ho miluji. Zhroutila jsem se na zem a podala se svému pláči.

Caius

Utíkal jsem z jejího pokoje. Musím pryč, musím od ní. Proč mi tohle udělala. Já ji miluji, ale tohle nejde, nemůžu dovolit aby si zkazila věčnost se mnou, nehledě na to že by mě Bella zabila jen kdybych na to pomyslel.

Utíkal jsem za Arem, s tím že musím okamžitě. Věděl jsem kde ho najdu a tak jsem se přímo vydal do jeho knihovny.

Vrazil jsem do dveří, které se po mém vpádu rozlítíli a já nepustil k řeči vyděšeného Ara, který měl evidentně hlavu plnou otázek.

„ Aro, na nic se prosím tě neptej. Já odcházím, musím. Je mi to líto. Sbohem.“ už jsem se otáčel k odchodu když jsem vyděl jak mě chce Aro zadržet za loket. To jsem ale nemohl dopustit, tím dotykem by se všechno dozvěděl.
„ NE, Aro, NE, já odcházím.“

„ Ale prosím tě co se stalo? Proč odcházíš?“ bolestně se na mě koukal, chápal jsem ho, naše bratrské vztahy byly na naši rasu velmi silné, jako bychom byly všichni vegetariáni.

„ Já nemůžu“ to bylo jedíné co jsem mu byl schopen říci.

Rozeběhl jsem se a utíkal, utíkal od ní. Tak to totiž bude nejlepší. Nic jsem si sebou nebral, nechtěl jsem se zdržovat, už jsem chtěl být pryč.

Proč se tohle muselo stát. Proč ona si musela vybrat mě.Tohle je zlé. Kéžby mě neměla ráda, všechno by bylo dobré, já bych si mohl užívat její přítomnosti, mohl bych být s ní, tak jako její strýc a o tom že jí miluji by nikdo nemusel vědět,nikdy. Ale ona mě miluje, doufám jenom to že se z toho snad brzo dostane.

Rennesmé

Nechtěla jsem být teď sama. Máma je pryč a tak jediný kdo tu je je děda. Rychle jsem se k němu vydala podle specifického pachu a našla ho v knihovně. Vypadal jako socha, vůbec se nehýbal a ve tváři měl vyděšený výraz.

„ Dědo,“ utíkala jsem k němu do náruče.

„ Dědo, já jsem tak nešťastná.“ položila jsem si hlavu na jeho rameno a plakala. Jen mě objímal,ale nic neříkal, vůbec nic. „ Dědo, děje se něco?“ zeptala jsem se ho a koukla do jeho obličeje, kde byl pořád ten stejný šok jako před tím, na něčím velmi moc přemýšlel, něco se děje.

„ Hmm?“ podíval se do mých očí a když je uviděl celé uslzené, něžně mě pohladil po tváři.

„ Nessie, co se děje? Proč pláčeš.“ konečně bylo vydět že se vrátil do reality.

„ On mě nechce, dědo, on mě nechce ale já ho miluji, víš. Bojí se tě, bojí se co by jsi na to řekl,ale já ho miluji,dědo.“

Po tom co jsem řekla vytřeštil oči. „KOHO?“ začal zrychleně dýchat a začala ho opanovat vlna hněvu. „ KOHO miluješ?“ sklopila jsem oči a nevěděla jak mu to mám říci a tak jsem radši mlčela, vidím že měl pravdu neměla jsem nic říkat.

„ Esme, okamžitě mi to řekni. Protože to co si myslím já to strašné tak tě PROSÍM vyveď mě z omylu.“ skoro na mě křičel, nikdy se takhle ke mně nechoval,tak jsem se docela bála.

Přikrčila jsem se mu v náručí a rozhodla se že ať si myslí co si myslí, já mu nic už neřeknu.Ze strachu jsem se ještě více rozbrečela. Když viděl mou reakci na jeho tvrdá slova přimáčkl si mě do své náruče.

„ Zlatíčko, já to tak nemyslel,ale teď musíš být rozumná a říci mi všechno co se stalo,ano? Mám totiž velmi zlé tušení, že Caiuv odchodn s tím nějak souvisí.“ utěšoval mě při tom polibky do vlasů.

„ Já ti to tedy řeknu, pokud ale slíbíš že mu nijak neublížíš. Já bych to totiž nepřežila, kdyby jste mu něco udělali.“ bolestně přivřel oči a očekával na to jak budu pokračovat. Pak mi ale něco došlo.

„ Počkej co jsi říkal. On ODEŠEL?“ na tato slova jen pokýval hlavou a čekal až mu vše vyklopím, Chvíli musel být velmi trpělívý, protože mě zase zalila vlna pláče. Tak on odešel, vyhnala jsem ho z vlastního domova, to jsem vážně nechtěla.

Trpělivě čekal až se vypláču a pak jsem mu všechno řekla a on jen v tichosti poslouchal a snažil se na sobě nedát znát, jeho naprostý nesouhlas. Když jsem skončila, jediné co mi na to řekl bylo „ Tohle se ale Bella zatím nesmí dozvědět, nebo by ho určitě našla a zabila. Musíme něco vymyslet a to vyžaduje plán“ Byla jsem mu vděčná,že ikdyž s tím nesouhlasí,tak udělá všechno proto abych byla šťastná.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 13.díl: