Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 11.díl

17.09.2009 (18:30) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2005×

Bella

Tanya!!!!! Všechno ve mně křičelo, proč zrovna tahle osoba mi leze na oči a už vůbec necháúu Alice. Já myslela že mě chápe, že chápe že jsem se s tím smířila,ale tohle mi fakt nemusela udělat.

,,Bello, tohle je moje vina, omlouvám se ale jinak to nešlo.“ pověděla mi na uvítanou Alice a čekala mou reakci, které jsem nebyla zatím schopna.

Co? Co tím jako chtěla říci,jak že to jinak nešlo. Musím se to co nejrychleji dozvědět.No ták Bello vzchop se!

,,Alice ti nerozumím, vážně vůbec nechápu proč jste ji museli brát sebou.“ odpověděla jsem ji, když už byla všichni příchozí pár kroků ode mě.

,,Bello já myslím že na tohle nemám slova, nevím jak ti to všechno vysvětli, protože by jsi tomu sama nemusela rozumět, proto si myslím že místo vysvětlování se mi podívej do vzpomínek.“ Když jsem se podívala do všech jejich obličejů, viděla jsem hluboký smutek. TO SNAD NÉÉÉ!

,,Alice, neříkej že se mu něco stalo, to néé!“ hystericky jsem křičela a v tu ránu u mě byla Esme, která mě konejšila v náručí. ,,Bello,šššš, on je …. v pořádku.Podívej se sama,šššš.“ Aspoň tak, hlavně že mu nic není, to bych asi nepřežila.Pak mi něco došlo. ,,Esme proč jsi se zadrhla při slově v pořádku?“ Esme si povzdychla a z toho jejího pohledu jsem viděla bolest.To mě nijak neuklidnilo.

,, Bello, jen se podívej, a nechtěj po nás abych ta slova musela říci nahlas“ vložila se do toho Alice.

Když už jsem se chtěla tedy podívat, vtrhl do sálu Emmet s Rosalie. V duchu jsem byla šťastná, že je nenapadlo vzít sebou Rennesmé.

,,No nazdar rodino“ hrnul se na Esme, která vzápětí skončila v jeho velkém náručí. „ Stýskalo se nám,ale musím říci,že to tady byla prča, fakt.“ I Rosalie se k němu přidala,aby pochválila mou pohostinost. ,,Bylo to tady vážně hezké, s Bellou jsem se hodně nasmáli.“

Až po chvíli na ně dolehla atmosféra, která panovala. ,,Co se tady děje?“ vzpamatovala se první Rosalie.

,,A co tady dělá ONA,“ pokračoval rozhořčeně Emmet, který viděl Alice,jak drží Tanyu za ruku a myslel si že z přátelského gesta. ,,Alice,jak jsi to prosím tě mohla Belle, udělat, a přivěst sem tu Mrchu.“ řval na ni Emmet.

Na mě tohle bylo moc, musím si sednout. Otočila jsem se šla si sednout do Caiova trůnu. Alice zatím nijak nereflektovala na Emmeta a stále svůj zrak upínala na mě s Prosbou? Co ona ještě může po mě chtít.Emmet zatím stále pokračoval hrubými nadávkami, které nikd nevnímal,což ho naštvalo ještě víc.

,,DOST, Emmete, jsi hodný že se mě zastáváš,ale asi,no tedy doufám, že jsi se ve svých předpokladech zmýlil.“

„ Alice dobrá.“ Pod tíhou a strachem z toho co uvidím jsem zavřela oči a začala se soustředit na Alice. Stihla jsem si ještě všimnout jak Emmet zuří,že nic nechápe,ale nehodlal zasahovat dál, za což jsem mu byla vděčná. A pak jsem to všechno viděla.

Jak Edward s Tanyou přijely, jeho odchod, její vize, Tanyi hysterické vystoupení a i pomoc kterou ode mě Alice očekává.

,,Néééé, Alice deláš si ze mě srandu,tohle neudělám, prostě ne!“ rezulutně jsem reagovala na Aliciny myšlenky,a věděla jsem že přesně bude vědět co tím myslím.

Její výraz nabral ještě bolestnější výraz a Tanyinu ruku ještě více stiskla. Věděla jsem že je na ni naštvaná, že kvůli ní mě musí o tohle žádat,ale asi si neuvědomuje jakou bolest mi to způsobí.

,,Bello, já tě prosím za celou rodinu. Napádá tě ještě něco jiného?“

Ano v tom měla pravdu buď to smrt,aby ochránily Edwarda, nebo tohle. ,,Máš pravdu já nevím,ale tohle po mě chtít nemůžeš.“

,,Bello, ale mi to nechápeme, co je na tom tak špatného, vždyť to pro ni bude lepší než ta druhá varianta“ No mě její smrt by tak nevadila, dodala jsem si.

„ VY, vy si asi neuvědomujete co po mě žádáte. Mě..... mě to snad zabije, jestli to udělám, nehledě na to Alice,že přes svůj štít kterým chráním Jaspera, by to mohlo zabít jeho.Věřím totiž že na takovou bolest mi ani můj štít nebude stačit. Už jen to že ji vidím, je pro mě strašné. Je ještě krásnější,než ve vašich vizích.“

,,Bello, já vím že mám vysoce inteligentní upíří mozek,ale já tohle stejně nechápu, prosím tě mohla by jsi nám to vysvětlit normálně.Já myslela,že při něčem takovém se ti nic nestává. Tak to nechápu.Vždyť i o nás jsi uvažovala, že by jsi nám to udělala, viděla jsem to. Takže,tohle je mimo mé chápání.“

To to musím říci nahlas, to jsou vážně tak nechápavý, rozhodně se mi to nahlas říkat nechtělo, takhle veřejně projevit svou slabost, k tomu mě ještě nikdo nedonutil.Musím převést řeč jinam.

,,Alice a mysli taky na Edwarda, co když se k ní bude chtít vrátit, a najde ji takhle. To co prožívá, je jenom normální manželské problémy, které se vyřeší.On ji určitě miluje, když si vzal a proto se k ní taky vrátí.“

,,NO Bello, z toho nemusíš mít strach. Edward se k ní už nikdy nevrátí. ON JI NIKDY NEMILOVAL. Už před tím jsem ti to chtěla říci,ale ty jsi nás pořád zastavovala slovy , Tohle nechci slyšet, o tomhle se nebudeme bavit´“ nabodobila můj hlas docela přesně.

To co jsem ale slyšela, mě zaskočilo. Kdyby se mi srdce znova mohlo rozběhnout, tak teď bych se tomu vůbec nedivila.

,, Tak proč si ji brál?PROČ?“

,,Bello, ty mi něco povídej o nechápavosti. Ty jsi to z mých myšlenek nepochopila? On tě miloval, ON TĚ POŘÁD MILUJE. Vzal si ji protože si myslel že jsi mrtvá a jak určitě víš za tu svatbu můžu taky já.“ Viděla jsem její vztek který směřovala na sebe,za to co udělala. „ Ale Bello, chápej mě. Já myslela že jsi mrtvá a On nežil. Chtěla jsem aby byl znovu šťastný a myslela jsem si že ho Tanya opravdu miluje a že mu pomůže zapomenout.“ všechny tváře mi její slova potvrzovali.To co řekla, BYLA PRAVDA. On mě miluje a ta všechna bolest, kterou jsme oba procházeli byla úplně zbytečná, on mě miluje. Nikdy se nepřenesl z mé stráty,tak jako já z jeho. Mým tělem prošel pocit štěstí, který hned následoval vztek. Tolik bolesti a zbytečně. Mohli jsme být šťastná rodina a on DEBIL to takhle kvůli své hlouposti všechno pokazil. On nemá mě, já nemám jeho a Rennesmé nemá otce, kterého tak potřebuje. Změny na mé tváři si všimli všichni a tak začali pomalu ode mě ustupoval. Oni se mě bojí, Proč?

To už ale do místnosti vtrhl Aro. „Bello,néééé, prosím tě uklidni se, přece nechceš tady nikomu ubížit.“ proč takhle se mnou mluví jasně že nechci nikomu ublížit.Popadl mě do své náruče a pomalu mě houpal.

,,Bello,zlatíčko, uklidni se, mysli na Nessie a na všechny ty ubohé lidi tady ve městě, šššš.“ Teď mi to došlo co jsem svým vztekem způsobila. Vztek mě neopouštěl,ale když jsem viděla stát Cullenovi u dveří se strachem v očích, přibil u mě ještě pocit viny. Mé myšlenky se stále nedali ovládnou, neustále mi myslí proudily myšlenky na to proč mě opustil a na ty všechny ZBYTEČNOSTI. Aro se začal ale tady trochu bát a tak na mě začal používat otcovstký autoritativný hlas. „ Bello! Tak a stačí! Jeslti nás nechceš všechny tady zabít,tak se rychle uklidni!Podívej se nad sebe co všechno jsi svým neuváženým chování způsobila.“ Podívala jsem se nad sebe a taky jsem se lekla, to zaplnilo celo mou upíří mysl a vztek mě opouštěl nahrazen strachem. Viděla jsem v sále obrovský bouřkový mračna, z kterého šlehaly blesky a začalo se pomalu totiž do tornáda a nabíralo na síle. Tohle mě vážně viděsilo a začala jsem myslet na Nessie. Tak poprvé řekla Mámá, její první krůčky a se zavřenými oči jsem v Arově náručí dál vzpomínala.Až mě z toho vytrhla Arova slova. „ Šikovná holka, asi jsme našli tvou další schopnost.“ od srdce se tomu zasmál. „ Má mila měla by jsi s tím přestat, myslel jsem že tvá největší schopnost je zastavování č...“ rychle jsem na něj koukla aby nepokračoval, protože tu nejsme sami a on ihned pochopil přešlap, kterého se dopustíl. Cullenovi totiž byly zpátky u nás a stále se se strachem na nás koukali.

,,Tohle bylo neuvěřitelné nikdy jsem nic takového neviděl a co jsi myslel s tím zastavováním?“ všiml si našeho přešlapu Carlisle. Tak to jsem zvědaví jak se z tohodle dostaneš poslala jsem Arovi myšlenku. Ten se na mě usmál. Necháme ho v nevědomosti ať se má čím užírat. Zasmál se nahlas svýmu vtipu Aro.

Carlisle si toho všimnul „ Zase si povídate?“ zeptal se mě a já mu na souhlas kývla hlavou.

,,Carlisle to je naše tajemnství,tak bych byl rád, kdyby to tajemství bylo i nadále“ odpovídal Aro Carlisleovi na předešlou otázku a široce se u toho usmíval. Věděl totiž že horší odpověď mu dát ani nemůže.

Carlisle se zatvářil naoko naštvaně,ale když viděl můj zoufalý obličej, nechal to plavat.

„ No milý příteli,jsem rád že jste se vrátily ale teď si myslím že by jste se měli ubytovat a zajít za Rennesmé nemůže se vás dočkat a samozřejmě taky narozenin, se kterými jsme čekali na vás. Běžte prosím nyní do svých pokojů a nechte Bellu chvilku osamotě ať se pořádně uklidní.“ Byla jsem Arovi za jeho slova vděčná,chtěla jsem být chvíli sama a všechno si pořádně promyslet. Carlisle přikývl a začal se pomalu otáčet, to ale nevěděl že Alice ještě neskončila s tím co se mnou chtěla probrat.

,,Ne Aro,“ oponovala Alice jeho slovům. ,,Je tady jedna věc kterou Bella musí ještě udělat.“ pokračovala a zvedla ruku v které držela stále zaraženou Tanyu.

,,To tohle numůže počkat?“ nenechal se Aro.

,,Ne to teda nemůže, Bello přece mi ji nenecháš na krku, v tomhle stavu nepříčetnosti, prosím“

,,Alice ty to asi pořád nechápeš,co“ naštvaně jse ji odpověděla,ale dávala jsem si pozor abyc mě vztek zase nepohltil.

,,Né, Bello, to fakt nechápu, v čem je problém“ naštvaně se na mě podívala.

Zavřela jsem oči a pevněji se chytla osoby, která mi byla na blízku když jsem to nejvíc potřebovala. Aro si mě tady víc k sobě přichytit,jakoby se bál že se pod slovala, která teď řeknu rozpadnu,čemuž bych se tak nedivila.

„ Alice, já má podobnou schopnost jako Aro, když se podívám vidím opravdu všechno,chápeš ?VŠECHNO“ její stále nechápavý obličej mi napověděl že budu muset, ikdyž nedobrovolně, pokračovat. ,,Když vztoupím to její myslím,tak uvídím celý její život......“zhluboka jsem se nadechla „ Uvidím její život s NÍM“ Á konečně pochopení z ní přímo sálalo. ,,Bello, já už to chápu“ řekla s bolestí „ ale mohla by jsi to prosím tě udělat pro nás,ale i pro Něj.Ona se totiž bude chtít mstít,stále ji vidím jak ho hledá a pak zabíjí,protože on se ji ani nebrání.“ No tak tohle bolelo.

„ Alice já nemůžu, nemůžu vidět jejich společnčný život....jejich polibky a co nejhorší jejich milování. To mě zabije.“

,,Bello, nezabije, já vidím že ty to zvádneš a zachráníš mu tak život“ prosila mě s bolestí v očích. To mě ale naštvalo,proč mu mám vlatně pomoct?

,,Proč mu mám ale vlastně pomoct? Když mě opustit, ani nevím proč to udělal, co jsem udělala tak špatného že mi musel lhát o tom že mě nemiluje.Řekni mi proč?“

„ Bello, on tě opustíl,protože se dozvěděl že ti ublížil a bál se že pokud s tebou zůstane,tak tě zabije.Opustil tě aby ti zachránil život,chtěl abys měla normální lidský život, kde budeš mít manžela se kterým zemřeš a budeš mít děti.Nechtěl abys byla jako on, a nechtěl aby se někdy neudržel a náhodou tě nezabil.“ Tak v tom má asi pravdu jenom takový hlupák a nesobec jako Edward mohl příjít na takovou Hovadinu, jako je tohle.On je vážně nepoučitelný. Ikdyž má mysl se proti jejím slovům vzpírala, mé srdce vědělo,že slova která jsem slyšela jsou pravdivá.

Musím mu tedy pomoci, pokud je to pravda a já v to budu doufat tak mu musím pomoci. Je to skoro má povinost.

„ jóo“ zavískla Alice,asi jakmile jsem se rozhodla viděla zcela jasně co se bude dít. Všichni na ni nechávě koukali jak se může smát v tak vážné situaci.

,, Dobrá udělám to.“ Byla slova, po kterých se všem ulevilo.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 11.díl: